autor: Emma Kafrum
Pravda nebo úkol
Čtyři chlapci byli u Gustava v pokoji, sedli na podlaze.
Dostali se sem asi před pěti minutami a už na zemi byl všude nepořádek; rajčatové lupínky, zpola načaté lahve od coly a ostatní věci, kvůli kterým se Gustav rozčiloval.
„Tome,“ nebezpečný a zákeřný hlas varoval.
Tom se zarazil a podíval se na Gustava, zamrkal nevinně očkama, zatímco se jeho prsty snažily rozdělat další lahev s Kolou.
„Upustíš COKOLIV, co jíš na zem, a pak to tady vytřeš vlastníma dredama.“ Řekl Gustav, rty se mu zakřivily do zákeřného úsměvu.
Tom vykulil oči a dal lahev na stranu.
Gustav se spokojeně usmál.
„Já vím! Budeme hrát hru!“ řekl nadšeně Georg.
„Hru?“ zazíval Tom, vypadal znuděně.
„Jo, přátelskou hru! Můžeme hrát picí hru!“ navrhnul Georg.
Najednou se všechny hlavy otočily na Billa, který se nimral v nehtech.
Bill se zarazil a podíval se na kamarády. „…co?“
…
*ticho*
………………………
…….
„Ne,“ rozhodl Gustav.
„Jo, zapomeň na hru s alkoholem.“
„Moc nebezpečné.“ Souhlasil Georg.
Bill zamrkal, v očích čistá nevinnost. „Hummm?“
„Humm… JÁ VÍM! Můžeme hrát pravda nebo úkol!“ promnul si Georg nadšeně ruce.
„Víš ty co? To zní dobře, já to začnu!“ vykřikl nadšením Tom. „Oooooh! Tohle si užiješ, Georgu! Není to pravda, Bille?!…… Bille?“
Okay… tak tohle bylo divné. Bill byl vždycky ten první, kdo vyskočil a tleskal jako maniak, když se řeklo slovo hra. A teď byl… tichý.
Tom se na svého bratra podíval. Mladší z dvojčat si zíral na ruce, hlavu dolů, houpal se dopředu a dozadu.
Gustav se pomalu přesunul ke Georgovi, zíral na Billa s vyděšeným výrazem. „Georgu… Já se bojím… On je zticha!“
„Tome! Kontroluj svého bratra! Děsí Gustava!!!“ řekl basák, jeho vlastní hlas se třásl, jak objal Gustava do náručí, aby ho ochránil.
Tom protočil oči. Ti dva byli občas jak malé děti…! „Vy jste ti, co by se měli kontrolovat, bože. …Bille? Jsi v pohodě?“
Bill trochu pohnul hlavou, podíval se nesměle na Toma. „Humm?“
„Je všechno v pořádku, zlato?“ zeptal se Tom se starostmi v hlase, zvedl Billovu bradu a podíval se mu do očí.
Bill se začervenal a schoval si obličej do dlaní.
Tom se na něj zmateně podíval. Co se dělo? Byl tak tichý… tak tajuplný…
„Bille?… pojď sem, zlato. No tak. Odpočiň si, jestli ti není dobře.“ Řeklo starší dvojče a přitulilo si svého brášku, čímž Bill spadl k němu do klína.
Bill nic neřekl; jen nechal Toma, aby mu hladil vlasy, zatímco pokračoval v konverzaci s géčkama.
Nedokázal se na to soustředit.
Nebylo to důležité. Právě teď se Billova mysl soustředila pouze na jednu věc; vzpomínky, které se mu vracely ze včerejší noci.
~Bill ~
Nejdřív mi bylo trapně.
Skoro jsem usínal, když jsem si vzpomněl na něco ze včerejší noci. Obvykle si věci nepamatuji, když se opiju… ale tentokrát ano.
Kousek po kousek se k sobě vzpomínky vracely jako puzzle.
Oh můj bože… bylo mi tak trapně… chtěl jsem se nakopat do prdele za to, co jsem si pamatoval, že jsem udělal.
Cítil jsem se jako blázen. No… já se CHOVAL jako blázen.
Ale to nejhorší nebyla hloupá věc, kterou jsem řekl nebo udělal…
=Flashback=
Tom zajel prsty do Billových tmavých vlasů, opatrně mu je myl, masíroval bratrovu hlavu.
