pokračování
„Co jsem?“ zeptal se Bill smutně a Tom mu dal vlasy z krku, políbil ho tím nejjemnějším a nejzamilovanějším polibkem na jeho rozpálenou kůži.
„Jsi můj malý bráška.“ Vydechl Tom a chytil Billa pevněji. „Jsi můj šťastný konec, Bille, a my ho budeme mít. Náš konec je rezervovaný jen pro nás, někde v tichu a potají, kde budeme jednoduše existovat, spolu a volní od všech problémů a strachu, který by nás svazoval. Náš konec bude tak překrásný, jako jsi ty.“
„Vždycky jsi si tak jistý,“ zašeptal Bill.
„Vždycky ne,“ přiznal Tom. „Ale věřím v nás, a to je ta největší věc, která mě drží od toho, abych od tebe na chvíli odjel. Připoutal sis mě a jsi všechno, v co jsem kdy doufal, že budeš.“
„Pak mě potřebuješ nechat jít, Tomi.“ Zachvěl se Bill, jeho tělo se třáslo v slabém oblečení, když je tma vskutku zahalila. Dokonce ani oheň nedokázal chladnu zabránit, ne záchvěvům ze strachu a potřeby. „Vždycky říkají, pokud něco miluješ, nech to volné.“
„Vrátíš se pro mě, jestli mě miluješ?“
„Vždycky. Vždycky bych se vrátil. Vrátil jsem se k tobě jednou a udělám to znovu.“
„Nemyslím si, že tě dokážu nechat jít, Bille.“
Teď byla řada na Tomovi se naprosto zlomit a propuknout v slzy. Snažil se tak moc dlouho, aby si zachoval svou klidnou tvář; aby si ponechal svou statečnost a sílu, ale když měl znovu opustit Billa, nemohl být silný. Bill věděl, že je to pro ně to nejtěžší možné rozhodnutí, ale také věděl, že to bude lepší, než se dál snažit utíkat. Tom musel zkontrolovat jejich mamku, a až se vrátí domů, může všechno urovnat, a udělat jim jejich cestu lehčí, cestu k jejich šťastnému konci.
„Pokud mě miluješ, tak to uděláš, pro nás. Potřebuji, abys věci urovnal, potřebujeme uklidnit tu bouři, co máme doma, abychom mohli být spolu. Nikdy nebudeme žít šťastně, jestli budeme dál utíkat. Přesně tak, jak jsem tě potřeboval, tě teď potřebuje naše mamka. Nenávidím, že na tebe musím naložit takovou zodpovědnost, ale jakou jinou možnost mám? Strašlivě se bojím, Tomi, ale tohle musíme udělat. Vezmi mě někam daleko odsud a nech mě tam. Zapomeň na mě, dokud si nebudeš moci dovolit si po mně zase stýskat.“
„Nikdy na tebe nezapomenu, nedokážu to ani předstírat, i kdybych se snažil.“
Bill se pošoupnul a stanul tváří v tvář svému bratrovi, vzal jeho obličej do rukou a přejel prsty po Tomových vystouplých lícních kostech. Zvedl obličej staršího chlapce, aby se na něj podíval a vtiskl mu na rty polibek. Jediné, co dokázal cítit, byla krutost zakázaných dotyků, zoufalost, a ta sladká chuť, kterou Tom překypoval; láska. Srdce mu v hrudním koši tlouklo jako zvon a jemu se dělal špatně od žaludku z toho, jak se mu nervy svíraly, zanaříkal, když Tom prohloubil polibek s přidáním svého horkého jazyka.
Oba dva byli jako klubka nervů, opravdu, třásli se a doufali, že chytí svůj dech. Věděli, že brzo už nebudou stát bok po boku. Věděli, že jeden konec udělá cestu konci, který přislíbil Tom. Bude to opravdu těžké a ti dva už teď cítili, že brzo ztratí své spojení, jak se dotýkali, líbali a jak Bill plakal, tiše, smutné slzy. To Toma povzbudilo držet ho pevněji, uvědomit si, že jestli chtějí být někdy volní od bolesti, musí se rozdělit.
Bill se třásl, jako smyslů zbavený, Tom ho držel tak pevně, jako by mu ho snad někdo chtěl vyrvat přímo z náručí. Na každém kousku Billovy kůže byly jeho ruce, vyhrnovaly mu košili a hladily žebra a jeho kostnaté boky, prsty ho hladil a přiváděl Billa až na naprostý pokraj všeho. A byla to láska, čistá a prostá. Samozřejmě, cítili k sobě vášeň, a možná to bylo trochu přehnané, na to, jak krátkou dobu spolu byli, ale konec se blížil a oni oba věděli, že přijde, i když nevěděli kdy přesně; dokázali to cítit.
„Prosím, nenuť mě odejít, Bille.“ Řekl Tom mezi těžkými polibky, mluvil tak zlomeným hlasem, že z toho Billovi kleslo srdce.
„Nemysli na to jako na odchodu ode mě,“ žadonil Bill, ruce přitisknuté na Tomově hrudníku, jako by chtěl podržet jeho krvácející srdce. „Zachraňuješ mě, zachraňuješ nás. Teď na to nemysli.“ A tak na to Tom nemyslel. Rozhodl se, že se nechá zcela unést Billem, že se zamotá do jeho dlouhých vlasů a delikátních úst, že zmizí od uvědomování si konce, a namísto toho prožije vteřiny, které je obklopovaly, ne hodiny, ne dny, dokonce ani ne měsíce. Chtěl to, co bylo tady a teď, chtěl ochutnat a dotýkat se svého mladšího bratra, namísto toho, aby se o něj bál.
Bill od Toma vycouval a posadil se do trávy vedle ohně, položil se a opřel se o ruce, nakrčil na Toma obočí. Nejspíš v jejich konci se Bill rozhodl, že zahodí pryč všechnu svou cudnost a dá Tomovi najevo, co opravdu chce, a Tom s tím neměl sebemenší problém; i když byl maličko zaskočený. Tom by lhal, kdyby řekl, že poprvé Billa nevnímal jako ženu, protože to k jeho mladšímu bratrovi prostě sedělo, ale v tomhle momentě Bill byl tak moc mužně vypadající, že to bylo nejspíš to, co Toma tak trošku vyděsilo a šokovalo.
