autor: Lenna W.K.T. & Mykerina
They are both cursed
(Bill)
Omámeně ležím na posteli. Všude cítím krev. Jeho i svoji. Tohle bylo něco úžasného. Jeho chuť a to uspokojení. Rozvalím se. Nechci, aby odešel. Chci, aby tu se mnou byl, abych se k němu mohl tisknout, obklopovat se jeho pižmem. Jeho tělem. Teď vím, že jsem jím posedlý. Chci ho. Jak sexuálně, tak chci sát jeho krev. On mě nechal. Nechal mě sát z jeho krku. Tak krásně voněl a nechával mě. Do toho mě ještě uspokojoval rukou. Chtěl i ústy, ale v tu chvíli jsem se nedokázal od jeho voňavé kůže odtrhnout. Byla to chvilka absolutní posedlosti. Tohle se musí opakovat znova. I kdyby mi měl rozervat hrdlo, už jen ten pocit, který ve mně zanechává jeho touha po mně, je tak intenzivní.
„Tome, vrať se, tvůj bráška chce víc…“ šeptnu do ticha a tmy svého bytu. Jenže okno zůstává prázdné. Otočím se na bok, pod nosem mě polechtá jeho vůně. Otevřu oči. V zorném poli se mi objeví pár kapek Tomovy krve. Je to ještě od toho, jak jsem na něm jezdil. Vypadalo to, že se mu to líbilo. Vstanu. Celá postel je rudá. Měl bych vyměnit povlečení, vyprat ho. Dát sem jiné, třeba červené, protože doufám, že se tahle noc zopakuje.
Líně převlékám peřiny. Obyčejné bavlněné, před dvěma hodinami bílé povlečení, měním za saténové, rudé. Já i Tom máme rádi červenou. Který tvor jako my by ji rád neměl. Sex a lovy plné pachu krve jsou ty nejlepší aktivity pro nás. A červená zavání oběma aktivitami.
Když je postel převléknutá, hodím staré povlaky do pračky a rovnou zapnu. Obléknu si kožené kalhoty, černé tričko a svůj oblíbený černý, kožený kabát. Dlouhý, až ke kotníkům. Oknem zmizím do noci. Je ještě jedna věc, kterou mi matka doposud tajila, a já si jsem stoprocentně jistý, že Tom to ví. Týká se to našeho prokletí, vím to. Ale pořád nevím, v čem naše prokletí spočívá. Běžím rychle. Pro lidské oko je tenhle pohyb téměř nemožné vidět. I kdyby, je mi to stejně jedno.
Doběhnu až na kraj města, do jednoho velkého domu, v jehož sklepení se nachází naše hlavní sídlo. Zde bydlí i moje matka. Královna všech vampýrů. Pousměju se. Je zvláštní, že syn tak vážené osobnosti má odepřeno to nejhlavnější. Nikdy mi nedovolila zabít, stejně jako teď mi to nedovoluje Tom. Jen vědět proč mi to nedovoluje. Doufám, že mi to prozradí, jinak jsem odkázán na toho magora, který si říká šaman.
Vstoupím s hlavou vztyčenou. To oni by se měli klanět mně. A pár se jich také ukloní. Bohužel jen pár. Valná většina mě nenávidí, a to jen díky mému ‚nepovedenému‘ bráškovi, po kterém teď tolik toužím. Propalují mě svými rudými světýlky.
„Copak pánové? Je na mně něco, co vás dráždí?“
„Byl jsi s vlkem, pil jsi jeho krev!“ vyhrkne jeden. Oh, ano, cítí ho, já ho ze sebe taky pořád cítím.
„Byl jsi s vlkem, pil jsi jeho krev!“ vyhrkne jeden. Oh, ano, cítí ho, já ho ze sebe taky pořád cítím.
„Ano, byl jsem se svým bratrem, a co? Je to můj bratr.“
„Je to lugaru!“
„No a co? Ani nevíte, jak je jeho krev dobrá.“ Všichni ode mě poodstoupí, chladně mě propalují pohledem.
„Jsi opravdu prokletý, Bille, usmažíš se v pekle!“
„Mh, myslím, že se tam potkáme, příteli. A budeme se moci jen hádat, koho z nás si ďábel oblíbí. A teď mě nechte, jdu za matkou. Nechci, aby nás kdokoliv rušil.“
„Jen si běž, ty…“
„Ty co?“
„Jen si běž, ty…“
„Ty co?“
„Míšenče!“ pozvednu obočí. Jsem čistokrevný upír, jsem po matce, nemůžu za to, že můj otec je vlk. Mávnu nad tím rukou. Arogantním gestem zakončím konverzaci a zaklepu na velké, těžké, vyřezávané dveře.
