Homeless 15.

autor: S & Doris

Ještě se zastavil mezi dveřmi a zavolal na Toma.
„Ručník si pak vem v polici nad pračkou a ty věci tvoje tam někde nech na zemi. Pak je vyhodim.“ Odpovědí mu bylo jen souhlasné zamručení a Bill zapadl do kuchyně. Konečně dal vařit vodu na svoje vytoužené kafe. Usadil se na židli a zapálil si cigaretu. Přemýšlel, co udělá k jídlu. Byl líný vařit a rozhodně nijak extra nedodržoval zdravou výživu. Možná má ještě v mrazáku nějakou vegetariánskou pizzu. Není nic moc, ale když se trochu dodělá, tak je i celkem chutná.

Tom se zamknul v koupelně, styděl se a ve skrytu duše chtěl, aby jej Bill viděl čistého, voňavého a krásného. Možná ne krásného, ale částečně upraveného. Zastavil se uprostřed místnosti, nebyla velká, ale ani malá. Byla tak akorát. Zeď luxusně zdobená kachličkami ve fialové a vínové barvě. Dlažba karmínová. Jedno obrovské, oválné zrcadlo v rohu. Na druhé straně prosklená sprcha s vestavěnými vířivými proudy. Byla otevřená. Toaleta s koberečky a skleněné, průzračné umyvadlo ve stejné barvě, jako byly zdi a zem. Nad ním malé, ale dostačující zdobené zrcadlo. Nad pračkou nebyla obyčejná police, byla to jakási obrovská skříňka.

„Ty vole,“ vydechl Tom, a až teď si uvědomil, že se po dvou rokách ocitl v bytě. V opravdovém obývaném bytě. Dva roky nepocítil teplo domova, teplo zdí. Atmosféru normálního bytí. Zíral na ten přepych s otevřenou pusou a rukou na čele. Byl ohromen.
On vlastně ani nebyl v normálním bytě. Bill si očividně mohl dovolit to nejlepší. Ne, že by o tom Tom pochyboval. Už když ho viděl prvně v luxusním oblečení, bylo mu jasné, že Bill netroškaří. Připadal si tu v tom luxusu až jako nějaký kaz.

„Tome, kam ses to dostal?“ Zakroutil nad tím Tom hlavou a zalovil v tašce, kterou mi Bill dal. Postupně na pračku vyskládal veškerý obsah a nestačil zírat. Bill mu koupil snad opravdu všechno. Otevřel sprchový gel a čuchnul k němu. Voněl úžasně. Lehce kořeněná vůně. Toma napadalo, zda Bill tuhle vůni vybral, protože ji sám používá, a nebo proto, že ji rád cítí na jiných. Vzhledem k tomu, že ve sprchovém koutě bylo na skleněné poličce položené mýdlo kokosové, přikláněl se k té druhé variantě. Možná se k Tomovi ona kořeněná vůně opravdu hodila. Tom nevěděl. Neopovažoval se troufnout to říct. Podíval se na šampón; bylinkový. Regenerující s výtažky ovoce. Tom k němu přičichl. Ucítil meruňky. Měl moc rád meruňky. Postupně si všechno potřebné pootvíral a s plnou náručí kosmetických přípravků se chystal jít do sprchy.

„Kurva,“ zanadával, zapomněl se svléknout. Jednoduše ze sebe shodil všechno oblečení a snad poprvé za dva roky stál úplně, zcela kompletně nahý. Podíval se na sebe a zaksichtil se. „Smrdíš, Tome, jako amina, a s tou rukou nevím, jak se umyješ. Budeš muset být opatrný.“

Nechápal, proč má pořád tendence si povídat. Nebylo to ani nutné, aby na sebe teď mluvil. Všechny věci upustil na dno sprchového koutu a zavřel se v něm.
„No do prdele, co to je?“ Vyjely mu oči na vrch hlavy. Na desce před ním nebyly klasické kohoutky, ale spousta čudlíků. Pochopil tak maximálně čudlík s červenou a modrou značkou. Zřejmě na regulaci teploty. Ale jak jí má k čertu zapnout?