Byl zvyklý na to, že byl opatrný a něžný, jistý v tom, aby nic pro svého bratra neuspěchal, a aby mu přidělal pohodlí, ale teď tady byl Bill, rozvalený na trávě, svlíkal ho pohledem a Toma z toho bolelo srdce, jak moc na něj chtěl vylézt a užít si všechno, co za to stálo. Došel k závěru, že za nějakých okolností se Bill možná ještě pořád choval plaše, ale teď na to prostě nebyl čas. Bill věděl, co chce a věděl, že mu to Tom chce dát. Ti dva už to nemohli dál odkládat. Čas nebyl na jejich straně, nikdy neměli dost času, a teď to vypadalo, že tohle je ten moment, na který oba tak dlouho čekali. Bylo to teď nebo nejspíš nikdy, a Bill nedokázal snést myšlenku, že by se už nikdy Toma nemohl dotknout.
„Tome.“ Řekl Bill zpříma, když si na něj jeho starší bratr vylezl a tak zamilovaně se na něj koukal.
„Bille.“ Zasmál se Tom a jeho bratr se ušklíbl.
„Dotkni se mě?“
S roztřesenýma rukama a rychlostí světla byla Billova košile odhozena přes jeho hlavu pryč a jemu naskočila z toho chládku husí kůže. Bill se začervenal, ale rozhodl se nechat svoje nervy uvolnit se. Věděl, že Toma chce, jeho celého, a věděl, že až slunce vyjde, nejspíš už nebude mít nikdy víc šanci se ho dotýkat. Bylo strašlivé o tom přemýšlet, ztratit někoho, koho miluje, miluje tak moc, ale hned jak ucítil Tomovy rty tisknout se na jeho hrudní kost, zamknul ty depresivní myšlenky pod zámek, stejně jako noc sluneční paprsky, a vrátil se zpátky do té vlny vzrušení, kterou pociťoval.
Bill zasténal, zatahal za Tomovu košili a rychle pomohl svému bratrovi svlíknout se do půlky těla. Tom byl pro Billa tak přenádherný, obzvlášť ve světle, které jim daroval jejich oheň, žhavé opálení s perfektním množstvím svalů na těch správných místech. Bill cítil, jak mu srdce uhání, představil si scénu tomuhle tak podobnou, když byl ještě dítě, jak mu Lucia četla překrásné příběhy o lásce a ztrátě. Bill si připadal jako jedna z postav příběhu, který viděl jako malá holčička, hru, která perfektně zachycovala spletitý vztah mezi nešťastnými milenci, kteří skončili v dokonalé tragédii. Bill by nenechal udělat si ze života námět pro nějaké divadlo, on a Tom možná byli neschopni být spolu, ale nic nebylo nikdy navždy. Oni ty řeky přejdou, znovu, a až přijde čas, budou schopni mít svůj druhý konec, ten, který jim byl přislíben.
„Bille, chceš… Chceš abych…“
„Chci tě celého.“ Odpověděl Bill, doufal, modlil se, že ho Tom také chce.
„Tak potom mě máš mít.“
Chtělo to snahu, byly tu chyby, ani jeden z nich nevěděl, jak se milovat, protože ani jeden z nich nebyl poučený o tom, jak se spolu dva muži milují. Tom si myslel, že to ale bude naprosto stejné, jako když mu Simone vysvětlovala, jak mít sex se ženou, akorát možná trochu obtížnější.
„Jen, ugh, Tome,“ naříkal Bill, když Tomův nasliněný prst prorážel cestičku do jeho křehkého těla. „Udělej, udělej to samé, uch, se svým…“ vypísknul Bill a dal si ruku přes pusu.
„Ublížil jsem ti??“ zeptal se Tom, hlas těžký strachem. Odtáhl by ruku pryč, ale hned na to ho napadlo, že kdyby to udělal, bolelo by to stejně, jako když ji tam strkal.
„A-Ani ne… Jen, uch.“ Bill se cítil frustrovaný a jako by ho něco drželo zpátky, je oba. Cítil se, jako by spolu nebyli spojeni, protože něco bylo špatně, vždycky si svoje poprvé představoval s někým, koho miluje, že to bude prostě dokonalé a perfektní.
„Zlobíš se na mě? Vážně se omlouvám, lásko, opravdu. Já jen… Já jsem nikdy, ty víš, a-„
„Ššš,“ utišil ho Bill, natáhl se, aby se konečkem prstu dotkl Tomových rtů; rtů, které neustále líbaly jeho kůži. „Jen to zkus znovu, um, tady.“ Chytl Bill Toma za ruku a hned, jak si přitáhl Tomovu ruku ke rtům, začal mu něžně sát prsty.
„Zkusíš to teď?“ vydechl Bill ztěžka a opřel se o lokty, sledoval každičký Tomův pohyb v oranžovém světle plamenů.
Tom očima těkal od Billova obličeje ke své vlastní ruce, četl jeho reakce a ujišťoval se, že je Bill v pořádku. Chtěl, aby se Bill cítil dobře, milován, nechtěl Billovi ublížit a vzdát snažení se. Tom zajel prstem do Billa o hodně lehčeji, a když zajel hloub, uslyšel od Billa spokojené zalapání po dechu.
„Oh, bože.“ Šeptal Bill, pevně stiskl rty k sobě a nakrčil obočí, zatímco sporadicky vydechoval nosem. Tom se uculil a olízl si rty.
„Dobré?“ zeptal se, tón hlasu plný hrdosti, a Bill jen přikývl, znovu tiše zasténal. „Dobře.“
Tom pokračoval v práci se svým dlouhým, překvapivě talentovaným, prstem uvnitř svého brášky; ušklíbal se nad každým vypísknutím a stenem, které Bill vydal. Mladší z bratrů byl tak úzký a tak rozžhavený, že z toho Tom málem viděl hvězdičky, když si představil, jaké to bude doopravdy, po předehře.
Vidět Billa rozvaleného a nahého na trávě, sledovat všechny ty rozvášněné výrazy na jeho obličeji, které dělal jen díky Tomovým rukám, starší dvojče samo začínalo být trochu v depresi. Tohle bylo něco, co za chvíli ztratí. Nikdo z Billa nedokázal dostat tyto zvuky, jen on, byl si jistý, a nikdy nemohl slyšet nádhernější mručení, než to, které jeho mladší bráška vydával, když uvnitř něj zakroutil prsty a uvolnil tak bolest, která tam byla schována. Další věc, kterou měl Tom v hlavě, byl strach, co když někdo jiný dokáže Billa takhle uvolnit? Co když se Bill odevzdá někomu jinému, až spolu nebudou? Nechtěl takhle přemýšlet, nechtěl si ohledně Billa ponechat toto stigma, až bude pryč.
