autor: Neilinka & Cerike
Tom – Setkání
„Ježiši promiň.“ Přímo přede mnou ležela na ulici mou osobou sražená dívka. Pomohl jsem jí na nohy a ještě jednou se omluvil. Jen se na mě usmála a začala si mě prohlížet.
„Ty tu asi nebydlíš, co?“ Dívka měla milý, jemný hlas, hodil se k ní. Byla droboučká a o hodně menší než já, na hlavě měla krátce ostříhané a rozverně rozcuchané vlasy, nejvíc mě zaujaly její krásné velké a jasně zelené oči.
„Em no, teď už jo, přijel jsem včera.“ Ačkoliv byl Magdeburg o mnoho menší než Berlín, nepřišlo mi, že by byl tak malý, aby se všichni znali. Než jsem se stihl zeptat, sama na mou otázku odpověděla.
„Jsi přibližně stejně starý jako já a v nejbližším okolí jsou tu jen dvě střední školy.“ Otočila se a začala odemykat bránu od pláže. Aniž by mě nějak vyzvala, šel jsem za ní.
„Znáš tu asi hodně lidí.“ Chvíli jsem trochu přemýšlel, zda vypadám na šestnáct let, ale přešel jsem to.
„Ne, ale kluka jako ty bych si všimla.“ Usmála se a nalila mi do skleničky kolu.
„Budu to brát jako poklonu, vlastně, měl bych tě taky na něco pozvat, když jsem tě srazil.“ Naprosto mě odprostila od všech nepříznivých myšlenek. Bylo mi příjemně v její společnosti.
„To beru, ale ne tady. Končím v pět, tak máš čas přemýšlet.“ Znovu se jí na tváři roztáhl úsměv a začala vše připravovat.
Dohodli jsme se, že se pro ni v pět stavím a něco vymyslím.
Celou cestu domu jsem přemýšlel.
Když jsem po krátké zacházce, vlastně ztrátě orientačního smyslu a zabloudění, přišel domů, Georg už byl vzhůru.
Společně jsme se naobědvali a já mu řekl zážitky z dnešního rána, které ten spavec celé prospal.
Bylo už půl páté a já stále netušil, kam bych ji pozval.
Vždyť tu nic neznám, byl jsem nejdál na náměstí a tam toho nic moc není a pak mi to bliklo. Bylo tam kino. Byl jsem na sebe hrdej za ten super nápad.
Vyndal jsem si notebook a přes Georgův zabavený internet našel, co kdy dávaj. Zamluvil jsem dvě místa a bylo hotovo.
Přesně za pět pět jsem stepoval před plážovým barem. Zrovna když dávala jednomu klučinovi RedBull, si mě všimla. Omluvně se na mě podívala a začala si sbírat věci.
„Čauki, promiň, nějak jsem nevnímala čas. Tak co jsi vymyslel?“ Obdarovala mě dalším ze svých zářivých úsměvů a vyndala si cigarety.
„Co jít do kina?“ Navrhl jsem svůj skvěle vymyšlený plán a nabídl ji oheň. Nadšeně přikývla a šli jsme směrem ke kinu Cinemas.
„Jo a vůbec, mám ti říkat tajemný ctitel, nebo máš i jméno?“ Tak tahle věc mi úplně vypadla z hlavy, vlastně ani já sám nevěděl, jak se jmenuje.
„Tom.“ Bylo zvláštní, jak mi s ní bylo lehko, nad ničím jsem nepřemýšlel. Ničím jsem se nezatěžoval. Byla zvláštní, a to se mi na ní líbilo.
„Jessica.“ Dlouze potáhla z cigarety, aby ji mohla típnout, byli jsme už u kina.
Ačkoliv jsem se vevnitř vůbec nevyznal a ona se bavila mou nevědomostí, požádal jsem ji, ať chvilku počká, a šel koupit lístky.
Jess se mezitím rozhlížela po všech možných sladkostech, které byly na výběr. S koupenými lístky jsem se vrátil k ní.
