pokračování
Bill:
Divoce jsem s Tomem proplétal jazyk a při tom se otíral svým rozkrokem o ten jeho. Oba jsme dneska měli chuť na tvrdý a vášnivý sex. Natiskl jsem se na jeho tělo ještě víc a prsty jsem zapletl do černých copánků na jeho zátylku. Odezvou mi bylo zasténání, které se však ztratilo v mých ústech. Jeho ruce začaly bloudit pod mým tričkem a nenasytně se dotýkaly mé horké kůže. Už jsem nechtěl čekat. Zvedl jsem ruce nad hlavu, a tím jsem mu dal najevo, že se chci toho trika zbavit. Okamžitě pochopil a mile rád mi pomohl. Jenže se mi nelíbilo, že on je stále oblečený, a tak se za chvíli jeho triko válelo na zemi, těsně vedle toho mého.
„Ani nevíš, jak moc tě chci,“ zašeptal mi nadrženě do ouška. Zavzdychal jsem a začal ho líbat na krku. Pomalu jsem si polibky dláždil cestičku na jeho hrudník, až jsem se dostal k jedné z jeho bradavek. Pomalu jsem ji obkroužil jazykem a dal jsem si záležet na tom, aby se jí dotkla má kovová kulička. „Oh… Bille!“ zasténal Tom a zaklonil hlavu. Bylo nanejvýš zjevné, že mu to dělalo dobře. Pokračoval jsem v polibcích dál na jeho bříško, dokud mě nezastavil lem jeho kalhot. Chtivě jsem se usmál a pomalu jsem mu je začal rozepínat. Přitom jsem ho nepřestával líbat na břiše. „Bille, tak dělej, už mi ty kalhoty sundej,“ zaprosil Tom. Poslechl jsem ho tedy a jeho džíny byly hned na zemi. Moc dobře jsem si všiml boule v jeho boxerkách, ale prozatím jsem ji nechal být. Místo toho jsem se znovu vrátil na jeho hrudník. Každý kousek jeho hebké kůže jsem pokryl motýlími pusinkami. Když už jsem se znovu dostal na jeho podbřišek, Tom znovu dlouze zasténal. „Bille… no tak… prosím…“ vypravil ze sebe mezi vzdechy. Už jsem ho nechtěl dál mučit.
Stáhl jsem mu tedy boxerky a vyprostil tak jeho tvrdý penis. Provokativně jsem na jeho chloubu vydechl horký vzduch. Odezvou mi byl dlouhý táhlý sten. Nechtěl jsem to už protahovat. Vystrčil jsem jazyk a dotkl se špičkou Tomova žaludu. Jeho pánev škubla proti mé puse. Usmál jsem se a zasunul jsem si jeho vzrušení do úst. Tomovy vzdechy zaplnily celou místnost a pobízely mě k ještě větší činnosti. Vášnivě jsem sál tomův penis. Občas jsem jen lízal jeho špičku, jindy jsem si ho zase zasunul hluboko do úst. „Bille… já už už…“ vypravil ze sebe Tom a ta slova doprovodilo jeho vyvrcholení. Soustředil jsem se na polykání jeho spermatu, aby mi neunikla ani kapka. Když jsem to všechno spolykal, přitáhl si mě k sobě a znovu se vpil do mých rtů.
Tom:
Bylo to absolutně úžasné. Po těch dnech, kdy mi chyběl veškerý fyzický kontakt s Billem, byla tohle hotová oáza. Líbal jsem ho a při tom jsem se snažil trochu vydýchat. Ale rozhodně jsem nechtěl myslet jenom na sebe. Teď byl řada na mě a já se dnes rozhodl dát Billovi víc, než jsem mu dosud dal. Chytl jsem si ho pod zadečkem a překulil ho pod sebe. Chtěl trochu protestovat, ale já jsem ho umlčel polibkem. Pořád jsem ho líbal a při tom jsem ho začal zbavovat oblečení. Nejdřív ty jeho uplé džíny, které mi daly setsakramentskou práci, a potom jeho černé boxerky, pod kterými se zřetelně rýsovala jeho stojící chlouba. Za chvilku byl tedy konečně taky nahý. Schválně jsem se otřel svým penisem o jeho vzrušené mužství a on naléhavě zasténal.
„Tome, tak už si mě vezmi,“ řekl a zadíval se na mě. Zavrtěl jsem hlavou.
