autor: S & Doris
Tom se šoural až na svoje obvyklé místo. Uvolněný alespoň tím, že ho nebolí záda jako obvykle. Zato ale zadumaný nad tím, zda za ním ještě někdy jeho přízrak přijde, po takovém fiasku. Cítil se tak trapně, a i když se na to snažil nemyslet, tak to prostě nešlo. Co si o něm asi teď musí myslet? Že není ani schopný.
Teď už je opravdu odpad společnosti, k ničemu dobrý. Už by ani nemohl dělat tu nejšpinavější práci, ke které by se nikdy nesnížil. Tom by nenechal prodávat své tělo, nabízet se či ukazovat za peníze. To by raději dělal hovnometaře v parku a uklízel kdejaké nechutnosti po městě.
„Můžeš být rád, Tome, že nejedeš v něčem jako drogy, tráva, chlast…“ přišel ke svému úkrytu a psychicky zmožený zalezl do rampy. Nad hlavou mu okamžitě prosvištělo jízdní kolo a Tom jen nad sebou zakroutil hlavou. Už zase byl tady, už zase je sám a bez ničeho.
„Můžeš být rád, Tome, že nejedeš v něčem jako drogy, tráva, chlast…“ přišel ke svému úkrytu a psychicky zmožený zalezl do rampy. Nad hlavou mu okamžitě prosvištělo jízdní kolo a Tom jen nad sebou zakroutil hlavou. Už zase byl tady, už zase je sám a bez ničeho.
Nevěděl, zda by neměl začít litovat toho, že u Billa vůbec byl. Kdyby ne, tak by se tohle nestalo, a on by mohl být teď relativně v pohodě. Ale nemohl litovat. Ani vlastně nechtěl, jen byl sám zmatený.
„Kašli na to Tome.“ Přikázal sám sobě a opřel záda o beton. Zamračil se. Už zase ten tvrdý kámen. Ne, že by byl za tu jednu noc na matraci tak zhýčkaný, ale s tímhle by nebyl spokojený nikdo. Svoje myšlenky pro změnu stáčel na Billa. Zajímalo ho, co právě teď asi dělá.
„No ať dělá cokoliv… na tebe si ani nevzpomene.“ Mírně ironicky se ušklíbl a nehtem poklepával o plastovou lahev.
„No ať dělá cokoliv… na tebe si ani nevzpomene.“ Mírně ironicky se ušklíbl a nehtem poklepával o plastovou lahev.
„Možná, kdyby ses zbavil všeho, co ti ho připomíná…“ to byla pouze jen ona flaška. „Ne, neudělám to. Bill mi pomohl, a ať už si na mě vzpomene nebo ne, ať už si myslí cokoliv, pořád mu budu vděčný a budu ho mít rád. Navždycky,“ zakončil svůj monolog a rozhodnutí. Na svůj Přízrak zapomínat nebude.
Otočil hlavu do strany a lahev nechal mezi koleny. Díval se ze svého úkrytu kamsi do prostoru, ale na nic konkrétního. Jeho pohled mířil skrz všechny a všechno. Kroutil nervózně pusou. Chyběla mu konverzace. Ne se sebou samotným, ale s dalším člověkem. To bylo asi to jediné, na co si s Billem zvykl až nebezpečně rychle. Na rozhovory.
***
Uplynulo čtrnáct dní od Tomova útěku z Billova sklepení. Uplynulo čtrnáct dní plných samoty, horka, potu, hladu a tvrdého betonu. Čtrnáct dní bez promluvení jediného slova. Čtrnáct dní bez něj. Bez Billa. Bez Tomova Přízraku.
Tom se loudal parnou ulicí směrem k náměstí. Bylo mu horko. Sluníčko mu pražilo do očí, kšiltovku mu ukradl jakýsi pes, když viděl Toma spícího poblíž parku v trávě u křoví. Tom nyní nevypadal jen jako bezdomovec. Ale jeho oblečení bylo potrháno a zničeno. Na ruce měl hluboký šrám ostrých zubů buldoka.
