Výloha se zrcadlila a ochotně Tomovi ukazovala zkresleně jeho zevnějšek. Tom na sebe krčil nos a zhnuseně se ksichtil. Připadal sám sobě opravdu odporný a nepřitažlivý, naopak odpudivý na několik metrů. Být on kýmkoliv z jeho okolí, nepřibližoval by se snad k sobě na deset metrů. No to by kecal, Tom nebyl člověk, co by nad někým ohrnoval nos, ale prostě se sám sobě hnusil a vadilo mu to.
„Jee, takové podobné jsem používal pro miminka v jesličkách,“ zaculil se sám pro sebe. Přitiskl svou dlaň na chladné sklo. Tom vzpomínal na to, když chodil na povinnou školní praxi. Tom miloval děti a ještě radši měl ona malá stvoření, jimž se říkalo miminka.
„Co tam dělá? Kupuje si parfém?“ Zašklebil se na sebe do skla.
„Už jsem tady.“ vyběhl ven Bill po pár dalších minutách s další plnou igelitkou. Sotva ji táhnul v kostnatých prstech.
„Cos tam dělal?“ Zeptal se se zájmem Tom.
„Nakupoval, co se asi dělá v obchodě.“ Protočil oči Bill a kývnul hlavou.
„Tak pojď.“
„Ukaž, vezmu ti to,“ vytrhl Billovi z rukou obě igelitové tašky. Přece jen… k Billovi se hodily ty drahé. Od Diora. A Tom navíc nechtěl, aby se s tím jeho Přízrak zbytečně tahal, když má po boku muže. Tom se sice… ale jo, považoval se za muže, i když s omezenými možnostmi.
„Bože co sis to kupoval.“ Vyjely Tomovi oči na vrch hlavy. Tašky nebyly zrovna nejlehčí.
„No… v jedné jsou věci z té lékárny a v druhé z drogerky,“ poposkočil Bill. Tom se odvážil nakouknout dovnitř jedné z tašek.
„Zařizuješ si novou koupelnu? Máš tam snad úplně všechno.“ Od mýdla a šamponu, přes kartáček, až po různé krémy a deodoranty tam měl Bill nakoupeno snad úplně všechno. Navíc žádné levné prostředky.
„Ne, to ne. Ale myslim, že ty toho spotřebuješ až kam.“ Pokrčil Bill rameny a nerušeně pokračoval v cestě, zatímco Tom se zaseknul v polovině kroku.
„Co koukáš? Pojď radši, už mám chuť na kafe a Starbucks je odtud daleko,“ popostrčil Toma kupředu a Tom zakopl o tkaničky.
„Bille počkej… vysvětli mi to.“ Tom si připadal jako nějaký retard. Absolutně nechápal, o co tady jde. Billa z toho začínala bolet hlava. Nebo to možná bylo i z nedostatku kofeinu.
„Myslim, že pořádnou sprchu uvítáš, ne?“ Založil si ruce v bok. Tom němě zaklapal pusou.
„No, já si myslim. Tak už nezdržuj a pojď, nebo mi praskne hlava.“
Tom by rád přemýšlel, ale jeho mozek nyní stávkoval. Tom měl vztek, vždycky, když něco na sobě potřebuje použít, nefunguje mu to. Nejdřív penis a nyní mozek. Nakopnul naštvaně šišku poblíž jednoho z berlínských parků a zasténal.
„Co zase?“ zastavil se Bill. V kapse hledal cigarety. Když už nemůže mít kofein, tak aspoň nikotin.
„Můj mozek mě neposlouchá. Nemůžu přemýšlet o tom, co se tu děje. Já to nechápu,“ rozhodil Tom rukama a trucovitě si sedl do pískem vysypané cesty. Bill se musel začít smát.
„No hahaha. To je srandy kopec.“ Nafoukl Tom tváře a to donutilo Billa smát se o to víc.
„Huh fajn….“ nadechl se Bill, aby se přestal smát a zapálil si. Dlouze potáhl a nosem kouř vypustil ze svého těla. „Co na tom nechápeš. Beru tě k sobě, aby ses mohl umýt. Tvůj vzhled je totiž…..“ nedořekl, a raději si znovu potáhl. Tom na něj zaraženě koukal.
„To myslíš vážně?“
Bill záhadným způsobem pocítil Tomovo zmatení a strach.
„Ne to ne. Jen….“ Tom nevěděl jak by to vysvětlil. Chtělo se mu skákat do vzduchu radostí, ale zároveň ho tížila obava z jistého neznáma. Už si netroufal ani doufat, že by se něco takového v jeho životě stalo, a teď to tu bylo. A přišlo to s jeho Přízrakem.
„Nechci tě obtěžovat nebo tak.“ Pípnul Tom a sklonil hlavu do země. Bill si povzdychl.
„Tome… kdybych v tom viděl tak velký problém, tak ti to nenabízím.“ Ubezpečil ho a Tom se tím trochu uklidnil.
„Já jsem jen v šoku.“ Přiznal Tom a Bill se na něj sladce uculil.
„Upřímně… to já taky. Ale teď tě opravdu na kolenou prosím, necourej se. Já už vážně to kafe potřebuju, nebo budu protivnej.“ Zabědoval Bill. Tom přidal do kroku.
