autor: Rachel
Bill:
Rychle přejedu poslední z tisíce křižovatek, a konečně zabočím do naší ulice, v duchu si pobrukujíc písničku z rádia. Zaparkuji na volném místě před naší garáží a vypnu motor auta, vysíleně se opírajíc o sedadlo.
Vůbec jsem nečekal, že by se nám škola mohla protáhnout až do pěti a než jsem skončil s mým výtvorem, se kterým jsem si hrál celý den, a vyšel ven ze školy, bylo už něco málo před půl šestou. Další půlhodinu mi trvalo, než jsem se vymotal z úplného centra města a málem jsem při tom přišel o nervy. V pátek večer před víkendem je Berlín vždycky zablokovanej kolonama, ale tak moc jsem jich od doby, co jsem si udělal řidičák a koupil auto, ještě neviděl. V té jedné jsem stál dobrých patnáct minut na jednom a tom samém místě, a myslel jsem, že zešílím. Kilometrové kolony aut a dlouhodobé stání na jednom místě není nic pro netrpělivého člověka, jako jsem já.
Vystoupím z auta a pečlivě ho zamknu, dnes už ho nebudu potřebovat. Přejdu po chodníčku k domovním dveřím a vytáhnu z kabelky klíče… nato však překvapeně vykulím oči, když je mi odpovědí už odemklý zámek. Tiše vejdu do předsíně a překvapeně se zuju, zavírajíc za sebou dveře. Nevěděl jsem, že bude Tom doma a počká, až se vrátím ze školy. Podle nezamknutých dveří to ale vypadá, že mě opravdu chtěl překvapit a počkat na mě. To je divné, proč je v domě i přesto takový klid?
„Tome?!“ volným krokem popojdu ke schodům a zavolám směrem k hornímu patru, odpovědí je mi však jen to samé ticho, které mě uvítalo před chvílí. Že by opravdu nebyl doma? Proč teda ale byly ty dveře odemčené, přece by zamkl, kdyby někam šel. Nebo ne?
Tiše popojdu ke kuchyni a zvědavě nahlédnu dovnitř. Obývák prázdný a kuchyně taky, nikdo kromě mě tu není. Pečlivěji se rozhlédnu kolem… mou pozornost však upoutá malý kus papíru, položený na stole v kuchyni. Zvědavě popojdu blíž a vezmu do prstů papír, na kterém je rychle naškrábaný nějaký vzkaz.
Šel jsem ven. Nevím, kdy se vrátím. T.
Přečtu si ten nečitelný škrabopis ještě dvakrát, třikrát a nato ho s nezájmem vyhodím zmačkaný do koše. Určitě šel někam ven se Slečnou Dokonalou a pospíchal. To by možná vysvětlovalo ty nezamčené dveře, Tomovy klíče jsem totiž ani v předsíni, ani tady v kuchyni neviděl. Má jediné štěstí, že nás za tu dobu, co byl barák prázdnej, nikdo nevykradl, byl bych moc zvědavý, jak by to pak vysvětloval mámě, že nestihl zamknout, protože pospíchal na rande.
A já idiot si myslel, nebo alespoň na malou chvíli věřil tomu, že na mě čeká doma s večeří a s nějakým filmem na dobrý večer.
Zavrtím hlavou nad svou naivitou, které se už asi nikdy nezbavím, a vyjdu po schodech do horního patra. Vypadá to tady, jako by tu řádilo tornádo. Dveře do Tomova pokoje a do koupelny jsou otevřené dokořán, obraz, který jsem mamce před rokem maloval, visí nakřivo, a všechno tady působí tak nějak chaoticky a neuspořádaně… co tady tomu chaosu však panuje nejvíc, je šílený smrad, který mi okamžitě vžene slzy do očí. Párkrát zamrkám a prsty si promnu špičku nosu, ve které mě ten hnus začíná nutit ke kýchání. Vypadá to na nějakou silnou voňavku, napadá mě ale jenom jeden člověk, komu by mohla patřit.
Zavřu dveře do Tomova pokoje a s prsty, stále přitisknutými na nosních dírkách, popojdu blíž ke koupelně, odkud ten smrad vychází. Tohle není na vůni, to je na otravu a čím blíž jdu, tím víc se o tom přesvědčuji. Bože, kolik toho ten magor na sebe vylil?! Myslím, že půl lahvičky minimálně, odpovědi se mi však dostane hned v okamžiku, kdy vejdu do koupelny. Na umyvadle leží zdroj toho prostředku na kýchání… a já ho jen nedůvěřivě vezmu do prstů.