„Ne, Bille. Dneska chci, aby sis mě vzal ty,“ šeptl jsem. Bill se na mě chvíli zmateně díval. Jeho dech se zrychlil, ostatně stejně jako můj.
„Já, Tome… tak dobře,“ souhlasil po chvilce váhání. Znovu jsem ho začal líbat a snažil jsem se do toho dát všechnu lásku, kterou jsem k němu cítil. Chtěl jsem mu tím říct, že se nemá čeho bát. Za stálého líbání jsem se pomalu přetočil znovu pod něj. Roztáhl jsem nohy a on se položil mezi ně. Potom rozpojil naše rty a zadíval se na mě. Jen jsem na něj kývl. Znovu se vpil do mých rtů a současně jsem ucítil tlak na svém vstupu. Dodal jsem si odvahu a opatrně jsem se pohnul proti Billovi, čímž do mě pronikl. Oba jsme nahlas zasténali. Zhluboka jsem dýchal a snažil se ignorovat tu počáteční bolest. „V pohodě… ?“ zeptal se Bill zadýchaně. Přikývl jsem a znovu jsem se proti němu pohnul. Už to tolik nebolelo a o to víc jsem si užíval ten pocit. Bylo to absolutně úžasné, cítit Billa v sobě. Cítil jsem, jak do mě opatrně přiráží. Tělem se mi rozlil pocit extáze a já Billa potřeboval líbat.
Bill:
Tom se přisál na moje rty a já mu polibky oplácel, zatímco jsem se znovu a znovu nořil do jeho těla. To teplo a úzko mě pohltilo tak moc, že jsem do něj přirážel pořád hlouběji. Odměnou mi byly Tomovy slastné steny a vzdechy, které se nesly celým pokojem. Cítil jsem, že už dlouho nevydržím. Rozpojil jsem naše ústa a zadíval se na Tomův nádherný obličej, teď poznamenaný touhou a vášní. Ještě párkrát jsem přirazil, prohnul se v zádech a s dlouhým vášnivým stenem jsem se do něj udělal. Vyčerpaně jsem dopadl na jeho horké, od potu vlhké tělo, aniž bych z něj vyšel. Tom mě jednou rukou objal a prstem druhé ruky mi na záda kreslil srdíčka. Položil jsem si hlavu na jeho hrudník a poslouchal jsem tlukot jeho srdce. Bylo to tak uklidňující slyšet ty jednotlivé údery. Uspávalo mě to.
„Billí… lásko, nespi,“ zašeptal Tom.
„Já nespím…“ zamumlal jsem do jeho kůže a bylo mi jedno, že jsem vlastně stále v jeho těle. „Vždyť vidím, že spíš,“ dobíral si mě dál Tom.
„Grrr…“ zavrčel jsem na něj a neochotně jsem z něj vystoupil. Tom se jenom zasmál.
„Co je? To není k smíchu, že mě vyháníš,“ zaškaredil jsem se na něj.
„A odkud tě prosím tě vyháním?“ zeptal se mě.
„No z tvýho zadečku přece,“ upřesnil jsem mu to, jako by se nechumelilo. Tom vyprskl smíchy a já se k němu přidal. Notnou chvíli jsme se ještě oba smáli, než jsme se konečně uklidnili. „Tak dobře, co tedy dneska budeme dělat?“ zeptal jsem se Toma a protáhl se.
„Nevím,“ pokrčil Tom rameny a líbnul mě na čelo. Zvednul jsem se a posbíral jsem ze země naše oblečení.
„Začnem třeba tím, že se oblečeme,“ navrhl jsem a hodil po Tomovi jeho XXL hadry. Oba jsme se začali oblíkat a za chviličku jsme byly hotoví.
Než jsem však stačil udělat cokoliv jiného, zazvonil mi mobil. Vytáhl jsem ho z kapsy a podíval se na displej. Stálo na něm neznámé číslo. Pokrčil jsem rameny a hovor přijal.
„Ano?“ ohlásil jsem se do sluchátka.
„Ahoj, Bille, tak dlouho už jsem tě neviděl. No nic, rád bych si s tebou promluvit,“ ozval se na druhé straně hlas, který jsem už nikdy v životě nechtěl slyšet. Ztuhnul jsem a moje čelist se instinktivně zaťala.
„Co chceš?“ procedil jsem skrze zuby.
„Víš, rád bych si s tebou trochu zazávodil. Řekněme třeba přátelský závod,“ oznámil mi na oko přívětivě.