„Bille, já tohle nemůžu…“ zašeptal Tom, přestal rukou hýbat a zvedl k Billovi pohled.
„Udělal jsem něco špatně?“ zeptal se mladší z chlapců smutně, nechal Toma dát svou ruku pryč.
„Nechci, abychom tohle dělali jen proto, že odcházím.“
„To není kvůli tomu, Bože, prostě není. Já jen… přijde mi, že teď nebo nikdy, můžeme tuhle situaci využít a já tě opravdu chci cítit, Tome.“
„Neříkej nikdy, tohle není napořád…“
„Je to mnou, že ano?“ rozbrečel se smutně Bill, přitáhl si kolena k hrudníku a nejednou si připadal znechucen svou nahotou. „Je to proto, že chceš… Protože nemám… Je to, protože jsem kluk, že jo? Kdybych měl dívčí tělo, tak bys mě chtěl.“
„Oh, bože, ne! Bille, kdybys měl, tak bys nebyl moje dvojče. Byl bys někdo naprosto jiný. Nemiloval bych tě, protože bych tě pak neznal. Jsi moje identická polovina. Ta jediná, kterou mám, ta jediná, kterou potřebuji, ta jediná kterou chci… No tak, neplakej prosím.“
Tom natáhl ruku, aby Billovi utřel slzy, ten ale ucuknul a to Tomovi zlomilo srdce. Byl si jistý, že jejich konec přišel právě teď. Byl si jistý, že je to ono, a že vytvořil katastrofu. Vlastně, Tom nechtěl spát s Billem, jen proto, že by se pak cítil provinile, nechat Billa naprosto utéci na bůhvíjak dlouhou dobu a nechat Billa o samotě sbírat kousky, které Tom zanechal. Připadal si sobecky, ale chtěl Billa chránit od všech možných zranění; chránit ho dokonce i před sebou.
„Bille, nechci ti ublížit.“
„Tvoje odmítnutí bolí dostatečně, Tome. Prosím, prosím, nemluv…“
Bill si připadal jako křehké klubko zoufalství. Nikdy v životě si nemyslel, že se někomu oddá tak rychle, že se oddá svému vlastnímu bratrovi, ale byl tak žádoucí a tak moc potřeboval to finální propojení, a to jak ho teď položil, to bylo, jako když jeho nitro zmizelo kamsi do naprostého rohu zoufalství a tmy. Chtěl předstírat, že se to nikdy nestalo, obléknout se, a utéci na chvíli pryč. Nebyl si sám sebou jistý, jako by nějak Toma znechutil. Sakra, sám sebe znechucoval, když si sebe představil; ležícího tam a tak zoufalého.
„Ne, musíš mě vyslechnout,“ protestoval Tom, ale Bill si jednoduše zacpal uši a mumlal hlouposti. Tom natáhl ruce a chytl Billa za obě zápěstí, odtáhl mu ruce od uší. A tak Bill mluvil hlasitěji, dokud se mu Tom nepřitiskl na rty, aby ho utišil.
„Proč tohle děláš? Zřejmě mě shledáváš nechutným. Je jednoduší předstírat, že jsem holka, když se mě nedotýkáš?“ zavzlykal Bill a Tom vydechl.
„Nechtěl jsem si vzít všechno a odejít bez oplátky!“ zakřičel Tom a Bill se na něj okamžitě podíval, oči vykulené. „Bille, chtěls mi dát svoje tělo, a za co? Jen abych odešel hned další den? Já si takhle opravdu milování s tebou nepředstavoval.“
„Ty sis to představoval?“ začervenal se Bill, připadal si plachý a znovu tak trochu svádivý. Stále se cítil odmítnutým, ale Tom mu přivozoval tolik pocitů najednou, že se mu z toho motala hlava.
„Samozřejmě, že ano. Po té noci v hostinci, jediné, co jsem chtěl, bylo, abych tě mohl prozkoumávat, ale nemyslel jsem si, že bys mě někdy nechal to udělat, a tak jsem udělal tu bratrskou věc a nechal tě ke mně přijít, až mě sám budeš chtít. Nikdy bych ti úmyslně neublížil a vím, že když jsem to neřekl rovnou, bylo to ode mě pěkně hloupé, ale… Já tě prostě nechci opustit, obzvláště ne po milování. Nechci, aby ses cítil, že když jsme měli sex, nemám žádné problémy s odjezdem, víš? Chci, abys věděl, že ať se stane cokoliv, já se pro tebe vrátím. Nebudu s tebou mít sex a pak se nevrátím, protože jsem dostal, co jsem chtěl, to vůbec nechci, já si to jen potřebuju ujasnit, než cokoliv uděláme…“
„Pořád si neuvědomuješ, že to opouštění je oboustranné, a tak i naše milování. Oba dva se společně milujeme, poprvé, a oba odejdeme v ten samý čas. Nikdy bych si nemyslel, že je to to jediné, co ode mě chceš, ale jestli chceš čekat, pak můžeme.“ Skousl si Bill ret a posbíral své oblečení, vlezl si do něj a podal Tomovi to jeho.
„Omlouvám se, opravdu. Odpouštíš mi?“
„Není nic, co bych ti měl odpouštět. Chápu to a choval jsem se přehnaně. Musím být noční můra, s kterou se vypořádáváš…“ zamračil se Bill a Tom ho objal kolem pasu, přitáhl si ho k sobě.
„Bille, jsi vším, o čem jsem kdy snil, od té doby, co jsem zjistil, že jsi. Jsi můj každý sen, lásko. Víš, že se pro tebe vrátím, jak jen brzo to půjde, že ano?“
„A ty víš, že já budu čekat tak dlouho, jak bude potřeba, abychom měli náš šťastný konec.“
„Na tenhle už nebudeme dlouho čekat,“ zlomil se Tomovi hlas a Bill si byl jistý, že bude brečet, ale Tom věděl, že nemůže, musel být silný pro ně oba.
