Sázka

autor: Gia

„Nemluvil jsem tehdy ani na malou chvíli vážně. Tečka. Konec. Odmítám se s tebou o tom nadále bavit. Neotravuj už.“ Bill mě znovu, snad podesáté, odstrčí vší silou na druhou stranu úzkého chodníku, najednou jako by mu přišlo nevhod, že se na něj snažím vehementně nalepit. Dramaticky otočí hlavu na stranu, nos nakrčí odporem a já mám vzít nejspíš na vědomí, že se jeho veličenstvo právě urazilo. Komediant. Znám ho až příliš dobře, jediným letmým pohledem zkontroluju, že mu koutky úst cukají v potlačovaném smíchu. Nedám se odradit, ale nepatrný odstup mezi námi udržím až do doby, než nastoupíme do hotelového výtahu. Dveře se zavírají proklatě pomalu, vržou a vůbec celý ten výtah je nějaký na heslo. Znovu se k němu přitisknu, musím se smát už při té představě, dávám si v přemlouvání záležet, zkušeně vyhledám citlivé místečko vedle drobného ucha.  

„Prevíte!“ Vzlykne Bill vzrušeně a dlaněmi se opře o sklo upatlaného zrcadla v rohu. „Nikdy jsem ti o tomhle neměl říkat, akorát toho sprostě zneužíváš.“ Postěžuje si šeptem a já jazykem nekompromisně přitlačím.

„No tak, Billí, byla to sázka, tak to vezmi jako chlap. Prostě si prohrál. Nic na tom není. Jen to oblékneš a zase svlékneš. Víš, že to nikomu neřeknu, tak o co jde? Hm?“ Pobaveně zatřesu před bratrovým obličejem pestrobarevnou taštičkou z nedalekého sexshopu, jeho vzrušení vyprchá stejně rychle, jako se objevilo, a on se ode mě znovu odtrhne.

„Nikdy! Slyšíš?“ Dlouhý prst mi kmitá před očima zleva doprava, to abych to lépe pochopil, jenže já se té mojí utkvělé představy v hlavě nějak odmítám vzdát.

„Fajn.“ Řeknu jen a zívnu únavou. Dnešek byl příšerně dlouhý den a začínal jsem být zralý akorát na teplou načechranou peřinu. 

„Fajn?“ Zopakuje Bill s notnou nedůvěrou v hlase, nepodívá se na mě, trpělivě zírá do země, špičky bot okopává neviditelný kamínek.

„Přesně tak.“ Přisvědčím pomalu a hlavu zvrátím dozadu na popsanou zeď. „Prostě půjdeš a omluvíš se Georgovi.“ Snažím se o to, abych vyzněl co možná nejvyrovnaněji, ale mám co dělat, abych se smíchy nesesunul na podlahu. Jako ve zpomaleném filmu vidím Billovu hysterickou reakci. A přesně té se mi dostane.

„Jak omluvit? Hrabe ti? NIKDY! Trvám si na svém, bůhví, jestli to s tou buchtou neměl domluvené, casanova jeden. Stačí mi takhle lusknout prsty a mám tu, na kterou si pomyslím.“ Bill pro příkladnou ukázku luskne prsty a já trochu zklamaně pozoruji jeho jindy jemný profil, který zcela zmizel pod nánosem čisté arogance a přesvědčení o vlastní důležitosti. Nepřestával mě překvapovat. Myslel jsem si, že neexistuje větší ego než to, které před kamerami prezentuji já sám, ale mýlil jsem se. Celou tu dobu mi rostlo přímo před očima.  

„Tohle není fér, Bille. Řekl jsi, že jestli si ta holka místo tebe vybere Georga a odejde s ním na pokoj, uděláš to. Žádné další podmínky jsme nestanovili, tak to prostě uznej, že ne každá si kvůli tobě bude při sebemenším náznaku přízně trhat rodidla. Budeš se divit, ale Georg je náhodou hezkej kluk.“ Tušil jsem to. Rýpnul jsem přesně tam, kde jsem věděl, že to toho egoistu nejvíc zabolí. Nasupeně kolem mě projde ven z výtahu, nezapomene do mě vrazit ramenem. Kulturista. I zdálky vidím, jak si něco brblá pod nosem, třikrát za sebou afektovaně odfoukne dlouhou ofinu z obličeje.