„Sám víš, že ten závod přátelský nebude. Vím, o co ti jde. Chceš získat zpátky svoje území,“ usadil jsem jeho hranou přívětivost.
„Máš pravdu, Bille. Chci ho zpátky. Tak co, pojedeš, nebo seš tak zbabělej a odmítneš mě?“ zeptal se, teď už tvrdým hlasem.
„Myslíš si, že se tě bojím? Tak to se pleteš, hochu. Klidně s tebou pojedu. Ale připrav se na to, že to budeš ty, kdo bude opouštět město, jako poražený,“ pohrozil jsem mu.
„Fajn. Zítra v noci, přesně v jedenáct, v kaňonu. Myslím, že víš, kterou trasu myslím. Jo, a přijeď sám. Nemám náladu na Andrease a spol,“ řekl a zavěsil. Ještě notnou chvíli jsem seděl s mobilem u ucha, než mě vtáhl zpátky do reality Tomův tichý hlas.
Tom:
„Bille… no tak, byl to on?“ naléhal jsem na něj, ale on stále civěl do prázdna. Až po nějaké chvíli se na mě podíval.
„On chce opravdu závodit, Tome,“ hlesl. Přitáhl jsem si ho k sobě a pevně ho objal.
„Neboj, Bille, ty to zvládneš,“ uklidňoval jsem ho.
„Ne, Tome… on chce podvádět. On bude podvádět,“ šeptl.
„Jak to víš?“ zeptal jsem se ho. Měl jsem takový pocit, že mi cosi unikalo.
„Řekla mi to Yoko.“ Jeho odpověď byla tichá.
„Kdo je Yoko?“
„Jedna holka ze Schwarzovy party. Znám ji už z dřívějška. Ona ho taky nenávidí, ale nikdy se mu nedokázala postavit. Bojí se ho. Ona mě o něm informuje,“ vysvětlil mi Bill. Přikývl jsem. Nemohl jsem vědět, jestli mi Bill říká pravdu, ale věřil jsem mu. „Fajn. To znamená, že máme na vrch. Bille, zkus jí teď zavolat, teda jestli máš její číslo a zjisti co nejvíc informací o tom, co chce Schwarz udělat,“ řekl jsem pevným hlasem. Nehodlal jsem dovolit, aby Schwarz vyhrál. Musel jsem Billovi pomoct. Bill jenom přikývl a začal vytáčet číslo té dívky.
„Jo a ještě, nevíš, kdo zná kaňon úplně nejlíp ze všech?“ zeptal jsem se ho. Bill chvíli přemýšlel a až po dlouhé chvíli odpověděl.
„Myslím, že nejlíp ho zná Andreas,“ odpověděl. Pokýval jsem hlavou a popadl svůj mobil. Vytočil jsem Andyho číslo a odešel jsem do kuchyně. Ve sluchátku to chvíli vyzvánělo a potom se ozval Andresův hlas.
„Čau, Tome, ty už jsi zpátky z nemocnice? To je super. Co potřebuješ?“ zeptal se vesele. „Ahoj, Andy, jo, už jsem zpátky, ale na tom teď nezáleží. Hele, potřebuju, abys hned přijel ke mně domů, máme totiž problém. Jo a vezmi s sebou mapu, kde je kaňon, OK? Můžeš to pro mě udělat?“ poprosil jsem ho naléhavě.
„Jo jasně, Tome, za pět minut jsem tam,“ řekl lhostejně.
„Fajn, díky moc.“
„Nemáš zač,“ řekl a zavěsil. Vydal jsem se zpátky za Billem. Už seděl na pohovce a čekal na mě.
„Volal jsem Yoko. Schwarz chce použít dvě totožná auta. On bude začínat. Asi tak v půlce závodu je zkratka, která je už ale léta uzavřená. On si ji tam dneska pojede zprovoznit. Na jejím konci bude mít přistavený druhý auto. Do něj nasedne a to první mu odveze jeho parťák. Dokonalé zahlazení stop. O druhém autě se nikdo nedozví. Tou zkratkou získá náskok minimálně dvacet metrů a ty se budou jenom těžko dohánět. Šance na výhru je tudíž mizivá,“ dokončil Bill svou řeč a zadíval se mi do očí. Než jsem ale stačil cokoliv říct, uslyšel jsem zvonek. Rychle jsem Andymu otevřel a vedl jsem ho do obýváku.
