autor: GingerBalletGirl
Souhrn: Tom se po letech vrací zpátky do Ameriky, kterou opustil po dlouhodobém zneužívání z Billovy strany. Dávná křivda není zapomenuta, ani odpuštěna, a tak začíná podivná svádivě- pomstychtivá hra mezi bratry, ze které nevzejdou vítězové ani poražení.
„K terminálu osm přilétá let 483 z Curychu a čeká na odbavení.“ Cizí hlas cizí ženy se ozval z letištního tlampače. Nikdo mu nevěnoval pozornost, jen snad malý chlapec, čekající v letištní hale na svůj let, se otočil za zvukem rozhlasu. Za malou chvíli se opravdu mezi šedými mračny začalo přibližovat obrovské dopravní letadlo k přistávací dráze, a poté na ni ladně dosedlo, jako by nic nevážilo. Po deseti minutách už k jeho dveřím přijížděly schody a pasažéři chvatně začali vystupovat. Jako poslední z letadla vyšel chlapec v černém volném oblečení . Skoro celý obličej mu zakrývaly velké sluneční brýle a zpod obrovské kapuce mu vykukovaly konce černých rasta copánků. Když už sešel ze schodů a stál nohama pevně na zemi, zastavil se, vypnul černý iPod a přes skla brýlí se rozhlédl po okolí letiště. Už je opět tady. Ameriko, bouchni šampus, Tom Kaulitz se vrátil.
Když si chlapec v černém spěšně vyzvedl zavazadla a prošel letištní kontrolou, vyběhl z letištní haly a zamířil na parkoviště. Vzápětí se však zarazil a zanadával. Prober se, chlape, jak bys mohl mít na parkovišti auto, když si ho ještě neměl, když si tenkrát odlítal, vždyť si ani neměl řidičák! řekl si pro sebe. Navíc, byl si pryč tři roky, na kterém parkovišti ve státech by ti tak dlouho auto nechali a neodtáhli. Otráveně se otočil na patě a šel si zavolat taxíka. Nebo dva, s tolika kufry.
Když konečně našel taxíka, který by pobral všechny jeho kufry, a ještě by byl schopný odjet, rozjeli se naskrz městem k hotelu. Zatím neměl ke komu jet. Nikdo ještě nevěděl, že je ve městě. Že je zpátky. Cestou se díval z okna na pouliční lampy, které se jedna po druhé rozsvěcely. Začínala noc. Prohlížel si město, které se moc od jeho odjezdu nezměnilo. Ne, to nebyl odjezd, to byl útěk. Viděl místa, která tenkrát už tolikrát navštívil, a vzpomínky se začaly probouzet. Spěšně je zahnal. On nechtěl vzpomínat. Ne teď.
V hotelovém pokoji sebou praštil o postel a spokojeně zamručel. Po desetihodinovém letu už toho bylo dost i na něj. Navíc, když je hotelová služba neschopná mu odnést zavazadla do druhého patra. Takový luxusní hotel, a tak mizerná obsluha. Vždyť měl těch kufrů jen osm. Byl utahaný jako kotě a chtěl spát. Ale něco mu v tom bránilo. Když zase viděl tohle město, vzpomínky se nedaly zastavit. Bylo to moc silné. Stejně jako tehdy, i teď, po třech letech.
Flashback
„Děkujem, Ameriko, jsi úžasná!“ zakončil černovlasý chlapec s účesem jako dikobraz jejich první koncert za oceánem. Evropa je milovala, ale Amerika se jich dožadovala čím dál víc. Tom a jeho dvojče odešli do zákulisí za neslábnoucího křiku fanynek.
„Bille, kam zas jdeš?“ křiknul Tom za bratrem, který se najednou spěšně otočil na podpatku a vyběhnul zpátky na pódium. Řev mnohonásobně zesílil, Bill rozpřáhl ruce, uklonil se a poslal davu pár vzdušných pusinek.
„Šašek…“ utrousil blonďatý bubeník a odcházel s dlouhovlasým basákem do šatny. Bill byl vždycky šoumen, a ano, tak trochu šašek, ale co přijeli do Ameriky, začínalo to s ním být k nevydržení. Byl náladový, protivný, a když nebyl středem pozornosti , zuřil. On byl osobnost, zbytek kapely jen kulisy. Tom si nešťastně povzdechnul. Ta primadona, to nebyl jeho bratr. Jeho dvojče zůstalo někde v Evropě, a do Ameriky si přivezl nějaké jeho zlé alterego. Takhle sláva stoupá do hlavy.