„Humm… to je příjemný…“ zasténal Bill potěšením.
Tom se usmál. „Neusni. Umyj se sám.“
Bill udělal nespokojený zvuk. „Ale tvoje ruce jsou tak dooobrý…“
=Konec flashbacku=
Bill cítil, jak mu hoří tváře. Oh bože..
Nechal Toma, aby ho koupal?! Ještě hůř… chtěl, aby Tom pokračoval v tom, jak ho koupal?!?!
Tom si musel myslet, že je perverzní šílenec!
Ale pak přišlo ještě víc…
=Flashback=
„Ty mě odneseš?“
„Moc se neraduj. To je naposledy, co něco takového dělám!“
=Konec flashbacku=
…………………takže… Tom ho odnesl do postele…
To bylo divné.
Tom se o něj opravdu staral, ano… ale tohle… tohle bylo už moc…
…
A jemu se to líbilo.
…
Líbil se mu tento druh citu.
Bylo to špatné, že ano? Nemělo by se mu líbit, jak jeho bratr voní nebo ten pocit jeho rukou na jeho kůži…
Bill si položil ruce na tváře. Byl unavený z toho, jak se pořád červenal. Co s ním bylo špatně?! Nikdy se nečervenal!!! Dobře… možná párkrát… ale stejně…!
„BILLE!“
Vytrhl jsem se z bratrova klína s vystrašeným, vykuleným pohledem. „NEMĚL JSEM V ÚMYSLU SE TAKHLE CÍTIT!!!! BYL JSEM OPILÝ!!!!“
Najednou to v pokoji ztichlo.
„O čem to mluvíš?“ nakrčil Gustav obočí.
Oh…
~Vypravěč~
Tom se na Billa podivně podíval. „Bille… Jen jsme se snažili přinutit tě hrát. Jsi na řadě.“
„Jsme na řadě?“
„Jo, idiote! Vzbuď se už!“ zasmál se Georg.
„A co hrajeme?“ zatleskal Bill energicky.
Gustav se na něj s údivem podíval. „…Děláš si srandu, že jo?“
„…Ne?“ zasmál se Bill nervózně.
„No, já už to vysvětlovat nebudu!“ řekl Georg a rozhodil rukama do vzduchu.
Tom a Georg probodli Gustava pohledem.
…
Blonďatý bubeník naštvaně vydechl. „No jo… Teď z Gustava najednou děláte učitele. Gustav nemá nic zajímavějšího na práci, než vysvětlovat malému Billymu, jak hrát…“
„Tak já to vysvětlím! Nepotřebujeme se hádat!… teplouši,“ zašeptal Tom poslední slovo.
„Já to slyšel.“ Řekl Gustav, falešně se na kytaristu usmál.
Tom ho ignoroval a otočil se k Billovi. „Hrajeme pravda nebo úkol. Ale jelikož malý Gustav-macho řekl, že je to nudný, tak to budeme hrát jiným způsobem.“
„Jiným způsobem?“ nakrčil Bill obočí.
„No… Je to asi takhle… napíšeme na papír nějaké úkoly a otázky, které bysme chtěli… a… Oh… a potřebujeme flašku.“
„Na co?“
„Klid. Už jsem skoro na konci. Potřebujeme, aby někdo točil lahví a četl kartičky. Když na tebe lahev ukáže, jsi oběť. Oběť si musí vybrat, jestli pravdu nebo úkol. Vybereš si jednu a ten kdo točil, ti přečte úkol.“ Vysvětlil Tom.
„Když splníš, cos měl, tak točíš. Když to neuděláš… tak budeš potrestán.“ Usmál se zlomyslně Gustav.
„Ty a ten co ti dal ten úkol.“ Řekl Georg.
„Tahle hra je úplně pojebaná!“ zakřičel Bill.
„Gustavova vina.“ Ukázal Tom na bubeníka.
„Jo… obviňuj mě, píčo.“ Odpověděl Gustav.
„Ooooh, a co uděláš?“ zfalšoval Tom vystrašený hlas.
„Můžu být zlý. Jen mě zkuste…“ varoval Gustav.
