autor: Rachel
Bill:
Přitáhnu si svou vyhřátou peřinu blíž k tělu a zamrkám do husté, černočerné tmy před sebou. Pevně semknu víčka, odtrhnu tak pohled od noční oblohy, která neustále přitahuje moji pozornost a přetočím se na bok, zády k oknu. Takhle se tu převaluju už bezmála dvě hodiny, a na to, že jsem šel do postele s radostí, že je další den za mnou, krátce před půl jedenáctou, únava ani spánek se ještě neráčily dostavit.
Zabořím hlavu do polštáře a protestně si skousnu ret. Zvykl jsem si chodit spávat brzy, a na to, jak velký jsem spáč, mě docela udivuje, že teď, kolem půlnoci mám chuť a energii na všechno, jen ne na zdravý, klidný spánek. Absolutně jsem dnes neměl náladu ponocovat a chodit po domě a po pokoji jako náměsíčný, pomalu ale jistě však začínám usuzovat, že mi pro tuto noc nic jiného nezbývá. Spánek bude dnes pro mě nejspíš nemožná věc a tabu… zvláště po dnešním stráveném večeru.
Upřu svůj pohled na dveře před sebou a v duchu sám nad sebou zavrtím hlavou. Celé dvě hodiny tu totiž prakticky nedělám nic jiného, než že si v mysli rozebírám jednotlivé útržky dnešního večera. I přesto, že od něj uplynulo už pár hodin, pořád se k němu v myšlenkách vracím a i když se jej snažím vyhnat z hlavy, nedaří se mi to ani v nejmenším. Asi se toho stalo víc, moc na to, abych nad tím jen mávl rukou a s klidem se nechal přemoci spánkem. Stalo se toho víc, mnohem víc, než jsem od té večeře s překvapením očekával…
Nikdy jsme před sebou s Tomem neměli tajnosti, v žádném směru… alespoň do jisté doby, než se změnila moje sexuální orientace, o které jsem mu nikdy neřekl. O něm jsem ale věděl vše, víc, než kdokoli jiný. Tom se mi svěřoval se vším, věděl jsem o všech jeho vztazích, ať už na jednu noc nebo o těch vážnějších. A teď…
Ani slůvkem se nezmínil, dokonce ani nic nenaznačil. Jistě, pořád sliboval nějaké překvapení a nemluvil snad o ničem jiném, ani ve snu by mě ale nenapadlo, že to bude zrovna tohle. Neměl jsem nejmenší tušení, že si někoho našel, vlastně jsem na to za celý ten rok, co byl pryč, ani nepomyslel. O to víc mě překvapila ta neznámá slečna, kterou si dovedl ke stolu ještě dřív, než jsem ho, celej hladovej, stačil zasypat uštěpačnými poznámkami. Čelist mi však spadla dolů až v tom okamžiku, kdy nám ji představil jako svou přítelkyni. Vůbec mě nenapadlo, že by mohl někoho mít… a už vůbec by mě nenapadlo, že se v Americe poznal s nějakou dívkou až z Německa. Ale i velké náhody se stávají a můj bráška měl na jednu z těch největších opravdové štěstí.
Celá večeře byla až trapně kýčovitá, alespoň mně ta významná událost v Tomově životě, o kterou se chtěl s námi podělit, přišla až moc umělá. Máma zasypávala Caroline otázkami téměř nepřetržitě a Caroline s nimi statečně bojovala. Celkově měla u večeře hlavní slovo ona, máma a Tom. Pozoroval jsem ji nenápadně skoro celý večer, stejně jako Toma, který kolem ní poletoval jako motýlek. Vypadal opravdu šťastně, nejspíš z toho důvodu, že se mu večeře opravdu povedla. Jen jeho úsměv ála rozsvícený vánoční stromeček svědčil o mnohém. Celou tu dobu nespustil oči z Caroline a přiznávám, že být ním, dívám se na ni úplně stejně. Měla elegantní šaty na ramínkách, lodičky a psaníčko. Rozzářené hnědé oči, uhlově černé vlasy, upravené v malých prstýncích, a dokonalé líčení – prostě přesně ten typ holky, o který se Tom vždycky zajímal.
