autor: S & Lenna W.K.T.
„Kolikrát denně?“
„Pořád!“ polknu. Pomoc!
„Seš vyšinutý? Co to má jako… ne, ne!“ začnu vrtět hlavou. Tohle nemůže myslet vážně. On je snad chorobně posedlý nebo co.
„Prosím, potřebuju to! Hned!“ chytne mě pevně za ruce a strčí mi je za záda kolem lampy. „Strč ho do mě!“
„Máš chorobnou posedlost po sexu?!“
„JO!“ skoro až vykřikne. Ježiš, jsou čtyři hodiny dopoledne, já nejsem ani opilej na tohle gesto. Vyvalím oči a trochu ho od sebe odstrčím. NE prostě a basta.
„Hele, na tohle máme dost času…“ sakra! To jsem řekl? Oh, nějak se mi to nelíbí, jak se mi levně nabízí.
„Já, kurva, čas nemám… dělej, no tak… tohle mi neuděláš…“ a jo a udělám.
„Teď ne, Bille, jsou tu všude lidi, a navíc… ani nemám nic, čím bych tě… ‚promazal’…“
„Tomy, takhle nemůžu přijít před tvoji mámu,“ zakňučí.
„Tak si zalez támhle za tu zastávku a vyhoň si ho!“
„Mhm… a budeš se u toho na mě koukat…“ si dělá srandu?
„Ne, promiň, to asi ne….“
„No tak,“ zakňučí zase a táhne mě za zastávku.
„Ježiš, doprdele už!“ zanadávám. „Vždyť si ho vyleštíš, vystříkáš se, uleví se ti, tak proč potřebuješ, abych se na to díval?!“
„Protože se neuspokojím duševně!“ křikne a praští se mnou o zeď. Au. Má sílu. Hned se hrabe k pásku a strhává ho ze sebe, prsty a kloubky mu bělají, jak je nedočkavý.
„Seru na to, nebudu se na tebe dívat!“ otočím se, že vstanu.
„Nikam!“ přišlápne mi ruku v trávě. „Nenuť mě být hrubý, Tomi, slyšíš?“
„Nechci se na tebe dívat, jak si leštíš kládu!“ vyjeknu, ale to už ji má venku. Oh, sakra, takový dělo. Ihned obejme kolem svoje hubené prsty. Sedne si mi na stehna.
„Dotkni se ho, prosím,“ šeptne, začne pohybovat rukou. Polknu. Nechci, nechci, nechci, pomóóóc, mamíííííí. Zakloní hlavu a táhle zasténá. Pak mi opře hlavu o rameno. Sakra, nedívej se dolů, ne! Tome! Nedívej se mu tam. Polknu znovu.
„Prosíím!“ zakňučí znovu. Bokama si přiráží do dlaně. Sakra, co mám teď jako dělat?
Nebudu na něj sahat, dokud mi neuřízne pracku, nehodlám to udělat.
„Tohle je znásilnění!“ vyjeknu vystrašeně, vážně se bojím, připadám si jako přepadený. Tře se o mě, vzdychá mi do ucha, honí si péro a pohupuje se mi v klíně. Nevzrušuje mě to vůbec, chce se mi blít!
„Ooh, jo, znásilnění!“ zasténá a rukou zrychlí. „Můžu tě znásilnit?“ to už si nenechám líbit ani takový kecy, je to magor! Vymaštěný! Mozek má z kondomů! Odstrčím ho od sebe, až ze mě sletí do trávy a spadne. V tom okamžiku mé tričko zasáhne bílý, teplý a lepkavý gejzír.
„Hej! Ty vole! Miř někam jinam!“ okřiknu ho… utrhnu si lístek od nějaký kytky a otírám si to. Kouknu na něj, stále rozvalenej v trávě, penis položený přes bok.
„Oh, sakra,“ jo ještě si do toho může sténat. Fáááájn.
„Dělej, jdeme!“
„Nikam nejdu, potřebuju se vydýchat,“ zaprotestuje a přetočí se na bok. Na tváři mu hraje přiblblý úsměv. „To bylo dobrý, jak jsi do mě praštil.“
„Seš magor, debil prostě,“ lamentuju nad ním, hýbajíc afektovaně rukama. „Vstaň a dělej!“ ztrácím trpělivost.
„Nejdu, stejně… oh sakra, bylo to dobrý, tak zatraceně dobrý…“ pousměje se a pomalu si sedá. „Už se mě přestáváš bát, viď?“ Pohladí se na břiše.
„No právě, že se tě bojím ještě víc.“ zaprskám.
„Proč?“ kuňkne s nakrabatělou pusou.
„Naser si,“ prsknu po něm. Nebude mě obměkčovat tímhle ksichtem a pohledem.
Seberu se a jdu pryč. Kdyžtak mě dožene. Jestli to takhle bude pokračovat, dám v práci výpověď. Nenechám se oprcat. Na to mám dost hrdost.
„Počkej! Už jdu… slyšíííííííííš! THOMASÍÍÍÍÍÍÍÍÍ!“ píská za mnou jako gumová kachna.
„Neříkej mi Thomasi! Nenávidím to,“ zařvu po něm. Otočím se, souká se do kalhot a běží za mnou.
„Nelíbím se ti snad, nebo ti vadím?“
„Jo, vadí mi to, že si ze mě děláš objekt svých sexuálních tužeb!“
„Kluky by to většinou těšilo…“ koukne k zemi a vezme mě zase za ruku. Vysmeknu se mu.
„Ale možná tak stejný teplouše, jako jsi ty! Já jsem hetero, nenechám se píchat od nikoho, a už vůbec ne od někoho, jako jsi ty…“ píchnu ho prstem do hrudi.
„A kdo říkal, že bych píchal já tebe?“ koukne na mě. Bože, opravdu mu asi někdo vyjebal mozek z hlavy…
„Ty jsi ztracenej… prostě drž hubu, nesahej na mě, nedívej se na mě, nic se mnou nedělej! Drž se dva metry ode mne,“ popojdu kus od něj.
„Budu si stěžovat mamince,“ fňukne uraženě se založenýma rukama na prsou a pochoduje za mnou. Dva metry vzdálený. A hele, už poslouchá.
„Jdi si stěžovat třeba k Paris Hilton, ona by ti půjčila psíka s růžovým kapesníčkem, hodilo by se to k tobě.“
„Seš zlý! Hnusný Thomas! Nemám tě vůbec rád!“ si myslí, že mě to vadí? Ironicky se zasměju.
„Díky, taky tě zbožňuju.“
Uslyším fňuknutí. Sakra, co to na mě zase zkouší.
„Ty mě nemáš rád…“
„Tohle na mě nezkoušej, Bille. Mám tě celkem rád… trochu, ale měl bych tě radši, kdybys mě nenutil do sexu…“ zahuhlám.
„Jak mě můžeš mít rád za půl dne?“ dojde mě, dychtivě mě sleduje. Polyká sliny. Připadá mi vyšinutý.
„Teď sis stěžoval, a najednou to nechápeš,“ protočím oči. „Neřeš to, prostě tě mám rád, ale nechtěj po mně, abych tě mrdal hnedka u sloupu. Možná vypadám drsně, ale tohle je na mě silná omáčka.“
Jsem zvědavý, co mi odpoví. Každopádně musím říct, že jsme došli k našemu baráku. Máme jej celkem malý, oranžový, ale útulný. Procházíme podél třešňově zbarveného, dřevěného plotu. Miluju naši zahradu. Je opravdu malá s nafukovacím bazénem, malým altánkem a několika ovocnými stromy.
„Tak promiň, no… však víš,“ zase naráží na to, co mi řekl u něj? Proč to pořád vytahuje? Asi proto, že to byla asi jediná chvíle, kdy mi ho bylo neskutečně líto.
„Tak, vítej u mě…“ přeruším ho. Nechci se o tom bavit. Otevřu branku. Jenže Bill nikde. Stojí před bránou, v očích hvězdičky.
„Ježííííííííš, to je kouzelnééééé…“ protáhne. Je to šílenec. Jak malá holka.
„Jo je to tu pěkný, už pojď.“
Mám dost. Je fakt na ránu. Vycpat mu prsa, můžu se s ním pyšnit před všema, jakou to mám sexy slepici za přítelkyni. Zavrtím hlavou, vyženu myšlenky z mysli.
„Takový malý, roztomilý baráčeeeeek! Tomi!“ vyskočí do vzduchu a zatleská.
„Pojď, nebo na tebe pošlu svojí dogu a ukousne ti neexistující prdel,“ vtáhnu ho na náš pozemek a zavřu branku.
„Ty máš dogu?“ koukne na mě, když otevírám dveře.
„Jo, velkou a zlou.“
„Hodí se k tobě, taky jsi zlý.“ Držte měěěě, dám mu facku.
„Aspoň nejsem nadržený,“ vejdu do dveří.
„Ahoj, mami!“ zavolám. Do nosu mě hned uhodí příjemná vůně aromatické kávy. Na malý okamžik zavřu oči, nasaju do sebe onen omamný opar a vydechnu. Vůně domova. „Mámo?“ zouvám se, Bill též. Ukážu mu, kam odložit boty. „Vedu návštěvu! A mám hlad! Cos vařila?!“
„Tome! Další holka na noc do baráku?! A k jídlu jsou zapečené brambory s feferonkama!“
„Dobrý den,“ Bill maximálně slušně pozdraví. Vyvalím na něj oči. Jenže jakmile slyší, že si máma myslí, že to je jen další holka do mé postele, tak se zamračí. Ale pořád má takový zdvořilý výraz. Kde se to v něm bere? Opatrně ho šťouchnu a jdu do kuchyně. Kouknu mamce přes rameno.
„Páni, dobrota.“ Bill opatrně vkročí do místnosti a podá mojí mamce ruku.
„Dobrý den, já jsem… Bill…“ polkne. Co to s ním je?
„Ehm, dobrý den… Bille…?“ hned po mně střelí pohledem. Uhnu a radši si náložím na talíř hodnou porci brambor. Dám i Billovi. Určitě jí méně než já. A z ledničky vyndám džus.
„Můžeš se posadit, Billi. Hned ti dám jídlo,“ řeknu jeho směrem a připravuju to.
„Děkuju, ale já…“
„Budeš jíst, prostě budeš,“ řeknu neústupně a položím před něj plný talíř žluté zeleniny a džusu. „Dobrou chuť,“ mile se na něj usměju. Mamka si odkašle.
„Nemyslím, že to je dobrý nápad…“ šeptne.
„Jez!“ rozkážu mu. Takového ho nepoznávám, a líbí se mi takhle. Mamka si znova odkašle.
„Tome, můžeš mi tohle vysvětlit?“ Kouknu na Billa, pak na ni. Billovi okamžitě zrudly uši.
„Co jako?“ sednu si vedle něj. Jako by mi patřil nebo tak něco a dám si první sousto do pusy. „Jestli mi chceš říkat, kdo Bill je, tak mlč,“ polknu. „Billova matka mě zaměstnává a já u nich pracuju. Odjela nějak do prdele a…“
„Dávej si pozor na jazyk a nebuď drzý před návštěvou,“ upozorní mě.
„No, ale nech mě domluvit, sakra,“ protočím oči. „Odjela a on je tam sám, domluvili jsme se, že u něj přes ten týden budu. Přišel jsem si pro věci. A neptej se mě, proč vypadá jak holka, do hlavy ti nějak až moc vidím.“
Bill se skrčí.
„Tomy, nebuď drzý…“ šeptne jen. Mám snad dokonce pocit, že se mě snaží odstrčit? Co to s ním je?
„To si jako ze mě děláš srandu?“ koukne na mě mamka. Ježiš, co na tom nechápe.
„Víte, já se sám v baráku bojím…“ špitne Bill skoro jako by si přál se ztratit.
„To mě vůbec nezajímá, já nepustím svýho syna k žádnýmu, už od pohledu, teploušovi!“
Připadám si jak ve zpomaleném filmu. Zvedám k mamce pohled. Vidličku pokládám.
„Ty-seš-homofobní-hovado?“ přestupuje mnou silná nechuť. „Tos u mě klesla hluboko, matko.“
„Tome!“ vykřikne na mě Bill. Kouknu na něj. Oči se mu lesknou.
„Takhle s ní nemluv…“ sklopí oči. „Já… děkuju za večeří, já už půjdu.“
„Ne, ty nikam nejdeš…“ ty vole, já se ho zastávám, a on mě ještě seřve jak parchanta.
„Jo, jdu, Tome, nechci, abys měl problémy,“ polkne a trochu vzlykne. Třese se mu hlas a snaží se to skrývat. Než ho stačím uklidnit, tak uteče a obouvá si boty.
„Bille!“
„Nevolej ho zpátky! Nechci takového člověka v domě! A jestli za ním půjdeš, můžeš si sbalit pár švestek a vypadnout!“ vyjede na mě mamka s vařečkou v ruce. To si dělá kozy, ne? Kdybych měl náladu, začnu se smát.
„To si ze mě děláš srandu? To mě vyhazuješ z domu, jen proto, že to je můj kamarád?“
„Jo kamarád? Koukal na tebe… tak… ježíš, vždyť on tě svlékal pohledem, takový přátele máš? Takhle jsem tě nevychovala, Tome, takže pokud za ním půjdeš, už se nevracej!“
„Ale my jsme opravdu jen kamarádi.“ Slyším hlasité vzlyknutí a fláknutí dveří. Štěkot psa a křik. Fláknutí dveří od branky.
„Snad ho ten pes sežral. Že to na tebe zkoušel?“
„A kdyby jo, tak co? Ty s tím stejně nic neuděláš!“
Pobouřeně si sednu zpátky ke stolu a schválně začnu olizovat jeho vidličku. Měl ji v puse a matka ho sledovala.
„Je moje věc, kdybych s ním něco měl. A když budu chtít, ty ani nikdo jiný mi v tom nezabrání.“
„Jo, takže ty už si s ním něco měl. Jinak bys takhle nemluvil!“ máma rozhodí rukama. Sakra, co si myslí? Že jsem malej nebo co? Sakra, je mi dvacet, a to, že u ní bydlím, neznamená, že mi bude zakazovat, nebo dokonce diktovat, s kým se mám bavit… s kým mám chodit…
„Pokud vím, na elektriku, jídlo, plyn, uhlí, kabelovku, ti prachy dávám. Internet a mobil si platím sám. Oblečení si kupuju sám. Takže mě nebudeš vyhánět z vlastního baráku,“ zvednu se od stolu a odložím nádobí na kuchyňskou linku. „A kdybys řekla, že doma nepomáhám, sama bys věděla, že lžeš. Je to můj život, moje volba. Nenechám si kecat do věcí jako jsou vztahy,“ nyní mluvím klidně. Chci to vyřešit v klidu a míru. Máma si zoufale sedne.
„Chceš mi říct, že opravdu spíš s klukem?“
„A co ti je do toho?“
„Tome, jsem tvoje matka!“
„A kdybych s ním spal, co mi uděláš?“ Mamka se odmlčí. Semkne víčka útrpně k sobě a potom tiše šeptne: „Odstěhuj se.“
Bill:
Nějak jsem se dostal domů, musel jsem si vzít taxíka, v těch autobusech se nevyznám. Zaplatím, vystoupím u domu. Doklopýtám k bráně. Ubrečenej jdu na zahradu a pak do domu.
„Ahoj, Bille!“ zavolá na mě. Leknu se. Nečekal jsem jí tu.
„Ahoj, co tu děláš tak brzo?“
„Nic, neměla jsem co dělat,“ našpulí svoje rudé rty. Její blonďaté vlasy má tentokrát zvlněné do kudrlinek. Šílené šaty v tělové barvě, takže to vypadá, jako že je nahá. Hned mě obejme a dá mi pusu na obě tváře.
„Copak, jsi nějaký zamračený… otrávený… plakal jsi…“ ona na mně pozná všechno.
„Ale, začínám mít problémy se svojí orientací…“
„Ty jsi na holky!“ vyjekne. Plácnu se do čela.
„Ne, to ne, ale dneska přišel novej zahradník. Fakt sexy… a byl jsem u něj doma… a…“
„On tě ojel!“ vyjekne znova. Zas se plácnu do čela.
„Gaga! Nech mě sakra domluvit! Právě, že já moc chtěl a jemu to vadilo. No, a pak jsme jeli k němu, že si vezme věci a přespí tady ten tejden, co budou naši pryč… jenže jeho matinka mu to zakázala, protože jsem gay…“ protočím oči a Gaga, naše uklízečka, jen kulí svoje zelené oči.
„Je to blbka. Nikdy jsem nepoznala víc nadrženýho a v pohodě gaye, jako jsi ty…“ vezme mě ochranitelky kolem ramen.
„Díky… to potěší…“ zakroutím se.
„Miluju nadržený lidi a to ty seš,“ ječí mi skoro do ucha a zvedne mě pod rameny do vzduchu.
„Gaga, co děláš?“ povím otráveně, visíc v atmosféře. Nechám se nést pryč. Jsem přitom větší.
„Jdeš večeřet. Udělala jsem svou Gaga specialitu. Budeš čumět, Divo,“ pochoduje se mnou jak voják. Musíme vypadat komicky. Ta ženská je blázen. Normální blázen, vyšinutej, ale je pravda, že snad lepší ženskou neznám.
„Nemám hlad,“ řeknu trucovitě a opřu si loket o její týl. Ruku si opřu hlavu. Kde bere tolik síly?
Postaví mě na zem, posadí na židli a podá talíř se špagetami.
„Co to sakra je? Vždyť to je modrý!“ kouknu na to. Vypadá to jako špageti carbonara, ale… je to namodralý.
„To se ti jen zdá, je to odlesk, prosím tě, jez!“
„Ale já nemám hlad!“
„Tak si to sníš potom. Jdu umýt bazén.“
„Gaga!“ zavolám za ní.
„No.“
„Nechtěla bys tu přespat dneska?“
„Ty se tu furt sám bojíš?“ prokoukla mě.
„Ne, nebojím!“
„Ale, kecáš! Kápni božskou!“
„Ne, nebojím, jen tu nechci být sám.“
„Jo tak, no, pár věcí tu mám, tak já nevím, asi jo. Uděláme mejdlo, jo?“ usměje se pak si olízne své rudé rty. Tahle ženská je snad ještě nadrženější než já, a to je co říct. Pokaždý, když jsem si přitáhl domů kluka, přítele, tak se od něj nechala fiknout, takže mě pak poslal do háje, že chce být s ní, a přitom ona je jen na úlety. Nemám jí to za zlé, už taková je. Zase na druhou stranu, aspoň jsem věděl, co jsou zač, že jdou s každým, jen aby zasunuli. Ale stejně ji mám rád. Pracuje u nás děsně dlouho a i kolikrát mi radí, jak na chlapy, radí mi s oblečením a kosmetikou. Je hustá.
„A beztak se bojíš, mě neoblafneš!“ vystrčí na mě zadek a zavrtí jím. „Prrrrr!“ ještě jazyk si vystrčí a s chichotáním odskotačí na svým extravagantních botách, výšky dvacet centimetrů, pryč. Ona mě zabije.
Třísknu hlavou o stůl a fňuknu. Chci šukat! Chci mít Tomovo péro v prdeli a chci vyjebat mozek z hlavy.
„Gaga?!“
„Co je?!“
„Chci šoustat!“
„Zavolej si gigola!“
„Zavolej mi ho ty, tebe už tam znaj!“
„Jdi do prdele, Bille!“
„Já chci, aby něco, co začíná na P a končí na S, šlo do mojí prdele!“
„Ty jsi ztracenej! A co ten robertek, co jsem ti dala k Vánocům?“
„Ten je malej a neheká!“
„Tak si kup nějakej, kterej heká!“
„Jdi do hajzlu!“ zvednu se.
„Zavolej nějakýmu kamarádovi.“
„To bych mohla, viď. Hmmm, zavolám i jednoho pro sebe.“
„Jo! Supeeeeer! Díky!“ houknu na ní.
„Seš ztracený případ…“
„Seš blbá…“
„Nápodobně!“
„Hey!“ vyjeknu.
„Co zase??“
„Mně stojí!“
„Božee!! Ty seš prase!“
„Chroch, chroch!“ udělám. Vstanu. „Jdu šukat koláč!“
„Debile! Pekla jsem se s tím jak slepice a ty to jdeš šukat! Ještě že nemáte psa nebo jiné zvíře.“
„Tak voláš těm kámošům?“
„Ne, chceš ho vykouřit?“
„Blbko! Od holky neeeee…“
„Však já vím, ty malej teploušku!“
„Heeeey! Pozor na jazyk!“
„Buzíííííčeeeek přihřátej!“
„Drž hubu, říkám…“
„Jdi šukat ten koláč, prosím tě!“ zakřičí. Sousedi se asi musí divit. Jdu se oběsit… Sakra, boule v kalhotách bolí. Jdu nahoru, dupu a hledám toho robíka…
„Kam jsi dala ten koláč?!!“ můžu si hlasivky vyřvat.
„V troubě!“
„Bude horkej jak kunda, vole!“
„Prdel je taky horká!“
„Tys měla někdy ptáka v prdeli??“ otevřu. Hlavu vystrčím ze dveří. Gaga s vařečkou v ruce jak generál. Je převlečená. Má okolo sebe namotanou nějakou vlajku.
„Mám mezi nohama penis?“
„Jo, když roztáhneš chlapovi.“
„Debile!“ hodí po mně vařečku.
„Taky tě miluju!“ zavolám na ni ironicky. Pak se otočím a opravdu jdu do svého pokoje.
„Bille! Nešukej ten koláč!“
„Vtipný to neeeníííí!“ zavolám dolů…. Aaah, tady je. Robertek od Gagy. Mhm, zavřu dveře a za chvíli už jsou jen slyšet moje vzdechy.
Tom:
Okey, super… opravdu úžasný. Mamka mě vyhodila jako prašivýho psa, ale že jí pomáhám finančně, už nevidí. Jsem zvědavý, jak to všechno utáhne. Zavolá mě do pár dnů zpátky. Vím to. No… možná to nevím, ale určitě se jí bude stýskat a bude potřebovat peníze. Ne že by byla svině, ale prostě žijeme sami bez táty a ona na to chudák nestačí. Mám ji rád. A mám ji moc rád, ale tohle přehnala. Nenechám sebou zametat.
„Můžu tady aspoň přespat? Přes noc si seženu něco jinýho, kde složit hlavu.“
„Jo, ale ráno vypadneš,“ řekne chladně a jde do šuplíku, kde má schované cigarety. Snaží se přestat, ale někdy si zapálí. Teď je ta chvíle. Naštvaně vstanu a jdu nahoru, sbalím si věci. Mezitím volám kámošům, ale všichni na mě serou. Tak zavolám Billovi.
„Halo?“
„Čau,“ ozve se na druhé straně ženský hlas.
„Je tam Bill?“
„Ehm, jo, ale teďka je nahoře, hopsá na robovi…“
„Ježiš, na kom?“
„Na robovi…“
„Co to je?“
„Vibrátor. Seš tupej?“
„Nebuď drzá,“ dovolím si. Je to nějaká holka, tak co. „Tak až se dohoupe, ať mi zavolá,“ nadiktuju jí své číslo. Doufám, že mu ho dá.
„Ty seš Tom?“ ptá se laškovně. Polknu, tenhle tón hlasu mě vzrušuje.
„Jo, známe se?“
„Tak nějak…“ vsadil bych se, že si cucá prst.
„Tak se můžeme poznat i víc…“ nahodím ledabyle.
„Jo, až přijdeš za Billem.“
„Za Billem? A kdy můžu přijít?“
„Třeba teď? Proč myslíš, že hopsá na robovi, je na tebe nadrženej jako prase…“
„Oh, to je milé, a co ty?“
„Mně se vždycky líbili Billovi nabíječi…“ zahihňá se.
„Oh, vážně můžu přijít už teď?“
„Jo… můžeš přijít nejdřív za mnou…“
„Oh, jsem tam za dvacet minut, puso.“
„Puso?“ řekne rozjařeně.
„Mhmm… čubičko, těš se, až ti protáhnu díru,“ zasměju se. Nevím. Jsem teď asi hajzl. Zavěsím a dobalím si věci.
autor: S & Lenna W.K.T.
betaread: Janule
😀 😀 Konečně mi došel ten název…a tím pádem všechno. Že vím, proč byla ta omáčka modrá? 😀 😀 Že by Tom přišel do baráku hladový? (doslova :D) Těšim se na další díl, i když teda Lady G…mno nic.
jéje kdyby tak věděl koho chce roztáhnout XD…ten bude čumět…jeden většá blázen než druhej Gaga a Bill…good dvojka…a to jejich pošťuchování…mno já z toho nemůžuXD good dílek a bylo mi Billa líto…u Toma doma …
No THy woe, to je sila XD
Super díl…nemůžu si stěžovat ta povídka je proste dokonalá…jen tak dál 😀
Mám takový pocit, že se v téhle povídce všichni zbláznili….xD Prasata xD
Tam sou všichni úplný magoři 😀 😀 😀 ale je to prča 😀 😀 😀
Tpc, to je silena povidka 😀 Tom a Gaga? 😀 neee, doufam, ze to nebude trojka 😀 >_<