„Tak si za ním jdi! Třeba hned teď. Co je mi po tom? On že je hezkej? HA HA HA, slyšíš? Směju se tomu!“ Bill huláká přes celou chodbu, vůbec ho nezajímá, že ho Georg s Gustavem mohou slyšet, dneska je vážně na pár facek. Když za námi konečně zaklapnou těžké dřevěné dveře společného pokoje, začínám litovat, že jsem s tím vůbec začal. Šíleně mě z něj bolela hlava.

„Dost, Bille! Dost, nebo mě vážně nasereš. Jak chceš, Georgovi se omluvím já, když nejsi schopen takového veřejného ponížení. Jedno ti ale řeknu. Jseš neuvěřitelně trapnej. Šlo jen o princip. O to, že se k prohře postavíš čelem a vezmeš to jako srandu, a místo toho… Ale co se divím, vždycky jsi byl příšerná hysterka.“ Dál se s ním odmítám bavit a radši vyklidím pole a odkráčím do koupelny. Další výbuch vzteku bych nemusel vydržet. Někdy, někdy byly chvíle, kdy jsem zcela jasně dokázal pochopit vraždy v afektu.  

„Chceš mě ponížit? FAJN! Chceš mi vnutit to, co už mi všichni ostatní podsouvají celá léta? FAJN! Říkám FAJN, slyšíš, ty parchante zasranej???“ Protočím oči v sloup a červený kohoutek s teplou vodou otočím až na doraz. Vždycky. Vždycky, když mu docházely argumenty, začínal být sprostý. Neměl jsem to u něj rád. Jedině snad, když byl nahý v posteli, v tu chvíli mě to dokázalo vyhecovat, a ještě o něco víc vzrušit. Takhle si ale vůbec k ničemu nepomohl. Znovu se snažím kohoutkem pootočit, ale víc už to nejde, ten jeho vřískot slyším tak jako tak. Zabte ho někdo a hned! „Slyšíš? TAK SLYŠÍŠ? Udělám to. Rozbaluju ten zkurvenej balíček a sundávám si triko a džíny. Nadrženej Tom Kaulitz dostane svůj dáreček. Tak pojď, borče, dělej!“ Tak a dost! Nezdržuju se s vysoušením vlasů, tak tak, že si kolem pasu uvážu osušku. Naštvaně vletím zpátky do ložnice, na modrých dlaždicích v koupelně zůstala mokrá cestička z pocuchaných vlasů. Nevím, proč mám tak slabé odhodlání, co se bratra týče, ale jakmile ho vidím, jak celý nešťastný zápolí s červenou krajkovou podprsenkou a nylonovými punčochami, je mi znovu do smíchu.  

„Nemusíš to dělat.“  Řeknu rozhodně a on sebou trochu zahanbeně cukne.

„Máš pravdu, sakra. Prohrál jsem tu podělanou sázku, tak ať platím. Navleču se do toho, zase to vysvleču, nikdo se o tom nedozví, tak o co jde?“ Snaží se působit jako hrozný macho, který je nad věcí, ale mně neunikne, že je mu téměř do pláče. „Nevím, jak se to oblíká.“ Škytne zlomeně a svalí se nazad na rozestlanou postel.

„Ukaž.“ Shýbnu se a začnu punčochy jednu po druhé jemně shrnovat, dokud se nedostanu až k samotné špičce. Přikročím blíž a kleknu si u pohovky na kolena… „Co na tom nechápeš? Vždyť jsou samodržící. Řekl bych, že zrovna ty se navlíkáš do mnohem složitějších modelů. Propni palec.“ Doporučím mu klidně a navléknu Billovi punčochu na chodidlo a pomalu ji natahuji výš na štíhlou nohu. „To jsi vážně ještě nikdy nikoho neviděl, jak si je obléká?“ Zvednu k němu zvědavý pohled a znovu narazím na ten jeho krajně nazlobený.

