autor: Bitter
Omlouvám se, že to trvalo, ale byli jsme pod vodou a na psaní nebyl vůbec čas a ani nálada… nikdy jsem si nedovedla představit takovou hrůzu, co se tady stala a naprosto mi to sebralo veškerou sílu cokoliv dělat, natož psát…
Snad se vám bude díl líbit i po takový době. Je rozdělenej na dvě část, i tak toho alespoň bude víc na čtení. Zatím pa :-*
„No pojď, neboj, za chvilku zas budem doma.“ Špitl Bill do ouška Tobimu, když ho odpoutával z dětské sedačky, opřel si jeho hlavičku o rameno a líbl na spánek.
Na chvilku zaváhal, ale nakonec hrdě vkročil do sídla policie, kam byl pozván k výslechu.
Hned u dveří se málem srazil se Steinkem.
„Á, paní Zwingerová… no prosím, pojďme do mé kanceláře.“ Usmál se a gestem naznačil, kterým směrem má Bill jít. Ten ale jen zavrtěl hlavou a šlehl po něm nenávistným pohledem.
„S vámi já mluvit nebudu.“ Sykl a přivinul k sobě malého ještě víc.
„Ne? A proč? Smím li to vědět.“
„Zabil jste mi manžela. Nebudu s vámi v jedné místnosti.“ Odsekl Bill a hrdě vystrčil bradu.
„Tak to vás musím zklamat, madam. Je to můj případ a nikdo jiný není k dispozici. Takže mě laskavě následujte.“ Odbyl ho hned komisař a otevřel dveře.
„Prosím…“ Bill si jen pohrdavě odfrkl, a aniž by čekal na vyzvání, automaticky se usadil.
„Takže… Vy tedy tvrdíte, že váš manžel je nevinný… to je ale lež. Máme svědka v případu pana senátora a myslím, že když je mrtvý, nebudou se bát promluvit i jiní… zůstává však otázka, jestli jste to věděla vy… a taky by mě dost zajímalo, odkud jsou ty peníze na vašem účtě… tolik kosmetický salon nevydělává, takže, co mi k tomu řeknete…“
„Nemusím vám k tomu říkat vůbec nic. Ty peníze jsou moje a měla jsem je ještě předtím, než jsem Toma poznala, a jak jsem k nim přišla, to je moje věc.“
„No jak myslíte… vaše složka je také velice zajímavá… Vy jste Američanka.. o německé občanství jste zažádala krátce před svatbou, ale veškerá ostatní dokumentace chybí… Jak mi oznámili na F.B.I, jste zařazená do programu na ochranu svědků, takže si vás nemůžu prověřit… nepřipadá vám to podezřelé? Manželka nájemního vraha, bohatá mimochodem, a je v programu pro ochranu svědků… že by jen trik?“
„Tom u F.B.I. pracoval, tam jsme se taky poznali, a když mě zařadili do programu, odstěhovali jsme se do Německa… mám novou identitu a mé složky jsou tajné… mně na tom nepřipadá nic divného… a mimochodem… můj manžel není vrah, ale vy ano.“ Sykl nenávistně a pohoupal trochu malého.
„No jistě… ani jsem nečekal, že se mi přiznáte… to nevadí, my si vás už pohlídáme, a jakmile něco najdeme, skončíte ve vězení, kam taky patříte. Vím jistě, že ten váš kosmeťák, je jen zástěrka pro praní peněz.“
„Ano? Víte… myslím, že víte leda kulový, protože jinak byste mě už dávno zatkl!“ Křikl Bill a malý zafňukal.
„Nebojte, my něco najdem a s tím harantem se budete moc rozloučit. Kryjete vraha, madam, a to je jako kdybyste sama vraždila.“
„Tak dost! Tom není žádnej vrah!“ Křikl Bill téměř hystericky, a než si stihl uvědomit, co dělá, dal komisaři pořádnou ránu pěstí, až skončil na zemi.
„Ještě jednou o Tomovi něco takového řeknete…“ Sykl, vzal ze stolu svou bílou kabelu od Diora a chůzí modelky opustil stanici.
Hrdě došel až k autu, přikurtoval malého a nasedl. Sotva ho ale skryla černá skla Tomovy Escalady, zhroutil se v slzách na palubku.
Přestal až ve chvíli, kdy si všiml, že se k němu blíží komisař se zakrváceným kapesníkem u nosu.
Rychle nastartoval a tryskem vyjel z parkoviště, kde po něm zůstal jen oblak prachu.
Neřešil předpisy a červenou projel snad pětkrát. Bylo mu všechno fuk, hlavně, že už bude doma. Doma v bezpečí.
„Notak, Tobi… jsi přece ještě moc maličký na to, aby ti rostly zoubky…“ Povzdychl si Bill a dál chodil s malým po ložnici.
Byl tolik unavený, z pláče a neustálých myšlenek na Toma, a na to, co by se možná stalo, kdyby se nepohádali…
Jenže malý nechtěl spát. Plakal už půl hodiny a nehodlal se ztišit. Neměl hlad, plenku měl suchou, a přesto mu něco chybělo…
„Kdyby tady byl tatínek… ten by věděl co s tebou… vždycky jsi mu pod rukama usnul na celou noc… odvyprávěl ti pohádku a bylo… ale já?…“ Vzlykl Bill a slzy, o kterých si myslel, že je už nemá, si znovu našly cestu po jeho lících.