„Kdyby tam aspoň napsali Start nebo tak něco.“ Zanadával pro sebe na dnešní vymoženosti. Bál se na cokoliv mačkat. Ještě by to mohl rozbít. Nakonec nejistě zkusil jeden z čudlíků. Byl o něco málo větší než ostatní. Ulevilo se mu, když ze sprchy nad ním začaly tryskat kapky vody a dopadaly na jeho holá ramena. Měl pocit, jako by najednou ochutnal něco dávno zapomenutého, ale neskonale příjemného.

„No hey, co se to děje?“ lekl se, poněvadž z trysek nad ním i pod ním a ze stran začalo impulzivně stříkat. Chladné a studené proudy vody. Tom se úlekem praštil do hlavy, přeci jen byl vysoký… „Bille!! Pomoc!“ zařval, zbrkle začal chmatat po několika mačkátkách a sprchovým koutem se rozezněla hudba.

Bill skoro převrhl čerstvě zalitou kávu, když uslyšel Tomův křik.
„Do hajzlu, já mu neřekl….“ vyběhl z kuchyně a bez nějakého klepání vpadnul do koupelny.
„Tome, promiň, já ti to nevysvětlil.“ Roztáhl skleněné dveře sprchového koutu a několika máčknutími celý blázinec uklidnil. Nechal téct vodu opravdu jen ze sprchy a i hudbu vypnul. Pro něj to bylo tak automatické tohle používat, že ho nenapadlo to Tomovi vysvětlovat.
„Tady si nastav teplotu a tady to potom vypneš.“ Ukázal Tomovi základní použití a stáhl ruku podél těla. Celý v ten moment zkoprněl. Právě vběhl nahému Tomovi do sprchy. Mermomocí se snažil dívat Tomovi do obličeje a nesjíždět pohledem níž. Tom byl v takovém šoku z ďábelské sprchy, že mu to ani nedošlo. Bill ho právě zachránil před sprchovým utonutím.
„Kurva co to je za vynález?“
„Sprcha.“
„No jo, ale nějaká vesmírná, ty vole,“ díval se Tom zblízka na tlačítka a opatrně, postupně je osahával. Málem je zkusil opravdu, ale došlo mu, že by Billa zkropil.
„No… je trošku luxusnější než obyčejné sprchy, ale to si zvykneš, mně to nedošlo, že…“
„…to neznám,“ dokončil Tom větu. „Mů-můžeš už jít?“ pípnul stydlivě a ihned si strčil ruce do klína.
„J-jo, ja-jasný… už jdu, nenech se rušit a kdyby něco, volej,“ nešikovně se Bill vypotácel ze sprchy a zamířil ke dveřím, ale Tomův hlas jej zastavil.

„Bille? Jakto, že jsi sem vešel? Bylo zamčeno?“ Bill ze zastavil mezi dveřma.
„Zámek blbne, musíš klíč zasunout a tvrdě nárazem přitlačit a otočit,“ hlesnul. Znělo to jaksi perverzně. „Jdu,“ a zmizel celý rozrušený z koupelny.
Tom jen pozvedl obočí, zavřel se v bublině čistoty a nechal své tělo prozatím hýčkat jen krystalky horké vody. Ruku dával stranou. Připadalo mu, jako by všechnu minulost, či jak to mohl nazvat, všechno to, co se mu dělo, splachoval s bordelem ze své kůže do kanálu.

Bill se málem přerazil o práh, když mizel z koupelny, a ještě jednou se mu to podařilo, když vcházel do kuchyně. Celý znervóznělý zahrabal v mrazáku a vyndal velkou pizzu. Hodil ji na linku a z lednice vyndal ještě nějakou zeleninu, kterou hodlal přidat. Stejně tak jako strouhaný sýr. Byl líný ho strouhat, a tak si kupoval už rovnou balený strouhaný. Poslouchal, jak sprcha za zdí hučí. Nechtěl na to myslet. Nechtěl si nic představovat, ale nešlo to.
„Au, do hajzlu.“ Zaklel, když se mu povedlo se říznout při krájení papriky. Strčil si prst do úst a sál krev.

