Geisha form Tokyo 7.

autor: Doris & Kakinka

Mladý muž znaveně seděl za svým pracovním stolem. Byl dnes bez nálady. Odpočítával každou minutu, kdy bude moct konečně  odejít domů. Poškrábal se mezi černými copánky a dopil svůj  čaj, který byl už hodnou chvíli studený.  
„Tome…“ zaklepala na dveře jeho pracovny mladá hospodyně a nakoukla dovnitř. Tom k ní zvedl zrak a vyčkával.  
„Vaše žena se ptá, zda s ní pojedete do města na nákup.“ Tom vzdychl a zavřel oči. Dočista na to zapomněl. Slíbil své ženě, že pojede s ní. Bylo potřeba nakoupit nějaké věci do domácnosti a ona sama si chtěla koupit nové Kimono.  
„Jistě. Hned tam přijdu.“ Usmál se na hospodyni. Ta se lehce uklonila a opustila jeho pracovnu.

Tom byl mladý a úspěšný  muž v Tokyu. Byl velmi velevážený a snad každý  jej tady znal. Měl úspěch především, co se peněz a živobytí týkalo. Ale života? 
Nakonec ještě podepsal nějaké papíry a poté je hned založil. Dneska už toho měl dost. Byl z toho znechucený, a proto bude rád, že může zase na chvíli vypadnout ze své kanceláře.  
Z věšáku si vzal své sako, které si tady pokaždé odložil, když pracoval, jelikož mu bylo poněkud nepohodlné v tom být celý den. Když nemusel a byl ve své kanceláři, mohl sako sundat a pracovat pouze v košili.  
Ještě zkontroloval, zda něco nezapomněl. A s posledním rozhlédnutím opustil svou kancelář, kterou v zápětí hned na to zamknul. 

„Drahá,“ usmál se vlídně Tom na svou ženu, když ji uviděl. Políbil ji na tvář na uvítanou a poté se Tom spolu se svou ženou rozešel. 
„Omlouvám se, ale úplně jsem na to zapomněl, ale děkuji, že jsi mě z práce vytáhla.“ Usmál se spokojeně Tom, když vyšli z budovy, a konečně byl i Tom na čerstvém vzduchu.

Jeho žena Yoko se zavěsila do jeho ramene.  
„Nic se přeci neděje. Nevěděla jsem, zda nemáš moc práce, proto jsem se raději zeptala.“ Usmála se na něj a vysloužila si tím polibek na čelo. Yoko byla drobná mladá žena. Sahala Tomovi po ramena a skoro se vedle něj ztrácela. Tom nemohl být spokojenější. Jeho žena byla poklad. Možná to nejlepší, co ho tu v Japonsku mohlo potkat.  
„Práci jsem měl, ale ta počká.“ Pohladil druhou rukou její dlaň a klidnou chůzí s ní vyšel směr centrum města. Yoko milovala městskou tržnici. Vždy tam koupila všechno, co potřebovala.  

„Ozvala se ti už  rodina?“ Zapředl Tom rozhovor. Yoko jen smutně sklopila oči.  
„Ne. Věděla jsem, že to odvrhnutí myslí vážně.“ Tom si ji přitiskl více ke svému boku.  
„Netrap se tím. Zkusila jsi to.“ Usmál se na svou ženu a rozhlížel se parkem, který právě míjeli. Yoko se svou rodinou od svatby nemluvila. Její rodina nepřenesla přes srdce, že si nevzala Japonce a právě Toma vinili z toho, že jejich dcera není schopná otěhotnět. Bylo to pro ně jako zneuctění rodiny. Tom však v neplodnosti svojí ženy žádný problém neviděl a Yoko si začínala na nastalou situaci zvykat.

