autor: GingerBalletGirl
Flashback
S taškami plnými oblečení si zavolal taxi, aby jej dovezlo na letiště. Byl pevně rozhodnutý. Musí odtud pryč.
„Dobrý den, co si přejete?“ zašvitořila paní za přepážkou na chlapce s blond dready před ní.
„Jaký je nejbližší let do Německa?“ vypálil na ni jako odpověď. Zahleděla se do monitoru na svém stole.
„Nejbližší let je do Berlína asi za patnáct minut, ale tam již bohužel nemáme volná místa, máme však pár volných míst v letu do Mnichova za půl hodiny, avšak v business class.“ Zadívala se soucitně na mladého chlapce, protože tušila, že na tak drahou letenku nebude mít peníze. Překvapením se jí rozšířily oči, když před ní mrštil kreditní kartu a oznámil, že to bere. Ohromena mu vydala letenku a poslala jej, aby se nechal odbavit a počkal na svůj let. Chlapec slušně poděkoval a odkráčel s kufrem Louis Vuitton táhnoucí za sebou. Slečna nechápavě zamrkala a vrátila se ke své práci. Matně vzpomínala, kdy ona sama měla na kontě dohromady tolik peněz, aby si mohla pořídit aspoň kabelku LV, natož kufr takových rozměrů.
Tom stál v letištní hale se svým novým kufrem po boku. V taxíku ho napadlo, že přepravovat oblečení jen tak v taškách letadlem by bylo šílenství, a tak si skáknul ještě na jednu zastávku v obchodě. Vzal největší kufr, co našel, nekoukal na cenovku, a rychle zase odpochodoval do taxíku, kde do něj všechny své úlovky naskládal. Najednou se mu v kapse rozezněl song od jeho oblíbence 50centa. Udiveně zašmátral po mobilu, aby zjistil, kdo mu o půl jedné v noci posílá sms. Na displeji se objevilo Billovo jméno a stručný vzkaz: Zítra zkouška na páteční koncert – po ní sex u mě? Chci tě. Tomovi udělal žaludek pár kotrmelců. Zhnuseně se podíval na mobil. Měl sto chutí jej hodit celý do koše, ale na to ho měl moc rád a nechtěl ztratit všechny písničky, co v něm měl, a tak vytáhl pouze simku a vyhodil ji. Poté v kontaktech nalistoval Billovo číslo a zmáčknul C. Mobil měl ještě přihlouplý dotaz, jestli chce kontakt opravdu smazat, ale Tom neváhal a volbu potvrdil. Tohle číslo už nebude potřebovat.
Při odbavování si prožil pár velmi nepěkných chvilek. Sice prošel detektorem bez jediného pípnutí, ale ochranka byla nervózní z jeho volného oblečení alias nebezpečného úložného prostoru, a tak si musel vytrpět pár dotyků při prohledávání. Pokaždé, když se ho dotknula ruka chlápka v uniformě, projela jím elektrická vlna. A ne žádného erotického zachvění, ale pěkně nepříjemného vysokého proudu. Každý dotek mu připomínal Billa. Každý dotek byl nepříjemný, jako by se ho sám Bill dotýkal. Každý dotek mu do těla propaloval díru.
„Bude zbytečné se vás ptát, jestli pod těmi prostěradly nemáte náhodou bombu?“
„Nebojte, opravdovou bombu mám jen v trenkách…“ odvětil ironicky Tom a musel se taky usmát, když viděl chlápka v záchvatu smíchu.
Nad dredatou hlavou se rozblikalo výstražné světýlko upozorňující cestující, aby si zapnuli pásy. Tom chvíli bojoval s kovovými přezkami, ale nakonec do sebe zapadly. Nahodil si sluchátka na uši a zapnul jednu z těch písniček, kterým říkal vymývač mozku – rychlé drumy, nesrozumitelná nebo žádná slova, neurčitá melodie. Prostě něco, u čeho nemusíte přemýšlet, protože vám to ani přemýšlet nedovolí.
„Promiňte, pane…“ blonďatá letuška ve středních letech mu poklepala na rameno. Vypadala jako všechny ostatní na palubě – stejná uniforma, prázdné oči, bezchybný chrup a permanentní plastický úsměv.
„Musíte vypnout svůj mobilní telefon, není dovoleno používat elektronické přístroje při vzletu.“ Svou žádost zakončila dalším oslňujícím úsměvem.
„To je dobrý, mám zapnutý flight mode*, a navíc to nemá simku, takže…“ snažil se Tom obměkčit Barbie Letušku.