„Pojď dál, synu,“ matka už mě cítí. Vstoupím. Se sklopeným zrakem dojdu až k ní, kleknu si, sklopím hlavu. Jsem jí vděčný za život, za vše, co umím, tohle je jen malé gesto oddanosti. Ucítím její ruku. Opatrně ji vezmu a políbím její hřbet. Až poté můžu zvednout oči. Matka má ústa celá od krve a její poskoci právě odnesli jednoho z jejích oblíbených lidí kamsi odpočinout. Matka nikdy nezabije. Párkrát už zabila, ale teď prý nechce. Má pár svých oblíbených lidí, o které pečuje. Má je vlastně jen na dvě věci. Na sex a na potravu. Užije si s nimi, ukojí své sexuální potřeby, a pak se pořádně napije. Ale tak, aby přežili. Pak jim dá klídek na odpočinek a zahrne je luxusem. Matka je požitkář. Je krásná, je chytrá a vznešená.
„Co potřebuješ?“
„Žádám si od tebe laskavosti, matko.“ Řeknu pokorně.
„Žádám si od tebe laskavosti, matko.“ Řeknu pokorně.
„Povídej?“
„Doufal jsem, že až dospěju, až budu mít osmnáct let, tak mi povíš, v čem spočívá naše prokletí.“
„Prokletí…“ povzdychne si matka.
„Moje a Tomovo,“ sklopím zrak.
„Posaď se. Máš právo to vědět. Už jen proto, že tvůj bratr to ví. Nejdřív bys ale měl vědět příběh vašeho početí,“ začne. Posadím se proto na svoje oblíbené místo, na kožešinku u krbu, lusknutím matčiných prstů zažehne pár polen. Sedne si za mě. Složím jí hlavu do klína a ona se okamžitě začne probírat drápy v mých vlasech. Tohle mě vždy uklidnilo a jsem moc rád, že to matka dělá, i když jsem dospělý.
„Začni, prosím, potřebuju to vědět,“ pošeptám pokorně. Spokojeně zavřu oči a bedlivě poslouchám.
*Flashback*
Mladé vyplašené děvče běží temným lesem, v patách má pronásledovatele. Utíká, co jí nohy stačí, ale zadýchává se. Lovec si s ní hraje, nevidí ho, slyší pouze kroky a dech. Chce přidat, ale už je příliš vyčerpaná. Zakopne o kořen a spadne. Nad ní se zjeví stín.
„Daleko jsi neutekla,“ ozve se krásný hlas. Objeví se žena. Krásná, štíhlá… temná.
„Kdo jsi?“ šeptne děvče.
„Ta, která ukončí tvůj život.“ Sotva to dořekne, dívčina se rozpláče. Žena k ní natáhne ruku a chytne ji pod krkem.
„Tak mladá, tak krásná… jemná kůže, tvoje krev voní. Škoda, že tě zabiju.“ Vycení tesáky a pomalu se blíží ke krku.
„Tohle je moje kořist!“ ozve se hrubý hlas. Upírka se otočí. Statný bílý vlk stojí opodál a sleduje ji.
„Tvoje?“
„Ano, moje, nahnal jsem ji sem z města.“ Vycení zuby.
„Ale očividně ti utekla. Je moje.“ Vycení bojovně zuby.
„Poslouchej, Vampýrko, nechci ti ublížit. Vrať mi ji a můžeš v klidu odejít.“ Upírka se zasměje. Cože to ten Lugaru říká? Že ji nechá v klidu odejít?
„Blázne.“ Vysměje se. Pustí dívčin krk a dojde až k vlkovi.
„Nezabiješ mě, nemáš šanci.“ Vlk se promění v urostlého muže. Upírka vydechne. Je to kus. Opravdu pěknej chlap. A voní. Ale pořád je to vlk. Je to jejich vůdce. Žena kolem něj začne kroužit. Prohlíží si ho. Přemýšlí, zda by jej přemohla. Natáhne dlaň a ostrým drápem roztrhne kůži na tváři. Zavře oči. Tohle je nádherná vůně. Omamuje ji. Chce tuhle krev. Touží po ní.
„Hraješ si.“
„Zabiješ mě?“ zase výsměch.
„Mám to v plánu.“
Otočí se na ni, když mu stojí za zády a chytne ji pod krkem. Zaryje drápy do jejího štíhlého krku. Chce jí zlomit hrtan, ale jakmile ucítí její krev, jeho oči žlutě zasvítí. Upírka se usměje. Nebolí ji to a nejvíce ji těší zjištění, co dělá s vlkem.
„Voním ti, že?“ vydechne laškovně.
„Moc si věříš.“ Odsekne.
„Vidím to na tobě. Chceš mě. Možná i více než ji.“ Vlk ji pustí a o krok couvne. Krk upírky se ihned zacelí. Má na tváři vítězný úsměv. Přiskočí ke krčící se dívce. Chytne ji do náruče.
„Pokud ji chceš, přijď si pro ni, Lugaru!“ zmizí. Vlk stojí a vnímá pachovou stopu. Najde si ji. Nechá jí pár minut náskok a vydá se za ní. Netrvá dlouho a najde ji v jejím sídle. Sedí na posteli, čeká, věděla, že přijde, věděla, byla si tím více než stoprocentně jistá.
„Věděla jsem, že přijdeš,“ zúží oči. Vlk si odfrkne a změní se v člověka.