„Moje milenka Tom TOHLE obvykle nenosívá.“ Usměju se a jsem s jeho odpovědí vlastně nadmíru spokojený, co kdyby náhodou.

„Drhne to přes ty chlupy.“ Usoudí Bill po chvíli vcelku trefně, ale mě to neodradí, když něco chci, dokážu být velice pečlivý a trpělivý.

„Konečně.“ Zhodnotím své dílo unaveně a trochu nechápavě pohlédnu na Billa, který v dlani převaluje gelové vycpávky do podprsenky. Vezme ty nejmenší z nich a jako mávnutím kouzelného proutku vykouzlí nenápadné drobné jedničky, které vyzývavě vypne mým směrem.

„Jek velký je máš rád?“ S úsměvem ho plácnu přes štíhlé stehno a na odpověď si počkám až do koupelny. Vím přesně, jak zareaguje. „Trojky. Ty jsou tak akorát do ruky.“ V duchu se mi vybaví jeho obvyklý naštvaný škleb a musím se znovu smát.

„Ty hnusná svině! Moc dobře víš, že jsi měl říct, že nejvíc miluješ můj krásně plochej hrudníček!!! Jen počkej, až se vrátíš!! Trojky? Pchééé! Budu mít lajdáky až po zem!!“

V koupelně po sobě zběžně uklidím mokrou spoušť a dosuším si vlasy. Oblíknu si pyžamové šedé kalhoty a Billovo bílé triko. Nemám zapotřebí působit sexy. V koutku duše doufám, že jakmile skončí bratrovo kratičké transsexuální číslo, půjdeme oba spát. Dneska jsem doopravdy grogy.

„Můžeš!“ Zakřičí na mě Bill z ložnice, ale už vůbec nezní tak vztekle jako před chvílí. Z tónu jeho hlasu mohu jasně vycítit nejistotu, sám neví, jestli dělá dobře. Moc dobře si uvědomuji, jak musí vzhledem ke své vzdorovité povaze trpět, a znovu mě tím přesvědčuje o tom, jak moc mě miluje. Možná to není vyznání lásky v pravém slova smyslu, ale u člověka, jako je on, to znamená opravdu mnoho. Snažím se veškerou silou vůle kontrolovat třesoucí se koutky rtů, prostě se mu NESMÍM začít smát. Jakmile vejdu do ložnice, kam dopadají jen mihotavá pouliční světla lamp, veškerá chuť na smích mě okamžitě přejde. Nevypadá ani trochu divně nebo snad úchylně. Vlastně vypadá až zatraceně dobře.  

„Už si to můžu sundat?“ Zaúpí nešťastně a párkrát přešlápne na místě sem a zase zpátky. „Ty kalhotky mě šíleně řežou mezi půlkama. Štípe to!“ Ještě než přikývnu, neodpustím si jeden lačný pohled na štíhlou dlouhou nohu, kterou odkryl velice důmyslný rozparek kratičké bílé sukně.

„Asi bys to měl sundat co možná nejrychleji. Pokud tedy nechceš, abych ti to hned teď udělal.“ Dodám, jako bych mluvil o tom, že je potřeba nakoupit pět rohlíků navíc, a pozoruji Billovy lesklé rty, které se v neskrývaném údivu rozšíří do pravidelného kolečka.

„Děláš si srandu?“ Vyhrkne a pomaličku červená studem i za ušima. Pokrčím rameny a opatrně ho vezmu za ruku. Stoupnu si jen několik centimetrů za něj před velkým podlouhlým zrcadlem.

„Vidíš? Neměl jsi se čeho bát. Vypadáš úchvatně. Sexy. Dokonale. Sakra, jsem z tebe hotovej, i když jsi ženská.“ Bill se spokojeně usměje a stále si trochu nevěřícně prohlíží svůj prazvláštní odraz v zrcadle. Kopíruju jeho zvědavý pohled a opájím se dokonalým štíhlým pružným tělem v pracovním úboru sexuchtivé zdravotní sestřičky. „A ta čepička ti sluší ze všeho nejvíce.“ Zašeptám vzrušeně a zlehounka fouknu našpulenými rty na jemné chloupky na zátylku. Přemáhám ukrutnou únavu z dnešního divokého koncertu.  