„Čus, kluci,“ pozdravil nás.
„Ahoj, Andy,“ odpověděli jsme mu unisono.
„Tak, co se teda děje?“ zajímal se. Bill se pustil do vyprávění.
Bill:
„Schwarz chce se mnou závodit. Hodlá získat zpátky naše území. Závod bude zítra v jedenáct v noci, v kaňonu. Chce použít tu starou neprůjezdnou zkratku…“ nedopověděl jsem to, protože Andymu bylo hned jasný, co chce Schwarz udělat a přerušil mě.
„Jasně. Od něj je to dobrej tah, ale my máme něco lepšího.“
„Jo a co?“ zeptal se Tom. Andy vytáhl ze zadní kapsy svých džín složenou mapu, na které byl podrobně zakreslený kaňon.
„On chce použít tuhle zkratku…“ ukázal prstem na čáru, která vedla skrz skálu a znázorňovala cestu, „…ale my pojedeme do hor. Když totiž tady na té křižovatce odbočíš, pojedeš směrem nahoru a dostaneš se do cíle o celých deset minut dřív než on. A to i tehdy, když použije tu zkratku,“ vysvětlil Andy a při tom ukazoval, kudy to vlastně pojedu. Když jsem se nad tím zamyslel, byl to vlastně geniální plán.
„Andy ty seš skvělej!“ křikl jsem a podíval jsem se na Toma. Ten se jenom usmíval. Všem třem nám bylo jasné, že tohle prostě musí klapnout.
Andy u nás byl ještě dlouho do noci, než odjel a my jsme s Tomem osaměli. Sklidil jsem ze stolu všechny skleničky, které jsme během večera použili a potom jsem šel za Tomem do obýváku. Seděl na pohovce se zavřenýma očima a hlava mu padala na stranu. Připadal mi dokonale roztomilý. Usmál jsem se a sklonil jsem se nad něj.
„Tomi… broučku, pojď spinkat,“ šeptl jsem. Jen něco zamručel a spal dál. „Tomi… no tak, pojď,“ přidal jsem trošku na hlase. S malým trhnutím otevřel oči a zadíval se na mě.
„Já jsem usnul?“ zeptal se zmateně. Přikývl jsem.
„Tak pojď, půjdem do ložnice, hm?“ Místo odpovědi přikývl teď pro změnu on. Oba jsme došli do ložnice, převlékli jsme si věci na spaní a za chvilku už jsme leželi v posteli. Přitulil jsem se k Tomovi a nos jsem zabořil do jeho hebké kůže na krku. Jeho vůně mě uklidňovala a dodávala mi pocit bezpečí. A i když jsem věděl, že zítřejší závod nebude nic lehkého, v Tomově náruči se i tenhle problém jevil jako bezvýznamná maličkost.
Tom:
„Lásko, vstávej, už je ráno,“ snažil jsem se vzbudit Billa. Ten ale jenom něco zahuhlal do peřiny, přetočil se na druhý bok a spal dál. Vzdal jsem tedy všechny pokusy o jeho probuzení a rozhodl se, že ho ještě nechám chvilku spát. Šel jsem tedy do koupelny, shodil jsem ze sebe oblečení a pustil na sebe proud studené vody, která mě dokonale probudila. Chvilku jsem tam jen tak stál a nechal si na tělo proudit ledovou vodu, potom jsem ji však nastavil na příjemně vlažnou a chystal jsem se umýt. Než jsem ale stačil sáhnout po sprchovém gelu, otevřely se dveře a dovnitř do koupelny vpochodoval rozespalý Bill. Byl neuvěřitelně roztomilý s jeho rozcuchanými vlásky a mhouřícíma očima, které si snažily přivyknout na světlo.
„Ahoj, lásko,“ křiknul na mě.
„Nemusíš tak křičet, broučku, já tě slyším,“ řekl jsem pobaveně a vykoukl jsem ze sprchy. Překvapilo mě, že byl Bill úplně nahý.