Jejich manželství, aby byla pravda odhalena, vlastně nebylo založeno na lásce. Ani z jedné strany. Ano, měli se rádi, ale nemilovali se. Vzali se proto, že to oba potřebovali. Tom především z toho důvodu, aby mohl zůstat v Tokyu a nemusel zpátky do Německa, z kterého před nějakou dobu z jistého důvodu utekl. A Yoko měla jistě taky problémy, takže i ona souhlasila. Přesto, že se nemilovali, měli dobrý vztah, až by se dalo říct, že by jim jejich manželství leckdo mohl závidět. Jen a pouze Tom a Yoko znali pravdu, a přesto žili, dalo by se říct, opravdu spokojený život. Ani jeden z nich by si nedovolil stěžovat na toho druhého.  

Zbytek cesty míříce k centru ani jeden nějak moc nemluvili. Sem tam mezi sebou prohodili nějaké to slůvko, ale jinak oba mlčeli. Kráčeli vedle sebe a ohlíželi se kolem sebe. Tom především. Byl opravdu rád, že mohl práce alespoň na chvíli nechat. 
Na chvíli na to nakonec dorazili na místo, kde byla velká tržnice a taky mnoho lidí. 
„Tak, kde půjdeme, Yoko? Co potřebuješ koupit?“ Zeptal se Tom tiše a při tom pohlédl na svou ženu.  
„Oh, potřebuju nové Kimono a nové látky a také šperky.“ Usmála se Yoko a její manžel jí úsměv oplatil. Věděl, že jeho žena Yoko nákupy milovala a oni byli v situaci, kdy si to mohli dovolit a nemuseli se omezovat jako jiní.  
„Dobře, tak půjdeme támhle.“ Ukázal vlídně Tom rukou k jednomu stánku, který prodával první věc na seznamu, co Yoko potřebovala. Pomalu se společně k stánku rozešli. Tady především byla svou paní Yoko, jelikož tohle byl její záliba. Na druhou stranu, Tom byl přeci jenom muž, takže to nechal na své ženě a pouze ji doprovázel. Někdy jí ale také poradil a řekl svůj názor.  

Postupně obešli i jiné stánky a nakoupili všechno, co potřebovali. Tom to ze své peněženky všechno zaplatil a nechal zabalit. Nákupy mu nijak nevadily. Navíc tyhle stánky byly také na čerstvém vzduchu, takže byl jenom rád. Nemusel být někde uvnitř budovy zavřený. 
„Je to všechno, má drahá, nebo bys ráda ještě něco?“ Usmál se Tom na svou ženu, která se usmála. Nákupy jí vždy zlepšily náladu a nemyslela na nic špatného. Třeba na svou rodinu, která jí kvůli Tomovi zavrhla. Tady její chmurné myšlenky šly stranou. 
„Ne, tohle bude všechno, Tome.“ Vydechla spokojeně jeho žena, a poté, když jí Tom opět líbnul na čelo, jelikož to rád dělal, rozešla se po jeho boku zpátky.

Tom zrovna vybíral své  ženě z vlasů několik okvětních lístků, co padaly ze stromu, když do jeho těla kdosi narazil a padnul k zemi. 

„Moc se omlouvám, pane.“ Píplo to stvoření. Tom se podíval k zemi. Pod jeho nohama klečela mladá dívka a omluvně se mu klaněla.  
„Nic se nestalo.“ Usmál se Tom a sehnul se k dívce. Chytil ji za ramena a pomohl jí se zvednout. Trochu se zarazil, když pohlédl do její tváře. Někoho mu připomínala. Ale nevěděl koho. Byla krásná.  
„Sakuro…“ Ozval se další hlas a hned na to k nim přispěchala Aiko. Tom stočil svůj pohled na ni.  
„Oh, Tome… Moc se omlouvám. Učí se. Nezlob se na ni.“ Tom se usmál. Znal Aiko, zrovna tak, jako ona znala jeho. Jejich jména byla v Tokyu vážená a Tom znal Geishy, které Aiko vychovala.“  
„Nic se neděje, Aiko.“ Pomohl vstát mladé dívce, která mu padla k nohám, a teď na něj koukala vyděšeně, a zároveň šokovaně.  
„Jak se jmenuješ?“ Podíval se na dívku. S Billem se zamotal svět. Právě se díval do tváře svému bratrovi, ale proč on ho nepoznal? Nejspíš tím, že byl opět nalíčený a oblečený jako dívka. Jako začínající Geisha. Srdce se mu rozbušilo zběsilou rychlostí. 