„Pak možná nebudeme muset čekat dlouho ani na ten další.“
autor: Cinematics
překlad: Lil.Katie
betaread: Janule
No… takže, četli jste, co vám k tomu Lil.Katie psala na začátku, a já s ní samozřejmě souhlasím. Pokud chcete mít příští sobotu další díl, ukažte to, řekněte si o něj komentáři, jinak to nepůjde. A nenuťte mě, abych stanovila počet komentů jako podmínku dalšího dílu, je to nedůstojné nás všech. Jste snad dospělí a rozumní, aspoň většina z vás, nebo si tak určitě připadáte, tak musíte chápat, jaké pocity má Lil, když posílá autorce to množství komentářů, které jí tu necháváte… nenuťte ji, aby se styděla za vaši lenost. J. :o)
Budu komentovat v češtině,to je lepší protože v angličtině nevím jak bych to vyjádřila.
Jsem docela vyděšená jak tahle povídka skončí ale doufám že dobře.Hlavně mám strach co udělají Billovi pokud opravdu půjde domů.Také mi docela vrtá hlavou zdali to není jen léčka to s tou jejich matkou..přeju jim hodně štěstí:-*
/////
Vždyť to tolik lidí ani nečte tak nechápu proč se tolik kvůli těm komentům zlobíš,ta anketa je zavádějicí neboť na ni můžeš kliknout kolikrát chceš,mě na ni jde kliknout i pětkrát po sobě a pořád se přičítají hlasy.Mimoto jestli tam na THF má povídka desítky komentů a tady jen pár,nedivte se,tam je ta povídka taky dlouho navíc ta stránka má daleko ale daleko větší návštěvnost než tahle.///
Tohle je prostě nepopsatelná povídka.. To jak se k sobě chovají, jak spolu mluví je tak neskutečně zlatý…Vždycky se nemůžu dočkat dalšího dílu a byla bych dost smutná, kdyby tahle povídka skončila, hlavně teď v takovýhle situaci.. Bojím se za ně za oba.. NÁDHERA.!!
teeda, nevim co rict. Nejprve asi to,ze souhlasim s prekladatelkou a vazne se nedivim za takovy peprny komentar na zacatku. Ted k povidce, nechci,aby se ti dva rozdelili,je to v nejnevhodnejsi dobu.:( vsude je plno humbuku a tak:( doufam,ze se tady pristi sobotu objevi dalsi dilek.
Část: "Jsi můj šťastný konec, Bille, a my ho budeme mít. Náš konec je rezervovaný jen pro nás, někde v tichu a potají, kde budeme jednoduše existovat, spolu a volní od všech problémů a strachu, který by nás svazoval. Náš konec bude tak překrásný, jako jsi ty." Mě dostala do kolen. Nedokážu si ani představit, jak se někomu v hlavě dokáže stvořit něco tak dokonalého.
Sama píšu, ale nikdy mě něco tak úžasného nenapadlo :))
Slečna autorka mám můj HLUBOKÝ obdiv a já doufám, že se brzy dočkám dalšího dílu :)) ♥
Mno…mám docela strach jak to nakonec dopadne…každopádně bych tady psala to co píšu skoro pořád…dokonalí dílek, dokonalá povídka a prostě všechno kolem toho až na ty komenty…díky za překlad a doufám, že budou lidi psát jako, páč by mě s prominutím dost nasralo kdyby nebyly další díly a já se nedozvěděla jak to dopadlo…samozdřejmě tím nijak nedávám vinu Lil, kdyby to nedopřekládala! To teda vůbec! Chápu ji, taky bych se na to vykašlala…doufám, lidi, že jako budete komentovat! Ano to mluvím na vás, který čtete tyhle komentíky! Popadněte myš, prsty na klávesnici a klik na Komentovat! No šup :)!
nie som si istá ako táto poviedka skončí ale ja tak je úžasná 🙂
Krásnýý,sem zvědavá jak to bude dál 🙂
Už se těším na další díl 🙂
Tak to jsem si nemyslela, že se rozdělej. Zatim se mi ten jejich plán teda moc nepozdává no, ale taky chci věřit v ten šťastnej konec…
[1]:Ehm takže jsem se rozhodla na tebe hold reagovat, protože jestli si myslíš že na THF je to dlouho, tak to se pleteš! tam stačí aby byla povídka den a už má komentářu tři prdele! Lil Katie se taj muže po*rat u překladu..myslíš že to delá rpo sebe? ne! delá to pro nás..a to že neobjetujete ani 30 sekund na to aby jste napsaly "awsome" nebo nejákou jinou blbost aby byla autorka spokojená za to já nemužu! Fakt alespon srdíčko by stačilo vole!
Jinak mír pro všechny :))A lásku, teda hlavne pro tokio hotel! a tým!A hlavně manažera protože bez Josta by ti kluci z magdeburku nemohli šukat na týhle stránce!
tak teď mě tom opravdu naprosto neuvěřitelně potěšil. tak neuvěřitelně překrásné, romantické, zamilované gesto… já pro něj nemám slov.
naprosto miluju tenhle příběh. sobotu co sobotu mě dostává do kolen a já nikdy nevím co k tomu do komentu napsal. stále do kola mi v hlavě zní jen pár slov. nádhera… krása… dokonalost… a všechno tohle je! obdivuju autorku, že tohle všechno dokázala napsat, i jak skvěle dokáže střídat napětí s romantikou…
úžasné, nemám slov…
[10]: fakt paráda ;):D klídek… Za to, že napsala svůj názor, si vysloužila "vole"?
Na tohle jsem se těšila, Lace 🙂 Jdu se na to vrhnout.
Já sem u některých částí byla skoro.. vážně bez dechu. Ta povídka je… Založena na hodně emocích, vlastně sem myslím takovou ještě nečetla a protože nečtu ani knížky a nic takového, tak je to pro mě něco… Novějšího 🙂 A musím říct, že se mi to opravdu moc líbí. Tahle povídka je sama o sobě můžu říct i dokonalá, strašně pěkně napsaná, a tenhle díl mě opravdu… Opravdu dostal a… Nemám slov, opravdu ♥ 🙂
Řekla bych, že tohle byla ta úplně poslední kapka. Už se mi prostě nad celou touto situací nechce jen tak mávnout rukou. Nikdy neříkej nikdy, ale jsem tak vytočená, že se jedná o můj pravděpodobně poslední komentář k povídce na tomto blogu. Vím, že to nebude mrzet nikoho jiného než mě, ale jsem rozpálená do běla a tudíž nejsem schopna uvažovat racionálně.
