autor: Doris
„Tome, no tak…“ Nakoukla s povzdychnutím Simone do Tomova pokoje. Co se vrátili od Billa, Tom nevyšel z pokoje. Byl už večer a Tom stále jen ležel na posteli a brečel.
„Nech mě bejt.“ Fňuknul a na svoji matku se ani nepodíval. Právě teď ji tolik nenáviděl. Cítil se naprosto zoufalý. Chtěl být s Billem… potřeboval s ním být, a zároveň se bál porušit zákaz svojí matky. Byla to prostě jeho matka a on ji poslouchával. Teď to ale bylo těžší než kdykoliv jindy. Simone vzdychla a vešla do jeho pokoje úplně. Posadila se na kraj jeho postele a dlaň mu položila na lopatky. Tom sebou cuknul a ohnal se po ní.
„Nech mě!“ Křikl po ní a zle se na ni podíval.
„No tak, Tome… pochop… je to pro tvoje dobro.“ Snažila se Simon udobřit si vlastního syna.
„Ne… je to pro tvoje dobro. Ty to nechápeš.“ Plakal Tom a neměl v nejmenším plánu se uklidňovat.
„Tome… on je pro tebe starý.“ Promlouvala mu Simone do duše, ale Tom jen nesouhlasně kroutil hlavou.
„On… má jméno, mami.“ Zaprskal podrážděně. „A nezajímá mě, že je starší. Chci být s ním.“ Zabořil obličej do polštáře a neovladatelně se chvěl pod přívalem slz.
„Dobře, dobře…“ rezignovala Simone. „Tak tedy Bill. Ale Tome, tenhle… vztah… to nemá budoucnost. On je dospělý a ty jsi dítě. Nemůžete spolu být.“ Zakroutila Simone rozhodně hlavou. V tomhle nebyla ochotná vést diskuse. Jen chtěla, aby si to uvědomil Tom. Tom si ale nehodlal nic uvědomovat. Nesouhlasil s tím, co jeho máma tvrdila.
„Můžu se snad sám rozhodovat, co chci.“ Odvrátil hlavu od ní a do rukávu si otíral slané kapky z tváří.
„Jistěže ano… ale tohle musíš respektovat. Tome, snad nečekáš, že by s tebou byl na věčnost. Přestal bys ho bavit a on by tě vyměnil. To je víc než jasné.“ Zakabonila se Simone. „Pak by ses trápil ještě víc.“
„Aspoň bych to ale věděl. Mohl bych nadávat jen sám na sebe. Teď nadávám na tebe.“ Odseknul Tom a Simon dlouze vzdychla.
„Na to máš samozřejmě právo, ale moje slovo platí.“ Zvedla se z postele a opustila Tomův pokoj.
*O několik dní později*
„Tome, pojď se najíst.“ Volala Simone z kuchyně, když se Tom vrátil ze školy.
„Nech mě bejt.“ Zaprskal v odpověď a zavřel se v pokoji. Neměl v úmyslu s ní mluvit. Zlobil se. A rozhodně nebyl ochotný se uklidňovat za to, co mu udělala. Billa neviděl. Občas s ním tajně mluvil po telefonu, ale to bylo vysoce nedostačující. Potřeboval být s ním. Věděl, že to je nemožné. Že pokud za ním půjde, jeho máma se to dozví rychlostí světla. Celkem se obával toho, co by z toho mohlo vzniknout. Andreas mu několikrát nabízel, že ho bude krýt, ale Tom odmítl. Simone by Andymu stejně nevěřila. Už jí lhal dvakrát, a to si tak snadno její důvěru zpátky nezíská. Simone ho i dost hlídala. Volala mu každou chvíli, když měla Toma nechat samotného doma. Nebyla zkrátka ochotná nechat Toma napospas Billovi. Ovšem pochopitelně to silně poznamenalo její vztah s Tomem. Tom toho měl dost. Nezajímalo ho, co mu Simone udělá, když odejde. Když půjde za ním. Prostě za ním musel a to bylo hlavní. Vykašlal se na učení, popadl mikinu a seběhl z pokoje.
„Kam letíš?“ Zamračila se Simone, když Tom proletěl chodbou a nazouval si boty. Tom neodpovídal.