„S… Sakura.“ Pípnul v odpověď a nechal si od Toma zastrčit pramen vlasů, který vypadl z jeho účesu, za ucho. Už je to několik dní, co se učí být Geishou a nyní se učil chodit na svých botách. Učil se to již předtím, a tak ho Aiko vzala ven. Aby poznal i zdejší prostředí. Na vratké cestě se mu ale podlomil kotník, a proto ztratil rovnováhu.  
„Neboj se… Aiko z tebe udělá pravou Geishu.“ Povzbudivě se usmál Tom a chytil se znovu svojí ženy, která to celé pozorovala. Přesně tohle na Tomovi zbožňovala. Jeho laskavost. Jiný muž by se nezachoval jako právě Tom. Bill trochu usykl, když stál pevně na nohách. Kotník ho zabolel.  
„Snaží se. Bude to dobrá Geisha.“ Pokývala hlavou Aiko. Bill se zasmušilým výrazem sklonil hlavu. On ho nepoznal. Jeho bratr ho nepoznal a Bill mu nemohl skočit do náruče a říct, kdo je. A ta žena po Tomově boku…. 
„Uč se. Rád strávím večer ve společnosti mladé krásky.“ Věnoval Billovi poslední úsměv Tom a se svou ženou pokračoval v cestě. Billovi se chtělo začít plakat. Aiko to na něm poznala a nerozuměla tomu. Bill by měl být přeci rád, za tak vlídná slova. Dostal kompliment hodný pravé Geishy, a toho by si měl cenit.

Jenže pro Billa to bylo zdaleka jiné, než by kdo mohl vědět či jen tušit. Právě se díval do očí svého bratra, kterého tak dlouho hledá, a přitom nemohl udělat nic. Nemohl ani promluvit. A on ho nepoznal. 
A právě teď nemohl promluvit, jelikož by se neudržel a opravdu by se rozplakal. Nepoznal svého bratra, jelikož jej měl za dívku, za začínající Geishu, která se učí. Ani jeho pronikavé oči jej neprozradily. Billovi v tu chvíli bylo ouzko. Na jednu stranu jej hřálo u srdce, jelikož konečně našel, uviděl svého bratra, který mu tolik chybí, ale na druhou stranu jako by jej stále nenašel.  
Tom byl moc hodný a laskavý a leckterá dívka by jeho chování ocenila a byla za něj ráda, ale Bill nebyl dívka. Byl to chlapec, jeho bratr, který se pouze skrýval za masku dívky, Geishy. Ale přesto všechno, přes všechno to líčení a Kimono, to byl stále on. Stále to byl Bill. 

Tom už se neohlédnul. Jak se rozešel se svou ženou po jeho boku, tak i pokračoval dál v chůzi. Neotáčel se, ale přesto jeho myšlenky utkvěly u oné dívky, kterou potkal s Aiko. Měl stále před očima její tvář, její oči. Někoho mu tak strašně připomínala, ale Tom nevěděl koho. Musel ale říct, že byla opravdu krásná. Něčím výjimečná, a on věřil, že jednou bude tou nejlepší Geishou v celém Tokyu. Cítil to v ní. A on bude jenom rád, když se s ní znovu setká. Usmál se pro sebe. Nic ale neříkal, a už dále se tím prozatím nezabýval. Raději šel dál vedle svojí ženy mířící pomalu pryč. 
Bill rychle zamrkal svými dlouhými a namalovanými řasami, aby tak zahnal slzy, které se mu snažily dostat napovrch. Nesměl plakat. Rozmazal by si tak líčení, a hlavně si to nesměl dovolit. Stále se díval na místo, kde ještě před chvíli stál jeho bratr. Ten muž, který mu pomohl zvednout se a vstát. Byl to Tom.  

