autor: Nameless Lady
Tom byl moc rád, že se jeho vztah s Billem zase vrací k normálu, přesto mu ale hlavou vrtala jedna věc.
„Bille, když se zeptám, odpovíš mi podle pravdy?“ upřel na něho své zraky. Bill zvedl hlavu od bloku a kývnul.
„Kdo byl ten druhý?“ zeptal se tiše a stále Billa sledoval.
Bill začal nervózně okusovat konec tužky, zrovna tvořil nový text.
„Nebudu ho hledat ani se mu mstít, chci to jen vědět.“ Tom zavrtěl hlavou.
Bill zavřel oči. Vzpomínat na Dominika pro něho bylo bolestivé, chyběl mu. Hned ten den, kdy se s ním Bill rozešel, oznámil Jostovi, že končí. Sbalil se a bez jediného slova rozloučení odjel domů. A Billovi bylo jasné, že už se neozve.
„Byl to Dominik.“ Zašeptal Bill se sklopeným pohledem. Tom nemohl popadnout dech. Nevěřícně na Billa hleděl. Jak je možné, že si toho nevšiml? Měl ho pořád blízko sebe a nikdy nezaznamenal ani náznak…
„Proč právě on?“ ptal se, pořád nechápal.
Bill pokrčil rameny a odvrátil pohled, do očí se mu zase tlačily slzy.
„Tome, to ti nedochází, jak mě trápíš?“ podíval se na něho slzavýma očima.
Tom vstal a objal ho. Nechtěl mu ubližovat.
„Promiň. Už o tom nebudu mluvit, ano?“ sliboval a hladil Billa po zádech. Bill jen kývnul.
„Měli bychom jít na zkoušku.“ Vzpomněl si Tom a pustil Billa z náručí.
„Tak jdi napřed, dojdu tě.“ Řekl mu Bill a utřel si tváře.
„Nemám na tebe počkat?“ Tom se zamračil.
„Ne, Tome, dojdu tam.“ Bill rázně zavrtěl hlavou, a tak Tom odešel. Před tourbusem se ještě ohlédl, ale do okna neviděl. Vykročil do haly, kde už čekali Gustav s Georgem.
Jako vždycky po koncertu seděli kluci v šatně a odpočívali. Bill diskutoval s Georgem o jeho dnešní chybě. Podle Billa Georg popletl noty při písničce Humanoid. V akustické podobě to mělo být hodně slyšet, ale Geo si stál za svým a za žádnou cenu nechtěl chybu připustit.
„Nemyslím si, že by to zkazil.“ Postavil se na jeho stranu Tom. Bill k němu vyslal vražedný pohled.
„Máš uši ne? Bylo to naprosto mimo tóninu.“ Začal zase Bill rozumovat.
„A nebyl jsi třeba ty mimo?“ ohradil se Georg. Bill se na něho zamračil.
„Já určitě ne!“ zavrtěl hlavou. Georg uznal, že tahle diskuze nemá cenu a vyhodil nohy na stolek před sebou.
Na skok u Dominika:
Dominik konečně dojel domů. Když odemykal dveře svého bytu, třásla se mu ruka. Víc než tři roky tu nebyl. Hodil věcmi do kouta obývacího pokoje a rozhlédl se kolem. Nic se tu nezměnilo. Jeho matka sem chodila celou dobu uklízet. Posadil se na pohovku a díval se na vypnutou televizi. Nakonec se rozhodl ji zapnout, program zůstal navolený z jeho poslední návštěvy. Na MTV zrovna běžely zprávičky. Hovořilo se v nich o turné Tokio Hotel. Jakmile Dominik uslyšel Billovo jméno a pak uviděl i jeho tvář, sevřelo se mu srdce. Chyběl mu, nesnesitelně moc. Miloval ho, vlastně ho pořád miluje, a on mu udělal tohle. Vrátil se k příteli, o kterém tvrdil, že vztah s ním nemá budoucnost. Nedokázal pochopit, jak mu tohle mohl udělat. Bez něj se cítil prázdný, zbytečný, cítil, že je na tomhle světě navíc. Vždyť nemá ani žádné přátele. Všechny ztratil, když se stěhoval do Neverlandu.