„Thomasi, něco jsem se tě ptala.“ Založila ruce v bok a zvýšila hlas. Tom se po ní chladně ohlédl a sebral svoje klíče.
„Ven… nestarej se.“ Vyštěknul a s hlasitým bouchnutím dveří odešel. Simone si naštvaně olízla rty. Bylo jí víc než jasné, kam jde. Sváděla boj sama se sebou, aby nevyběhla za ním a nevrazila mu pár pořádných facek. Ale tím by stejně ničeho nedocílila. Spíš se teď modlila, aby byl Bill natolik rozumný, že Toma pošle domů. Řekla mu přeci jasně, že si nepřeje, aby se stýkali.
Tom naštvaně odkopával kamínky před sebou. Měl toho vážně po krk. Čekal, kdy se rozezvoní jeho mobil s tím, že mu máma dá pořádnou sodu s jasným rozkazem se vrátit domů. Nic takového se ale nedělo. Za chvíli to Tom vypustil z hlavy a přidal do kroku. Už chtěl být u Billa. Posledních pár metrů doběhl sprintem. Jako by mu snad měl jeho dům zmizet z dosahu, kdyby to neudělal. Nedočkavě začal klepat na dveře a přešlapoval na místě.
„Tome… co tu…“ Zatvářil se překvapeně Bill, když otevřel. Svoji větu ale nedořekl, jelikož Tom se mu vrhnul kolem krku a svými rty ho umlčel. Bill zavrávoral a několikrát zaraženě zamrkal. Po chvíli se ale vzpamatoval a začal Tomovi polibky oplácet. Zabouchl dveře, a aniž by Toma pouštěl, couval s ním do obýváku, kde dopadl do křesla a Tom se na něj obkročmo vyšplhal. Nehodlal se vzdát jeho rtů. Znovu a znovu se jich zmocňoval a kňoural.
„Tome… Tome… nech mě vydechnout.“ Usmál se Bill a šetrně jeho hlavu odtáhl. Hladil ho po tvářích.
„Promiň. Já musel. Moc jsi mi chyběl.“ Našpulil Tom frustrovaně rty. Bill mu na ně vtiskl dětskou mlaskavou pusu a Tom se mlsně olízl. Teď si připadal spokojený. Ne doma. Ale tady.
Bill se pousmál. Moc dobře věděl, co by měl říct. Ale nedokázal to. Bez Toma se cítil neúplný. Tom byl něco, co mu dávalo nový elán do žil. Ten, který mu tak naléhavě chyběl. Nedokázal říct ODEJDI. A ani to říkat nechtěl.
Bill se pousmál. Moc dobře věděl, co by měl říct. Ale nedokázal to. Bez Toma se cítil neúplný. Tom byl něco, co mu dávalo nový elán do žil. Ten, který mu tak naléhavě chyběl. Nedokázal říct ODEJDI. A ani to říkat nechtěl.
„I ty mně, Tome.“ Ubezpečil ho o stejných pocitech a Tom se mu stulil do náruče.
„Ví tvoje máma, kde jsi?“ Protnul po chvíli ticho Bill. Tom vzdychnul. Nechtěl o ní mluvit. Zvedl k němu čokoládové oči a pokrčil rameny.
„Neříkal jsem jí to. Ale asi ví. A mně to je jedno. Nemůže mi tě zakázat. I kdyby dělala, co chtěla, tak to nezmění.“ Zakroutil rázně hlavou, až ho několik dredů šlehlo do obličeje. Bill stiskl jeho hlavu v dlaních.
„Tome… miluju tě, ano. Pamatuj si to.“ Dlouze ho políbil. Tom nechápal, proč mu to říká zrovna takhle a zrovna teď, ale nebránil se. Zato Bill věděl. Moc dobře věděl. Nebo spíše tušil. Rozhodně nezapomněl na slova, co mu Simone věnovala. A bylo mu víc než jasné, že tentokrát nepřijde mluvit. Teď už bude jednat. Tom přijímal Billův jazyk se stejnou naléhavostí, s jakou mu ho Bill nabízel.
„Bille… děje se něco?“ Zmateně zatěkal pohledem Tom po Billově tváři. Bill se snažil zůstávat klidný. Nic nedávat najevo. Zvlášť před Tomem nemohl ventilovat své obavy.