I když jsem zčásti dělal, že mě jejich konverzace ani trochu nezajímá, tiše jsem jí naslouchal a pozoroval její chování. Krásně se usmála vždy, když jí mamka nebo Tom zalichotili nějakým komplimentem, sklenici s vínem držela elegantně za stopku a sousta jídla jedla a polykala tak, že se jí téměř vůbec nehnula pusa. Zdvořile odpovídala na všechny mamčiny otázky a co chvíli s úsměvem natočila svou krásnou hlavu na Toma, aby jej pochválila za večeři, nebo jej odměnila polibkem, samozřejmě decentním v mé a mámině přítomnosti. Nemohl jsem si nevšimnout, jak její ruka pomalu zajela pod stůl na Tomovo stehno, jak mazlivě se k němu přitulila vždycky, když máma pro něco odběhla do kuchyně. Před mámou se však chovala slušně a zdvořile, jako inteligentní mladá slečna, která si jejího syna zaslouží. Nikdy jsem neviděl žádnou dívku, která by se jí alespoň z poloviny podobala. Žádnou, která by byla dokonalá po všech stránkách stejně jako ona. Je taková zvláštní, výjimečná. Dokonce i její jméno je výjimečné.
A Tom té její výjimečnosti a dokonalosti věnoval patřičnou pozornost. Seděl co nejblíž ní, hladil jí ruku a opečovával ji lehkými polibky. Stačilo, aby na něj Caroline jenom mrkla nebo se pousmála, udělal pro ni vše, co jí na očích viděl. Cokoli, co si přála, bylo pro Toma rozkazem, a on je s radostí plnil jeden za druhým. Už si ani nevzpomínám, kolikrát ji oslovil lásko, nebo jí řekl, že jí to dnes moc sluší, přestal jsem to počítat po dvanácté, kdy to zopakoval jako kompliment.
Nedal jsem na sobě nic znát, jeho pohledy, gesta a chování, se kterým ke Caroline přistupoval, však ve mně vyvolalo překvapení, až úžas. Takového Toma jsem neznal, nikdy jsem ho neviděl chovat se takhle, alespoň ne ke svým bývalým přítelkyním. K žádné z nich nikdy nebyl pozorný, ohleduplný a milý, láska a zamilovanost ve vztahu nikdy nebyla jeho parketa. Každá z nich mohla být ošklivá… stačilo jen, když to uměla dobře v posteli, a Tom byl spokojený. Nikdy se moc nedíval na vzhled, pro něj bylo nejdůležitější fyzické uspokojení. Tak proč mám pocit, že je to u téhle jinak?
Seděl jsem tam sice jen tři hodiny, ale stačilo mi. Doufám, že Tom neplánuje dělat tyhle velkolepé, strašně příjemné večeře častěji, to už bych asi nezvládl. Jednou mi to stačilo až až a já opravdu nemám potřebu dívat se na to, jak se spolu zamilovaně muckají a nenápadně se ošmatávají pod stolem kdykoli, kdy si máma odskočí na záchod nebo pro něco do kuchyně. Ne, že bych na Toma žárlil, to ne, jen…
Něco mi tu nesedí. A přitom to vypadá, že je všechno v nejlepším pořádku. Caroline je do Tommyho zamilovaná, je krásná, chytrá a milá. Tak proč mi na ní něco vadí? Tom je do ní už od pohledu naprostý blázen a máma je z ní totálně unešená.
To jenom já tu ležím a místo toho, abych se pořádně vyspal na poslední den školy v tomto týdnu, pořád jen přemýšlím nad hloupostmi, které se mé osoby vlastně vůbec netýkají. Nebo snad ano?
Zavrtím hlavou a vyženu z ní tak poslední myšlenky. Odhrnu ze sebe peřinu a rázně vstanu z postele, stáčejíc svůj pohled k budíku na stolku, který ukazuje jen něco málo před jednou hodinou. Ohlédnu se, když ale ani na stole neuvidím sklenici s vodou, kterou si na noc obvykle přináším do pokoje, jen tiše vydechnu. Jen myšlenka na pití ve mně vyvolává pocit žízně a já se jen pomalu odlepím od země. Z toho věčného přemýšlení mi úplně vyschlo v krku, snad se mi podaří tiše doplížit do kuchyně tak, aby si mě nikdo nevšiml. A kdo by si mě měl vlastně všímat? Máma určitě spí, když ji zítra čeká služebka do Hamburku, a Tom už asi taky neví o světě, pokud si tedy nepíše zamilované smsky se svou novou slečnou. To jen já tady ležím jak trubka na posteli a zírám ven z okna.
Zavrtím hlavou a jen naboso, ve volném triku na spaní a v boxerkách, tiše otevřu dveře pokoje, vedoucí na chodbu.
