autor: PeTiŠka
Původně to měl být jednodílný příběh, ale rozepsala jsem se :D. Tahle povídka má celkem 6 částí, takže to není nic dlouhého. Bill s Tomem nejsou dvojčaty, což vám dojde asi během čtení. Inspirovala jsem se podle jednoho Yaoi seriálu, ale z větší části jsem si psala po svém :). A na závěr bych chtěla ještě poděkovat Lenně za blend k povídce. Tak to je ode mne asi vše, doufám, že se vám to bude příjemně číst ;).
Byl to docela normálně běžný den. Odbila čtvrtá hodina a já byl na odchodu z práce. Práce, kterou jsem miloval. Už odmalička jsem miloval kreslení, a to především zaměřené na Manga komiksy. Díky mé cílevědomé povaze a mému talentu jsem se dostal sem. Přesně do nakladatelství takových komiksů, které jsem s chutí vytvářel. Nemohl jsem si stěžovat, měl jsem vlastní kancelář, skvělé lidi kolem sebe, a hlavně jsem byl oblíbenec ředitele.
„Tome!“ Zastavil jsem se na posledním schodu a pohlédl na svého šéfa. Usmál jsem se a přitiskl desky k hrudi. Skvěle jsme si rozuměli, takže jsem nebyl nějak proti, když chtěl se mnou pokonverzovat. S nadšením jsem mu rozprávěl o mém novém nápadu na komiks a on přinášel buď kritiku, nebo chvály. Nebyl jsem naštvaný, když jeho názor byl záporný. Naopak, ten člověk mi šel příkladem.
„Zítra se uvidíme, půjdu ještě něco nafotit pro inspiraci!“ Říkal jsem, že mě baví i fotit? Rozloučili jsme se a zamířil jsem svou obvyklou cestou přes park. Došel jsem k menšímu jezeru a vyndal násadu na foťák, když mě k mému překvapení kdosi zezadu oslovil.
„Tom Kaulitz?“ Otočil jsem se na dotyčnou osobu a několikrát zamrkal. Za prvé – neznal jsem ho. Nebo ji? Nevím, nejspíš to byl kluk, ale s ženskou podobou v obličeji. Bledý jak porcelán, dívčí rysy, lehce nalíčen. Nemohl jsem od něj odpoutat pohled.
„Nechci otravovat,“ dodal po chvíli, když jsem nebyl schopen slova. „Byl jsem jen rozrušen, že jsem vás viděl tam u nakladatelství. Jsem váš fanoušek, máte fascinující komiksy,“ pousmál se téměř neznatelně a naklonil hlavu do strany.
„Oh, děkuji!“ Zavrtěl jsem hlavou a stále jsem se neměl k jinému slovu.
„Taky kreslím Manga, ale nejsem tak pokročilý jako vy,“ omotal kolem sebe pevněji šálu a odhrnul černé vlasy z očí. S úsměvem jsem přikývnul.
„Mohl bych vás pozvat na skleničku?“ Přistoupil ke mně o krok a já couvnul. Stisknul jsem desky pevněji k hrudi a kouknul na vyndanou násadu od foťáku.
„Tak moment-„
„Bill!“
„Tak moment, Bille, jen si něco nafotím,“ otočil jsem se zpět k násadě, abych ji mohl dostavit. Usmál se pro sebe vítězně, což já ale neviděl…
^_^
Seděli jsme s Billem v místní restauraci. Je pravda, že už ani nevím, kolikáté víno v sobě mám, ale alespoň se mi rozvázal jazyk a nebyl jsem tak nekomunikativní jako v parku. Vysvětlil jsem Billovi, že si nové lidi nerad pouštím k tělu, proto jsem byl tak zaražený. Pochopil to a společně jsme se tomu zasmáli. Vlastně poslední čtvrthodinu jsme se smáli téměř všemu. Alkohol nám koloval krví a bylo to znát.
Skvěle se mi s ním povídalo. Byla by škoda odmítnout tohohle pozvání.
„Tak, Bille, ty můj umělecký následovateli, kolik že ti vlastně je?“ Zeptal jsem se s mírně opilým úsměvem a snažíc se profesionálně zakvrdlat se sklenkou vína, mi dobrá půlka vytryskla na čistě bílý stůl. Bill se zachichotal.
„Bude mi 30,“ odpověděl s úsměvem a já k němu zvedl nevěřícně hlavu.
„Cože?!“ Zamrkal jsem překvapeně. Zasmál se a pohodlně se opřel do židle. Nechtělo se mi tomu věřit. Prohlédnul jsem si ho nejméně třikrát od shora dolů a pořád mi nedocházelo, že by mu mohlo být 30. Vypadal maximálně tak na 20, víc bych mu nedával, kdyby mi to neřekl.
„Je to tak. Jsi překvapen, že?“
„Vážně je těžko k uvěření, že jsi o celých osm let starší!“ Zavrtím hlavou a vzápětí se oba rozesmějeme.