Jako bych to neříkal, lahvička zpoloviny zeje prázdnotou! Pozvednu ji výš, otevřu víčko a přikrčím nos. No fuj, to je hnus! Tak silně kořeněnou vůni jsem ještě v životě necítil a jestli to na sebe Tom opravdu napatlal, jako že určitě ano, bude smrdět a odpuzovat lidi víc než divoký prase. Vždycky měl dobrý vkus na vůně a parfémy, uměl si vybrat ten správný a sladit jej, proto nechápu, co ho to napadlo si koupit tuhle Alpu, či co to je.
Sehnu se blíž k lahvičce, a ať už se snažím v tom smradu najít opravdovou vůni, znovu nakrčím nos. Tohle mu určitě musela vybrat ta jeho princezna, Tom by si takovou hrůzu dobrovolně sám nikdy nekoupil. Kdyby vylezl ze žumpy, možná by na tom byl líp, než s tímhle děsem. Budu to muset větrat minimálně tři dny, aby se tu dalo normálně dýchat bez toho, aniž by se mi zamořily plíce a umřel bych na kýchání.
Odložím tu šílenost dostatečně daleko od mojí osoby a zadívám se na sebe do zrcadla. Nemám čas řešit úchylné nápady mého bratra, ke kterým mu dopomáhá jeho nová přítelkyně, teď mám na práci něco jiného. Dnes dopoledne mi volal můj kamarád Georg a pozval mě na nějakou soukromou akci, kterou dělá u sebe doma. Souhlasil jsem, hlavně i proto, že jsem ho už dlouho neviděl. Říkal mi, že začátek je kolem šesté a já mu slíbil, že na sto procent přijdu, to jsem ale ještě netušil, že se mi malování tak protáhne.
V autě cestou domů jsem si už jakžtakž promyslel outfit, na něco mi ta kolona byla přeci jen dobrá. Sice mě v jednu chvíli napadlo, že bych se mohl stavit k Diorovi a případně si na dnešek pořídit něco nového, nakonec jsem to však zamítl kvůli mému zpoždění. Je šest večer, pokud chci v sedm vyjít z domu kompletně upravený, mám co dělat s výběrem oblečení a s líčením. I přesto už se ale šíleně těším a nemůžu se dočkat, až vyrazím mezi lidi. Už dlouho jsem nikde nebyl, poslední akci už si ani nepamatuju. O to víc se ale ke Geemu těším, organizace takových akcí byla vždycky jeho parketa. Nejde mi o to, abych se opil, to ne. Nemám rád lidi, kteří se úplně ztřískají, z akce nemají nic a ráno se vzbudí s bolehlavem a totálním oknem. Já sám jsem takhle naštěstí nikdy nedopadl, rád se bavím a piji jenom decentně, to, co mi chutná. To je taky důvod, proč půjdu ke Georgovi pěšky a ne autem.
Vyjdu z domu, otočím klíčkem v zámku a pečlivě zkontroluji, jestli je opravdu zamčeno. Člověk nikdy neví, co se může stát, hlavně tady v Berlíně. Hodím klíče do kabelky a vyjdu na chodník, známou cestou ke Georgově domu. Není to daleko, počítám, že do dvaceti minut jsem tam.
Asi jsem vám ještě nevyprávěl o Georgovi. Byl a je to můj i Tomův dobrý kámoš, jeden z mála lidí, kterému bezmezně důvěřuji. Známe se už od našich sedmi let a naše přátelství vydrželo doteď. Gee je zárukou srandy, s ním se člověk nikdy nenudí, a když se dá dohromady s Tomem, je o zábavu postaráno.
Souhlasil jsem, když mi dnes ráno volal a říkal, že mě na té párty chce. O prázdninách jsme se totiž viděli snad jenom jednou, konec srpna strávil na dovolené v Turecku a vrátil se teprve před týdnem. Těším se na jeho vtípky a hýkavý smích, který mě vždycky dokáže dostat do kolen. Vsadím se, že to bude to první, co uslyším, až tam vejdu.
Zvědavě nastražím uši a pohledem vyhledám dům přede mnou, ve kterém to očividně žije. Hudbu jsem slyšel už dvě ulice před tím a jak vidím, párty je v plném proudu.
