autor: Clarrkys & Disturbed Angel
Tom: (Ještě chvíli naštvaně zírám na ty dveře. Potom se otočím na tebe a trochu zjemním výraz obličeje.) Ano?
Bill: Nech to plavat. (Šeptnu.)
Tom: Nenechám ho, aby nás urážel. Jestli bude mít řeči, až vyjde ven, tak si ho podám. (Vrátíme se zpátky a posadíš se. Vidím, jak se na nás všichni rádoby nenápadně dívají, ale hlavně bojácně. To se mi líbí, to je aspoň respekt.)
Bill: Zapomeň na to. Já nechci, abys měl kvůli takovým lidem problémy.
Tom: (Už ti na to nic neříkám, ale pořád mám na toho chlapa vztek.)
Bill: (Koukám tak smutně na zem. Přemýšlím o tom. Jen občas kouknu, když někdo jde do
ordinace.)
Tom: (Zase si před tebe dřepnu a cvrknu tě do nosíku. Pousměju se.)
Bill: (Tak smutně se pousměju a dál přemýšlím. Pomalu se čekárna začne vyprazdňovat.)
Tom: (Vyjde sestřička a volá další. Uvědomím si, že teď jsme na řadě my.) Pojď. (Zvednu se a nastavím ti ruku.)
Bill: (Vstanu a vejdu dovnitř.) Dobrý den. (Řeknu tiše.)
Doktor: Á, dobrý den. Tak co, daří se vám líp?
Bill: (Mírně přikývnu.) Už je to dobrý.
Doktor: Položte si bundu, vyzujte boty a vysvlečte se do spodního prádla. Prohlídnu si vás a zvážím si vás. (Usmívá se.)
Bill: (Kývnu a dám si na židli bundu a tašku a vysvléknu se. Zůstanu jen v boxerkách.)
Doktor: (Přijde za tebou.) Stoupněte si tadyhle na váhu.
Bill: (Stoupnu si tam, ale nevidím na displej.)
Doktor: Mhhm, váha docela dobrá oproti tomu, co tady bylo minule. 56 kilo. Během tohoto měsíce budete hodně přibírat. Myslím, že definitivní váha bude i kolem pětašedesáti kilogramů, před Vánocemi jsem na ultrazvuku viděl, že vaše miminko bude pěkný cvalíček. (Zasměje se.) Pojďte si tady lehnout, ještě si prohlídneme bříško.
Bill: (Pousměju se a lehnu si. „Cvalíček.“ Zamyslím se nad tím.)
Doktor: (Začne jemně promačkávat bříško, jemněji než minule, nebo někdy jindy.) Doufám, že už začínáte vybavovat pokojíček. Za chvilku už na takové věci bude pozdě, je nejvyšší čas.
Bill: No… Vlastně moc ne. Máme jen nějaké oblečení a hračky.
Doktor: Rozhodně byste měli dořešit věci jako postýlku, přebalovací plut, vaničku. To je nejdůležitější. (Usměje se a začne si prohlížet tvůj hrudník.)
Bill: (Koukám na něj. Trochu se zasměju.)
Doktor: Zajímavé. Tomu těhotnému pánovi, o kterém jsem vám už dřív říkal, se později v šestém měsíci začalo tvořit mléko. Zvláštní, že vám ne. Možná je to tím, že máte jiný metabolismus a jiný způsob života.
Bill: (Zachichotám se.) No… To je, ale mohl bych se na něco zeptat?
Doktor: Samozřejmě a můžete se obléct, všechno vypadá v pořádku.
Bill: (Začnu se oblíkat.) Jak… Je to… No, teď se sexem. (Špitnu to „sexem“.)
Doktor: Se sexem? (Zasměje se a posadí se za stůl.) To záleží na vašem pohodlí, u každého je to jinak. Někdo v průběhu těhotenství sex odmítá, někdo ho může dokonce vyžadovat. Ale pokud myslíte na dítě, tomu by se nic stát nemělo. Pokud samozřejmě nejde o nějaké kruté a bolestivé praktiky.
Bill: (Přikývnu a pousměju se, kouknu na moment na Toma. Jen se culí.) Ještě bych se chtěl zeptat. Já vím, že je na to čas, ale zase ne tak moc. Prostě, jak… Poznám, že… Že už je čas, že chce miminko ven?
Doktor: To rozhodně poznáte. Děťátko se bude tlačit hlavičkou dolů, takže budete cítit bolestivé tlačení v podbřišku. Ostatně to bude podobné jako ty stahy před Vánocemi.
Bill: (Přikývnu.) Dobře. Děkuju moc.
Doktor: Od dnešního dne mě budete navštěvovat každé tři týdny, potom později každé dva týdny, ale to už vám potom řeknu. Zrovna vám napíšu kartičku na příští návštěvu. (Píše a potom ti ji podá.) Ještě něco se chcete optat?