„Plno lidí je zmateno mým věkem. Kolikrát jsem byl seznámen i s tím, že mi nevěřili, že jsem plnoletý,“ zasmál se Bill tiše a upil ze své sklenky. Zavrtěl jsem pobaveně hlavou. A snažil jsem se najít tu omamnou vlastnost, která mě k němu tak táhne. Která mě na něm zaujala. Nenašel jsem jednu jedinou. Bylo jich tisíce…
^_^
„Nevymýšlím si! Bille, počkej, já ti vážně nekecám!“ škytl jsem opile a Bill se smíchy prohýbal na stole. Musel jsem se taky smát, vypadal tak vtipně, roztomile, když stěží popadal dech. Hýkal. „Nech mě to domluvit!“ máchnul jsem důležitě rukama. „Prostě byl konkurencí tak velkou, že jsem vážně byl odhodlaný udělat cokoliv! Tak jsem se prostě postavil k těm jeho výkresům, rozepnul poklopec a veškeré jeho díla jsem-“ nestihl jsem dopovědět, když Bill vyprsknul opět smíchy. Byl opilý. Oba jsme byli velice opilí.
„To-Tome! Ty bys měl sepsat humornou knihu tvých zážitků!“ zahýkal Bill, škytnul a stydlivě si položil dlaň na pusu. Uchechtnul se. Zazubil jsem se a mrknul na něj.
Myslím, že bychom byli schopní sedět tam do rána, kdyby nás číšník nevyhnal se slovy, že mají zavíračku. Stěží jsem vstal a Bill mě musel podepřít. Společně jsme při odchodu ukazovali na číšníka sprostá gesta a vyplazovali jazyk. Neměl vůbec pochopení!
„Myslím, že bych už měl jít do-domů!“ vyhrknul jsem ze sebe, když jsem se podíval na velké městské hodiny. Byla jedna ráno a já musel zítra vstávat do práce!
„Nemyslím si, že by bylo dobré tě nechat takhle jít domů,“ Bill se snažil o vážný pohled, ale místo toho se jen letmo usmál a lehce zakymácel, jak mu alkohol v krvi nedovoloval držet pevně rovnováhu. „Bydlím kousek, jen pět minut odtud,“ přemlouval mě dál a culil se.
Dlouhou chvíli jsme jen stáli před restaurací a já se rozhodoval. Musím do práce zítra, ale s sebou věci mám, to by bylo to nejmenší. I blíže to mám odtud do naší pracovní budovy. A navíc ta představa, že bych se měl další půl hodinu plahočit domů? Billova nabídla mi byla rozhodně milejší.
„Tak dobře,“ přikývnul se a přiopile jsem se usmál. Bill nadšeně přešlápnul, opět mě podepřel a společně jsme se vydali k němu. Tvářil se natěšené a vítězně. Snad mu můj souhlas udělal takovou radost?…
autor: PeTiŠka
betaread: Janule
Jaaaaj SP… viděla jsem pár dílů, ale fakt asi jen 2xD Zbytek jsem nějak nemohla najít…Každopádně je to krásnej dílek a už se těším na další…
Úžasný obrázek, a povídka vypadá taky dost zajímavě, Bill o tolik starší než Tom, tomu se nechce věřit. Ale mám takový pocit, že Bill má něco za lubem, tak doufám, že to nebude něco, co se Tomovi nebude líbit…=)
Wow… to je nějaký znamení.. seriál sem zkoukla včera a hned je tady povídka!^^ Zajímavé… btw seriál je jenom jeden díl o 30ti minutách, ve kterém jsou obsaženy dva příběhy.. Je to celkem ostré yaoi… tedy odhalené scény gay sexu.. ehnm… bylo to super.^^
Nicméně se těším na další dílek!
Bernarde, to se mi líbí xD už ten obrázek od Žužu mě zaujal a hned začátek povídky. Yaoi, to je moje oblíbený xD vypadá to dost zajímavě, Toman dělat komiksy… podle mě Bill je nějaký zmetek nebo něco xD možná mu chce ukrást obrázky. No uvidíme. Dál xD
ne to nebude obrazkama 😀 on ho chce vosukat 😀 😛 good povidka
Jůů..tak začátek je vážně skvělý..:) Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat dál a jestli náhodou nemá Billouš něco v úsmyslu udělat Tomovi..:D
Vážně se těším na pokráčko..:)
KYAAAAAAAA!!!!!! YAOI YAOI YAOI!!!!! XDXDXD TWC TWC TWC!!! XDXD
Úžasnýý!!!! ♥ Miluju SP, takže jsem nadšená :D:D Už se nehorázně těšim na další díl!! :))
[1]: Má to jen jeden díl.
ano, jsem si vědoma, že to je jen jeden díl o 30-ti minutách. jen jsem nevěděla, jak to nazvat, tak sem napsala seriál 😉
jinak děkuji všem za kmentáře 🙂
Četla,ale nevadí hezký se to čte.
Tak SP som videla a preto ma ten názov aj zaujal 😀 som zvedavá, čo z toho vytvoríš 🙂