Bolelo ho to. Měl ránu zapálenou, jak neměl možnost použít dezinfekci. Marně hledal alespoň kousek stínu, kde by se mohl schovat před sluncem. Lidí kolem si nevšímal. Jejich pohledy už ho nemohly nijak rozhodit. Navíc se jim ani nedivil. Zabořil ruce hlouběji do kapes. Přemýšlel, proč za ním Bill za celou tu dobu nepřišel. Že by měl Toma opravdu až za takového losera? Chyběl mu. Stýskalo se mu po jeho lehkých úsměvech, po jeho slovech a dokonce i po té jeho panovačnosti.
‚Jsem troska. Ubohá troska. Otrhanec. Horší, než jsem byl.‘ pomyslel si. Nechtěl mezi lidma mluvit sám k sobě. Poslali by ho ještě do blázince a tam Tom opravdu nechtěl. Neměl na to ani peníze.
Přišel ke kašně, jež mu představovala jednodenní očistu za měsíc. Klekl si před ní, lokty se zapřel a prsty zajel do vlasů. Svěsil hlavu mezi ramena. Byl zoufalý. Byl zoufalý snad jako nikdy. Připadal si totálně v koncích. Břicho jej bolelo od hladu, hlava od deprese a srdce po Billovi. Chtěl ho tak moc vidět. Alespoň zdálky na malý okamžik.
Přišel ke kašně, jež mu představovala jednodenní očistu za měsíc. Klekl si před ní, lokty se zapřel a prsty zajel do vlasů. Svěsil hlavu mezi ramena. Byl zoufalý. Byl zoufalý snad jako nikdy. Připadal si totálně v koncích. Břicho jej bolelo od hladu, hlava od deprese a srdce po Billovi. Chtěl ho tak moc vidět. Alespoň zdálky na malý okamžik.
Bill se vlekl městem a v rukou několik nákupních tašek od Diora. Velké sluneční brýle zabraňovaly komukoliv, aby mu viděl do očí, a on se tvářil jako vždy. Jako starý Bill. S nosem ujíždějícím nahoru. V kabelce mu otravně zvonil telefon. Věděl, že mu nevolá David, a tak to nebral. Nechtěl s nikým mluvit. Užíval si svého nákupního volna. Jeho chůze trochu strnula, když vyšel z jedné ulice na náměstí a jeho zrak spočinul na Tomovi. Nemyslel na něj. Celých čtrnáct dní na něj nemyslel a byl spokojený. Možná první dva dny, že si vzpomněl, ale rychle ho to přešlo. A teď… snažil se nezastavovat v chůzi, aby na sebe zbytečně neupozornil, ale jeho kroky nebyly ani zdaleka tak rázné jako ještě před třiceti vteřinami.
Vracely se mu do mysli společně strávené chvilky s Tomem. Ale sakra, on si na něj nevzpomněl za celou dobu! Bill si připadal zvláštně. Podivně. Musí si to přiznat, s Tomem nebyl po dlouhé době sám, a sám věděl, že jeho přítomnosti občas nelitoval. Tak proč si na něj nevzpomněl ani jednou?
Bill se mračil. Bill odcházel pryč. Jeho oči stále na Tomovi. Zahlédl jeho… roztrhané věci.
Zarazil se v chůzi úplně, až do něj vrazil chlápek, co kráčel za ním. Něco zaremcal, ale Bill si ho nevšímal. Něco nebylo v pořádku. Tom neměl potrhané věci, když ho viděl naposledy. Billa sžírala zvědavost, co se mu stalo. Rozpačitě okusoval svůj ret a stepoval na místě. Nemohl se rozhodnout, zda za ním jít nebo ne. Když nepůjde, bude mít pohodový život tak jako dosud, a když půjde… bude zase jednou mluvit s někým, kdo je k němu upřímný. Bill z toho šílel. Z celé té nerozhodnosti.
