Midnight Sun II 16. (konec)

autor: Bubbly

Tom odvedl Billa do jiné  části Massenova sídla. Bill se sotva držel na nohou, celé tělo se mu třáslo, jako kdyby byl v křeči. Když vstoupili do jednoho z mnoha pokojů, které v domě byly, klesl na postel a hlavu zabořil do kožešin. Kolena si přitáhl k tělu a objal si je rukama. Tom sledoval, jak zavřel oči a roztřeseně vydechl. Doufal, že jeho mladší bratr na chvíli usne. Měl toho za sebou na jednu noc až příliš. Potřeboval si odpočinout.

Když si byl Tom jistý,  že Bill klidně oddychuje díky spánku, který ho přemohl, otočil se na Viktora a Isis, kteří je celou dobu pronásledovali. Byla s nimi dokonce i Selenia, která se zdržovala u dveří, aby mohla vzít do zaječích, kdyby i jí hrozilo nějaké nebezpečí. Neprovedla sice nic, za co by musela být trestána, ale pořád byla zastánce Massena a jeho síly.

„Co bude teď?“ zeptal se Tom a podíval se na spícího bratra. Billovy rty byly nepatrně  otevřené a řasy na víčkách se mu chvěly jako krajky ve větru.

Isis se podívala na Viktora. Zřejmě jí trápila stejná otázka jako Toma. Massen je mrtvý, tudíž Bill byl mohl být dalším vládcem. Ale všichni tři mlčky pochybovali o tom, že by zrovna po vládě Bill toužil. Teď, když byl svobodný. Bude se chtít vrátit do života, i když jako někdo jiný, ale bude ho chtít sdílet s Tomem.

„Bill teď bude volný. Bude moci žít sám, jak uzná za vhodné. Ale už se nemůže vrátit do normálního života. Musí zůstat tady, na straně  Půlnočního slunce. Stejně jako ty, Tome,“ podotkl Viktor a sledoval přitom snícího vampýra.

Tom se na Viktora zadíval. „Ale Bill patří tobě. Ty ho necháš jí?“

Viktor mu pohled oplatil. „Billa jsem vzal k sobě, aby ho Massen neumučil k smrti a ne proto, abych mu sebral svobodu,“ zamračil se.

Tom přikývl a vrátil se několika kroky zpátky k posteli. Posadil se vedle Billa a dotkl se opatrně jeho havraních vlasů. Bill se zachvěl, ale dál spal. Vypadal strašně děsivě, ale zároveň byl ještě krásnější, než když byl míšenec. Jeho pleť byla bílá a hladká jako alabastr, tudíž ostře kontrastovala s temnou barvou jeho vlasů. Za plnými hebkými rty se skrývaly dva ostré špičáky. A jeho oči byly jiskřivě fialové a až bolestivě děsivé. Tom ho vzal opatrně za ruku a překvapeně sledoval, jak se Billovy dlouhé prsty obemkly kolem jeho. Chlapec přitom pořád spal, tím si byl Tom jistý. Ale s překvapením ho to zároveň zahřálo u srdce. Bill ho miloval. Pořád a čím dál víc.

Viktor se otočil k Selenii, která se na něho podívala, jako kdyby jí z jeho strany hrozilo nějaké nebezpečí. Stáhla ramena k sobě, ale nesklápěla pohled. Zůstala úplně sama. Massen byl mrtvý, teď už neměla nikoho, žádného vládce.

„Selenio,“ natáhl k ní ruku a dívka k němu pomalu vykročila. Isis, která  stála jen několik centimetrů za Viktorem, se na ni ostražitě podívala. Nevěřila jí, nevěřila nikomu, kdo věřil v to, co tvrdil Massen. Massen byl pro Isis vrah, bezcitná stvůra. A Viktor byl jeho opakem.

Selenia se zastavila před ním a sklopila hlavu.

„Pane?“ zeptala se potichu, jako kdyby se bála toho, co ji čeká. Nevěděla, kdo opravdu Viktor je, viděla ho jen tehdy, když si přišel pro Billa, aby ho odvedl od Massena.