„Jo, můžeš udělat Macerna-boční-útok!!! OH MŮJ BOŽE, UTÍKEJTE A ZACHRAŇTE SI ŽIVOOOOOOT!“ křičel Tom, schovával se za svého smějícího se bratra.
Gustav sevřel oči zlostí. „Tome.“
„Co? Je to pravda!“ bránil se Tom.
„Hej… jen jedna otázka… Když je ten, co točil taky potrestán… kdo vymyslí trest?“ zeptal se Bill.
„Ti ostatní,“ odpověděl Georg.
„Kurva.“ Zanadával Bill.
Gustav se usmál. „Bojíš se, Kaulitzi?“
Bill se zazubil. „To tak.“
„To je můj kluk.“ Ušklíbnul se hrdě Tom a položil ruku kolem bratrových ramen.
—————————————————————————–
„Pravda nebo úkol?“ zeptal se Tom, když se lahev zastavila a ukázala na Gustava.
„Úkol, samozřejmě.“
„Oooohh. Někdo dnes nemá strach.“ Popíchnul ho Tom.
„Polib si. Jen přečti tu kartičku.“
Tom vybral kartičku z balíku úkolů a usmál se. „Tahle je hustá. Jdi k telefonu a zavolej na neznámé číslo. Předstírej, že jsi žena v domácnosti, která hledá manžela.“
Gustav se zvedl a odešel k posteli. Posadil se na ni a zvedl telefon, namačkal několik náhodných čísel.
….
„Halo?“
Zbytek skupiny se válel smíchy po zemi, když uslyšeli Gustavův hlas. Naléhající, ženský hlas.
„Kdo volá?“ byl slyšet mužský hlas z druhé strany.
„Kdo jsem? Já jsem…“ bubeník se podíval na své přátele, hledal pomoc, ale oni se smáli ještě víc. „…Gustavia!“
„Omlouvám se… neznám vás. To musí být omyl.“
Georg se už začínal zase smát, ale Tom ho praštil. „Pššt! Chci poslouchat!“
„Ty nevíš, kdo jsem?!“ zfalšoval Gustav překvapený hlas. „Jak si nemůžeš pamatovat matku svých dětí?!“
„Mých dětí?… Madam, je mi 15.“
Tom se hystericky zasmál a spadl na záda.
„Proč si odešel?“ řekl Gustav depresivní hlasem.
„Madam, já nevím, o čem to mluvíte…!“
„Proč si nás opustil, Richarde?!“ zeptal se Gustav a v duchu se usmál. Byl v tom dobrý.
„Nejsem Richard, jmenuju se J-„
„NELŽI!!! Zlomils mi srdce, Richarde! Tvoje děti mají hlad! Nemáme žádné peníze…!!!! Bydlíme v chatrči! Nemáme ani posranou koupelnu! Musíme chodit na záchod ven!!! Dokážeš si představit naši zahradu?! Věř mi, není to zrovna nejlepší vůně na světě! Ty jeden čuráku!!! Vzals všechny peníze a-„
„Paní, říkám vám, že jsem ne..-„
Tom si schoval obličej do Billova hrudníku, po obličeji mu tekly slzy, jak se smál. Gustav byl tak směšný!
„DRŽ HUBU!!! DRŽ SAKRA HUBU! Richarde, musíš se vrátit domů HNED! Nemůžu kojit navždy!!! Mají hlad! Potřebujeme peníze!“
„Paní, nebudu vám to říkat znovu-„
„MOJE KOZY ZAČÍNAJÍ BÝT OCHABLÝ! Čtyři děti, Richarde! ČTYŘI!!! Moje píča vypadá jako velrybí pusa, že jsem tolikrát rodila! UŽ V TĚLE NEMÁM VÍC MLÍKA! NEJSEM KRÁVA!“ zaječel Gustav z plných plic.
„Zavolám policii, madam.“
„ANO! Udělej to! Měli by tě zavřít za to, cos nám udělal!“ falšoval Gustav brek.
„Jste šílená!!!“
A s tímhle, byl telefonát ukončen.
Gustav se zhluboka nadechl. Zvládl to. Jeho úkol byl splněn.
—————————————————————————–
Gustav se hrdě usmál, zaujal své místo točícího, seděl před balíčky karet.