Rozhodl se. Takhle už žít nechce. Jenže nemá dost odvahy změnit to. Proto nebude žít radši vůbec. Vstal, došel do kuchyně, kde si vzal dlouhý ostrý nůž. Když si prohlížel jeho lesklou čepel, nedokázal to udělat. Vytáhl z police láhev whisky a přímo z ní se napil. Zase se zadíval na nůž a znova si lokl. Láhev byla téměř prázdná a Dominik se cítil lehce, jako by měl vzletět. Přesto ho k zemi poutalo pár vzpomínek. Vzpomínky na Billa, to bylo to, co mu nedovolilo létat. Nějaký hlásek v jeho hlavě mu našeptával, že se osvobodí jenom, když si ten nůž, který stále držel v ruce, bodne do srdce. Už se mu ruka netřásla, nebál se. Obrátil čepel proti sobě a vší silou si probodl srdce. Láhev dopadla na zem a s rámusem se rozbila. Zanedlouho po ní se na podlahu svalil také Dominik. V poslední minutě zalitoval svého rozhodnutí, ale bylo už pozdě. Zavřel oči a viděl před sebou Billův obličej. Doufal jen, že na něho nezapomene. Pak se z tohoto světa vytratil navždy…
„Bille, můžeš na chvilku?“ Tom ležel na posteli v tourbuse a po tmě koukal do stropu.
„Hned!“ ozvalo se z koupelny.
„Jasně.“ Pokýval Tom hlavou a raději se posadil, aby neusnul, než se Bill vrátí.
„Jsem tu!“ Tom sebou polekaně trhl. Nemyslel si, že přijde tak brzy.
„Super.“ Usmál se a trochu se posunul, aby Billovi udělal místo.
„Co jsi potřeboval?“ ptal se Bill se zdviženým obočím.
Tom ho chytil za ruku a přitáhl co nejblíže k sobě. „Tebe,“ zašeptal a koukal Billovi do očí. Bill se nahnul a jemně Toma políbil na rty.
Tom se do polibku usmál. Nečekal, že ho Bill takhle spontánně políbí, ale potěšilo ho to.
Proto ho objal a opatrně položil na postel. Nepřestával přitom v líbání.
„Chtěl bych ti něco říct.“ Přerušil náhle Bill tuhle nádhernou chvilku.
„Copak?“ Tom mírně naklonil hlavu a čekal, co z jeho brášky vypadne.
„Miluju tě.“ Zašeptal a sevřel Tomovu ruku. Tom zalapal po dechu. Tohle od Billa neslyšel pěkně dlouho.
„Já tebe taky, bez ohledu na to, co se stalo.“ Pokýval hlavou Tom.
„Já vím, promiň mi to, nikdy jsem ti nechtěl ublížit.“ Bill si přitáhl Tomův obličej k sobě a políbil ho na tvář.
„A co Dominik, ozval se ti?“ Tom si dokázal představit, jak to pro Billa musí být těžké.
Bill jen zavrtěl hlavou a sklopil pohled. V očích ho zase pálily slzy.
„Ten je pro mě mrtvý.“ Zamumlal. Ani netušil, jakou má pravdu…
To be continued…
KONEC
autor: Nameless Lady
betaread: Clarrkys
Škoda, že už je konec.. Jsem moc ráda jak to dopadlo, i když Dominika mi je docela líto.. Jinak moc hezké..:)
trochu smutné ale se šťastným koncem pro dvojčátka :-). Bylo to moc super…
Moc děkuju, lidi. Jsem fakt ráda, že se to líbilo… a můžu vám slíbit, že touhle řadou ještě zdaleka nekončím 🙂
Přiznávám, že poslední díl jsem vůbec nečekala. Dominika je mi líto, protože Billa opravdu miloval, tak jenom doufám, že Tom za to všechno stojí, a že Bill nebude svého rozhodnutí litovat. A když máme slíbené pokračování, tak popustím uzdu svojí fantazii, a tipnu si, že až se Bill dozví o Dominikovi, bude mít takové výčitky svědomí, že to s Tomem skončí…každopádně se už těším, jak to všechno bude dál =)
Mám teď v hlavě trochu zmatek….Na jednu stranu jsem nejšťastnějčí člověk na světě, že jsou kluci zase spolu a je jim dobře, ale na stranu druhou mi je strašně líto Dominika….Jinak holčiny…tuhle povídku upe miluju!!!!:)))
[5]: miluješ moji povídku? ooh.. mám skoro sltičky v očích… moc děkuju.. 😉
Krásna povídka.