O to více mě mrzí, že se loučím u povídky, kterou jsem po několika dílech přestala číst, protože mě nudí, nebaví mě, nelíbí se mi, netěší mě, připadá mi buď špatně napsaná anebo špatně přeložená. Ano, je mi jasné, že každému se líbí něco jiného, chápu, že je pro překladatele trapné odesílat autorovi ten trošínek komentářů, ale zamyslel se někdy nějaký autor či překladatel, zoufale žebrající o komentáře, nad možností, že jeho povídka je tak příšerná, že se prostě komentovat nedá?!? Přemýšlela jsem o tom, že bych mohla zkusit okomentovat jeden jediný den na twincest.blogu, jak jsem se včera dočetla u poučného rozhovoru s Jančou, stačilo by mi na to deset minut. Ovšem díky tomuto rozhodnutí jsem zjistila, že nejsem takový cynik, za jakého jsem se celý život pokládala. Prostě se mi nechce psát tak pětkrát šestkrát za sebou, že přečtené je naprostý blábol, plný nepochopitelného násilí, ať už fyzického či psychického, o nechutných vulgárních výrazech ani nemluvě. Když si představím, že podobné hrůzy zde páchají dívenky ve věku od čtrnácti do pětadvaceti, říkám si, jak je tohle možné, kde se v lidech bere záliba v násilnostech, hrubosti, vulgaritě, obscénnosti…
Jsem vývojem svého milovaného blogu opravdu velice zklamaná. Ano, uznávám, chyba je zřejmě na mé straně, ale i tak je mi to líto.
Hmmm… to jsem se dostala od Lace pěkně daleko, omlouvám se, ale vřelo to ve mně už delší dobu.
Takže zpátky k povídce. I am really sorry, I am a little bit disappointed, I don´t like this story.
Doufám, že je ta větička přes mou nejistou angličtinu natolik srozumitelná, že nebude potřeba překladatelku okrádat o její vzácný čas, který mi jinak tak nezištně a laskavě věnuje.
Na závěr se mi chce napsat "sbohem", ale na tohle slůvko prozatím nemám dost odvahy. Prozatím.
😀 No jasně, čekala jsem, že se ozveš, Kattys, ale tohle nebylo adresováno tobě. Bylo to pro ty, co to čtou a líbí se jim to, a přesto nic nenapíšou a je jich hodně.
Jestli se ti to přestalo líbit a přestalas to číst, není třeba se rozčilovat a komentovat to. To přece nikdo nechce. Zbytečně se vztekáš, nekrať si život, nemá to význam.
Napsat něco takovýho a pak se omlouvat není řešení, tím se tvá kritika ani o kousek nezmenší. Co myslíš tím vývojem blogu, to jsem fakt nepochopila… myslím, že jde spíš o vývoj tvého názoru.
Pokud chceš touhle svou spravedlivou kritikou docílit, aby se na tomhle blogu už neobjevil žádnej překlad, tak se ti to myslím docela daří. Ostatní ti nejspíš fakt poděkujou… J. :o)
PS: Uvědom si, že tohle není blog profesionálních autorů, že jsou to všechno amatérky, a tudíž nemůžou psát všechny tak, aby se ti to líbilo. Nikdo tě nenutí to číst, a už vůbec ne komentovat, pokud se ti to nelíbí, vážně ne.
Ještě něco k tomu vývoji blogu. Beru to jako kritiku svojí práce, jinak si to vysvětlit nedokážu, protože špatné a možná ještě horší povídky tu byly vždycky, na tom se nic nezměnilo. Zřejmě máš dojem, že se jeho kvalita zhoršuje s každou stížností autora nebo mě na to, že lidi nekomentují a nedávají tak autorům zpětnou vazbu. Je tu počítám tak 50 povídek stokrát horších, než je tahle, takže tvůj komentář pod ní je pro mě naprosto zcestnej a vylejvat si vztek na někom, kdo se snaží dělat pro ostatní, a zrovna tak jako tobě, mu jednou za čas bouchne kotel a musí to někam napsat, je pro mě nepochopitelnej. Každej má právo na svůj názor, ale mohl by nejdřív popřemýšlet, než ho napíše takovýmhle způsobem. Pokud mi Lil.Katie řekne, že po tomhle už na překlady kašle, přičtu to jako zásluhu tobě. A nic na tom nezmění, že tě mám ráda jako kamarádku a znám tě osobně. J. :o)
Tenhle díl je prostě úžasný ^^ Začínám to čím dál tím milovat ♥
Ha a jak hned zapůsobil vzkaz od Lil.katie 😀
Tenhle díl byl naprosto Emotivní brečela jsem u něj jako želva a bodalo mě u srdce ….. Já tuhle povidku miluju právě proto že vždyckyx když ji čtu dokažu se do ní vžít a veškere pocity sdílím s hlavními aktery teda Billym a Tomim .. Sice mi bylo trochu líto že se spolu nevyspali ale nejde přeci jen o sex tohle je tak dojemný och bože.. :'( … ( mám mokrou klavesnici :'( ) … P.S: Byla jsem také jedna z těch který komentaře moc nespala nebylo to z lenosti nebo z nedostatku času bylo to z nedostatku slovná zasoby ? .. nebo já nevím Pokážde když si něco přečtu mám zvláště něco tak dobrého jako je Lace tak mám vždycky přesný pocit uvnitř sebe jaké to pro mě bylo ale prostě to nikdy nedokažu podle svých pocitlů přesně vyjadřit buďto mi to přijde moc trapne nebo moc divné nebo až moc uchylne tak to raději smažu a neodešlu než bych tu nechala takovýto "divný" komentář ale chápu že komentaře jsou pro autory na povidkách to hlavní vím že se stím Autor sám nadře a překladatel taky strašně moc .. Proto se budu snařit od dnes tedy poctivě komentovat abych vás autory (všechny) dělala šťastnými aspoň tím jedním ubohým komentářkem …
No.. ke komentování.. jelikož jsem sama autorka, vím, jaké to je. Psala jsem to i u sebe na blogu, že komentář je pro autora vlastně taková.. odměna? Ani tak se to nedá říct. Když někdo nenapíše koment, autor neví, jak na tom se svou povídkou je. Čte ji někdo? Líbí se? Tohle prostě dokáže naštvat. Nedávno mi to taky nedalo a napsala jsem to i k sobě, ale co tím docílím.. vlastně.. nic. Každý si to přečte, mávne nad tím rukou a "Ahoj." Ale.. vezměte si zase stránku THF a tuhle… myslím, že je v tom rozdíl… Všiměte si ještě něčeho.. když se "vyhrožuje", kolik se tu sejde komentů, aby byl další díl…
Povídka je úžasná. Mám ji moc ráda. Nikdy nepochopím, jak někdo může takhle nádherně psát, jak někdo může mít takové nápady, takhle to úžasně popisovat. Prostě, nad tím mi zůstává rozum stát. Děkuju moc za tuhle povídku a za překlad. 🙂
Ale to je moje stará bolest, Janule, nejsem žádná spisovatelka, neumím dost dobře vyjádřit co cítím, co si myslím, o čem přemýšlím. Samozřejmě jsem poznámkou o vývoji blogu nezamýšlela kritizovat tvou práci, vždyť ty přece nemůžeš nijak ovlivnit díla autorů, pouze opravíš gramatické chyby, jestli tomu správně rozumím. Teď teprve chápu, že jsem se vyjádřila značně nepřesně. Nejde o vývoj blogu jako takového, ten se pochopitelně pouze vylepšuje, protože se o to s Ketty obě snažíte, jde spíše o posun autorů k brutalitě, hrubosti a násilí. A to přece nemůžete vy dvě nijak ovlivnit. Chápu doufám správně, že se zde uveřejňují všechny povídky, které sem autoři pošlou.