„Tome?“ jeho hrdlo konalo za Billův mozek. Zase ho jeho další část těla neposlouchala. Bill měl vztek na svůj krk! Chtěl utéct. Ale jeho nohy stály na místě. Bill měl vztek na své nohy. Bill chtěl utéct.
Tom se ohlédl přes rameno a v další vteřině visel Billovi kolem krku.
„Přízraku.“ Vydechl a pevným stiskem Billova těla si dokazoval, že se mu to nezdá. Za jiných okolností by tohle neudělal. Věděl, že je to od něj přinejmenším drzé a nevhodné. Billovi to došlo hned. Jelikož Tom vskutku nevoněl po fialkách.
„Ježiši, Tome, zklidni se.“ Zakřenil se Bill a urychleně se vymanil z jeho sevření.
„Přízraku.“ Vydechl a pevným stiskem Billova těla si dokazoval, že se mu to nezdá. Za jiných okolností by tohle neudělal. Věděl, že je to od něj přinejmenším drzé a nevhodné. Billovi to došlo hned. Jelikož Tom vskutku nevoněl po fialkách.
„Ježiši, Tome, zklidni se.“ Zakřenil se Bill a urychleně se vymanil z jeho sevření.
„Ne, ne!“ mumlal Tom a znova se na Billa pověsil. „Vynadej mi, klidně, vynadej! Potřebuju tě, stýskalo se mi, chyběl jsi mi, tak moc jsi mi chyběl, Přízraku!“ tiskl jej k sobě Tom a svým stiskem a cituplným hlasem plným emocí, donutil Billa pustit svůj enormně drahý nákup na zem, aniž by se staral o to, že mu tašky někdo ukradne. Tom byl šťastný. Jeho srdce radostně plesalo a tvář byla rozzářená. Smál se. Plakal.
„Du… dusíš mě.“ Zanaříkal trochu Bill a Tom chvatně povolil stisk. Mírně se odtáhl a prsty projížděl konce Billových pečlivě učesaných vlasů. Měl pocit, jako by se až teď po těch čtrnácti dnech pořádně nadechnul.
„Tome… prosím, pust mě.“ Učinil ještě jeden pokus Bill a tentokrát uspěl. Značně si oddychl, ale tašky nechal i tak dál ležet na zemi.
„Stýskalo se mi. Moc se mi stýskalo.“ Opakoval stále dokola Tom a Bill se chtě nechtě na něj musel pousmát. Připadalo mu to milé.
„Tome… prosím, pust mě.“ Učinil ještě jeden pokus Bill a tentokrát uspěl. Značně si oddychl, ale tašky nechal i tak dál ležet na zemi.
„Stýskalo se mi. Moc se mi stýskalo.“ Opakoval stále dokola Tom a Bill se chtě nechtě na něj musel pousmát. Připadalo mu to milé.
„Mně taky,“ vypadlo z Billa samovolně a před očima se mu udělaly hvězdičky. To přehnal. Tohle nesměl. To si nikdy neodpustí. Billovi se dělalo špatně nad sebou. Byl tak povrchní a necitelný ke všem a ke všemu, co nebylo jeho. Opravdu jeho. A teď? Tom byl výjimka. Ovšem… nebyl Tom Billův?
Vlastně svým způsobem by to tak mohl brát. Pomohl mu, a tudíž mu Tom byl zavázaný. A tím pádem mu vlastně patřil. Bill si svoje myšlenky velice rychle omluvil.
„Co se ti stalo?“ Vzal mezi dva prsty Tomův roztrhaný rukáv a pohledem sjel i na zanícenou ránu na ruce. Tom byl teď tak plný nadšení, že je Bill u něj, a že se i jemu se stýskalo, že si nijak neuvědomoval Billovu dávku znechucení, kterou zkrátka úplně potlačit nedokázal.