„Věděla? Podle čeho?“
„Voním ti. Chceš mě.“ Drápem si přejde po krku a vytvoří malý stroužek krve. Lugaru zalapá po dechu, jeho oči zežloutnou.
„Přiznej si to.“ Šeptne vábivě upírka. Lugaru k ní udělá pár kroků, je omámený, je v její moci. Vrhne se na ni.
*Konec flashbacku*
„Takhle jsem se seznámila s tvým otcem, takhle jsem ho svedla. Věděla jsem, že mi nedokáže odolat a já nedokázala odolat jemu.“ Pronese skoro až hrdě.
„Matko, kdo nás proklel a jak?“ šeptnu opatrně. Nechci, aby si myslela, že ji nutím. Ona jediná mě dokáže donutit sklopit hlavu a podřídit se. Ona jediná mě dokáže ovládat.
„Byla jsem tehdy hrdá, když jsem zjistila, že vás čekám. Cítila jsem, že jeden bude upír a druhý bude vlk. Cítila jsem to. Váš otec vás přijal. Nestyděl se za mě, ale problémy byly v radě starších. Absolutně s tím nesouhlasili.“
*Flashback*
„Musíš si vzít svého syna. Nesmím ho tu mít. Zabili by ho. Je to vlk. Nezapomínej.“ Nabádá otce svých synů. Jeden z nich musí pryč. Nesmí vyrůstat spolu. Musí je rozdělit. Otec souhlasil. Vzal si Toma. Musel. Už teď ho miloval a byl ochotný za něj položit život. Byl hrdý na to, že má syna. Bude z něj silný muž. Silný a krásný. Je celý po otci. Jeho druhý syn, Bill, celý po matce. Oči podlité krví už od malička. Bude stejně náruživý a divoký jako ona. Upírka věděla, proč je rozdělit. Když se totiž dozvěděla rada starších o tom, že čeká potomky, a ještě s vlkem… proklela bratry. Uvrhla na ně snad tu nejhorší kletbu, kterou našla. Bill jakožto upír nesměl zabít člověka. Nikdy. Pokud by zabil, zemřel by jeho bratr. Nahradil by lidskou duši. Zemřel by v šílených bolestech a nebyla by možnost na záchranu… snad jen… pokud by se jeho mladší bratr obětoval za něj. Proto jej Tom musí hlídat. Musí jej zadržet vždy, když zatouží zabít. Když zatouží po lidské krvi.
*konec flashbacku*
autor: Lenna W.K.T. & Mykerina
betaread: Janule
chudak tom:(
Twl…to je maso. Chudáček Tomi, nemá to jednoduché, ale snad Bill nebude takový trouba a nebude mu dělat naschvály, myslím, že po tom sexu už asi ne, ale kdo ví….každopádně přenádherný díl 🙂
Takže pokud Bill někoho zabije, tak buď zemře Tom, nebo se Bill obětuje a zemře místo Toma??? To je kruté… Doufám, že to dopadne dobře… Jinak dokonalá povídka 🙂
ou… no to som zvedava ako zareaguje Bill O.O
WOW O.o absolutně hltám tuto povídku ♥ jedna z nejlepších ♥ jsem moc zvědavá, jak bude pokračovat a jak bude Bill reagovat …
btw.: to seznámení Billovy a Tomovy matky s jejich otcem je tak žhavý ^^ ♥♥ škoda, že se museli rozdělit ://
wow. výborný díl.
Wow, zajímavá kleba 🙂
Oh my goood, to je tak dobre ! Absolutne umiram nad tim, jakou ta povidka ma logickou navaznost, i kdyz je to fantasy ^^ proste nadherna nadrzena matka Billa upirka+nadherny divoky muzny otec Toma vlcek = nadherny nadrzeny Bill upirek – nadherny divoky muzny Tom vlcek -> stejna vasen + prokleti radou stariku bez smyslu pro humor … prima umera 😀 ok ,mozna mi hrabe z matiky, ale tahle povidka je proste dokonala a ja ji miluju cim dal vic !!!!!!!!!!!! <3 <3
Twle to je docela krutý .. ale moc se mi to líbí .. krásný .. jen tak dále :)))) doufám že další dílek bude tady brzo protože je to opravdu super 😉
Nejlepší povídka :-* Miluju to..kletba je dost zajímavá x) Takže oni za nic nemůžou, oni tu touhu vysát se do poslední kapky jen zdědili xD
no do prdeleee…tak to jsem zvědavá jak tohle dopadne. To nakonec umřou oba ne?? Předpokládám, že Bill po tomhle zjištění člověka nezabije, ale nevim proč…nějak v té poslední větě cítím cosi, že se Bill obětuje. A jestli Bill umře…tak beztak umře aj Tom. Třeba se nechá ulovit, nebo se zabije sám. No prostě teď jsem v háju. Děvčata….vy mi přivodíte jednou infarkt.
Néé chudinka Tomík….:-(
to je v háji…
já to musím dohltat jedním dechemm…