„Ne… Jen se tě nemůžu nabažit.“ Pohladil palcem naběhlé rty svého mladého milence. Tom se dětsky zaculil a Billa v ten moment napadlo, že se opravdu možná zbláznil. Tom byl ještě dítě. Jen se snažil být dospělý. Musel dát Simone za pravdu… neměli by spolu být. Ale to mu říkal mozek. Pravidelně pulsující svalový orgán v jeho hrudi říkal něco jiného. A Bill byl nucen poslouchat jen ten. I když mu bylo jasné, že tím nalil olej do ohně a minulost se v jeho životě zopakuje.
autor: Doris
betaread: Janule
nice,nice nice..:)) honem dál..:))
Mám pocit že z toho nekoukýá nic hezkého .. :((( honem dál :))
Aaah, přečetla jsem to než jdu do školy. To bylo dokonalý. Prostě jo. Chápu Simone, ale chci, aby byl Tom s Billem. Bylo úžasný, jak zase hned mezi dveřma se na sebe vrhli. Je to smutný a strašně roztomilý. Miluju to, Doris, úplně moc. Napsala bych delší komentář, ale musím už jít.
Trošku mimo komentář z minule, no xD
To bude průšvih…!!! Bill měl aspoň Simone zavolat, že je Tom u něj a že se nemusí bát. Je to hrozně těžké pro všechny, ale doufám, že najdou nějaké přijatelné řešení, začíná se to dostávat do dost smutného stádia…♥♥♥
Bille! Ser na minulost! Žij přítomností! Pardon, nechala jsem se unést xD ježiš marja, ten Tom má teda odvahu, jen do ní, jsem nas*aná s tebou Tomi! Nenech se! Ale jako chápu Billa, ale neci aby to s Tomem nějak ukončil…NE! Prostě…ježiš já jsem tak napjatá…s každým dílem newím ani ťuk co mám očekávat, tohle je prostě moje nejmilovanější povídka!!!! Juhů, dál, dál!
ehm…teď jsem si vzpoměla…on se teda ten Scotty na tu útratu nepůjde??? Já jen, že tam nebyla zmínka o tom, že by se to stáhlo.
[6]: Nebyla? No nevadí 😀 Nepůjde 😀
[7]: jéééžiš tak to jsem si oddechla 🙂 aspoň že tak 🙂
Oh, krásný, krásný dílek..Ale bojím se, že to takhle hezky nezkončí.. rychle dál, protože čekat na tuhle povídku je docela těžkej úkol…:)
ooooo bože já jsem uplně vždcyky do týhle povídky zažraná uplně to prožívám:D to je tak smutn ej příběh když jejih tak krásnej vztah neni podporovanej a doufám ,že se od sebbe neoddělí protože jinak já budu brečet:D 🙁
Uf, jestli na něj Simone zavolá policajty, tak mě asi klepne. Jsem z toho nervózní xD
Sorry, ale já sem ten komentář prostě musim dát xD Dnes jsem si ukrytýho četla po čtvrtý od začátku…a usoudila jsem, že Bill je pěkně v prdeli! Promiňte mi ty slova, ale prostě to tak je, je více než jasné, že Tom nepřijde domů nijak zvlášť brzy po tom co odešel a jak Bill říká, tentokrát Simone nebude mluvit, ale jednat, takže určitě zavolá policii…tedy pokud se autorka nerozhodne Simone tak trochu "přeskládat" mozek xD…jinak jako, asi bych tě, milá Doris, zabila, kdybys na něj posala chlupatý!!! Já chcu zejtra další díl, nebo tě pozítří budu strašt ve snu…
[12]: mno ale to bych se pak nedozvěděla, jak to dopadlo….děcka! Já mám dilema!
[13]: jo a Doris, budeš mi muset zaplatit okuláry, páč vždycky když si to čtu, tak jsem k tomu monitoru TAK blízko, že si myslim, že za chvilku oslepnu, páč tohle se ani jinak nedá číst xD
Ten jejich vztah je úplně osudový, aspoň teda z Billovy strany, když se mu ta minulost takhle vrací. Je mi ho tolik líto a zároveň se bojím, že to nedopadne dobře 🙈