Moje omluva byla míněna tak, že zatahuji svou vlastní nespokojenost pod povídku, které se vůbec netýká. Jinak od toho, co jsem napsala, nehodlám ustoupit ani o píď. Uznávám, že komentovat povídky, které nečtu, skutečně postrádá smysl, ale ráda bych poznamenala, že dnešní díl Lace jsem si opravdu přečetla a tudíž jsem pouze vyjádřila svůj názor.
Představa, že se Lil.katie po přečtení komentáře číslo 15 naštve tak, že přestane překládat, mi připadá neobyčejně zábavná, dalo by se říci až lehce vzrušující. Že by můj názor měl až takovou razanci? :))) Tomu se opravdu musím usmívat, takhle si vážně nefandím. 🙂
Psát to, co mě napadne jako první, totiž aby překladatelka nepřekládala, když se necítí dost oceněna, je totální blbost a ztráta času, to je jasné. Jééé, teď mě napadlo… kdyby můj názor zasloužilou překladatelku vytočil natolik, že by sekla s překládáním, mohla bych se nabídnout jako dopřekladatelka. 🙂 A protože si Lil. katie musela udělat představu o úrovni mé angličtiny z mých komentářů u Majestrix, připadá mi moje nabídka jako dobrý donucovací prostředek. 😉
A teď něco jiného, je pravda, že jsem nedávno slibovala, že budu mlčet, i kdyby se dělo cokoliv. Jsem prostě nepoučitelná, já vím. Myslím ale, že teď je ta správná chvíle konečně slibované dodržet. 🙂
Jen jsem chtěla poznamenat, že mi bylo jasné, že tobě bude jasné, že se určitě ozvu, i když se mě daná věc vlastně vůbec netýká. Taková jsem já. :)))
Já vím, že ty víš, že já vím, ale nemohla jsem mlčet, zrovna jako ty, to by bylo divný a vůči Lil.Katie neodpustitelný. Tvůj výbuch byl skoro jadernej, a já si svoje ovečky bráním proti každýmu vlkovi, kterej mi je chce kousnout. 😀
Lil není tak malicherná, aby jí to odradilo, to jen mě napadlo, že by se to lehce mohlo stát. Ale uznej, že když napíšeš vývoj blogu, zní to blbě.
Brutalita v povídkách mi vadí zrovna tak jako tobě, ale přesně jak jsi psala, zveřejňuju všechno, pokud to není např. pedofilie, kterou už jsem měla čest nedávno opravdu odmítnout. A to pozor, nešlo o sex s dítětem kolem a pod deset let, jak to definují na THF, ale daleko nižším, ke kterýmu sice v povídce nakonec nedošlo, ale taky nikde z ničeho nevyplynulo, že by si Tom dělal z Billa nemístnou legraci, když ho lákal, aby vzali do trojky tříletýho chlapečka, který je pozoroval při sexu v parku. Kdyby si ho maminka neodvedla, zřejmě by se o to podle autorek měl pokusit. Považuju za osobní hrdinství, že jsem na autorky nebyla sprostá, když jsem tu povídku odmítala a dočítala jsem ji opravdu jen kvůli tomu, abych se přesvědčila, že tam Tom nikde nevykřikl "apríl".
Některý lidi bohužel berou twincestblog jako doupě neskutečných úchylů, který vezmou zřejmě všechno, co se jim nabídne, ale uznej, že sednout a napsat článek o tom, jak já vídím twincest jako lásku mezi dvojčaty, nikoliv brutální vztah plenj násilí, by nemělo význam. A bohužel, přesně takový povídky, který mě odpuzujou, maj většinou pro mě nepochopitelnej úspěch.