„Bille, to už by stačilo…“ křiknul Tom na bratra. Bill na něj jen vrhnul otrávený pohled, naposledy se usmál na fanynky a ladně odběhl na botách na vysokém podpatku do zákulisí. Ani se na brášku nepodíval a zasvištěl do šatny. Tom se za ním smutně podíval. Kde je to černovlasé pískle, co se věčně smálo, a které tak miloval?
Bill se převlékal a česal v šatně. Oblečení, co nosil při koncertech, nebylo tak pohodlné, takže si vždy navozil do šatny minimálně dva další kufry náhradního oblečení a bot. Dveře se pootevřely a v mezeře se objevila tvář lemovaná blond dredy.
„Můžu dál?“ pískl. Bill protočil oči.
„Když musíš…“ Tom vklouznul do místnosti a zabouchnul dveře. „Potřebuješ něco?“
Toma trochu zamrazilo, když slyšel bráškův chladný hlas. Při pohledu do jeho silně nalíčených tvrdých očí znejistěl.
„No, víš, jen jsem chtěl… víš co, jen si promluvit… myslím, že… no, nechci říct, že jsi špatný nebo tak, ale… jen chvilku…?“ Billův pohled změknul. Líbilo se mu, když jsou lidé v jeho přítomnosti nervózní. Očima přejel po bratrově těle schovaném pod oblečením tak třikrát větším, než on sám. Cože to po něm chtěl? Nezájem. Hlavní teď je, co chce ON. A ON se chce po výkonu na jevišti trochu odreagovat.
„Tome…“ zašvitořil sladce Bill.
„Bille, chci jen říct… že…“ snažil se Tom pokračovat ve svém monologu. Bill přešel od zrcadla až těsně k němu a vzal jeho obličej do dlaně. S potměšilým úsměvem se chvíli vpíjel do bratrových očí a pak jej tvrdě políbil. Tom se nejdřív snažil od jeho rtů odtrhnout, ale ruka s černými nehty jej držela pevně. Druhá ruka mu zašmátrala pod tričkem a lehce se dlouhými nehty zaryla do jemné kůže. Pak se vydala opačným směrem a Tom pochopil, že svůj proslov k bratrovi už nedokončí. On nechce poslouchat, on chce potěšit. Odpor byl zbytečný. Bill vždycky dostal to, co chtěl. I když šlo o sex.
Když se ruka dostala až pod boxerky, Bill vzal bratra pevně do ruky a párkrát zapohyboval dlaní. Stále přisátý k jeho rtům se pousmál. Ucítil, jak mu v ruce tvrdne a Tomovi z úst vyklouzl slabý vzdech. Druhou rukou pustil jeho obličej, věděl, že už neucukne, a rychle mu začal rozepínat pásek. Co kdyby si to rozmyslel…
Konečně se oddálil od Tomových rtů, ale stále jednou rukou dráždil jeho ztuhlý penis. Obrovské hoperské kalhoty už ležely za zemi i s boxerkami. Bill se dlaní zapřel o Tomův hrudník a drsně jej přirazil ke zdi těsně za ním. Sádrokarton se nebezpečně zatřásl, ale Bill nehodlal přestat. Hrubě Toma otočil zády k sobě a jemným zatlačením do zad si jej přehnul o předloktí jako ručník, takže se Tom musel opřít rukama o stěnu. Prohlédl si jeho pevný zadeček a jeho vzrušení se zvětšilo na neúnosnou míru. Prudce do něj vniknul. Tom syknul bolestí, ale Bill si jen slastně skousnul spodní ret. Žádná evropská ani americká děvka se tomuhle nemohla rovnat. Začal rytmicky přirážet. Tomovi z úst uniklo slabé zapištění bolestí. Tohle jej vždycky moc bolelo, ale on vždycky držel. Bill to věděl, slyšel jej, ale to ho jen více vzrušilo. Netrvalo dlouho a Bill začal zrychlovat přírazy, a když dosáhl divokého orgasmu, Tom se prohnul v zádech pod náporem bolesti.