„Taky mi chybí, Tobi… hrozně moc mi chybí…“ Šeptl a svezl se na gauč. Tolik chtěl, aby se tady Tom objevil, aby mu slíbil, že to bude dobré, obejmul ho a špital mu do ucha, jak moc ho miluje… jeho hlas ho vždycky dokázal tak uklidnit a ne jednou dokonale uspat, a nebo když malému hrál na kytaru… kolikrát u toho usnul i on sám.
Najednou ho něco napadlo. Položil Tobiho do kolébky v ložnici a do přehrávače vložil jednu z Tomových nahrávek. Pokojem se rázem rozezněly tóny Tomovy kytary a pomalá balada zaplňovala pokoj klidem a teplem. Malý přestal plakat a jeho velké hnědé oči těkaly po pokoji a ručky chytaly lehký vánek, který chladil pokoj zvenku.
Bill jen odevzdaně seděl na kraji postele, sledoval malého a jeho rty opouštěla tichá slova písně, kterou hrál Tom. Byla to jejich píseň… Pro Toma od Billa a pro Billa od Toma…
O čtyři dny dříve
„Fajn… sedí ti to?“ Ujišťoval se Alan, a ještě jednou si Toma obešel.
„Jo… myslím, že jo.“ Kývl Tom a trochu se zavrtěl. „Jen je to těsný…“
„Musí to bejt těsný. Ty tvý super kalhoty by tě leda stáhly ke dnu… ne vážně… fakt to sedí? Je ti jasný, že stačí jediná chybička a je po tobě?“
„Jo, sedí to… neboj, umřít nehodlám… Bill by mě zabil.“ Pousmál se Tom trochu smutně, když si vzpomněl na hádku před pár hodinami.
„Jestli to vyjde, bude nejšťastnější člověk na světě.“ Usmál se na Toma a trochu poodstoupil. Bylo slyšet auto. Komisař se blížil. Tom okamžitě vystřelil těsně vedle Alana a ve chvíli, kdy komisař prudce zastavil a palbou kryl kolegu, hra začala.
Tom se skryl za pilíř a vystřelil po něm, dávajíc si pozor na to, aby nikoho netrefil.
„Zwingere! Vzdejte se! Nemáte žádnou šanci!“ Křikl Steinke, ale Tom mu místo vzdání se prostřelil okýnko. Na to vyběhl zpoza pilíře a vystřelil po Alanovi. Trefil ho do ruky a Steinke okamžitě střílel. Neminul a zasáhl Toma dvakrát do hrudi. Ten se zapotácel a přepadl přes zábradlí mostu do vody.
Okamžitě, jak se ocitl pod vodou, si strhl sako a nasadil si náustek. Kulky, které zachytila vesta, ho na hrudi nepříjemně pálily a on měl tendenci lapat po dechu, ale pokud chtěl, aby jeho plán vyšel, musel se uklidnit a za pomocí malé ukryté kyslíkové bomby, která mu měla deset minut vydržet pod vodou, dokud si Steinke nebude jistý tím, že ho zabil…
autor: Bitter
betaread: Janule
Není mrtvý… *yahooooo*
já to věděla.. já to tušila.. nemohl by být konec….
oh joooooo!!!!!!! není po něm !!!! juhůůů
Já jsem to věděla, hurááá!!!! Ale bojím se o Billa, ten komisař si tohle od něj líbit nenechá…Skvělá povídka ♥
Jinak je mi strašně líto, že jste byli vytopení, musela to být hrůza, mi stačilo, co bylo v televizi, nedokázala jsem zůstat ani u jedněch zpráv bez slz…
Úžasný! Naprosto neskutečně úžasný!
"Umřít nehodlám, Bill by mě zabil…" 😀 😀 To mi připomíná, že když sme byli malí a chodili sme se koupat, tak nám doma říkali: "Jestli se utopíš, tak mi domů nechoď!" 😀 😀
tak jsem to dočetla konečně. pane bože mě se teď tak ulevilo. Já se normálně rozbrečela, když jsem si myslela, že je fakt po Tomovi. Tohle mi nedělej holka. No uuuf. Spadl mi kámen ze srdce. Tak tom je naživu, ale na druhou stranu…nevim nevim zda to dobře pořešili. Policie se v tom teď bude šťourat, kdoví co všechno vyšťouraj a Billa čekaj taky jisté potíže. Doufám, že se tam ale Tom brzo objeví, aby se Bill netrápil jelikož mi ho je hrozně líto. Alespoň nějaké echo že je ok a je to nahraný by mu dát mohl. No tak budu se těšit na další díl.
[6]: to mi říkali doma taky :DDDD Koukám že to je všude stejný :DD "Jestli se utopíš, tak si mě nepřej." :DDDD
Holka ty me desis, co se delo u vas! Ja si rikala, ze je tam nejaka pauza mezi dilama…:(
No ale ale aspon to Tom genialne zahral, je borec. Jenze ted uz se v tom zacnou rejpat, ze jo, a Billova bomba Steinkemu (zase to jmeno, palec nahoru) taly nebyla uplne nejvhodnejsi… Utok na verejneho cinitele hmmmm…
Zajimalo by me, co ted udelaji a jestli to se Steinkem bylo naplanovany to "ono", kam mel Tom odjet. Super napinavy!!^