„Pokousal mě pes. Buldok,“ stáhl ruku zpátky k sobě Tom. Bolela jej. „Spal jsem poblíž parku a vzbudil jsem se s ním na sobě. I čepici mi vzal,“ Tom sklopil pohled a strčil si obě tašky Billova nákupu mezi kotníky. „Takhle ti je neukradnou. Mně se každý štítí.“
Bill se tiše zasmál, přestože to nebylo vtipné. Ale Tomův zájem o to, aby Bill nepřišel o drahocenný nákup, byl úsměvný.
„Máš to zapálený.“ Vyjel očima zpět k ruce, kterou se Tom snažil jakkoliv schovat.
„To nic. Ono to přejde.“ Vzdychnul Tom a lehce pokrčil rameny. Bolelo to jako čert, ale nehodlal se tím nějak zatěžovat, nebo tomu dávat nějaký hlubší význam. Bill ho sjel pohledem od hlavy k patě. Zase to uvnitř něj nahlodávalo.
„Potřebuješ to ošetřit.“
„Máš to zapálený.“ Vyjel očima zpět k ruce, kterou se Tom snažil jakkoliv schovat.
„To nic. Ono to přejde.“ Vzdychnul Tom a lehce pokrčil rameny. Bolelo to jako čert, ale nehodlal se tím nějak zatěžovat, nebo tomu dávat nějaký hlubší význam. Bill ho sjel pohledem od hlavy k patě. Zase to uvnitř něj nahlodávalo.
„Potřebuješ to ošetřit.“
„Nemám peníze na doktora. A nebudu žebrat. Takový nejsem,“ svěsil ramena a dál nepřemýšlel nad svým zraněním. Nemělo to cenu. Tom věděl, že může dostat zánět či otravu, ale nepřipouštěl si to.
„Cos kupoval? Určitě něco hezkého na sebe,“ pokoušel se změnit téma, ale Bill ho zarazil.
„Nestarej se teď o můj nákup. Tu ruku potřebuješ ošetřit. Okamžitě.“
„Nestarej se teď o můj nákup. Tu ruku potřebuješ ošetřit. Okamžitě.“
Na důraz svých slov si založil ruce v bok a lokty ostře vystrčil do stran. Tom trochu překvapeně zamrkal a nadechoval se k nějaké námitce, ale Bill chvatně sebral do jedné ruky obě nákupní tašky a do druhé popadl tu Tomovu.
„Jdeme do lékárny. Tohle snad ještě ošetřit zvládnu. Obvazy doma mám, ale dezinfekci už ne.“ Žbrblal rozhodnutým tónem a Tom za ním pomalu vlál, jak Bill přidal do kroku.
„Jdeme do lékárny. Tohle snad ještě ošetřit zvládnu. Obvazy doma mám, ale dezinfekci už ne.“ Žbrblal rozhodnutým tónem a Tom za ním pomalu vlál, jak Bill přidal do kroku.
„Táhneš mě jak gumovou kačenku.“
„Seš gumová kačenka. Moje. Takže pojď,“ Bill se nyní cítil tak v ráži, že nevnímal vůbec nic. Jak Tomovu ruku, tak to, že ho nazval tak jemně.
„Seš gumová kačenka. Moje. Takže pojď,“ Bill se nyní cítil tak v ráži, že nevnímal vůbec nic. Jak Tomovu ruku, tak to, že ho nazval tak jemně.
Tom se v první moment málem zastavil v chůzi, ale trhnutí jeho těla naznačovalo, že by si pořádně namlel o obrubník, a tak rychle poskočil, aby Billa dohnal. Bill zastavil před nejbližší lékárnou a pustil Toma. Zapáleně lovil v kabelce peněženku, aby se tím pak nezdržoval u pultu.