„Nemůžu uvěřit, že jsi to udělal… kurva… tenhle jsem chtěl, aby dělal Tom.“ Zasmál se Georg. „On je ten, kdo má copánky.“
Tom se zle podíval. „…Já?!“
Bill se na své dvojče pousmál a pohladil ho po ruce. „Nenech je si z tebe dělat srandu. Nech to být.“
„Máš pravdu.“ Řekl Tom, položil ruku na Billovu, nevědomky.
Bill cítil, jak mu vnitřnosti začaly hořet, když mu Tom položil ruku na jeho vlastní. Sakra… byl tak v prdeli.
Dokonce i tyhle malé doteky byly teď jiné? Co to ksakru je?
Nemohl se mu Tom líbit… tímhle způsobem ho nemohl mít rád. Uch… směšné. Samozřejmě, že ne.
Bill zavrtěl hlavou. Nic to nebylo.
„Tak teď jsem na řadě já! Pojď ke mně, moje malá, milovaná, blýskavá lahvičko.“ Skákal Gustav nadšením, točil lahví. „Toč, toč, dokola a dokola, má lásko! Woo hoo!“
„A já že jsem ten dětinský.“ Okomentoval Bill, protočil oči.
Gustav mu ukázal prostředníček a pokračoval v koukání se na točící se lahev, s malým přihlouplým úsměvem. „Zastavuje! Zastavuje…! A obětí jeeee…“
….
Bill.
Bill zíral na lahev, která na něj ukazovala, a pak se podíval na Gustava. „Ty jsi tu věc proklel.“
„Pravidla jsou pravidla, příteli. Pravda nebo ÚKOL?!“ uculil se Gustav a zatleskal rukama jako maniak. „Ooohh, no tak, Kaulitzi…! Neboj se!“
Bill se podíval na zle-koukajícího bubeníka a hlasitě polkl.
Tom se na něj starostlivě podíval. „Nedělej to, nedělej to, nedělej to…“
„Pravda.“
Tom vydechl úlevou. „Díky bohu.“
Gustav se zašklebil. „Srábku…“
Bill vyplázl jazyk.
Bubeník vzal kartičku z balíku Pravda a zaúpěl. „No tak! Co to kurva je?! Kdo tohle kurva napsal?! Tohle není sranda!“
„Co je to?“ zeptal se Georg.
„‚Jsi panic?‘ kluci no tak… tohle je až moc jasn…“
„Ano…“
„..ý, není možný, aby… cos to řekl?“ zamrkal Gustav překvapeně.
Bill si nechal vlasy padnout do obličeje, schovával své červené tváře. „Řekl jsem ano… Jsem panic.“
…
Bill se na své kamarády plaše podíval, snažil se pochytit jejich reakce.
Gustav byl v šoku.
Georg měl ruku na puse.
Tom byl normální.
…
Počkat…
Sjeďme si to ještě jednou.
Gustav byl v šoku. – ok, normální reakce.
Georg měl ruku na puse. – …byl také překvapený. Ok.
Tom byl normální.
Taaaaaak… Takhle to Nemělo vypadat.
Proč byl Tom normální?
Zrovna řekl, že je sakra panic. Vždycky jim říkal, že není. Lhal jim. Lhal Tomovi.
A Tom nebyl překvapený. Vůbec.
Tom si všiml, že se na něj jeho bratr kouká, prohlíží si ho VELKÝMA očima.
Co?
„Nechápu to… vždycky jsi říkal, že jsi…“ komentoval Georg.
Vtom to Tomovi došlo.
Bill nevěděl, že mu řekl, že není panic, když byl opilý.
Takže, technicky, Tom měl být taky překvapený.
Bill už se chtěl Toma zeptat, proč nereaguje, když v tom se začal Georg hrozně smát. „OHMŮJBOŽE! TO JE ONO!!!“
Basák vzal Gustava za ruce a zubil se. „Taaak lehké! To je perfektní! Zítra s tím začneme!!!“
Gustav se zašklebil. Ta pomsta.
Jo, přesně tak, Georg mluvil o té pomstě přímo před očima obětí. To přeci vůbec nebylo podezřelé.
„O čem to mluvíš?“ zeptal se Bill, obočí nakrčené.
„O NIČEM! Oh můj booooooooože, tak kurevsky lehký!“ skákal Georg nadšeně.
„Nevšímej si ho, Bille. Víš, že těhotní lidé mají změny nálad.“ Ušklíbnul se Tom.