„Pustíš mě k sobě?“ řekl se svůdným úsměvem, kterému se nedalo odolat. Trochu jsem se zachvěl a natáhl jsem k němu ruku. Za okamžik už byl u mě a vychutnával si vlažnou vodu dopadající na jeho štíhlé tělo. Vzrušeně jsem vydechl a ani jsem se nijak nesnažil zamaskovat své probouzející se mužství. Jedině on věděl, jak mě vzrušit na nejvyšší možnou míru, a to se mu teď převelice dařilo. Položil jsem mu ruce na boky a lehce jsem je začal třít. Bill se ke mně natisknul a schválně se otřel svým penisem o ten můj, v kterém mi samozřejmě ihned zacukalo. Jeho ruce mě začaly hladit na hrudníku a pohrávaly si s mými bradavkami. Z hrdla se mi vydral hlasitý sten.
Bill:
Tom mě natisknul na kachličky ve sprše a já se zachvěl, jak se moje rozpálená kůže dotkla studeného povrchu. Přitáhl jsem si k sobě jeho obličej a vášnivě jsem se vpil do jeho rtů. Jeho jazyk mi sám vyšel vstříc. Divoce jsme se líbali a při tom naše ruce bloudily po těle toho druhého. Pomalu jsem sjel do Tomova klína a silně jsem prsty přejel po jeho vzrušení. Naše rty se rozpojily, jak Tom zaklonil hlavu a zasténal. Začal jsem ho líbat na krku a rukou jsem rázně pohyboval v jeho rozkroku. Jezdil jsem jazykem po jeho krku a občas jsem tu jemnou kůži zlehka skousnul. Jeho prsty se mi každou chvíli zatínaly do zad. Stačilo už jenom pár pohybů mojí ruky a Tom se s hlasitým stenem udělal. Jeho sperma, které mi zůstalo v dlani, okamžitě smyla stále tekoucí, vlažná voda. Tom si položil hlavu na moje rameno a já jsem ucítil jeho zběsilý dech.
„Děkuju,“ špitl sotva slyšitelně.
„Nemusíš mi děkovat. Ale můžeš mi to oplatit,“ řekl jsem provokativně. Tom se na mě zadíval a na jeho tváři se roztáhl chtivý úsměv.
„To taky udělám,“ řekl a klekl si přede mě tak, že měl můj vzrušený penis těsně u svého obličeje. Chytl mě za boky a rty přitiskl na můj podbřišek, přičemž se hrudí lehce otíral o můj žalud.
„Oh bože…“ zasténal jsem pod návalem slasti, která se šířila od rozkroku do celého mého těla. Tom vystrčil jazyk a začal mi jím bloudit po celém bříšku a několikrát mi zajel i do pupíku. Jeho kovová ozdůbka ve spodním rtu ještě víc umocňovala ten pocit slasti. Znovu jsem zavzdychal, když se konečně dostal k mému rozkroku. Jazykem přejel přes celou délku mého mužství, a potom už jsem vnímal jen mučivé vlhko jeho úst. Tom mocně sál můj penis a různě ho olizoval. Vzrušením se mi podlamovala kolena, ale snažil jsem se to vydržet. Několikrát jsem přirazil do jeho úst, čímž jsem mu naznačil, že může klidně přidat. Tom pochopil a zrychlil pohyby jeho hlavy. Stačilo málo a já jsem vyvrcholil do jeho úst. Unaveně jsem se sesunul do jeho náruče.
„To bylo… úžasný,“ vypravil jsem ze sebe mezi hlubokými nádechy a výdechy. Potřeboval jsem se uklidnit. Tom se jenom zasmál. „Miluju tě,“ ujistil jsem ho.
„Taky tě miluju,“ odpověděl. Naši romantickou chvilku bohužel zkazilo zvonění Tomova telefonu, které se ozývalo z ložnice.
Tom:
Povzdechl jsem si a vymanil se z Billova objetí.
„Promiň, lásko, musím to zvednout,“ omluvil jsem se mu, okolo pasu jsem si omotal ručník a vyběhl jsem z koupelny. Neušel mi jeho smutný pohled, který se snažil skrýt sklopením hlavy. Rychle jsem vytáhl mobil z kapsy džín, které se povalovaly na zemi. Na displeji stálo Andreasovo jméno. Přijal jsem hovor.
„Ahoj, Tome, tak co, jak je Billovi?“ ptal se Andreas.
„Vypadá, že dobře,“ ušklíbl jsem se.
„No fajn. Jen jsem se chtěl zeptat. Hele, musim končit, tak čau,“ řekl a zavěsil.