Pomalu projdu pootevřenou brankou a zamířím přes zahradu k terase, přes kterou se dostanu dovnitř. Hodně lidí se ale baví i tady venku, ostatně proč ne, noc bude určitě teplá. Popojdu po anglickém trávníčku a rozhlédnu se po nich. Do oka mi okamžitě padne hlouček tančících lidí, bavících a smějících se děvčat… a jeden neznámý fešák, který okamžitě upoutá mou pozornost.
A myslím, že nejsem sám, koho ten druhý zaujal. Cítím na sobě pohled těch nádherných, mandlových očí už od chvíle, kdy jsem do zahrady vstoupil. Natočím hlavu na stranu a jen rychle po něm přejedu pohledem. Mmm, nevypadá vůbec špatně. Očima vyhledám ty jeho… a když se naše pohledy na okamžik střetnou, věnuji mu malý úsměv. Během okamžiku mi jej oplatí a já jen sebevědomě zamířím dovnitř. Vsadím se a dám ruku do ohně na to, že se mi teď kouká na zadek, což mi ale vůbec nevadí, ba právě naopak. Dnešní večer se mi začíná rýsovat, mnohem slibněji, než jsem si ho představoval…
Vstoupím do rozlehlého obýváku a překvapeně se rozhlédnu kolem. Nečekal bych, že se sem vejde tolik lidí, ale pěkně jsem se zmýlil. Je jich tu přinejmenším sto a všichni se skvěle baví. Ať už tančí na hudbu, kterou jim DJ vybral, nebo posedávají u malého minibaru. Záře světel se barevně míhají po celém domě a já jen pomalu popojdu víc dovnitř, abych konečně našel toho blázna, který tohle celé zorganizoval.
Nedělá mi to překvapivě moc velký problém na to, že je tu kotel lidí. Mělo mě to napadnout hned, že Geeho najdu rozesmátého, stát bokem s nějakou slečnou, kterou drží kolem pasu. Aha, asi se snaží zapůsobit, ovšem do doby, než k němu přijdu já.
Oči se mu rozzáří jako hvězdičky, když mě jen koutkem oka zahlédne a nato se rozjařeně usměje.
„Bille! Konečně, už jsem myslel, že nepřijdeš!“ zakřičí na mě přes všechnu hlasitou hudbu a přiblble zatleská rukama. Je v náladě, poznám to na něm. Nevědomky je tak ještě vtipnější, pokud to ovšem v jeho případě ještě vůbec jde.
„Promiň, zdržel jsem se ve škole, protáhlo se nám to,“ vysvětlím omluvně a vidím, jak na má slova pustí tu dívku a něco jí pošeptá, načež popojde ke mně.
„Bille, musím si tu ještě něco zařídit, víš. Zatím si běž támhle k baru něco objednat, za chvilku se k tobě vrátím, jo?“ podívá se na mě a já jen přikývnu. Zatím se aspoň porozhlédnu kolem a možná tu uvidím někoho známého.
Popojdu k baru a po dlouhé chvíli přemýšlení si konečně objednám moje oblíbené pití. Sleduji barmana, jak dělá svou práci, a po očku po něm pokukuju. Je o něco málo starší než já, vypadá ale, že je zralej na ženění. Manželka a zdravé, krásné děti jsou jeho životním cílem, poznám to. Nic takového není pro mě, v žádném případě.
S poděkováním přijmu nabízený drink… a nevědomky se od baru otočím právě včas. Tiše vydechnu a se zatajeným dechem sleduji můj nový objev, který právě vešel dovnitř. Přejde na druhý konec obýváku se skleničkou v ruce, avšak ne tak daleko na to, abych na něj neviděl. Perfektně mi tím nahrává do karet… a myslím, že tohle gesto byl jeho záměr.
Pozoruji jeho vysokou, štíhlou postavu bez mrknutí oka a nedýchám úžasem. Vypadá to, že je Ital, alespoň podle jeho snědé pleti, na které jsem doteď nenašel jedinou chybičku. Jeho černé prstýnky na hlavě se lesknou, jsou krásně kudrnaté a poodhalují jeho černé obočí, pod kterým na mě pohlíží dvě nádherné, čokoládové oči, které mě uchvacují už od chvíle, kdy jsem je tam venku na zahradě spatřil poprvé, to nejkrásnější má však teprve přijít. Stačí, abych pohledem sjel na jeho tělo a svaly, které zahaluje trošku volnější tričko, a jsem v háji. Tohle je přesně můj typ, dostává mě naprosto vším a určitě si to uvědomuje.