Georg se přestal smát. „Co se snažíš říct? Jsem tak tlustý?“
Tom si přiložil ruku na čelo, vypadal dramaticky. „NEeeee! Samozřejmě ne! Jak o tom vůbec můžeš přemýšlet?“
„Ty dítě zk…“
„JSEM NA ŘADĚ!“ zatleskal Bill rukama, posadil se před balíky. „Teď… kdo bude trpět jako další?“
Zpěvák vzal lahev a roztočil ji.
…
…
Na Billových rtech se pomalu ukázal úsměv. „Jdi na to, Georgino. Pravda nebo úkol?“
„Úkol.“
Bill nadšeně zatleskal ručkama a zvedl kartičku z balíku.
Oči se mu třpytily.
„Mám špatný pocit.“ Zamručel Georg.
„Co je to, Bille?“ usmál se Tom. Je ten úkol tak špatný?
—————————————————————————–
Georg se červenal jako šílený, když vystoupil z výtahu v hotelu.
Lidé se na něj začínali koukat.
Kurva.
Basák se začervenal ještě víc, když vyšel z hotelu.
Teď byl na ulici.
Díky bohu, že tady nebyli paparazzi nebo fanynky. Dělalo to tak věci lehčí. Ale stejně… argh!
Zvedl pohled.
Bill, Tom a Gustav se mu z balkonu smáli.
Kreténi.
„Pamatuj, Geo, drahoušku! PRVNÍ člověk, kterého uvidíš!“ slyšel křičet Billa.
Ok, v pohodě. Tohle bude lehké.
…………………koho se snažil obalamutit? Byl v prdeli.
—————————————————————————–
Bill si promnul ruce. Venku byla zima.
Skoro mu bylo Georga líto.
Noc byla ledová.
„Zima?“ zeptal se Tom.
„Ne, nemám tak velkou mikinu jako ty. Takže jo.“ Odpověděl Bill. Měl na sobě jen černé tričko. Už necítil svoji kůži.
„Pojď sem.“
Tom otevřel svou mikinu, vtáhl Billa dovnitř a zase ji zapnul. Díky bohu, že jeho oblečení bylo dostatečně velké pro ně pro oba.
Billovo srdce bilo v jeho hrudním koši jako šílené, když byl přitisknutý na něco teplého.
Byl to Tomův hrudník? Bože, tak dobře voněl.
Ugh… cítil, jak se mu okamžitě uvolnily svaly.
Taaaakk dobré… teeeeplé…
Tom se usmál, když cítil, že se Bill uvolnil.
Černovlasé dvojče nechalo svou hlavu padnout dozadu, opřelo se o Tomovo rameno.
Kytarista tentokrát nebojoval. Opřel si obličej o ten Billův.
Bill věděl, že se červená.
Tom byl tak zatraceně blízko…
Dobře, vždycky si byli blízcí. Ale… tohle bylo tak jiné. Tak intimní…
Mladší chlapec málem vypískl, když ucítil ruce na svém pase, jak si ho přitáhly blíž,
Oh, bože… srdce mu určitě brzo exploduje na kousíčky!
Tom se spokojeně usmál.
Jeho tváře byly tak teplé. Tak jemné…
Chtěl si zabořit nos do Billova krku a čichat k jeho vlasům, jeho kůži, jeho všemu…
Jup, byl královsky v prdeli. Jeho nutkání byla tak silná…
Tak těžká popírat…
Do prdele s kontrolou, Tom se nosem přitiskl přesně tam, kam chtěl a nadechl bráškovu vůni.
Oh bože… chtěl ho na ten krk políbit. Líbat, kousat, lízat… všechno!
Najednou Bill otevřel mikinu a přitiskl se na kraj balkonu. „Oh, koukejte!“
—————————————————————————–
Díky bohu, že to Georg konečně udělal pohyb dolů.
Málem začínal šílet!!!!
Tom… Tom by… oh sakra… kurva, kurva, kurva, KURVA!!!!
Tváře mu hořely. Stejně jako jeho vnitřnosti a bříško. Oh, sladká lítající sračko… Tom ho vzrušoval…
Byl vzrušený svým vlastním bratrem…!!!! CO SE MU TO DĚLO?!?!?!