Jedním pohybem rozsvítím malé světlo v kuchyni a téměř po špičkách docupitám k lednici, ve které už na mě čeká vychlazená minerálka. Bez zaváhání si naleju do sklenice a několika doušky uhasím svou žízeň. Rozhlédnu se po čistě uklizené kuchyni, pohodlně se opřu o kuchyňskou linku a znova svlažím rty v minerálce… tiché, nesmělé krůčky a šeptající, medový hlas však přilákají můj zvědavý pohled k osobě, kterou bych tu zrovna teď vůbec nečekal. Trošku znervózním, když je mému vykulenému pohledu a vyplašenému trhnutí odpovědí malý úsměv.
„Promiň, j-já… nechtěl jsem tě vylekat. Nevěděl jsem, že jsi tady, omlouvám se,“ Tomova slova se linou k mým uším a mně pomalu přes ten prvotní šok začíná docházet jejich význam. Dívám se na jeho rozespalou tvář, zatímco si v hlavě formuluji tu správnou větu.
„N-ne, to… to je dobrý, já… Měl jsem jenom žízeň a chtěl se napít. Půjdu si už lehnout,“ odvětím a odkládajíc prázdnou sklenici na kuchyňskou linku, rychle se chystám vyklidit pole dřív, než Toma něco napadne.
Co nejnenápadněji kolem něj proběhnu, vidíc už se tak někde na schodech… zastaví mě však čísi dlaň, která rychle stačila chytnout mé zápěstí.
„B-Bille… Bille, počkej,“ Tomův hlas a jeho stisk mě přinutí otočit se a zadívat na Toma, jehož oči se v mžiku střetnou s těmi mými. Povolí svůj stisk jakmile zjistí, že mi nad jeho gestem nohy úplně zdřevěněly a nenásilně, lehce si mě stáhne k sobě. Pomalu mě opře zády o kuchyňskou linku a natočí se ke mně čelem, tváří v tvář.
„Řekni mi, co se děje, Bille,“ pomalu zvednu svůj pohled k tomu jeho a v duchu si jen opakuji otázku, kterou mi teď položil.
Pomalu k němu vzhlédnu. Dívá se na mě svýma něžnýma očima a pohledem se vpíjí do toho mého, jako by čekal, že právě on mu odpoví. Vím, na co čeká. Vím moc dobře, že chce slyšet něco, co by alespoň trochu objasnilo mé chování k němu, co by alespoň trochu uklidnilo zmatek v jeho hlavě, který jsem u něj vyvolal. Čeká na to, že mu řeknu důvod mého ošklivého chování, které si ani trochu nezaslouží.
Copak ale můžu? Nemůžu mu říci, že v mých očích už není bratrem, ale mužem, který pro mě znamená objekt všech mých přání a tužeb, která se snažím s myšlenkou na něj ukojit. Nesmím mu říci, že on hraje tu hlavní roli v mých erotických snech a představách, kterým se v návalu slasti jen nedobrovolně poddávám, aby mě myšlenka na něj mohla dovést k vrcholu… a abych si o pár chvil později mohl vyčítat, jak nestálý a nevytrvalý jsem ve své vůli, která ochabuje každým dnem víc a víc. Nesmím, nemůžu…
Sklopím pohled… když mi do oka padnou Tomovy boxerky, ne zrovna příliš prázdné. Pevné, upnuté, svádivě plné, až naducané… Ne, Bille, to je to poslední, na co bys měl v tuto chvíli myslet!!!
„Nic… Nic se neděje,“ zalžu pohotově a nato si dám v duchu velkou facku. Bez mrknutí oka se dívám do Tomových očí, které však s mými slovy pohasnou.
Tom si lehce skousne ret a mlčky sklopí pohled někam dolů.
„Opravdu? Ode dne, co jsem přijel, se mi jenom vyhýbáš. Ty už mě tu nechceš?“ zašeptá a podívá se na mě tak zvláštně pronikavě. Ach Bože, proč mi to dělá? V těch něžných, laskavých očích už nevidím jenom smutek a zklamání. Vidím tam také třpytivé odlesky slz, které mi nitro drásají a srdce trhají na milion kousků. To poslední co chci je, aby se Tom kvůli mně trápil.
„Ne, tak to není, Tome. Omlouvám se, jestli to tak vypadalo, ale… mám teď hodně starostí s novou školou a nemám moc času ani náladu. Potřebuju si zvyknout a vyrovnat se s tou změnou, víš, že výška už není žádná sranda. Až se ten rozruch trošku uklidní, udělám si na tebe čas a určitě spolu někam vyrazíme, to ti slibuju,“ dodám co nejvěrohodněji a usměji se tak, abych zbavil Toma podezření.
Dívám se do jeho oříškových očí, ve kterých s mou poslední větou vzplály malé jiskřičky… a pocítím teplou, hřejivou dlaň, která spočinula na mé tváři v měkkém pohlazení. Tak příjemný, láskyplný dotek už jsem necítil tak dlouho. Dotek, který vás pohladí i po duši a řekne vám, že na vás někomu záleží. Že vás někdo má opravdu rád. Tomův dotek mi to řekl hned v prvním okamžiku, co jsem se do něj opřel.