„Jsi volná. Už  se nemusíš nikomu podřizovat,“ řekl Viktor a dotknul se jejího ramene.

Tom ho pozoroval. Nevěděl, kde se v něm bere tolik soucitu. Byla pravda, že Selenia se ničím neprovinila, ale neudělala nikdy nic pro to, aby pomohla Billovi nebo jemu samému. Dokonce, když šlo o její vlastní sestru, nepomohla jí. Nechala ji zemřít.

Vzpomínky na Vaniu v Tomovi vyvolaly zvláštní hořkou chuť smutku. Přál by si ji ještě jednou vidět. Chtěl by slyšet její myšlenky, teď, když mohl. Zajímalo by ho, co si myslí. Byla by na Billa pyšná za to, co udělal? Nejspíš ano. Dokázal překonat sám sebe, dokázal se postavit vlastnímu strachu.

Tom se znovu podíval na mladšího bratra. K jeho překvapení, Bill mu pohled oplácel a přitom neustále tiskl jeho prsty. Sdílel s ním jeho myšlenky a v jeho očích se odrážely stejné pocity, jako v Tomových. Společně mysleli na jedinou přítelkyni, která zemřela proto, aby oni dva mohli být spolu.

„Bude mi moc chybět,“ špitnul potichu Bill a díval se Tomovi do očí.

Tom pohled sklopil k Billově  ruce. Palcem mu přejel po zápěstí. 

„Mně taky. Udělala toho pro nás hodně.“

„Přivedla tě zpátky ke mně,“ zavrněl Bill a posadil se. Položil Tomovi dlaň  na týl a přitáhl si ho k sobě. Jejich rty se spojily a Tom cítil, jak na jeho rty tlačí Billovy zuby. Přesto to byl nejkrásnější polibek, který od Billa dostal. Přitáhl si Billa na klín a ani jeden z nich si v tu chvíli nevšiml, že všichni ostatní místnost opustili. Viktor s Isis se vrátili domů, protože teď už ani Billovi, ani Tomovi nehrozilo žádné nebezpečí. Kam odešla Selenia, to už nikdo nevěděl. Chtěla být sama, utekla před vlastním světem. Je volná. Teď už se nemá čeho bát.

Bill se tiskl k Tomovi, hladil ho po ramenou a krku, jako kdyby to mělo být naposledy. Jejich rty se tiskly k sobě. Tomovy ruce tiskly Billův útlý pas. Bill pomalu povalil bratra na matraci a schoulil se vedle jeho boku do klubíčka. Tom se k němu otočil a prsty mu prohrábl vlasy.

„Zabil jsem Massena,“ špitl Bill a pozoroval Tomovo tričko. Ještě pořád vypadal otřeseně, když se zmínil o tom, co doopravdy udělal.

„Udělal jsi,“ promluvil na něj konejšivě Tom. „Co jsi musel. Teď už  ti nic nehrozí. Jsi v bezpečí a nemáš se čeho bát.“

Bill si potichu povzdychl. „Vyděsil jsem tě.“

Tom chvíli mlčel, jen se na něho díval. Trvalo několik minut, než mu přišlo na jazyk něco, čím by mohl porušit to ticho. „Vážně bys měl dokázal zabít?“ zeptal se potichu

Bill na bratra upřel provinilý  pohled. V jeho očích se zaleskly perličky slz.

„Já nevím. Možná ano, protože jsi mi ublížil. Nevěřil jsem, že by to někdy mohlo být zase takové jako dřív.“

„Bille, nikdy nic už nebude takové jako dřív.“

„Já vím,“ přitakal Bill a sklopil hlavu.

Tom se na něj díval a bylo mu Billa líto. Bill miloval ten předešlý obyčejný lidský život. A pak mu ho někdo lusknutím prstů vzal. Tom by udělal cokoliv, kdyby mohl Billovi vrátit jeho život. Líbilo se mu, když viděl Billa se červenat, když viděl, jak se mu líbí žít. Teď už to bude úplně jiné. Tenhle život není omezený, tenhle trvá navždy, dokud se nezlomí čas.

„Bille, všechno bude dobrý. Budeme pořád spolu,“ vzal ho Tom za bradu a donutil ho tak, aby se mu podíval do očí. Vampýr plaše zvedl fialový pohled a povzdychl si.