Naše pohledy se střetnou přesně ve stejném okamžiku a já jen nesměle pootevřu ústa, neschopen slova, které by vyjádřilo můj obdiv, se kterým k němu vzhlížím. Můj princ se na mě usměje a já mu odpovím dlouhým pohledem do jeho očí, abych s ním za několik dlouhých vteřin mohl uhnout někam jinam, mimo něj.
Nemůžu se mu nabídnout hned, musí si mě získat, a já jsem si jistý, že se o to bude snažit. Cítím na sobě jeho pohled, kterým si mě prohlíží, a v duchu si tleskám. Kdyby jen věděl, kolik přemáhání mě to stojí, abych se na něj ani koutkem oka nepodíval. Chci ho, strašně moc ho chci, i kdyby to mělo být jen na jednu noc. Stál by za hřích, i za ten nejmenší, nevinný flirt. Do prdele, totálně mě pobláznil jeho pohled, ke kterému se po pár chvilkách chladného odmítání opět vrátím. Dívá se na mě stále stejně a já jsem z jeho nevinných úsměvů totálně v háji. Proč mi Georg nikdy neřekl, jakého má sexy kámoše? Ještě chvilku se na něj koukat a postaví se mi…
Zaženu myšlenku na to, jestli jsem se tam oholil, a věnuji pozornost hudbě, která se právě začíná rozjíždět. Miluju Davida Guettu, umí perfektně mixovat songy. Tohle je má jedinečná šance, jak se předvést… a já si ji nenechám nikým vzít.
Odložím skleničku s pitím na bar, a když na sobě ucítím pozornost mého Pana Dokonalého, sebevědomě si upravím vlasy. Naposled se rozhlédnu kolem sebe… to, že to byla blbost, mi však dojde hned v dalším okamžiku. Srdce se mi zastaví a nohy mi jen nechtěně zdřevění, když před sebou spatřím něco, co bych tu ani v nejmenším neočekával…
autor: Rachel
betaread: Janule
CO ? KDO TAM JE ŽE BY TOM TO MY nedelej se zblázním
opravdu jsem litovala Billův nos:D:D
kdopak? že by bráška se slečnou Dokonalou?…
Doufám, že je to Tom, protože ten rádoby Ital se mi vůbec nelíbí!!! Anebo to bude slešna Dokonalá s nějakým jiným chlapem, to by bylo taky zajímavé, každopádně se mi nelíbí, jak rychle Bill na Toma zapomněl a klidně by vyjel po jiném =(
Jinak dílek jako vždy super ♥
Rachel, u tvých povídek mi jedna věc hrozně vadí a to, že si nemůžu přečíst všechny díly najednou xD
No u té voňavky jsem nemohla jako xD Já chci, aby tam byla Caroline s nějaky jinym klukem! Toma tu mohl čekat alespoň trošku, páč Geo je přece i jeho kámoš, ale Caroline určitě ne! Ať je tam Car a cucá se s nějakym jinym klukem! Jo! Mrcha!……ani neviš, jak moc jsem zvědavá na další dílek!!!Paráádka!
♥ ♥ ♥ stačí to k tomu, abych vyjádřila, jak šíleně to mám ráda? 😀
No to si děláš prdel? Vám upa přeskočilo! Tom má tu svou cuchtli a Bill se nám teď zakoukal do nějakého kudrnáče :-/ Ty mě štveš Ráchelíno xD
Bych řekla že tam bude Tom s dokonalou a budou se tam okusovat při tancování ne? Se nám to začíná čím dál tím víc zamotávat a já netuším jak se pak daj dohromady když oba budou mít jiný… jedině že by si vyměnili partnerové xD
TOM xD prostě tam bude! xD
Som trochu, vlastne dosť prekvapená, že z Tvojho pera Rachel vzniklo aj niečo takéto. Píšeš krásne, ale zatiaľ všetko čo som čítala, tak v každej poviedke sa Bill s Tomom bezvýhradne milovali a tu… je mi z toho strašne smutno. Je to krásne to áno, ale chýba mi láska medzi nimi. A dokonca Bill Toma miluje a je schopný očumovať niekoho chudzieho. Ja viem, že v skutočnom živote to tak chodí, ale ja som radšej v tom svete kde je všetko dokonalé.