„Bohužel, musím vás přesto požádat, abyste svůj mobilní přístroj vypnul. Po vzletu si jej zase můžete zapnout.“ Tomovi už odlesky jejích zubů propalovaly sítnici, a tak bez dalšího protestu mobil vypnul. Podíval se z okýnka, ale neviděl nic než světla jako tečky v černočerné tmě. Zaostřil blíž a zachytil svůj odraz ve skle. Stále vypadal jako neštěstí s dvěma nohama. A to všechno kvůli…
Zatnul ruce v pěst. Po tváři mu stekla jedna jediná hořká slza.
Slza vzteku, slza nenávisti.
Tohle mu vrátí.
I s úroky.
Konec flashbacku
Toma ze snu vytrhlo zvonění jeho mobilu. Ta potvora od včerejšího odpoledne nezavřela zobák. Otráveně vystrčil ruku z pod hromady peřin a nahmatal na stolku mobil. Pak vtáhl ruku i s telefonem zpátky do svého doupěte a otráveně si prohlédnul displej. Od včerejška už dvanáctá zpráva od Billa. Brouku, chci teď hned tady.:)
Tom znechuceně odhodil mobil kamsi do místnosti a uslyšel tupou ránu o zeď. Jak měl Davida rád, za tohle by ho zabil.
Tom znechuceně odhodil mobil kamsi do místnosti a uslyšel tupou ránu o zeď. Jak měl Davida rád, za tohle by ho zabil.
„Kluci, já jsem tak šťastný, že vás mám zase pohromadě…“ prohodil nadšeně David, když se s nimi včera loučil.
„Měli bychom zajít společně na oběd, přece musíme oslavit, že se nám vrátila naše zatoulaná ovečka!“ se smíchem dloubnul Toma do ramene. Najednou se odněkud zpoza rohu vynořil udýchaný Bill.
„Super nápad! Najdu na netu nějakou skvělou restauraci! Bude to ten nejskvělejší oběd, co jste měli!“ Géčka, Tom a David na něj koukali jako na návštěvníka z Marsu. Bill na společné schůzky většinou ani nechodil, natož aby je s takovým nadšením organizoval.
„No co koukáte, jsem rád, že mám zpátky svého brášku!“ ostatní si oddechli, že s Billem přece jenom nic není, ale Tom tušil, že taky něco nehraje.
„Odpoledne vám pošlu adresu v smsce, ju? Aaa Tomíku? Byl bych rád, kdybys mi dal svoje nové číslo, myslím, že mám jen staré, které očividně nefunguje.“ Zakoulel očkama po Tomovi, kterému náhle všechno docvaklo. Tak o tohle tu šlo! Chvíli se rozmýšlel, jestli mu má dát svoje pravé číslo, nebo si vymyslí nějaké falešné, ale pak mu došlo, že jinak se na zítřejší oběd s Davidem a klukama nedostane. Věděl, že bude litovat, ale neměl na výběr.
„Dobře, jasně, takže… 555 281…“
A dneska bude muset celé odpoledne sedět a usmívat se na člověka, který se mu hnusil. Díky, Davide, vážně díky. Sice jeho setkání s Billem už nebyla tak dramatická jako první a Tom už nebyl z brášky tak nervózní, ale vždycky mohla přijít situace, kterou by neočekával a která by ho zaskočila. Vždycky mohl zazmatkovat a všechno zkazit. Tři roky se těšil na svou pomstu, a teď by to celé poslal do kytek. Mobil překvapivě zapípal znovu. Očividně srážku se zdí přežil. Jestli se mnou nebudeš mluvit, neřeknu ti, kde bude oběd s klukama. 😉 Tom protočil oči. Celý Bill. Bez vydírání by si ani nevrznul. Doslova. Rychle vyťukal co nejkratší zprávu, jako by to mělo snad míň bolet. Ahoj Bille, laskavě napiš adresu a nedělej fóry. Tom Nečekal dlouho a vytoužená adresa mu zablikala na displeji zároveň s pochvalou od Billa, že s ním konečně začíná být rozumná řeč. Ještě aby nadával, pomyslel si rasta a začal se oblékat a připravovat na Billovu psychickou masáž, která ho jistojistě čeká.
Do restaurace přijel s pětiminutovým zpožděním. Ve městě se už neorientoval tak dobře, jak si myslel, a chlap se přece nebude ptát na cestu, ne? Bylo už celkem teplo, a tak uvítal, že kluci a David obsadili stůl na venkovní terase. Ta restaurace byla vážně krásná, i když ji vybíral Bill. Dřevěná stavba v italském stylu se spoustou červených květin a červenou střechou. Od jejich stolu se ozýval Georgův smích, ale ostatní osazenstvo moc pobaveně nevypadalo. Jen Billovy oči zajiskřily, když uviděl přicházet své dvojče. Okamžitě se narovnal a přehodil jednu tenkou nožku přes druhou. Ruce se zabijácky dlouhými nehty složil úhledně do klína širokým úsměvem vítal Toma, který se na něj radši nedíval.