Jenže tohle nebylo psáno pod žádnou nekvalitní srágoru plnou násilí, ale pod Lace, který možná může bejt semtam nudný, protože rozvleklý, ale rozhodně to není špatná povídka a hodně lidem se líbí. Co se týče kvality překladu, nepochybuju o něm ani o Lil. Její překlad Majestrix a undrockroll je myslím vizitkou, která mluví za všechno. A právě proto, že lidi nekomentovali Makes Three, byla ze strany Majestrix vznesena pochybnost, jestli je její překlad dobrej. Nedivím se jí, když srovnáš úspěch na THF a u nás, co jinýho ji mohlo napadnout. Lenost čtenářů nejspíš ne, to si autor jejího kalibru zřejmě nepřipustí, tak proto s Lil souhlasím, když chce, aby pod povídkou byly komentáře ve "slušném" počtu, protože nechci, aby si o našem blogu autorky z THF řekly, že jsou tu nevděčný líný lidi, a že nemá cenu žádný překlady k nám povolovat, což se lehce může stát. A proto souhlasím i s takovýmhle brutálním upozorněním a vyhrožováním, protože nechci přijít o lidi, kteří kvalitně a zadarmo dělají pro blog, jen proto, že budu mlčet a nebudu ji bránit. Můj psycholog říká, že všechny ostatní kromě sebe dovedu bránit jako matka lvice svoje lvíčata, tak tady se to prostě projevilo. 🙂
A jen počkej, až tě začnu s tou nabídkou "dopřekladatelky" nasraných odpadlých překladatelů honit a ty nebudeš stačit utíkat! 😀 Až tě chytim, tak tě snim! 😀
Jelikož jsem o minulým víkendu nestíhala a ani v tenhle týden nějak dohánět, píšu komentář až tady, když jsem si teď přečetla i dvanáctý díl… Já jsem z tý povídky náhodou unešená. Ze začátku sem se bála, co to bude, ale jelikož to je překlad od tebe Lil, tak mi bylo jasný, že to bude něco famózního a ono jo, ono to je famózní. Od začátku 12 dílů až do konce tohodle jsem měla sevřený hrudník a nechápala jsem… Bohužel mi je vážně líto to, co se tady na blogu děje. Já osobně už jaksi příznivcem českých povídek nejsem a opravdu čtu asi tak 4 povídky od českých autorů, jinak mě k twincest blogu vážou už jen překlady, kterých já si nesmírně vážím, protože moje angličtina se posunula vážně jen o pár krůčků. V ČR jsou prostě líný lidi. Nejsou schopní napsat pár vět a vím, jaký to musí být pro autora a pak i pro překladatele. Ale pořád jsou tu lidi, kteří to čtou. I když to nekomentují, tak to čtou a nebo jsou tu právě ty lidi, co to komentují a čtou to taky. Návštěvnost na twc upadla, to je jasný a proto se to tady nedá srovnávat s THF. Tam chodí i lidi, kteří umí perfektně anglicky a to je pak dost velkej rozdíl v tom, kdo si to přečte a kdo ne. Asi je můj komentář nesmyslnej, ale chtěla bych se k tomu vyjádřit tak moc, že už ani nevím, co píšu… Takže upřímně doufám, že pokračování bude a že nepřestaneš pro nás překládat, protože tvoje překlady jsou naprosto perfektní a povídky, jež překládáš já miluju a věřím, že nejsem sama… 😉 Takže by to prostě chtělo budík pro tyhle spící slečny, který jsou líný jak vši a pak u svých povídek věčně chtějí, aby měly komentáře 😛 To je náš Český národ…
Každopádně Lace zbožňuju ♥ A těším se na jejich milování !!! O:)
A jen tak si myslím, že na naše skromný komentáře, který tu předvádíme je Signed in naprosto perfektně komentována… snad nejlíp ze všech těhle "novodobých" povídek… :)) Jakože 34 komentářů je podle mě dost velký číslo ^^
Tuhle povídku jsem si opravdu zamilovala. Na twincest blog jsem jen náhodou nedávno narazila ale témeř okamžitě jsem si ho oblíbyla. Líbí se mi to prostředí ve kterém se tato povídka odehráva. Musím ale uznat, že v tuhle chvíli se opravdu začínám obávat jak to s nimi dopadne. Souhlasím s Lil.Katie, s tím co na začátku psala. Lace mám opravdu ráda a doufam ze bude pokračovat v překládání.
Uf, tak abych pravdu řekla, tak se mi ten jejich nápad od sebe odejít moc nezamlouvá. Protože i když Tom Billovi tvrdí, jak věří tomu, že se o sebe postará, tak já tomu nevěřím ani za mák a je jedno, jak moc je Bill odhodlaný to dokázat, neumí žít mimo svůj "přepych" a popravdě bych řekla, že si moc neumí představit do jakých všemožných situací se může dostat. A pak taky, co sám zmůže Tom pokud se skutečně ukáže, že jejich matka je vězení? Dost pochybuji, že by se mu podařila nějaká záchranná akce, to by to muselo být jen nějaké rádoby vězení s naprosto primitivní ochranou a nebo by se musel najít někdo zevnitř, kdo by pomohl. Nějak se neodvažuji doufat ani v jedno. Každopádně ať už podniknou cokoli, budu si přát, abychom četli šťastný konec a ne nějakou tragedii.
super des jukni ke me
tuhle povídku Miluju a jsem zvědavá jak do dopadne dál
no…ten dodatek na začátku mě moc nepotěšil….já samozřejmě chápu,že pro autorky jsou komentáře velmi dúležitý,ale z toho vzkazu sme měla pocit jako bych udělala nějakou hroznou věc,že jsem neokomentovala každou povídku kterou jsem přečetla.Myslím,že to neni nějakou leností já někdy prostě nemám chut to komentovat někdy tu chut zas mám je to rúzné a myslím si,že jestli tu bude 20x nebo 21x napsáno,že je to úžasný nebo nádherný je jedno…
[29]:jo to jsem si taky řkala,ale jasně chápu autorky,že ty komentáře potřebujou a proto tedy musím říct,že tahle povídka je úžasně napsaná nechápu autorku jak to takhle múže napsat,je to jako bych četla nějakou knihu..:-)
Když jsem četla originál, tak nevím jak to, ale hned mě napadlo možné řešení a byla jsem překvapená, že jsem to trefila. 😀 Je to vlastně jasný teď, když čtu překlad (přece jenom moje angličitna není zrovna moc dobrá).
Náhodou mě přijde, že je ta povídka naosaná dobře i překlad je dobrý, akorát psát ke každému dílu "krásný" nebo "dál" to to radši pak shrnu třeba v jednom komentáři.