„Co si dáš?“ Svěřila se mi, že přemýšlí, zda chce sladký popcorn, nebo gumové medvídky. Měla času dost, byla tu dost dlouhá fronta. Nechal jsem ji vybírat a šel si vystát tu frontu.
Měl jsem vybráno, kolu a slaný popcorn. Už jsem byl skoro na řadě, tak jsem se ohlídl, kde je Jess.
Jediné, s čím jsem se setkal, byly ty oči. Oči barvy hořké čokolády. Oči, které mě upoutaly. Oči, které jsem důvěrně znal. Oči…
Flash-back
Můj malej bráška dnes slavil patnácté narozeniny. Dostal ode mě svůj vytoužený dárek. Moji první kytaru, už dlouhou dobu na ni měl zálusk. Ačkoliv jsem se jí jen těžko zbavoval, pro Dominika bych udělal cokoli.
Ať byl život doma jakkoli nesnesitelný, Dominika jsem zbožňoval.
Když jsem se narodil, otec podezíral matku, že nejsem jeho syn, i když testy DNA prokázaly opak, stejně mě moc v lásce neměl.
On zbožňoval Dominika, byl mu tak podobný a mně odlišný.
Narodil jsem se blond, Dominik měl uhlově černé vlasy. Vždycky jsem měl svým způsobem sportovní postavu, Dominik byl vyžle s částečně dívčími tvary. Já poslouchal Hip Hop a Rap a on Rock, Pop a Metal.
Jednu věc jsme měli společnou. Oči. Moje máma měla krásné zelené oči, nádherné oči jako Jess. Můj otec měl blankytně modré oči.
Dominik a já jsme měli oba oči barvy hořké čokolády.
Konec Flash-backu
Byly to ty samé oči, do kterých jsme právě hleděl.
Nemohl jsem z toho kluka spustit oči. Vyrušila mě až Jess s tím, že chce gumový medvídky, a že už jsem na řadě. Odvrátil jsem tedy oči od těch jeho, ale měl jsem stálé nutkání se otočit, zda tam stále je. Koupil jsem, co byla potřeba a pokoušel se zapomenout na toho kluka. Nešlo to a zvlášť ne, když seděl jen sedačku ode mě. Filmu jsem moc pozornost nevěnoval. Naštěstí Jessica ano.
Stále jsem na něj koukal a vracely se mi všechny ty vzpomínky, na které se mi dnes dařilo nemyslet.
Od toho večera už jsem toho kluka neviděl. Prázdniny plynuly jako voda, s Jess jsme spolu začali chodit. Našel jsem si práci.
S Georgem jsme spolu perfektně vycházeli a měl rád i Jess.
Ale jednu věc jsem nemohl vyhnat z hlavy. Ty oči.
Toužil jsem po tom toho kluka ještě jednou vidět, a zároveň ho už nikdy nepotkat.
Velice rychle se začal blížit čas školy. Než jsem se vůbec stihl rozkoukat, bylo září a nadešel můj nástup do nové školy.
Naštěstí jsem tam měl Georga, který chodil se mnou do třídy, a Jess, která byla o ročník níž. První den byl tady a já si připadal jako prvňáček. Na jednu stranu jsem se těšil, a na druhou byl nervózní z nového a nepoznaného.
Na škole v Berlíně jsem měl vždy skvělé výsledky. Nikdy jsem se špatně neučil. Dostal jsem se na výběrovou školu, učitelé si mě vždycky chválili, ale to bylo to, čeho jsem se bál.
Na školu, kde jsem byl, nepřijali jen tak někoho. Tady ano, podle toho, co říkal Georg, tak skoro každého a maturu udělali taky skoro všichni.
Hned před školou jsem si všiml, že to bude jak z ráje do pekla. Stranou od školy stála partička kluků, od kterých až ke mně zavál vzduch nasycený kouřem z mariánky. Přesně takových kluků s jakými…
Flash-Back
Bylo už pozdě večer, když jsem se vracel od Markuse, slavili jsme jeho osmnáctý narozeniny, mě za nedlouho čekalo to samé. V Berlíně bylo v noci stejně viditelno jako ve dne, ale bylo to o mnoho nebezpečnější.