Bill: Asi. (Zamyslím se.) Asi už na nic. (Vezmu si to.)
Doktor: Ty pilulky na stimulaci přijímání stravy berte dál. Čím více budete mít chuť k jídlu, tím líp pro dítě, a ty prášky, co jsem vám dal před Vánocemi, doberte, potom už je ale potřebovat nebudete.
Bill: (Přikývnu.) Dobře, děkuju vám moc.
Doktor: Takže, pokud je to všechno… Mějte se hezky (Milý úsměv.)
Bill: Vy taky, nashle. (Vezmu si bundu a tašku a jdeme.)
Tom: Nashledanou. (Taky mu s úsměvem řeknu a vyjdeme ven. V čekárně už je jenom pár lidí, ale já neodolám a obejmu tě a políbím tě.) Jsem na tebe hrdý, Bille. (Zašeptám.)
Bill: (Oplatím ti to.) Díky, ale bez tebe bych to nezvládl. (Usměju se.)
Tom: Nekecej, šmudlo. (Uculím se a ještě tě letmo líbnu. Vezmu tě za ruku a vyjdeme ven.) Chceš se ještě někde stavit, nebo pojedeme rovnou domů?
Bill: Mhm a co se jet podívat na nějaké věci do toho pokojíčku?
Tom: (Nechápu jak je to možné, asi je to tím nemocničním prostředím, ale mám najednou hlavu plnou těch blbých léků od Adama. Přestal jsem tě poslouchat a jenom zírám do země.)
Bill: Tome… Posloucháš mě? (Dám ti ruku na rameno.)
Tom: C-co? (Kouknu na tebe.) Promiň, zamyslel jsem se. Co jsi říkal?
Bill: No… Jestli bychom se nešli podívat na nějaké věci do pokojíčku.
Tom: Dobře, můžeme. (Pousměju se a vlezu do výtahu. Sakra, teď mě ta myšlenka už nepustí, ale nechápu, jak je to možné, že na to začnu zase myslet a zrovna teď. No, vlastně vím. Svátky už přešly, všechno se to vrací do normálu a zase se budu muset vrátit do práce. Pohodička odešla do hajzlu. Do prdele, potřebuju se nadlábnout toho čokoládového děcka.)
Bill: (Vyjdu ven a vytáhnu klíče od auta. Podám ti je. Ty koukáš do blba.) Tomeee?
Tom: C-co? (Kouknu na tebe.) Jo, aha. (Vezmu si je a odemknu, nasednu do auta.)
Bill: Co se s tebou děje? (Taky nasednu.)
Tom: Nic… Já… Jenom jsem se zamyslel. (Nastartuju.) Máš nějaký speciální obchod, kam bychom mohli zajet?
Bill: No… Možná jeden v tom nákupním centru za městem. Mají tam hezké věci.
Tom: Dobře. (Pousměju se a jedu tam.)
Bill: (Dojedeme tam. Občas jsem se na tebe kouknul, ale když dojedeme, vystoupím. Čekám na tebe.)
Tom: (Vysednu a smutně zamknu. Začnu si šahat po kapsách, jestli tam náhodou nemám ještě nějaký ten prášek.)
Bill: (Přijdu k tobě a chytnu tě za ruku.) Tome, co se děje?
Tom: Nic, dobrý. (Pousměju se.) Tak jdeme?
Bill: (Povzdechnu si. Přikývnu. Jdeme dovnitř.)
Tom: (Vejdeme do nějakého nábytku a pak se zaměříme na vybavení pokojíčku pro miminko. Uvidím tam krásnou modrou postýlku.) Jůů. (Pohladím ji. Škoda, byla by moc krásná, ale je modrá.)
Bill: (Smutně se pousměju. Tom je zklamaný, že to nebude kluk. Poznám to na něm.)
autor: Clarrkys & Disturbed Angel
betaread: Clarrkys
Achjo Tome x(
Debilní prášky, debilní Adam.
Jak se Bill bavil s doktorem o miminku, to bylo tak roztomilé =) A že je Tom zklamaný, že to nebude kluk? Jenom, aby to ten kluk fakt nebyl, bez krevního testu to nikdy není stoprocentní, takových případů už bylo, anebo to budou dvojčátka, holka a kluk, když ten doktor říkal, že mimi bude pěkný cvalík =))) Ale doufám, že Tom nespadne do kolotoče prášků, nebo i něčeho horšího…
Ale no tak Tome…. přestaaaaň na to myslet XD
[2]: ta úvaha dvojčátek se mi zamlouvá xD
Chceš vyhrát super telefon Nokia E7? Podívej se na http://raketka.cz/soutez-o-telefon-nokia-e7 a hlasuj(zabere to max 1 minutku) 🙂