Polonahý a vyčerpaný se Tom svezl podél stěny. Bill si zpátky natáhnul své úzké džíny a znovu usedl k zrcadlu a dal se do úpravy svého zčervenalého a zchváceného obličeje. Bráška mu dal zabrat, jako vždycky. Koutkem oka si všimnul, že onen bráška pořád sedí schoulený u zdi. Ještě nebyl schopný se postavit na nohy, to by mu vyvolalo další vlnu bolesti. Potřeboval chvilku odpočinku. Jen chviličku.
„Ty jsi pořád tady?“ prohodil Bill jakoby mimochodem, aniž by se na bratra podíval. Když se Tom ani nehnul ze svého stávajícího místa, Bill vstal, vzal jeho kalhoty do ruky, jako by to bylo něco jedovatého a hodil je po něm.
„Obleč se a vypadni.“ Tom nevěřil svým uším. V poslední době na něj byl bráška pěkně protivný. A zlý. A nepříjemný. Ale tohle by od něj nikdy nečekal.
„Tys mě neslyšel?“ zavrčel už opět naštvaný Bill. Horké slzy si našly cestičku přes obličej dredatého mláďátka.
„Panebože, proč se kolem mě motají jen samí ignoranti?“ Přešel opět k Tomovi, vytáhl jej na nohy a osobně ho polonahého vyvlekl za dveře. Tom se nedokázal ani pohnout. Vážně se tohle stalo? V ruce stále svíral své kalhoty. Pomalu si začínal uvědomovat, že je na chodbě mezi šatnami a kdykoliv může někdo projít a uvidět jej, jak tam vystavuje světu své… přednosti. Ochromeně vymotal své boxerky z velkých kalhot a oblékl se. Slzy nepřestávaly téct a při každém bolestivém pohybu mu po tvářích stekly další. Ještě chvíli pak stál před Billovou šatnou. Tepající bolest v zadních partiích mu připomínala, že tohle není sen. Tričkem si otřel mokrou tvář a rozešel se chodbou pryč od místa činu…
Konec flashbacku
Obrátil se na posteli na břicho a zabořil hlavu do polštáře. Zakázal si plakat. Na tohle chtěl zapomenout. Navždy to zahrabat do hlubokého šuplíku a už to nikdy nevytáhnout. Nepřijel sem vzpomínat. Přijel se pomstít. Přijel to té děvce vrátit i s úroky.
Válka začíná.
autor: GingerBalletGirl
betaread: Janule
Woooow!…Tak tahle povídka se mi bude na 100% líbit! Jsem strašně zvědavá, jakej bude konec =D. To "Válka začíná." mě úplně naduplo…x-D mno prostě se strašně moc těším na další dílek, doufám, že bue brzo =D
Sis, úžasný, jak jinak, když je to od tebe, že ♥ im lovin' it :)) 😀
[2]: Oh děkuji, potěšilo mě to stejně jako tenkrát, když jsem ti to dávala číst poprvé :DDD
[1]: Doufám, že to splní tvé představy a očekávání 😀
Jůůů, tak to vypadá vážně zajímavě…
nerada píšu komentáře k prvním dílům. Máloco mě uchvátí hned během prvních vět. Ale počkám si na další. pak se vyjádřim podrobněji 🙂 Vypadá to zajímavě. V podstatě už jsem tuhle tematiku četla mockrát, ale je pravda, že ještě asi ne v opačné roli. Takže to je ten plusový bod pro tebe, který mě donutil to přečíst a nutí mě přečíst i druhý díl 🙂
Já Billa v téhle roli bytostně nesnáším, takže…moje smůla =)
Začíná to naprosto úžasně, líbí se mi popisy situací, dialogy.. ach! ♥ Myslím, že mám další povídku na seznamu pravidelných chvil čtení nad horkým čajem ^^
Wow…!! Luxus! Začíná to skvěle 😉
Já sem si to teda četla v noci přes mobil, ale i tak se mi to moc líbilo :):)* Snad Tom Billovi nakope tu zmalovanou egoistickou prdelku a chlapec bude mít po ptákách xD Doslova a o písmene ;D
Doufám, že brzo nastoupí i druhý díl ;D
To bude boj ,ale asi nikdo nevyhraje.