Kousek ode mě v temnější uličce stála parta kluků. Nevypadali střízlivě. Bez zájmu jsem okolo nich prošel, když jsem slyšel ten smích. Jen jsem se po nich ohlédl, když jsem rozpoznal Dominika.
„Co tu děláš takhle večer?“ Ani mě nepoznával, byl z něj cítit alkohol a tráva.
Nikdy jsem nebyl svatoušek, alkoholu jsem se nevyhýbal, ale přesto se mi to nelíbilo. A už vůbec se mi nelíbila ta parta podezřelých kluků. Pochyboval jsem, že tihle skončili jenom u trávy.
Navíc všichni byli pomalu starší než já, nechápal jsem, jak se k nim Dominik dostal. I když jedna možnost tu byla a ta se mi nelíbila. Peníze. Těch měl Dominik od rodičů vždycky dostatek. Rodiče ho měli vždycky za svatouška, ale tohle bych do něj neřek ani já, dyť mu nebylo ještě ani patnáct. Ačkoliv je měl slavit až za týden tak prostě nebylo.
Konec Flash-backu
S Georgem jsem došel až ke třídě a pak nejistě hned za ním vstoupil. Rozhlédl jsem se. Přesně, jak jsem čekal.
Ještě jeden pohled po třídě a už jsem chtěl jít za Geem do lavice. Když jsem je znovu uviděl. Ty oči.
autor: Neilinka & Cerike
betaread: Janule
AAAA já…nevím co si mám mylset! Kdo je probůh Dominik?! Já tomu vůbec nerozumím, ale nevšímejte si mě XD povídka je úžasná a napínavá a já jsem jeden z mála nechápavců co maj totální bordel v hlavě…prostě jsem to jaksi nepobrala, mno nic, v dalších dílech se to určitě nějak vysvětlí
Tak teď mám nasazeného fakt velkého brouka v hlavě xD Přemýšlím, jestli je Bill Dominik, nebo jestli Tomovi jeho bratra jenom připomíná. A taky nad tím, jestli můžou dva lidi s modrýma a zelenýma očima mít hnědooké dítě, já myslím, že ne =) Já mám zelené a manžel modré a dcera má oči tmavě šedé =) Každopádně jsem zvědavá na jejich setkání =)
Pro vysvětlení : Dominik byl Tomův bratr, nevím, je to tam napsané, ale ok xD je sobota a člověk je unavenej 🙂
Jinak to s těma očima – to může bejt i po babičce, víte co 🙂
[3]: To mě vůbec nenapadlo, že může mít barvu očí po prarodičích xD Ale stejně, moje mamka má hnědé oči, takže u nás to nezafungovalo =)
Takovéhle povídky mám ráda:) jen tak dál:) těšim se na další díl:)…Ale také mám brouka v hlavě. Ale myslím si, že Bill bude nejspíš Dominik
Ok vzdávám se xD… jako jedna z autorek říkám, že BILL NENI DOMINIK 😀
Holky autorky, asi stačilo na začátek napast, že kluci v povídce nejsou dvojčata. :o) Někdy je to jasný hned, někdy to tak nevypadá a tady se zřejmě stalo, že si čtenáři myslí, že kluci jsou dvojčata a nevědí o sobě, jak je to v mnoha povídkách. Jestli chcete, napište o tom větičku, dám ji na začátek 4.dílu, ať mají chudáci čtenáři jasno 😀 Pa J. :o)
Teda v případě že opravdu nejsou, já to do konce ještě nečetla, dělám to po pěti dílech dopředu…
…ježiš…krásné…=) moc se těším na další díl… nádhera…=* jedna z mých velmi oblíbených povídek
povídka je ztaim fajn ale taky sme moc nepochopila to stim Dominikem:D