„Máš tak nezdravé návyky.“
„Na ty já seru.“ Mávnul Bill rukou a Tom jen pobaveně zakroutil hlavou.
Bill jen rozvedl překvapeně obočí. No, tak… jestli se Tom rozpovídá, dozví se o něm asi hodně věcí. Nenapadlo by ho, že je Tom… chytrý? Ne, Bill ho nepodceňoval, ale Tom mluvil občas tak až moc rozumně… Bill takové rozumné řeči nikdy neměl.
„Tolik věcí je nezdravých…“
„A všechny děláš?“ pousmál se Tom, když se blížili k Billovu domu.
„To bys nesměl ani dejchat, abys žil úplně zdravě.“ Ušklíbnul se a odemkl vchodové dveře. Nechal Toma vklouznout dovnitř.
„Ale ty do toho i hodně kouříš.“ Popíchnul ho Tom. Bill se zatvářil nanejvýš znuděně.
„I sex může bejt škodlivej, a stejně ho každej dělá.“ Uzavřel tuhle debatu Bill a přivolal výtah.
„Tome… jsi v pořádku?“ Vykulil oči. Tom byl bledý a oči měl zabodnuté nepřítomně před sebe. Bill byl zmatený. Lehce nechápal, co se Tomovi děje.
„Tome, jestli tady sebou sekneš, tak tě zabiju. V oživování opravdu nejsem zaškolený.“ Drcnul do Toma.
„Já… nemám rád výtahy.“ Stočil Tom na Billa svůj pohled a Billovi se ulevilo. Čekal kdoví co.
„A to jsi mi to nemohl říct?“ Zakroutil Bill hlavou. „Děláš mi tu šoky. Klid, už tam budem. A neboj. Tenhle výtah nedávno opravovali, takže se mu nic nestane.“
„Tome, klid, už tam budeme,“ přišel k němu Bill a vzal jej za ramena. Chtěl ho uklidnit.
„Udusím se, udusím, není tu vzduch!“ zmatkoval Tom a jeho hruď s stáhla, jako by byl čtyřicet metrů pod tlakem hladiny oceánu. Tom opravdu nemohl popadnout dech a jeho barva pleti se stávala modrou. Takhle mu špatně ještě z tohoto důvodů nebylo.
„Tak to dojdeme pěšky. Hlavně se uklidni jo.“ Otevřel dveře výtahu a Tom skoro vyběhl ven. Zhluboka dýchal a snažil se uklidnit.
„Jsi klaustrofobik?“ Koukl na něj zmateně Bill, když zavřel dveře výtahu a Tom jen přikývl. Bill chápavě pokýval hlavy a konejšivě stiskl Tomovo rameno.
„Už je to okey, ano? Nic se neděje.“ Ujišťoval se, že mu Tom cestou na schodech nezkolabuje. Tom jen přikývl. Připadal si hloupě. Vskutku se před Billem projevoval ve stále lepších situacích.
„Tak pojď.“ Kývnul Bill hlavou a poslední dvě patra došel po schodech.
„Za tohle, za to se mi nikdy už neomlouvej,“ řekl přísně Bill a mohutně vrazil do dveří od svého bytu. „Nemůžeš za to, jen jsi mi to měl připomenout.“
„Buší mi srdce z šoku,“ tvářil se Tom sklesle a měl chuť se k Billovi přitulit. Překročil práh Přízrakova hnízdečka a rozhlédl se, absolutně nevnímajíc onu vzácnou situaci. „Opravdu jsem se strašně bál, bylo to tak ošklivé a…“
„Tomi…“ přišel k němu Bill. Nazval jej příliš měkce a Tom zpozorněl.
„Takže… Tohle mi dej.“ Vzal Bill jednu z tašek a druhou Tomovi nechal. Tom zatřepal hlavou a vrátil svoji pozornost na Billa.
„Tuhle si nech. Všechno v ní je tvoje a koupelna je přímo tady.“ Ukázal na dveře a Tom jen přikývl. Bill chvíli zaváhal a na poslední chvíli přemýšlel, zda nemá v koupelně nějaké šperky nebo tak něco. Nechtěl Toma podezírat, ale jeden nikdy neví.
Jako vždy dokonalý…. jinak VŠECHNY holčiny co rády PÍŠOU FF o TH tak jestli chcou at mi napíšou na ICQ 603421827 můžeme si spolu napsat povídku
Úžasné, přesně podle mých představ. Myslím, že až Tom vyjde z koupelny a Bill ho uvidí voňavého a čisťounkého, tak se neovládne, to by bylo perfektní ♥
wááááu úplně úžasné! a bill by jej mohl jít umýt 😀 ale to se asi nestane noo.. tedy alespoň dokud Tom nebude čistý 😛 pak by se mohli dít věci! 😀
JO! na tohle jsem se těšila!!! a tak dááál, už aby Tom vylezl z vany, už se těším, až Bill půjde do kolen 🙂
krááása !!! super!! mám z Billa radost !! :)) a Tom !! <3 ááá no prostě těším se na další díl !! uuuuhh dokonalej příběh !!! :-))
Jejda, já se tak těším, až Tom vyjde z koupelny, čisťounký a voňavý. Bill ho ani nepozná!