„Slibuješ, Tome?“

„Nedovolím, aby tě  někdo znovu sebral.“

„Miluju tě,“ dotkl se Bill jeho tváře.

Tom přimhouřil oči. „Miluju tě,“ vydechl Billovi do dlaně a na to stejné místo ho políbil.

Bill se probudil. Nevzpomínal si, jak usnul, ale ležel vedle Toma, zabalený v kožešinách a Tom ho k sobě tiskl. V pokoji bylo příjemné teplo, ale pořád byli v Massenově sídle, kde se mu ani trochu nelíbilo. Opatrně, aby Toma neprobudil, se zvedl z postele a vyklouzl z pokoje.

Procházel se chodbami a nechával se kolébat nepříjemnými vzpomínkami na tenhle dům. Z části se tu cítil jako doma, ale z části to pro něho bylo jako vězení. Zastavil se před pokojem, ve kterém ho Massen držel, a ve kterém poprvé potkal Vaniu. Vania byla jeho jediná přítelkyně v téhle tmě.

Bill otevřel dveře a rozhlédl se po místnosti. Byla taková, jakou ji opustil. Studená, mrtvá a osamělá. Stěny byly pokryté stíny, postel nedotčená. Obrovské zrcadlo vedle krbu bylo zaprášené. Vampýr k němu přistoupil a setřel prach. V tu chvíli úlekem skoro vyjekl. Z odrazu se na něho nedíval jeho vlastní odraz, ale pozorovaly ho studené fialové oči Vanii.

Bill si promnul oči. Ale obraz byl stále stejný. 

„Vanio?“ promluvil chlapec potichu.

Vania přikývla a usmála se.

„Bille. Dokázal jsi to,“ podotkla potichu.

Bill měl pocit, že se mu tohle všechno jenom zdá. Její hlas zněl z dálky, tlumeně. Jako kdyby byl pod vodou.

„Tohle se mi jenom zdá,“ podotknul.

„Nezdá, Bille, tohle je realita.“

Bill zamrkal. Díval se na svou jedinou přítelkyni, která mu několikrát zachránila život.

„Co se stane teď?“

„Nic,“ odpověděla. „Tvůj život bude v tomhle světě pokračovat, nic neskončí. Zůstaň s Tomem. Nic vás nesmí rozdělit.“

„Nerozdělí,“ odvětil Bill a sklopil hlavu. „Vanio, stýská se nám.“

„Já vím,“ odvětila dívka. „Ale nezapomínej, že pořád žiju ve vás,“ usmála se a potom se její obraz začal ztrácet, jako kdyby byl v mlze. Během několika vteřin se Bill díval na svůj vlastní obraz.

„Bille?“ Do místnosti vstoupil Tom a oddychl si. „Tady jsi. Hledal jsem tě. Stalo se něco?“ postoupil k bratrovi, když viděl jeho výraz.

Bill zavrtěl hlavou. „Ne, já jen… Nic,“ zakroutil hlavou.

Tom ho objal. „Jsi v pořádku?“

„Musíme odtud pryč,“ popotáhl Bill. „Jinak mě ty vzpomínky zničí.“

Tom si ho přitiskl k sobě. „Neboj se. Všechno bude dobré. Už ti nikdo neublíží.“

„Já vím, věřím ti,“ špitl Bill a otřel se rty o Tomův krk.

Tahle kapitola Billova života už skončila a on doufal, že už se k ní nikdy nebude muset vrátit. Nechtěl znovu prožívat tolik bolesti a utrpení  jako doteď. Teď bylo všechno jinak. Má u sebe Toma a nikdo mu nehrozí. Už je v bezpečí. Bude žít do konce věčnosti, s Tomem po boku. Strana Půlnočního slunce bude jejich novým světem a novým domovem…

KONEC

Díky vám všem, kteří jste mojí povídku četli a slibuju, že brzy přijdu s něčím novým… Každý komentář od vás mě moc potěšil… Tahle povídka je asi fakt vrchol mojí prvotní tvorby… Takže díky moc, vaše Bubbly