„Vlastně máš pravdu. Jsem docela hezká holka.“ Přitaká nadšeně a pobaveně se na mě otočí. Opatrně mezi zuby stisknu drobný ušní lalůček a zřetelně ucítím, jak poklesl v kolenou, jak se o mě s důvěrou opírá.

„Nemusíš mít strach. Jsi pro mě ten nekrásnější na světě, ať už vypadáš jakkoliv.“ Netrpělivě rozepnu pár drobných knoflíčků uzounké halenky a bratrovy rty bezpečně vyhledají ty mé, které jsou stažené úpěnlivým soustředěním. Překvapené rty spoutá divoký a vášnivý polibek. Bomba v mých útrobách, která tam tikala od chvíle, kdy jsem vstoupil do ložnice, se nezadržitelně aktivovala. Celým tělem mi jako na povel projela ostrá vlna vzrušení. Neuvěřitelně jsem ho chtěl.  

Věděl jsem, jak moc si potrpí  na dlouhé předehry, ale protentokrát jsem mu chtěl tuhle slast sobecky odepřít. Trochu neurvale utnu bratrův něžný a procítěný  polibek, jediným pohybem pokleknu mezi jeho štíhlá stehna. Odhrnu stranou jemnou látku ostře červených kalhotek a sevřu do dlaně jeho vzrušený penis. Dotknu se bříškem palce jemné kůže žaludu. Ucítím mezi prsty nepatrné škubnutí penisu a z velké dálky uslyším trhaný výdech z  útrob bratrových plic. Nedá mi to, musím se na něj podívat. Bill mě stále celý zčervenalý studem upřeně pozoruje zpod přivřených víček.  

„Nemáš se zač stydět, hlupáčku.“ Pobaveně se pousměji nad jeho rozpaky a nedočkavě skloním hlavu zpět do jeho klína. Jazykem ohmatám špičku žaludu a okamžitě ucítím silnou křeč Billova vzrušeného těla. S neuvěřitelnou přesností kopíruji tvar penisu až k jeho kořenu a dotknu se tenounké kůže na varlatech. Vrátím se zpět a beru do úst jeho žalud. Setřu jazykem slanou kapku, pevně nad ním semknu rty a zasunu penis ještě hlouběji do svých úst. Billovy oči jsou teď už pevně zavřené, hrudník se mu nadzvedává v rychlém splašeném tempu. Začnu ho pomaličku sát. Neovladatelně se mu roztřesou stehna, nadzvedne se prudce v bocích, rukama přirazí mou hlavu do svých slabin a penis mi vrazí až do krku.  

Zbrkle se udělá během několika vteřin přímo do mých úst a já poslušně polykám. Miloval jsem chuť svého bratra, připadalo mi, že je mi tak ještě o nepatrný krůček bližší. Pevně sevřu Billovu dlaň ve své a stáhnu ho do teplých přikrývek. Z vlasů vysvobodím několik drobných sponeček a čepičku s červeným křížem uprostřed položím na bratrův noční stolek.

„Chtěl bych ti to oplatit.“ Pípne Bill spokojeně a pevně se ke mně přivine. Moje vzrušení ani v nejmenším nestačilo opadnout, nicméně se cítím strašlivě unavený.

„Necháme to na zítra, ano?“ Posadím se vedle něj na postel a hlasitě tlesknu dlaněmi o sebe, čekám, až zvedne ruce vysoko do výšky. „Převleču tě do pyžama.“ Bill nesouhlasně zakroutí hlavou a zbrkle upaží. Rozvalí se zpátky do postele a nezapomene si laškovně olíznout plné růžové rty. „To počká do zítra. Ty kalhotky mě už vlastně ani trochu neřežou.“