no, k tomu na zacatku… jasne, je pochopitelny, ze kdyz uz to teda prekladas, tak chces mit hodne komentaru, ze si s tim dawas takowou praci, ale podiwej se na to tak, ze wetsina tech prekladu ma neco kolem 20 a wic komentu, ale cesky powidky jsou kolem 10 a wetsinou spis min, a ty holky si nestezujou, sou radi alespon za tech 10 komentaru a pritom si taky dawaj praci to napsat, stejne jako ty to prelozit. jenze preklady maj proste celkowe priwilegia, ze…
no a k powidce: jako wzdycky, je to dokonaly♥ puwodne jsem to wubec nechtela cist, ale jen co jsem se zacetla do prwniho dilu… je to krasny, krasnej pribeh a moc se mi libi, jak se k sobe kluci chowaj a tak 🙂 i kdyz priznawam, ze me mrzi, ze spolu nakonec nespali 😀
1* pro tenhle dil 🙂
[10]: ty jseš vtipnej,toho co jsem napsala si všimneš ale toho co v tom komentáři je dál ne?super:)
[13]: 🙂
Uf, toto mi nerobí moc dobre. To odlúčenie sa mi absolútne nepáči. Najskôr som sa rozplakala, potom som sa usmievala a teraz mám opäť slzy v očiach. Oh, ja len dúfam ,že to bude mať šťastný koniec a že sa nikomu nič nestane 🙂 Úžasný príbeh, proste krása 🙂 teším sa na pokračovanie 😀
[22]:
To mám z toho, že chodím spát už kolem půlnoci! Přečetla jsem si tvůj komentář až dnes a řeknu ti, ten první zápal už je dávno pryč. :))) Už jsem vychladla a žádnej další jadernej výbuch se konat nebude. I když, jako Štír kombinovanej Tygrem nemůžu zaručit vůbec nic.:-)
Bylo mi z tvé reakce jasné, že si bráníš svoje ovečky a tak je to také správné. Sice jsem se při čtení trošičku usmívala, ale nebylo by od tebe hezké, kdybys nechala jehňátka napospas ošklivému vlku. 🙂
Co se týče Lace, jsem opravdu na rozpacích. Od Cinematics jsem doposud četla pouze Merry Meet, a i když jsem nebyla kdovíjak nadšená, oblíbila jsem si čarodějného Billa. 🙂 Ale s Lace mám opravdu potíže. Povídka mi připadá… nevím jak bych to nejlépe… zkrátka divná. Divná slova, divné věty, divná souvětí. A protože mám překlady od Lil. katie ráda, dokonce až tak, že jsem u Makes Three vydržela trpělivě čekat a nevrhnout se na originál; prostě tomu pořád nemohu přijít na kloub. Nabízí se jednoduché řešení… chyba je zkrátka ve mně. 🙂 No, asi se tím opravdu nebudu trápit a smířím se s vědomím, že jsem jedna z mála, kdo má s Lace problémy. 🙂
Jinak tedy s pedofilií jsi mě vážně dostala. Tos radši ani neměla psát, opravdu se mi dělá fyzicky zle. Opakuju se, ale vážně obdivuju tvoji svatou trpělivost! Trpělivost s nevděčnými a línými čtenáři, časově vytíženými překladateli, odbojnými komentátory… no já už bych se na to dávno… však víš co.;-)
Budu komentovat povídku, ne situaci s komentováním, jo? 🙂 (tak mě napadlo, tyhle "dohady" v komentářích se taky posílaj autorce? Nebo jenom ty komentáře co se vztahujou přímo k povídce?
Moc se mi Lace líbí, je to jiná povídka než ostatní a doufám, že bude mít dobrej konec
Další krásné počtení snad lidi nebudou tak líní a napíšou aspon 3 slovný koment ,protože přijít o tuhle povídku by byla vážně škoda jako .. moc moc moc pěkný vážně :-* ♥
Nádhera… já prostě… nemám slov, nemůžu dýchat z toho, co jsem právě přečetla.
Obě dvě ty části byly lehce depresivní kvůli rozloučení, alespoň mně to tak připadalo. Nedá se ale nic dělat, lepší řešení asi bohužel neexistuje, přesto to působilo a působí velice smutně. Líbilo se mi, jak zareagoval Tom, myslím, že na milování teď opravdu nebyla dobrá chvilka, myslím, že o to těžší by to bylo, až se budou na nějaký ten čas loučit. Bojím se toho, jak to s nimi bude dál, doufám, že Billa nikdo nenajde… něco mi ale říká, že hladce to nepůjde…:-/
Jo a ještě něco: Jsi můj každý sen, lásko… Ta věta mě úplně dostala, vyvolala mi šimrání v břiše z těch dvou…♥
To, jak děsně jsou lidi neochotní a zdechlí komentovat tady raději rozebírat nehodlám, byla by z toho slohovka. Tuhle povídku ale komentovat budu, klidně i v angličtině, zaslouží si to víc, než kterákoli jiná. Povídka, autorka a hlavně překladatelka!
Já jsem si hned říkala, že se tady zase něco řeší, když jsem viděla ten počet komentářů, a taky že jo, stará bolest jménem komentování. Co se týká téhle povídky, patří k jedněm z mála co nečtu, prostě mi to nějak nesedí, není to ten můj šálek kávy. Ale jsou tady další dvě povídky, které nám překládáš a ty se mi opravdu líbí moc, hlavně And Baby ♥ Tvojí překladatelské práce si vážím a jsem za ni vděčná, protože jinak bych si přečetla tak akorát prd, protože je velký rozdíl číst si něco s překladačem a bídnými znalostmi angličtiny, nebo si pohodlně vychutnávat češtinu v překladu, který se mi krásně naservíruje až pod nos do posledního písmenka =) Takže já osobně ti za všechny překlady děkuju a doufám, že tě tyhle špatné zkušenosti úplně neodradí =)
[21]: Nechci se tu vměšovat do cizích diskuzí, Lace nečtu, ale chtěla jsem si přečíst, jak se tady zase budou všichni vztekat (tím nemyslím teď tebe. :))
Jaks psala o tom násilí: všechno to nemusí bejt špatný. I ty nejoblíbenější povídky na THF jsou kolikrát drsný až až, ale jsou oblíbený za způsob zpracování toho všeho. Můžu napsat násilnější povídku nechutným způsobem a nebo způsobem "wow", že tě ani nenapadne, že by ti na tom něco vadilo. Neházela bych všechno do jednoho pytle. 🙂
Každou sobotu čekám až přijde další dílek , sice ted mi nějak nevyšlo, ale těšila jsme se na něj mnohem víc
tohle je ta nejúžasnější povdíka, kterou jsme kdy četla a jsem opravdu moc zvědavá jak to s Billem dopadne, až se vrátí zpátky a taky snad to není pravda o Simone a ona je uplně v pořádku 🙂
bože!! to byla nádhera nemůžu se dočkat dalšího dílu ikdyž je mi líto že se budou muset rozdělit 🙁 doufám že se dočkají co nejdřív svího šťastnýho konce 🙂
konečně jsem si to stihla přečíst, nesnáším když nestíhám a ty povídky si nepřečtu ten den co sem jsou daný 😀 jsem zvědavá co se bude dít dál, když budou oddělení 🙁
jinak k těm komentárům.. tady je menší návštěvnost než tam, tak si myslím, že je pochopitelný. že tu bude i míň komentářů. Ale je pravda, že tu povídku asi čte víc lidi jak 20 no… já sama mám tady povídky, a taky tam je málo komentářů, ale zatím to nechávám být, protože vím, že se to asi stejně nespraví.