„No konečně. Počkej tady. Hned jsem zpátky.“ Usmál se na Toma a ten několikrát zalapal po dechu. Bill se ještě na moment koukl Tomovi za rameno. Přes ulici byla drogerie… možná by mohl…
„No konečně. Počkej tady. Hned jsem zpátky.“ Usmál se na Toma a ten několikrát zalapal po dechu. Bill se ještě na moment koukl Tomovi za rameno. Přes ulici byla drogerie… možná by mohl…
autor: S & Doris
betaread: Janule
Bože jak já se těšila na nový díl 🙂 …Jsem tak ráda že "přízraka" zase potkal 🙂 … Doufám že ho Bil nenechá chudačka v tom rpztrhanem oblečení napadlo mě že musí i BIll musí mít nějake starší volnější oblečené už nenosí a mohl by ho BIllovi dát ale já jen tak placam 😀 Prostě zase skvělý díl .. (pakeček nahoru) a budu trpět než bude další 😀
honem další díl 😛 <3
Co by možná mohl?? :-/ 😀
Och jé..skvělé jako vždycky! Miluju tuhle povídku..vždycky se nemůžu dočkat dalšího dílu! Tak honeem! ^^ x)))
lw: ta gumová kačenka mě dostala..^^
co by možná mohl??? aaaaa úžasnej dílek! A to oslovení "Seš gumová kačenka. Moje…" tím jsi mě dostala :)) perfektní, hodně rychle dál, už se těšííím :))
ta gumová kačenka nemá chybu!!! zdalipak Bill ví, že se s gumovýma kačenkama nejlíp hraje ve vaně? 😉 hmm? tak, ted by mu to mohl ošetřit, věnovat mu nějaký oblečení a chtít ho poslat pryč, ale vykoupanýho a v novým oblečení by ho skoro ani nepoznal a zaláskoval se do něj na maximum… co autorky na takovýhle scénář?
Děkujeme moc za komentáře, děláte nám moc radost 🙂 je to hezká odměna za to, že s tím je práce 🙂 a jsme rády, že se vám povídka líbí. My ji máme rády hodně 😉
Gumová kačenka tady vede xD mě ani nenapadlo, že až tak xD
[6]: Áďo, scénář už je napsaný, takže teď musíš jen doufat, že jsi dedukovala podobně xD
Oh to bylo skvělé, že se Bill na Toma nevykašlal. A ta gumová kačenka, no Bill se nějak přemáhá×D já už to vidím, to je jen otázka času. Teď mu vyčistí ránu, později se to bude muset nějak umýt a šup, už aby byl u Billa doma. Já pořád čekám na tu chvíli, kdy mu to Bill nabídne, tak snad….a jestli ne, tak si o tom s Billoušem příjdu asi osobně popovídat×DDD skvělý holky, těším se na další díl:)
Krásně se nám to vyvíjí, tak se mi to líbí, mám stejný názor jako Áďa, teď pěkně vykoupat, převlíknout, pak zase svlíknout a hupsky do pelíšku k Billovi xD Nehorázně se těším na jejich první líbání, u toho asi fakt umřu =) Tahle povídka se fakt hodně povedla =D
jůůůůů :)) nemůžu z Billa !! 🙂 kráása!! dááál !!! 😛
"On je jen kluk z ulice. Špinavý, smradlavý… milý…"
a ja som sa roztavila tu na gauči. Umriem z nich 😀
A potom naňho vážne dva týždne nemyslí??? To, že sa mu vyhýbal celkom chápem, ale ani nemyslel? To je hnusné, ale stačilo ho znova vidieť a Bill je na mäkko 🙂 A čo tá drogéria? 😀 Krása…
Billine, já ti dám, že jsi na Toma vůbec nemyslel! 😀 Ale jen co ho spatříš, tak se ti po něm stýskalo, co? 😀
Doufám, že Tom s tou rukou nebude mít nic extra vážného 🙂