Tom zatím blaženě přivíral oči pod horkou vodou.
„Fajn, Tome, ale tu ruku si musíš umýt taky.“ Dodával si odvahu a pomalu strčil pod vodu i poraněnou ruku. Pálilo to jako čert, ale umýt to zkrátka musel.

Neubránil se kňučení a malému vykřiknutí, zrovna když se mýdlo usmyslelo více zapálit. Bill to v kuchyni slyšel a při každém bolestně znějícím hlasu Toma se zamračil.
Uběhla skoro hodina, kdy Tom dokončil svou očistu. Důkladně a několikrát za sebou se osprchoval. Vlasy umyl pětkrát. Oholil se na hrudi, v podpaží a intimních místech do hladka. Své tělo naolejoval a zjemnil mandlovým olejem. Nehty ostříhal. Vousy oholil, jeho tvář byla nyní dokonale hebká a ošetřená. Už žádné holení se střepem od flašky piva.
„No, Tome, radši na sebe nekoukej, až poté, co tě uvidí Bill. Zatím buď raději myšlenkama u toho, že raději nevím. Neřeš to, vezmi si krémy, vosk na dredy, parfémy, spreje a balzám na rty a pojď za Přízrakem. Hlavní je, že se cítíš skvěle, dokonale svěže, jako nový člověk. Hlavně se nedívat do velkého zrcadla.“
Stejně neodolal, a i když se snažil, cestou se do zrcadla podíval. Málem se nepoznal. Vypadal…jako dřív. Byl by schopný se prohlížet další hodinu, ale víc než jeho názor ho zajímal názor zachránce. Ještě se jednou ohlédl, aby zkontroloval, že sprchový kout dostatečně po sobě opláchl a s ručníkem kolem beder vyšel z koupelny. Naskočila mu husí kůže, když jeho tělo ovál chladný vzduch. Z mokrých dredů mu neustále crčela voda a klouzala po jeho ramenou, zádech a hrudi. Trochu váhavě se postavil mezi dveře do obýváku. Bill seděl v křesle a dopíjel svoji již studenou kávu.

„Do prdele.“ Zakuckal se, když zvedl oči k Tomovi a rychle hrnek postavil, aby se mohl několikrát udeřit do hrudi. Čekal by snad všechno, ale ne takový šok.

„Co děláš?“ lekl se Tom, a aniž by přemýšlel nad něčím, přiskočil k Billovi a jemně, ale dostatečně silně, jej udeřil několikrát do zad. „Musíš dávat pozor,“ napomenul ho Tom, ale Bill byl v obrovském šoku. Naprosto konsternovaný.
Teď nemohl popadnout dech z jiného důvodu, než byl zaběhnutý lok. Oháněl se rukou po Tomovi, aby mu naznačil, že ho má přestat bušit do zad. Tomovi chvíli trvalo, než pochopil.
„Ach promiň. Už jsi ok?“ Starostlivě si černovláska prohlížel. Bill jen přikývl a nechal svoje oči sjet po Tomově těle až k ručníku. Ztěžka polknul, když se na Tomovi zaleskly kapky vody. Kořeněná vůně mýdla byla cítit na dálku a Billa doslova nutila přivřít oči, když ji vdechnul.
„Ty…“ Koktnul, ale ani nebyl schopný si ujasnit, co vlastně chce říct.
„Co?“ zarazil se Tom a vzpřímil se. Viděl na Billovi, že si ho prohlíží. Pečlivě prohlíží. Tomovi naskočila husí kůže. Jeho nálada klesla na bod mrazu. „Ze starého psa štěně neuděláš. Holt jsem hnusný bezdomovec, a tak to už zůstane,“ zamračil se Tom a jeho pár minutové ego opět kleslo hluboko dolů.