Zakroutil jsem na tím hlavou. To byl opravdu dlouhý hovor. Mobil jsem odhodil kamsi do neznáma a spěchal jsem zpátky za Billem. Ten stál nehnutě pod sprchou, zády ke mně, a zjevně si to více než užíval. Pomalu jsem k němu přišel a zezadu ho objal. Něžně jsem ho začal líbat na krku. Spokojeně zamručel a pohodlně se o mě opřel. Začal jsem ho hladit na bříšku.
„Tomi?“
„Copak?“
„Nevím, jestli to zvládnu,“ řekl.
„Ale Billí, nech toho. Vždyť ty to zvládneš. Já ti věřím, lásko,“ ujistil jsem ho. Věděl jsem, že teď potřebuje moji podporu. Usmál se, a potom se ke mně otočil. Věnoval mi poslední hluboký a procítěný polibek, a potom vylezl ze sprchy a zabalil se do bílé osušky. Následoval jsem ho. Oba jsme se oblékli.
Zbytek dne jsme s Billem strávili doma. Objednali jsme si pizzu a dívali jsme se na filmy. Snažil jsem se Billa rozptýlit, aby nemusel myslet na nadcházející závod.
„Tome? Asi bych už měl jet,“ špitl Bill v deset hodin večer. Tělem mi projel nepříjemný záchvěv a roztřásly se mi ruce. Nelíbilo se mi, že tam Bill musí jet sám, ale nemohl jsem s tím nic dělat.
„Dobře,“ přisvědčil jsem. Bill se vymanil z mého náručí a zvedl se ze sedačky, na které jsme až dosud oba seděli. „Opravdu nechceš, abych jel s tebou?“ zeptal jsem se ho dneska asi už po milionté. Jen zavrtěl hlavou.
„Nechci tě do toho tahat. Už takhle ti ta svině dost ublížila,“ řekl Bill.
„Tobě ublížil víc,“ šeptl jsem a objal ho. Naposledy mě políbil a potom zmizel v garáži. Za pár vteřin už jsem slyšel jen zvuk jeho auta, který se ztratil v dálce. Osaměl jsem. Dům mi bez Billa připadal tak úzkostně prázdný, až to bolelo. K tomu mě ještě naplňoval strach o něj, což tvořilo absolutně smrtelnou kombinaci. Nemohl jsem to tak nechat. Sebral jsem se, hodil na sebe první mikinu, co jsem našel, a nasedl jsem do své bílé Audi R8. Ještě jsem na vteřinku zaváhal s rukou na řadící páce, ale potom jsem se rozhodl. Zařadil jsem jedničku a vyjel jsem do temných a zlověstných ulic Berlína.
Bill:
Zastavil jsem uprostřed černé silnice, kterou ozařovaly pouze tlumené reflektory mého auta. Obě krajnice lemovaly příkré šedivé skály. Na tmavé obloze nesvítila ani jedna hvězda, jen skrz husté mraky stěží prosvítala slabá záře měsíce. Všude bylo ticho. Nepříjemné a bodavé. Zavřel jsem oči a myslel jsem na Toma. Zoufale jsem si přál, aby tu teď byl se mnou. Ale nemohl jsem ho znovu vystavit tomu riziku. Pokud mám dneska umřít, ať umřu sám. Tušil jsem, že pokud Schwarz prohraje, jen tak to nenechá. Věděl jsem, že svou výhrou bych si koupil vstupenku na onen svět. Jeho trpělivost nejspíš docházela. Pod zavřenými víčky mě pálily slzy. Nechtěl jsem ho opustit. Ne tak brzy.
Z mých úvah o smrti mě vytrhlo prudké zabrzdění těsně vedle mého auta. Zachvěl jsem se a nasadil jsem tvrdý a chladný výraz. Připravoval jsem se na to, že za okamžik spatřím jeho tvář. Hluboce jsem se nadechl a stáhl jsem okénko. Dovnitř auta zavál ledový vzduch, který mě okamžitě roztřásl. Zatnul jsem ruce v pěsti a hlavu jsem otočil do leva. Pohlédl jsem do tváře člověku, kterého jsem ze srdce nenáviděl. Díval jsem se do jeho temných modrých očí. Hlavou my probleskla bolestná vzpomínka, kterou jsem však rychle zaplašil.
„Tak přece jsi přijel,“ promluvil. Jeho hlas se nezměnil. Stále zněl tak, jak jsem si ho pamatoval. Přikývl jsem. „Sluší ti to, Bille,“ řekl. Zaťal jsem čelist a probodl ho nenávistným pohledem. Dech se mi zrychlil, jak jsem se snažil uklidnit.