„Už jsme se báli, že nepřijdeš – další tři roky.“ Zasmál se David objal Toma na přivítanou. Georg, stále se smějící, se na něj obrátil.
„Hej, Tome… víš, čemu se tady všichni smějem?“ Gustav otráveně zakoulel očima, odtušil, že si bude muset jeho vtip poslechnout znova.
„Zrovna jsem klukům říkal jeden takový fór, co jsem fakt vymyslel sám…“ znovu vybuchl smíchy a Gustavovy oči opět vylétly až ke stropu, „… hej hej, poslouchej – Jdou takhle dva kluci po ulici, jeden vypadá jak ženská a druhej je taky Kaulitz!“ zakončil svůj vlastní „vtip“ další mohutným záchvatem smíchu. Ostatní si nezúčastněně vzali jídelní lístky a upřeně hypnotizovali názvy jídel schováni za koženými deskami, aby všem kolem bylo jasné, že to dlouhovlasé k nim nepatří.
Tom se odvážil na chvilku mrknout na Billa, kterého však nejspíš v tu samou chvíli napadlo totéž, takže se jejich pohledy střetly tak prudce, že kdyby Georg tak nehlučil, ostatní by mohli téměř slyšet malou ránu. Tom se na Billa s velkým přemáháním příjemně usmál a Bill si jako odpověď jazykem smyslně přejel po rtech. Tom se otočil zpátky ke svému jídelnímu lístku.
Tohle bude dlouhé odpoledne…
autor: GingerBalletGirl
betaread: Janule
Možná mám svou blond identitu schovanou pod zrzavou barvou, ale aj tak sem se musela tou "Vtipu" zasmát, hey xD To bych nebyla já 😀 Co mě ještě rozesmálo, byla ta Tománkova hláška "Nebojte, opravdovou bombu mám jen v trenkách…" ;DD
Jinak úžasný díl 🙂 Vlastně.. Ještě ani jeden nebyl jiný, než úžasný 😉
Jen tak dááál, začínám tu povídku milovat víc a víc ^^*
Hlavně jsem zvědavá, jestli Tom někdy Billovi podlehne, nebo co si na něj vymyslí 🙂 *HiiHiiH*
Další zajímavá část..tady to bude ještě hodně zajímavé
ten vtip :DDD vždycky mě zabíjí :DD jsi geni/t/ální sis ♥
aww, ten Bill *-* jen se snaž Billíku, do toho, jsi sexy! *-* xDD jen jestli to zabere, že…
A já sem si myslela že mu tu sms Brouku, chci teď hned tady.:)píše Bill a ono prd 🙁 Psychická masáž zní docela příjemně, spíš bych tomu říkala teror 🙂 A super jako dycky :-))))
Tak o Tomovo bombě v trenkách asi neni pochyb 😀 😀 😀
Bože, tohle bude masakrrrrrr…. Ty dva až se do sebe pustí… Už se těšim 😀
[4]: Vsak on mu tu sms pise Tom, to tam neni poznat? 🙁 tak to se omlouvam 🙂
A dekuju moc za komentare :*
[3]: Sis, ty jsi dneska na ICQ taky geni(t)alni, takze si nemame co vycitat 😀 :***
[6]: Teda oprava – on tu sms pise Bill 😀 ja uz sem k veceru nepouzitelna, takze melu hrozne hovna 😀 😀
Jůchů, před chvílí jsem se na to vrhla, ale musim letět z práce domů, takže to dočtu později. ALE! povídka mě zaujala. a to je u mě vzácné, jo ;D
jo, líbí se mi to, hezky píšete, slečno 😉
Jsem ráda že jsem tuto povídku dnes začala číst, je velice dobrá, se mi moc líbí! Takovéhle žánry já moc ráda xD I když to bívá věčinou na opak že, ale to mi vubec nevadí, aspoň je to zas kus něčeho jiného x) Fandím moc Tomovi, nenechala bych Billa tak snadno aby ho dostal, je moc arogantní, jen ať mu to Tom hezky vrátí a vyhýbá se jeho prackám dál x)
Pak možná Billovi dojde jak se dřív k Tomovi choval, a pořád chová jako by Tom byl jen pouhá hračka pro pobavení!
Měl by své chování Billi změnit, jen ať mu Tom sundá hřebínek x) Těším se na další díl, supa, supa <3
ÓÓÓ ten Bill je ae sviňka =DDD