Bill jen nesouhlasně zakroutil hlavou.
„Co to tu meleš? Viděl ses, jak vypadáš? Já… kdybych nevěděl, že jsi to ty… nepoznal bych tě.“ Usmál se. Tom mu úsměv oplatil. Pochopitelně nezapomněl věnovat pořádnou péči i svému chrupu, a tak plak ze zubů byl pryč. Tom se vcelku divil, že za ty dva roky nedostal žádný zubní kaz.
„Je to myšleno pozitivně?“ Ubezpečil se Tom a o to šťastnější byl, když mu Bill odpověděl kladně. Bill by se nejraději díval kamkoliv jinam, jen ne na Toma. Jeho tělo se mu líbilo už tenkrát u kašny, ale teď… bylo tak sexy.

„Ehm… musim vyndat jídlo.“ Žbleptnul a urychleně zapadl do kuchyně, aby z trouby vyndal dopečenou pizzu. Všemožně se snažil uklidnit, a hlavně si vyhnat z hlavy jisté představy. Tom se pro sebe spokojeně zaculil. Poprvé za dva roky se za sebe nestyděl. Vzal do ruky jeden z krémů a nános rozetřel v dlaních, než ho začal nanášet na kůži. Jen záda pro něj byly problém.

Stál uprostřed obývacího pokoje a roztíral po sobě pomerančový krém. Tak vábivě voněl… Tom byl jako v sedmém nebi. Připadal si tak zvláštně divně a šťastně. Hruď se mu chvěla a on měl nutkání začít plakat. Na natření zad se nyní vykašlal a ve stoje s jednou zvednutou nohou si ošetřoval prsty, paty a chodidla jakýmsi speciálním přípravkem. Bál se si sednout na pohovku. Byla moc nóbl a mohl by ji ušpinit.

Bill upustil plech s pizzou na podlahu a začal prskat sprosté nadávky všude okolo. Před očima měl stále Tomovo ne moc, ale roztomile vypracované bříško. Jeho hladkou, snědou pokožku. Hruď. Silné paže a ten úsměv…
„Do píči už!“

Tom se polekal.
„Co se stalo?“ Zavolal ke dveřím do kuchyně. Lekl se, že něco vyvedl. Bill vzdychnul. Už i ten hlas ho vábil.
„Ne nic… to jen já mám nějak levý ruce.“ Zavolal zpátky a sehnul se pro plech. Měl štěstí, že se aspoň obsah plechu nerozletěl po celé kuchyni. Vytírat se mu opravdu nechtělo. Položil ji na sporák a nakrájel. Nechal ji tak, aby trochu vychladla a vrátil se do obýváku. Tom hotový se svou očistou stál na místě a díval se na něj s notnou dávkou nervozity.
„Ehm… proč si nesedneš?“ Protnul tu chvíli trapného ticha Bill, a aby šel Tomovi příkladem, usadil se zpátky do křesla. Co možná nejpřirozeněji se natáhl po hrnku s kávou. Měl tam už poslední lok a nápoj byl dávno studený, ale kdyby se alespoň takhle nezaměstnal, byl by úplně ztracený.
„Voníš.“ Usmál se na Toma. Nemohl si pomoct. Musel to prostě říct a znovu se zavrtal pohledem do Tomova bříška.

Tom zčervenal a rozpačitě se podrbal pod nosem a za krkem. Teď už mu snad Bill neřekne, že má drbací nemoc. Tom se odvážil opatrně, snad až nadnášivě posadit na pohovku vedle Billa. Matrace se pod ním lehce zhoupla a Tom přivřel oči. Měkkost na jeho pozadí. Zase sedí na pohodlné věci. A na takto pohodlné nikdy neseděl. Zapéroval sebou téměř neznatelně a Billovi se zhoupl zvrhlou představou žaludek. Potřeboval zklidnit.
„Děkuju ti, Přízraku,“ najednou ucítil vedle svého koutku rtů něžný dotek sametových úst.
Bill překvapeně vydechl, a tím pootevřel ústa. Natočil hlavu na Toma. Byl tak zatraceně blízko, že Bill pomalu přestával dýchat.
„Ne… nemáš zač,“ šeptnul a pozvedl k Tomově tváři ruku. Konečkama prstů přejel přes lícní kost. Měl potřebu se ho dotknout. Teď, když se ho neštítil. Ba spíše naopak. Žaludek mu dělal kotrmelce a do podbřišku se dostavoval nepříjemný tlak. Bill si prohlížel každý milimetr Tomovy tváře. Nahnul hlavu dopředu a jen na zlomek vteřiny přitiskl své rty na Tomovy. Bylo to jen několik vteřin, ale černovláskovo srdce u toho stihlo udělat pár úderů navíc.
autor: S & Doris
betaread: Janule