AAAAAAAAAAAAAAAAHHHHHHHHHHHHHH!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
—————————————————————————–
„Bille, jsi v pořádku?“ zeptal se Gustav ustaraně.
„Samozřejmě, že jsem v pořádku, proč bych neměl být? Je mi vynikajícně, je mi dobře, nic mi není. Ne, vůbec nic. Je mi nejlíp, jak mi kdy bylo. Jsem v pohodě, jsem v pohodě, ty nejsi v pohodě? Já jsem taky v pohodě!“ blábolil Bill, aniž by zastavoval.
„Tak si prosím přestaň rvát vlasy.“ Podíval se na něj Gustav divně.
Bill otevřel pusu, aby něco řekl, aby řekl, že si nerve vlasy, ale zavřel ji, když ucítil bolest ze své hlavy,
Zpěvák si přestal tahat za vlasy a zaměřil se na Georga.
—————————————————————————–
Mezitím, Georg šel naproti hýbajícímu se stínu.
Prostor byl vylidněný.
Potřeboval někoho, kdo by mu s jeho úkolem pomohl.
A za rohem někdo byl.
Gustav si dal ruku na pusu, když viděl, jak někdo jde k rohu, kde stál.
Stín se blížil a Georg si skousl ret. Teď!
Basák vystoupil před člověka a zvedl svou zástěrku. „LÍZÁTKO ZDARMA!!!“
Georg zavřel oči. Nechtěl nic vidět.
Mohl to být kdokoliv!
OHMŮJBOŽE! Co když to byl policajt?!
Pak to uslyšel.
Jeho kamarádi se hystericky smáli.
„Mňau.“
Georg otevřel jedno oko.
Kočka.
Kočka se na něj koukala velkýma očima; jeho tělo bylo zmražené na jednom místě.
„Oh.
autor: Emma Kafrum
překlad: Lil.Katie
betaread: Janule
PS: jen vzkaz od Lil.Katie – tenhle týden je se školou mimo, takže nestíhá překládat na příští týden, proto nebude v sobotu Lace, a nejspíš ani v pondělí Signed In. Doufám, že chápete, prostě není čas. Pa J. :o)
omg začíná se nám to pěkně přiostřovat!! :)))))))))
Kočka :D:D:D:D:D:D to mě dostalo 😀 Ale… konečně se to mezi dvojčaty hýbne 😀
Je škodas, že tu nebude Lace ani Signed In… ale, užíj si to tam 🙂
XD u toho telefonátu jsem chcípala XD tento díl je fakt povedený XD
Moje píča vypadá jako velrybí pusa!!! Šmarjá was ist das??? 😀 😀 😀
*rofl* tlemim se od začátku do konce…
a těšim se, až mezi dvojčátkama cosi vytryskne..aaaa love it ♥
Oh toto bola úplne úžasná časť kks ja tento príbeh jednoducho milujem kks aaaaach Bill s Tomom sú taký roztomilý a keď si predstavím jak sú v jednej mikine kks úžas 😀 úplne sa rozplývam :D… och škoda že na budúci týždeň Signed In nebude ale tak nejak to predýcham kks chápem že nejde v kuse furt len prekladať 😀 hlavné je že to niekto prekladá a za to som nesmierne vďačná že môžem čítať takýto dokonalý príbeh kks :-* 😀 skvelé
To bylo strašné, ty jejich úkoly, já se z nich jednou zblázním, chudák Georg, to bych neudělala ani za zlaté prase xDDD Ale Tomi, ten v tom lítá, ten už je náš xD Těším se na další díly, jak se budou kluci k sobě víc mít a až si to všechno pěkně řeknou ♥ Super =)
úžasný XD
Větší pošahanost jsem ještě nečetla 😀 Tohle je rpostě jak americká komedie 😀 Ještě takové to repete jak tam bylo 😀
,,Gustav byl v šoku.
Geod měl ruku na puse.
Tom byl normální.
…
Počkat…
Sjeďme si to ještě jednou.
Gustav byl v šoku. – ok, normální reakce.
Georg měl ruku na puse. – …byl také překvapený. Ok.
Tom byl normální.
Taaaaaak… Takhle to Nemělo vypadat.
Proč byl Tom normální?"