„Měli bychom začít,“ procedil jsem skrz zaťaté zuby. Bylo za dvě minuty jedenáct.
„Fajn. Až bude přesně jedenáct hodin, startujeme,“ řekl a jeho okénko s tmavými skly vyjelo nahoru. Udělal jsem to samé a připoutal jsem se. Upřeně jsem sledoval displej s hodinami a jakmile naskočilo 23:00 sešlápl jsem plynový pedál a prudce pustil spojku.
„Miluju tě, Tome,“ šeptl jsem. Moje Lamborghini vystartovalo ohromnou rychlostí a já si s radostí uvědomil, že Schwarzova Brera je pár metrů za mnou. Sešlápl jsem plyn až na podlahu a modlil se, ať to vyjde.
Ujeli jsme asi půlku závodu a já si všiml, že Schwarzovo auto zmizelo. Přesně jak jsem předpokládal. Yoko měla pravdu. Tiše jsem se zasmál. Ujel jsem ještě dalších sto metrů a pak se přede mnou objevila křižovatka. V plné rychlosti jsem zabočil na užší silnici, která vedla do hor. Cesta byla klikatá a já nemohl jet na plný plyn. Nejvyšší stupeň převodovky, který jsem si mohl dovolit, byla trojka. Andreas nejspíš zapomněl na to, že se tu nedá jet v plný rychlosti. „Do prdele,“ zaklel jsem, ale to už se přede mnou objevila další křižovatka. Zařadil jsem čtyřku a sešlápl plyn. Vjel jsem na hlavní trasu našeho závodu jen o vteřinu dřív, než Schwarz. On musel trochu přibrzdit. Ale jeho auto se za chvilku objevilo hned vedle toho mého. Blížili jsme se do cílové rovinky. Přede mnou se rýsovala silueta skály, která vytvářela slepou uličku. Tohle byla poslední šance na výhru. A já ji nehodlal promarnit.
„Miluju tě, Tome!“ zakřičel jsem z plných plic a zmáčkl jsem červené tlačítko na volantu. Moje lahve s nitrem začaly pracovat a Schwarzova Alfa Brera, jako by ujížděla dozadu. Na poslední chvíli jsem zatáhl ruční brzdu a stočil kola na stranu, čímž jsem zastavil těsně vedle ostré skály. Pár vteřin po mně dorazilo jeho stříbrné auto. Roztřesenýma rukama jsem si rozepnul pás a vystoupil jsem z auta. On už stál venku. Pomalu jsem k němu došel, ale zastavil jsem se dva metry od něj. Oba jsme mlčky stáli proti sobě a propalovali se nenávistnými pohledy. Ruce se mi nepřestávaly třást, ale teď už to bylo vztekem.
„Prohrál jsi, Schwarzi. Znovu jsi prohrál,“ ušklíbl jsem se. Mlčel. „A vím, že tohle je pro tebe větší potupa než to, cos mi udělal, bylo pro mě,“ pokračoval jsem. Zakroutil hlavou.
„Ne, Bille. Já jsem možná prohrál na silnici. Ale ty teď prohraješ definitivně,“ řekl a z kapsy vytáhl zbraň. Věděl jsem, že to přijde. Tušil jsem to. Nebál jsem se smrti. Nebál jsem se ani bolesti. Bál jsem se pouze toho, že už nikdy neuvidím Toma. Oči se mi zaplnily slzami. Hlasitě jsem polknul. On se ke mně pomalu přibližoval s pistolí namířenou na mou hruď. Necouval jsem před ním, ani jsem se nesnažil utéct. Jen jsem stál s hlavou pevně vztyčenou a díval jsem se mu do očí.
„Ty se nebojíš, Bille?“ zeptal se provokativně.
„A měl bych? Myslíš si, že se bojím smrti? To se pleteš,“ vyprskl jsem na něj. Už byl ode mě jen na pár kroků a prst měl připravený na spoušti. Zavřel jsem oči. Okamžitě se mi vybavila Tomova tvář. Usmíval se. Usmál jsem se taky. Po tvářích mi stékaly slzy. Ale byly to slzy štěstí. Byl jsem vděčný za každou vteřinu strávenou s ním. Byl jsem vděčný za každý jeho polibek, za každý jeho dotek, který mi kdy věnoval. Byl jsem připravený na ten výstřel. Byl jsem připravený zemřít. Zaklonil jsem hlavu dozadu a otevřel jsem oči. Nebe bylo náhle jasné, kulatý měsíc silně zářil v doprovodu milionů malinkatých hvězdiček. Můj obličej se roztáhl do šťastného úsměvu, když vzduch okolo proťal ostrý zvuk.
