Život dvojčat – Proč právě on…? 12.

„Šššt, nikdo neví, že jsem tady.“ Šeptal Bill, když zavíral dveře.

„Taky to nikdo vědět nemusí, ne? Pojď ke mně.“ Bill přešel k Dominikovi a objal ho. Už nějakou dobu se takhle tajně scházeli.

„Snad poprvé v životě jsem se těšil, až koncert skončí.“ Pousmál se Bill a posadil se Dominikovi na klín. Ten ho držel kolem pasu a líbal na krku.

„Hele, dneska se na mě Tom tak divně díval. Ty jsi mu něco říkal?“

„Ne.“ Bill zavrtěl hlavou. Nemohl přece Tomovi říct, že ho podvádí s Domem.

„Víš, mám strach, aby něco neřekl tomu tvému příteli.“ A stejně tak nemohl Bill Dominikovi přiznat, že jeho přítel, jehož identitu tají, je Tom.

„Nemá, co by říkal. Nic neví.“ Bill se pousmál a pak si chytil Dominika kolem krku, políbil ho a jeho starosti se najednou vypařily.

„Budu muset jít, je pozdě.“ Bill se neochotně zvedl a mířil ke dveřím.

„No počkej!“ Dominik ho chytil za ruku a stáhl ho zpět k sobě. Billovi okamžitě došlo, na co zapomněl, usmál se a pak Domovi věnoval polibek. Nato se zvedl a skutečně odešel.

Seděl na posteli ve svém pokoji, ale myšlenkami byl stále s Dominikem. Vážně se do něho zamiloval.

„Už jsi tu? Dneska nějak brzy, ne?“ vyrušil ho Tomův hlas. Otočil se po něm a pokrčil rameny.

Tom si přisedl vedle něho. Neodvážil se však Billa dotknout. Minulou noc se dost pohádali. Spali a z ničeho nic se ozval Billův mobil. Volal mu Dominik. Tomovi se to moc nelíbilo, a proto svůj názor řekl nahlas. No, a hádka byla na světě. Tom nebyl zrovna šťastný, že se Bill s Dominikem stali tak dobrými přáteli, nemohl proti tomu však nic dělat.

„Bille, asi bych se ti měl omluvit.“ Řekl tiše a hypnotizoval svoje ruce.

„Za co?“ Bill k němu obrátil pohled.

„Jak jsem minulou noc vyletěl.“ Pokrčil rameny a podíval se Billovi do očí.

„A jo. Dobře.“ Pokýval Bill hlavou. Tom se nechápavě zamračil. Čekal by, že Bill jen mávne rukou…

„A jak se máš? Poslední dobou spolu vůbec nemluvíme.“ Řekl smutně a poposedl si blíž k bratrovi.

„Hm, fajn.“ Odvětil Bill, víc ani ň.

„Co se stalo? Nechceš se mnou mluvit?“ zeptal se Tom a chytil Billa za ruku. Bill přeletěl pohledem Tomovu akci a pak se zadíval na obraz na stěně.

„Byl bych ti vděčný, kdybys mi odpověděl.“ Poznamenal Tom po minutě nepříjemného ticha. Bill sebou trhl a pak pokrčil rameny.

„Něco se změnilo…“ řekl tiše a zavřel oči. Tom ho nechápavě pozoroval.

„Co se změnilo?“ opatrně se zeptal. Ještě nikdy se ničeho nebál jako odpovědi, která měla přijít.

„Nevím, Tome, nevím, jak to popsat.“ Bill zavrtěl hlavou, víčka stále pevně semknutá.

„A čeho se ta změna týká?“ Tom stále svíral Billovu ruku, teď ji doslova drtil.

„Já… opravdu nevím, jak ti to vysvětlit. Ale bojím se, že už se to nespraví.“ Zavrtěl hlavou. Tomovi se sevřelo srdce.

„Ty… nechceš už být se mnou?“ zeptal se tiše, se slzami na krajíčku.

Bill pokrčil rameny a upřel pohled na Toma. Položil mu dlaň na tvář a jemně ho po ní pohladil.

„Dej mi prosím trochu času.“ Zašeptal, pak se zvedl a odešel do koupelny. Tom tam zůstal šokovaně sedět. V hlavě si přebíral to, co mu právě jeho milovaný bráška sdělil. Všechno nasvědčovalo tomu, že už ho nemiluje. Tom si promnul oči, přece tu nebude brečet. Položil hlavu na polštář a zavřel oči. Před sebou viděl všechny chvilky, které s Billem zažil. Bylo mu úplně nanic. Už skoro usínal, když zaznamenal Billův příchod. Chvíli byl tiše, ale pak Tom cítil, že se nad něho nahnul.

„Promiň mi to.“ Slyšel jeho tichounké zašeptání. Nato mu na tvář dopadlo něco studeného.

Byla to Billova slza. Ano, bylo mu to opravdu hodně líto. Když byl s Dominikem, ani si neuvědomoval, že dělá něco špatného, jenže když byl v jeho přítomnosti Tom, trápily ho obrovské výčitky svědomí. Nevěděl, co má dělat. Rozhodoval se mezi dvěma láskami. Bylo to tak strašně těžké. Ze začátku si myslel, že zvládne oboje. Být s Tomem i s Dominikem zároveň. Jenže muset před každým toho druhého tajit, bylo nezvládnutelné. Každý večer, když usínal vedle Toma, říkal si, že dalšího rána to konečně vyřeší a rozhodne se, ale když ráno uviděl Dominika na snídani, nebylo rozhodnuto vůbec nic. Tahle bezmoc Billovi vadila nejvíc. Miloval je oba a to na tom bylo to nejhorší.

Moc dobře si uvědomoval, že když se Tomovi přizná, ztratí nejen jeho lásku, ale přijde i o bratra – a to vážně nechtěl. Proto si radši to tajemství nechával pro sebe, i když ho trhalo na kusy…