„Povídám jdeme, Sakuro,“ promluvila už poněkolikáté Aiko, když jej Bill stále nevnímal. Jako by byl hodnou chvíli úplně mimo.  
„Co… co?“ Vydechl Bill a trhnu sebou, jako by se právě probudil. Jako by se vrátil zpátky na zem a podíval se na ženu. 
„Už jakou dobu tady k tobě promlouvám, ale ty jsi mě vůbec nevnímala. Stalo se něco snad?“ Špitla Aiko, a přitom se dívala na Billa. Od chvíle, kdy potkali Toma, jako by Bill přestal vnímat. Úplně vypnul a nic kolem něj neexistovalo. 
V tu chvíli Billovi došla slova, které mu Tom předtím, než se rozešel pryč, sdělil. „Rád strávím večer ve společnosti mladé krásky.“ Tahle slova věděl Bill, že patřila jemu. Na jednu stranu mu to moc nepolichotilo a zamrzelo, jelikož i jeho bratr jej měl za dívku, ale… snad se ani nedivil. Na druhou stranu byl snad i rád. A to proto, že pokud bude Bill dobrý a naučí se být pravou Geishou, stráví večer s jeho bratrem… s Tomem. To byla jeho šance. Šance promluvit a říct mu všechno, co měl na srdci, a konečně jej po tak dlouhé době obejmout. 

„Ne, ne nic. Omlouvám se. Jen jsem se nad něčím zamyslela.“ Vydechl Bill tiše. Mohl by říct Aiko, že Tom, ten Tom, kterého potkali, je jeho bratr, ale bál se, že tím by něco mohl pokazit a Toma by už nikdy neměl šanci vidět. A o co hůř, promluvit si sním. 
Aiko tedy jen přikývla, ale už nic neřekla. Ukázala Billovi rukou, aby jí následoval a pokračovala v cestě. Bill se drobnými kroky rozešel za ženou. Dbal na to, aby znovu neupadl a neskácel se na zem. Tiše chvílemi ještě usyknul, jelikož jej kotník stále bolel, ale snažil se na to nemyslet. Nyní bylo důležité to, aby byl šikovný a dokázal všechno to, co po něm Aiko chce. Poté se bude moct znovu setkat s Tomem. Stát se pravou Geishou. To bylo to, co Billa teď táhlo ještě víc k tomu, jelikož teď už měl jasný cíl.

„Sakuro. Co se děje?“ Promluvila večer Aiko na Billa, zatímco mu rozčesávala vlasy u něj v pokoji. „Od té nešťastné události v parku jsi nepromluvila.“ Aiko byla zvyklá, že Bill mluvíval. Povídal jí o svých pocitech, když něco viděl nebo udělal. Bill se bál říct jí pravdu. Ale zároveň měl tolik otázek, co se Toma týkalo.  
„Ten muž… ty ho znáš?“ Zvednul k ní své čokoládové oči, když odložila kartáč a klekla si naproti němu.  
„Ano. Je to velice vážený muž, a právě proto by sis jeho slov měla vážit.“  
„Já si jich vážím.“ Ubezpečil ji rychle Bill. Aiko se na něj tázavě zadívala. 
„Líbil se ti, že?“ Billovi se na okamžik zastavil dech. Líbil… Líbil se mu už dávno, líbí se mu teď a nejspíš se mu už vždycky líbit bude. Byl jeho dvojče. Ale Bill přesto cítil něco trochu jiného než bratrskou náklonnost. O to víc byl nešťastný, když Tom odešel a Bill chtěl znát alespoň důvod proč.  
„Já… já nevím. Asi ano.“ Přikývl Bill. Potřeboval trochu lhát. „Ale… ta žena…“  
Aiko jen chápavě přikývla. 
„Yoko… je to Tomova manželka. Vzali se celkem krátce po tom, co Tom přiletěl do Japonska. Poznala jsem ho, když žádal mou společnost a později společnost mých svěřenkyň. Uč se a bude chtít trávit večery i s tebou.“ Pohladila Billa po vlasech a zvedla se. Nebylo jí zrovna po chuti, že se Billovi zalíbí nějaký muž, ale na druhou stranu, bylo to bezpečnější, než kdyby se mu zalíbila nějaká dívka. Stejně Billa nikdo nedostane na víc než jeden večer příjemné konverzace.