Tom:
Jel jsem kaňonem nejvyšší rychlostí, kterou jsem ze své Audiny vymáčkl. V jedné ruce jsem svíral Andreasovu zbraň. Když jsem se blížil k místu, kde by měl být Bill a Schwarz, aktivoval jsem nitro. Přijel jsem právě včas. Viděl jsem, jak Schwarz míří na Billa pistolí, jak Bill zaklání hlavu a usmívá se. V tu chvíli jsem šlápl na brzdu a zastavil těsně u Schwarze. Bleskově jsem vystoupil z auta a než se stačil vzpamatovat, přitiskl jsem hlaveň zbraně k jeho spánku.
„Zahoď tu pistoli,“ zavrčel jsem. Bill se na mě nevěřícně podíval. Chvíli na mě ohromeně zíral, potom zamrkal a usmál se. „Tak zahoď to!“ křikl jsem na něj. Za moment už jeho pistole ležela na zemi. Podkopl jsem mu nohy a nepřestával jsem na něj mířit.
„Tome!“ vyhrkl Bill a vrhnul se mi do náruče. Jednou rukou jsem ho objal a pevně ho k sobě přitiskl. Měl jsem co dělat, abych se nerozbrečel, ale to jsem si teď nemohl dovolit. Stále jsem se rozhodoval, co s ním udělám.
„No tak, už mě zabij, ne? Na co čekáš?“ pobízel mě Schwarz. Chvíli jsem se na něj tvrdě díval a potom jsem zavrtěl hlavou.
„Já nejsem taková kurva jako ty,“ řekl jsem. Potom jsem sklonil zbraň a zastrčil jsem si ji zpátky do kapsy. Tu jeho jsem sebral a hodil ji ze skály.
„Teď vypadneš z tohohle města. A jestli sem ještě jednou vkročíš, tak přísahám, že tě zabiju,“ sykl jsem na něj a ukázal jsem na jeho auto. Chvíli na mě naštvaně koukal, potom se zvedl a odešel ke svýmu autu. Nastoupil do něj a za pár minut po něm nebyla ani památka. Pevně jsem Billa objal a hladil jsem ho po zádech. Nechal jsem slzy volně stékat po mých tvářích. Po chvilce jsme se od sebe odtáhli. „Už je to v pořádku, Bille. Je pryč. Už ti nikdy nebude ubližovat. Přísahám,“ utěšoval jsem ho. Chytl jsem ho za ruku a mlčky jsem ho dovedl k okraji skalního výběžku. „Podívej. Začíná svítat,“ ukázal jsem prstem na město pod námi. Objal jsem ho kolem ramen a přitiskl ho znovu k sobě. Stáli jsme mlčky na okraji skály a dívali se na východ slunce. A spolu s ním nám oběma vycházela i naděje, že by už konečně náš život mohl být klidný a ničím nerušený.
autor: Mishka
betaread: Janule
Tak Adam nakonec odtáhl jak spráskaný pes, ale myslím, že z toho vyšel přece jenom hodně lacino, Tom mu měl tu jeho milovanou káru poslat rovnou někam do propasti…a Adam by pak mohl závodit leda na koloběžce xD Povídka byla skvělá, dobře napsaná, takže se skvěle četla a jako třešínka krásný HE, co víc bych si ještě mohla přát…=) ♥
náááádhera! Já věděla že to tak nějak bude…nejdřív jsem si myslela, že do něj ten Schwarz strčí a Bill se rozmlátí o skálu, ale jsem šaťasná, že to takhle dopadlo 🙂 prostě bomba povídka!
…juj…děkuju…=) sem moc ráda, že se povídka líbila a že jí aspoň někdo četl…
[1]: …mimochodem….ta kloběžka mě fakt dostala…xDxDxD
fakt moc pěkně napsaný a ještě lepší konec 🙂
nemám slov, snad jen…dokonalá povídka♥
Připravila jsi mě o všechna slova…v jednu chvíli jsem už byla psychicky připravená, že ho skutečně zastřelil, ale diky bohu se tam objevil Tom a Billa zachránil….Skvělá povídka