Miluju to ♥
Mňaaau :D:D:D:D
umřu a ať si slečna výlet užije:D
Já to prostě miluju 😀 Je to táák dobree.. 😀
Já nemohla z toho telefonátu 😀 😀
…"Mých dětí?… Madam, je mi 15."…"Nemůžu kojit navždy!!! "MOJE KOZY ZAČÍNAJÍ BÝT OCHABLÝ! Čtyři děti, Richarde! ČTYŘI!!! Moje píča vypadá jako velrybí pusa, že jsem tolikrát rodila! UŽ V TĚLE NEMÁM VÍC MLÍKA! NEJSEM KRÁVA!" 😀 😀 😀 fakt sem myslela že umřu smíchy 😀 😀 sem ani nemohla číst dál 😀 😀
to je fakt dokonalá povídka
Oh..tk teď jsem se smála jestě víc než při minulém díle xD..tahle povídka je opravdu nářez xD:DD
tak a sem mrtvá tahle povídka je DOKONALÁ!!!:D:D:D:D:D:D
u toho telefonátu jsem ležela smíchy.. xD ale doráží mě ten Bill jako… nevím, co je u divný na tom, že ho vzrušuje jeho brácha xD vždyť to tu přece všichni ví… není se za co stydět Billí xDD jen to všem řekni x)
jéžiš ten konec!!!! Já mám lochce a byla jsem sprdnuta rodičema!!! Jak jsem furt měla své náhlé výbuchy smíchu xD jen jsem chtěla říct, že jsem Signed in začala číst až TEĎ! Ale neboj, poslušně jsem komentovala i předešlé dílky…,)
To je tak silné. 😀
*sladká lítající sračka* 😀 😀
LOL xDDD ten Gustavův telefonát xDDDD a Lízátko zdarma xDD
a mezi dvojčátky, ummm… ♥♥
Chudak Geo 😀 😀 😀 a Gustav byl skvely, to by do nej clovek nerekl xDDD kluci jsou fakt nehorazni ptaci !!! xDDDDD
jedna z nejluxusnějších povídek. vždycky se u ní musim smát jak blbeček :D*
dokonalee ^^ nevim co mam delat driv, jestli se smat, nebo rozplyvat nad tou scenkou co se mezi nimi odehrala :))
No já mám dost ty vole,obdivuju autorčin smysl pro humor 😀
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA!
AAAAAAAAAAAAAAAAAAA!
Úžasný, nádherný..
Já to miluju!
Ahh….
😀
Vždycky se směju do obrazovky jako blbeček…
Tak to je moc! Úžasné! Nemůžu se dočkat dlšího dílu xD
nechapu jak nekdo muze vymyslet takou blbost(v dobrem slova smyslu):D
Tvl, tie hlášky 😀 mňa to Signed in raz zabije!!! 😀 *rofl*…Oh, milujem to! :))) Teším sa na ďalšiu časť, aj keď nebude tak skoro 🙁
Miluju to! xD Směju se od začátku do konce xD ta hra neměla chybu..prej kočka na něho koukala..xDDD A ten Gustav..žárlivá manželka xD
Chlapečci od macareny mě dodělali xD
OMG!! tu povidku naprosto miluju!! xD ctu jich hodne ale takhle je moje nejoblibenejsi a cekam na nu jak na vanoce 😀 .. sem rada ze se uz i neco mezi klukama deje 😉 zacina se to rozjidet a sem napnuta co si georg s gustavem na billa vymysleli!!
OO bože.. totálně mě dostal Gustavův úkol 😀 😀 jsem mrtvá!!! 😀
:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D *nezvládne tento nejbáječnější z nejbáječnějších dílů této povídky okomentovat, protože smíchy při čtení umřela* :D:D
ja sa tu pekne zaradím na kopu medzi mŕtvych. nedokážem okomentovať ako sa mi to strašne páči.
Lízátko zdarma!!!! 😀 😀 😀 😀 Já tuhle povídku vážně nedávám 😀 Takové záchvaty smíchu 😀 😀 😀 Já se prostě nemůžu přestat smát 😀 A ten Gustav jak telefonoval 😀 😀 😀 To je moc! 😀 😀
Miluju tuhle povídku, miluju!♥
Čtu to v kuse,ale už se nemůžu ani smat jak mně bolí břicho.Ta povídka nemá chybu.