„Billi… Ty víš, že mi můžeš kdykoli cokoli říct. Já jsem tu pro tebe… a vždycky budu,“ šeptne a než stačím odpovědět, má slova se ztratí v jeho teplé, hřejivé náruči, která se teď rozprostírá všude kolem mě.
Neprotestuji však. Ten krásný moment si chci užít až do konce… a ne od něj zbaběle utíkat. Věřím tomu, že Tom je ten výjimečný člověk v mém životě, jehož gesta jsou odrazem citů, které se v něm odehrávají. V jeho objetí nedokážu nic… jen vnímat jeho podmanivou vůni, která mi už stačila poplést všechny mé smysly, a přivírat nad ní zasněně víčka. Billi. Kdo mě tak krásně naposledy oslovil? Už si ani nevzpomínám. Na chvilky strávené v Tomově náruči však nezapomenu nikdy, na žádnou z nich… ani na tuhle. Tomova náruč je to místo, moje místo, kam se budu vždycky rád vracet, vzpomínat na naše dětství a zapomínat na to, co se děje kolem nás teď.
Pomalu se od něj odtáhnu a ustoupím od něj o krok stranou.
„Tak, já… už si asi půjdu lehnout, ráno brzy vstávám,“ zdůvodním to prvním argumentem, který mě napadne, a když je mi odpovědí Tomovo přikývnutí hlavou, rychlými krůčky zamířím ke dveřím na chodbu.
„Bráško?“ něžné oslovení zastaví mé kroky a přinutí mě se otočit na Toma, který stále postává na jednom místě. Jeho tvář rozjasní ten nejmenší úsměv, když se na mě podívá.
„Mám tě moc rád,“ zašeptá a vykouzlí tak na mých rtech úsměv.
„Já tebe taky. Dobrou,“ odvětím s úsměvem, který však okamžitě zmizí, jakmile zamířím ke schodům, na kterých se vzápětí ocitnou mé stále ještě ztuhlé nohy…
Zavřu za sebou dveře pokoje a stále ještě jako v transu přejdu k posteli, do které se pomalu položím a znova se zadívám na oblohu plnou hvězd, které se třpytí snad ještě krásněji a zářivěji než předtím. Myslím, že do rána mám o čem přemýšlet…
autor: Rachel
betaread: Janule
Piš laskavě víc dílů! :D:D:D:D Já jsem na to nedočkavá a ty mě necháš trpět zvědavostí, co?:/// To se nedělá!!!:///
Musím říct, že tahle tvoje povídka je mimořádně povedená, přímo dokonalá =)
No, já vážně nevím, jak dojde k tomu, že se Tom s Caroline rozejde, protože zatím to vypadá, že se ti dva mají upřímně rádi. Tak si říkám, že buď Caroline všechno z nějakého důvodu hraje, nebo vyjede po Billovi, nebo ji přejede auto, prostě mám různé šílené teorie xD Tak jsem zvědavá, co jsi si na nás připravila =)
[1]: Pokud tady neuvidím komentáře, tak se dalších prostě nedočkáš…
ach joo! xD a ja cekala ze treba neco to.. xD ale ne tak doufam, ze to Bill zvladne a jsem zvedava jak se to bude vyvijet dal :))
Hned na začátku jsem se musela smát jak Bill uvažuje nad Tomovím tělem hlavně tam dole! xDD To má samý uvažování jak já xDDDDDD
Tady Bill není už žádný začátečník a má taky zkušenosti z holkamy i s kluky a to se mi moc líbí! x)
No Tom má nějakou fuchtli co se chová elegantně, jak já ty nány nesnáším! Jsem zvědavá jak se to zvrtne, že by se zas opil Tom a vyspal se z Billem? Nebo nevím jak když jí tolik miluje! Grr!
Konečně jsem se na to dneska dostala a už budu stíhat snad každý díl komentovat, mě mrzí že tu máš málo komentu protože ta povídka je opravdu moc dobrá! Zalíbila se mi už od prvního dílu, u 3tího jsem jí začala mít ráda a asi jsem se zamilovala! xD
Je zajímave že ta slečna je štíhla černovlasa ..nepřipomína vám někoho?
Koniec bol krásny, ale Tom by mal začať myslieť a počúvať tie telepatické veci, ktoré s Billom zdieľajú. Veľmi dúfam, že Caol pustí čím skôr k vode. Nechcem ju v poviedke.