13 thoughts on “Homeless 15.

  1. Pěkně se nám to rozjíždí. A nejlepší bylo "Kdyby tam aspoň napsali Start nebo tak něco." ×D u toho sprchování jsem fakt chcípala. Na jaké vynálezy si to Bill potrpí×D A když se zakuckal, jak Tom vylezl a pořád mu něco padalo. No jo, to už bude mít pěknej problém se sebeovládáním, ale mě by to vůbec nevadilo a myslím, že Tomovi taky ne×D

  2. Ježíšíííí, to bylo dokonalé, naprosto!!!! Ke konci jsem řvala: už se líbajíííí!!!! xD Se Billovi vůbec nedivím, že se málem udusil tou kávou, Tom je prostě neodolatelný ♥♥♥ Perfektní povídka ♥ Nemůžu se dočkat příštího dílu =)

  3. KONEČNĚ!
    Tolik jsem se těšila na chvíli, kdy Bill bude schopný udělat TOHLE… Ach, díky! 🙂
    Díky za to, že se vůbec něco tak úžasného dokáže stvořit v něčí hlavě :))

  4. HURÁ!! dnešní den ani nemohl být lepší! tenhle dílek byl naprosto dokonalý! a ta akce ve sprše 😀 paráda 🙂 doufám, že to takhle bude i pokračovat 🙂

  5. Mám strašnou radost, můžu to říct i za Doris, že nám píšete komentáře a že se vám náš Bezdík tak líbí. Opravdu děkujeme, je strašně krásné si číst vaše ohlasy 😉

  6. [7]: a to si představ, že jsem to původně ani nechtěla číst, protože ta představa Toma jako bezdomovce mi byla jednoduše odporná, ještě jak má na tý fotce k příběhu tak divně roztaženou pusu… ale sedla jsem k tomu až u druhý třetí kapitoly, ale vůbec se mi do toho nechtělo, a jak se mi to ted líbí 🙂
    no Billovi sprchu závidím, na takovou mi miláček asi nekývne… leda bych vyhrála tu Audi, co kluci nabízej, střelila ji a za ty prachy by se levnější verze tohohle sprcháče pořídit dala 🙂 ale jak se Billouš zakuckal, to bylo ono, no to jsem si užívala, dobře mu tak, egoistovi 🙂 ted už jen z Toma stáhnout ručník, zašukat si, uhnízdit si ho tam a bude… ne, blaze vlastně nebude, protože pak bude konec :´(

  7. "Bille!! Pomoc!"… 😀 to je jak kdyby ho chtěl někdo zabít!! xDD ta sprcha byla nejlepčí!!! pěkný! a nešlo by to dát třeba po dvou dnech?? 😀 já na ten třetí den nemůžu ubec spát! 😀 no já nemůžu kloudně spát ani když si ten díl přečtu x)

  8. Pri tej sprche som sa chudákovi Tomovi smiala, ale viem, že by som dopadla tak isto:D a čo si Tom oblečie? Alebo si ho Bill chce poriadne vychutnať len v osuške 😀
    Koniec mi vzal dych. Ten bozk bol krásny.

  9. Já chci Billovu spechu doma! 😀 😀 😀
    A díl byl naprosto nádherný!! Krásný, voňavoučký, oholený Tom. Nedivím se, že se Bill málem zadusil. Musel to být šok, takhle Toma spatřit. Noo, teď, když Bill ví, jak přitažlivý Tom může být se už představám neubrání! 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics