Geisha form Tokyo 5.

autor: Doris & Kakinka

Uchyláci. Já  jen tak v krátkosti vám tu něco objasním, abyste z toho nebyli paf 😀 Jedná se o ten Billův zmiňovaný piercing. Budete si muset jaksi odmyslet všechny ostatní jeho ozdůbky. Piercingu v obočí by si totiž už každý musel všimnout, bradavka je krajně nevhodná a uši a septum… no to nemluvě. To by milou Aiko muselo trefit hned na místě 😀 A tetování budete muset taky oželet. Ono by se to asi velice těžko maskovalo. Respektive… v těch x vrstvách Kimona by to takový problém nebyl… ale ve chvílích, kdy chodí po domě jen v košili a učí se… asi by to dost dobře nešlo, aby mu lezlo jeho Freiheit :DDD Takže si Billa prostě představte pouze s propíchlým jazykem. A to už teď vlastně taky ne. A už nebudu zdržovat… můžete na to vlítnout.  

Aiko už se k této věci dál nevyjadřovala. Tohle nešlo jinak. Ano byl to sice šperk v ústech, který nemusí být vidět, ale za prvé to nechtěla riskovat, a za druhé i Geishy se líbají. Pravda… u Billa nepředpokládala, že by se to stalo. Neměla v plánu dojít s jeho výchovou až do takové fáze, aby si někdo koupil Sakury pannenství. To zkrátka nešlo. Bill ležel ve vaně a pokorně skláněl hlavu. Chtělo se mu plakat. Ne kvůli tomu kusu šperku, který měl tak rád, ale kvůli tomu, co všechno bude nucen ještě podstoupit. Už teď měl pocit, že to nezvládne. Že se ve svojí výchově nedostane ani na úroveň ostatních dívek, které jsou také zatím v učení. Aiko si nandala do dlaní jeden z olejů a vmasírovala ho Billovi do vlasů. Měl zajistit jemnost a lesk. To především jeho vlasy potřebovaly. Nic víc prozatím nebylo nutné. Nepotřeboval být nějak učesaný. Na to bylo brzy.  

„Nemusíš kvůli tomu plakat.“ Napomenula ho. Aiko byla velice vnímavá, a i když mu do tváře nekoukala, cítila z něj ten smutek.  
„Nepláču.“ Namítnul Bill. 
„To je dobře.“ Aiko si opláchla ruce od oleje a zase mu ho z vlasů smyla.  
„Tak pojď.“ Poodstoupila od vany a podala mu jednu z plachet, do které se měl Bill utřít. Záměrně odvrátila tvář, aby neměl Bill zbytečné nutkání se stydět.

Chlapec okamžitě přijal plachtu, kterou mi Aiko podala. Byl rád, že se nedívala, jelikož mu to nebylo opravdu příjemné. Omotal si onu plachtu kolem svého nahého těla a záměrně na to vyšel z vany ven.  
„Prozatím si ještě oblékni košili, než ti půjdeme vybrat vhodné Kimono.“ Promluvila tiše Aiko, ale stále zůstala hlavou otočená, aby tak Billovi nechala prostor. Pro ni samotnou to bylo poněkud jiné, když se nejednalo o dívku ale chlapce. 
Bill jen nepatrně přikývl hlavou. Prozatím nemluvil. Jen se snažil co nejrychleji utřít své mokré tělo do plachty. Když tak učinil, stále zakryt, sáhnul pro svou košili, kterou už měl na sobě, a zase si ji oblékl.  

„Děkuju.“ Promluvil tiše Bill po tom tíživém tichu, a nakonec podal Aiko plachtu. Žena jen nepatrně přikývla a vzala si ji. Pověsila plachtu tak, aby mohla uschnout. Hned na to sáhla po velkém hřebenu a ukázala Billovi, aby si sednul na kraj vany. Bill když byl oblečený a nemusel se tak cítit poněkud trapně, přešel zpátky k vaně a posadil se na její okraj.  
Aiko přešla hned na to k Billovi a ještě předtím nechala vypustit teď už nejspíše studenou vodu. Hned na to se žena postavila těsně za Billa a pomocí kartáče zašla rozčesávat jeho vlasy. Neměl rád, když se jeho vlasů někdo dotýkal. Byl na to poněkud háklivý, ale tady věděl, že by nic nezmohl. Raději mlčel, než aby něco namítal. 
„Sss…“ Zasyčel tiše Bill, když jej Aiko kartáčem zatahala za vlasy. Ano, šlo to těžko. Bill neměl natolik rozčesané vlasy, jak myslel, a také jak myslela Aiko.  
„Drž, musím tě učesat.“ Řekla žena a dál tahala Billovy vlasy. Měl je poněkud zacuchané. Bill přivřel oči a zaťal zuby. Bolelo to.

Nebýt oleje ve vlasech, asi by ho nerozčesala vůbec. Navíc to bylo obtížné vzhledem k jeho vpleteným dredům. I tak se Aiko snažila být co nejjemnější. Konec konců vlasy jsou na Geishách jednou z nejkrásnějších věcí.  

„Nikdy se nečeš  sám. Nejlépe tě vždy učeše někdo další.“ Upozornila ho Aiko.  
„Nemám to rád… ráda.“ Namítnul plačtivě Bill a ihned také opravil svoje oslovení. Musí se zkrátka naučit mluvit jako dívka.  
„Nemáš na vybranou.“ Pokrčila Aiko rameny a po několika dalších minutách kartáč odložila a Billovy černé vlasy rozprostřela na jeho ramena.  
„Až budou suché, svážu ti je, aby ti nepřekážely.“ Pohladila jeho ramena a znovu do nich zatlačila. Už zase se hrbil. Věděla, že naučit se být rovný bylo těžké a bohužel i bolestivé. A pro Billa bude muset očividně zvolit ještě bolestivější variantu.  
„Au.“ Kníknul Bill. Aiko mu tlačila lopatky silně k sobě, až se mu z toho podlily oči slzami.  
„Víš, že mi dlužíš omluvu?“ Stáhla Aiko ruce z jeho ramen. Bill nakrčil čelo.  
„Za co?“ Nechápal, co provedl tak zlého, aby se omlouval.  
„Za ten šperk v tvých ústech. Odmlouval jsi.“  
Bill vzdychnul. Za tohle se měl omlouvat? Neměl asi na vybranou. Geisha nejspíše nesmí odmlouvat. 
„Omlouvám se.“ Natočil na ni hlavu. Aiko si jen povzdychla. 
„Dívka se omlouvá s úklonou.“ Poodstoupila od Billa a vyčkávala na úplnou omluvu. Bylo jí totiž naprosto jasné, že i správnou úklonu bude muset Billa naučit.

Pro Billa to bylo na první den nějak příliš. Nikdy si nemyslel, že být Geishou je tolik těžké a vyžaduje to mnoho úsilí a vytrvalosti. Všechno pro něj bylo nepoznané a tolik vyčerpávající. A teď ještě omluva s úklonou? To bylo ještě ke všemu ponižující. Ale sám Bill věděl, že na vybranou nejspíše ani nemá. Proto musel udělat to, co po něm Aiko chtěla, aniž by věděl jak.  
Přesto se postavil na nohy a uklonil se tak, jak uznal za vhodné. Neznal to jinak. Nikdy se při omluvě neukláněl, takže udělal jen tak, jak myslel. 
„Omlouvám se.“ Řekl znovu Bill, když se před ženou uklonil. Ta si jen povzdychla. Další věc, o které věděla, že Bill udělá špatně, a opět se nemýlila. 
„Špatně.“ Špitla Aiko a Bill k ní nechápavě vzhlédnul. Opět dělal něco špatně. Pořád, cokoli tady dělal, bylo vlastně špatně. Povzdychnul si. 
„Co dělám špatně?“ Promluvil tiše Bill a čekal na Aiko odpověď. 
„Ukláníš se jako chovatelka prasat, a to je špatně.“ Napomenula jej Aiko. Bill se na její slova ušklíbnul. Nejen, že pro něj bylo poněkud ponižující se uklánět, ale taky jej žena svými slovy vlastně ponižovala. 

„Ukážu ti, jak se správná Geisha uklání.“ Dodala Aiko a ukázala tak Billovi svou rukou, aby si kleknul na podlahu. Ona tak sama učinila. 
„Ukloň se.“ Přikázala mu, a přitom z něj nespouštěla své oči. Bill jen ztěžka vydechnul, ale nic neříkal. Udělal to, co mu Aiko řekla. Dal před sebe dlaně a uklonil se, jako by někoho uctíval. Bylo mu v tu chvíli hrozně. Cítil se opravdu poníženě. 
„Hlavu dej výš, prsty k sobě, lokty dovnitř.“ Řekla Aiko Billovi, a přitom se mu snažila ukazovat, jak to má dělat. 
„Nepřenášej váhu,“ dodala ještě a poté dala pryč ruce z Billa.  
„Ano.“ Usmála se, když se Bill ukázkově, jak je vhodné, a zároveň nutné, uklonil. Hned to vypadalo lépe. Alespoň Aiko to tak viděla, což o Billových pocitech se říct nedalo.

Připadal si naprosto zoufalý. Věděl, že tohle prostě podstupovat musí, ale bylo to pro něj ponižující. Nechápal, proč nestačí obyčejné omlouvám se. Ale v tomhle světě to nejspíše nestačilo.  

„Výborně. Pamatuj si. Geisha vždy poslouchá, ale zůstává důstojná. Když se pokloníš správně, nikdy to nebude jako úklona někoho podřadného.“ Usmála se vlídně. Její slova sice Bill chápal, ale moc ho neuklidňovala. Aiko se pomalu zvedla, tak jak už to Billa učila, a počkala, až se zvedne i on. Pochvalně přikývla. Udělal to dobře.  
„Tak teď pojď.“ Odsunula dveře a zamířila do jiného pokoje. Bill v tichosti kráčel za ní. Měl pocit, že tohle nemůže zvládnout. Je to jen pár hodin, a on ještě nic neudělal tak, jak se očekávalo. Aiko opět nechala Billa vejít a zavřela za nimi. Přešla k velké skříni a otevřela ji. Billa udeřilo do očí několik desítek barev. Aiko si ho ještě jednou prohlédla a zalovila ve skříni. Z police vyndala jedno krémově bílé Kimono se vzorem světle růžových třešňových květů a tmavě růžovou stuhou. K němu vyndala ještě jedno obyčejné. Položila je na podlahu a podívala se na Billa. 

„Svlékni se.“ Bill strnul. Má se svlékat před ní? „Sám si ho neoblékneš. Ne, dokud se to nenaučíš. Není to tak snadné, jak se zdá.“ Usmála se na něj. Kdyby nemusela, nedělala by to. Bill ztěžka polknul.  
„Nemůžu si to vzít na tohle?“ Ukázal na košili, kterou měl na sobě. Aiko jen zakroutila hlavou.  
„To je stejné, jako by sis na šaty oblékl pyžamo.“ Bill vzdychnul. Proč si připadal tak strašně poníženě. Nezbývalo mu nic jiného než poslechnout. Roztřesenými prsty ze sebe stáhl ten kus látky a dlaně si opět přitiskl k rozkroku. Aiko se zvedla a v rukou svírala první část oděvu. Stoupla si za Billa. Položila mu oblečení na ramena a nechala ho do rukávů strčit ruce. Opatrně kolem něj omotala volné cípy a pevně je svázala. Pak zvedla i druhou část kimona. 
„Tohle máš jen na učení. Až budeš pravá Geisha a půjdeš ven, dostaneš jiné. Mnohem zdobenější.“ Šeptala mu do ucha a oblékala ho. Vážně to bylo složité se do toho správně obléct. Nakonec vzala širokou růžovou stuhu a uvázala mu ji těsně nad pas. Dost natěsno. Bill zalapal po dechu. 

„Je to moc utáhlé.“ Zabědoval. 
„Musí být.“ Nekompromisně dotáhla poslední uzel a volné cípy pustila. Spokojeně se nad hotovým dílem usmála.

Musela uznat, že tahle kombinace Billovi vskutku slušela, ba přímo seděla. Jako by pro to byl i stvořen. Byla s tím opravdu spokojená, což o Billovi se říct nedalo. Musel sice uznat to, že to vypadalo hezky a kombinaci, kterou Aiko dokonale zvolila, jen to Billa vážně trošku dusilo. Bylo to moc utáhlé. Byl zvyklý na upnuté a těsné oblečení, ale ne tolik. Ne takhle. Navíc si připadal, jako by byl zabalen do několika prostěradel, i když krásných. Chtěl znovu něco namítnout, ale výraz Aiko mu jasně dal najevo, že má mlčet. Polknul.  
Aiko se usmívala a Billovi se chtělo brečet. Jak dlouho bude ještě muset tyhle věci snášet? Muset je přetrpět? Nevěděl. Ale nemohl se vzdát alespoň už kvůli Tomovi. 

„Vlasy máš téměř suché, a proto ti je svážu do copu, aby ti nepřekážely.“ Sáhla Aiko do police pro hřeben, aby tak mohla sčesat vlasy, a k tomu si vzala mašli, a také nějaké pentle, aby pak vlasy mohly držet nahoře sepnuté v drdolu.  
Bill mlčel a znovu nechal Aiko, aby sahala na jeho vlasy, i když to neměl rád, ale holt mu nic jiného nezbývalo, než to snést. Vlasy už měl rozčesané, takže jej to už ani nebolelo, když Aiko znovu začala česat jeho vlasy.  
Nejprve je učesala a spletla do copu, který zavázala mašlí, kterou si předem připravila, a poté Billův spletený cop vyčesala nahoru a pentlemi jej přichytila tak, aby účes držel nahoře. Nakonec použila také malé jehlice, které nebyly ostré, ale sloužily k zdobení vlasů. Usmála se, když Billovy vlasy byly svázané tak, jak měly, odložila zpátky kartáč. 
„Teď, když už máš svoje Kimono a vlasy sepnuté, tak upravíme tvoje líčení.“ Usmála se opět Aiko a nabídla Billovi volnou židli, aby se posadil. Ten se jen ztěžka rozešel. Kimono ho nutilo dělat ještě drobnější kroky, než které předtím dělal. Těžko se mu dýchalo. Bylo to opravdu pevně uvázané. Nakonec se ale bez nějakých řečí posadil. Teď následovalo líčení. To miloval, a proto ani nepípnul a s dávkou zvědavosti se rozhlížel. Když Aiko začala z police vytahovat patřičné věci, líčení.