autor: cynical_terror & undrockroll
Tak, miláčci, dnes máme první část posledního dílu. Zuzu ho rozdělila, protože je strašně dlouhý, takže hned, jak se vrátí z dovolené, přeloží druhou část, kterou byste tu měli najít další neděli. Užijte si to, blížíme se do finále. J. :o)
Venku byla zima a padal bílý sníh. Bill jej mohl sotva vidět přes zamlžená okna. Byl v jejich nahrávacím studiu v Magdeburku, pracoval s Davidem. Psali nové texty pro své první anglické album.
„Ještě pořád potřebuješ pracovat na výslovnosti,“ řekl David. „Ale myslím, že to bude v pořádku.“
Bill si povzdechl a položil ruku na stranu svých sluchátek. „To je to moje zkurvené ´r´. Nemůžu ho vyslovit. Je to tak hloupé.“
„Zvykneš si na to.“ David se podíval na hodinky a zamračil se. „Sakra, musím se setkat se svou přítelkyní… už jsme skončili. Dobrá práce.“
„Chtěl jsem ještě zůstat a trénovat,“ zamumlal Bill a stále zíral na noty před sebou. „Měj hezký večer.“
„Mám to v plánu. Uvidíme se později. Oh!“ David se zašklebil. „Neuvidíme se později. Během pár dní odlétáte na Maledivy. Uvidíme se za pár týdnů.“
„Jo,“ řekl Bill a cítil, jak mu břicho zavalilo teplo. „Bože. Zatraceně už potřebuju dovolenou.“
„Zasloužíte si to.“ David se podíval na hodinky. Jdu pozdě. Užij si prázdniny.“
„Jo,“ zamumlal Bill, opět si zapnul hudbu. Díval se na slova, znějící mu v hlavě dříve, než stihl otevřít ústa a zpívat, zavřel oči. Jeho hlas rezonoval v malé místnosti, zachvěl se. Cítil se jako doma, jako by domov nikdy neopustil.
Vyrušilo ho klepnutí na sklo, podíval se. Byl tam jeho bratr, s úsměvem a zvedl kytaru. Hýbal ústy a Bill se zamračil s přimhouřenýma očima. „Co?“ zakřičel a trhnul sebou. Vše mu vystřelilo zpátky do uší.
Tom stiskl vypínač, který umožňoval, aby intercom fungoval oběma směry a znovu se usmál. „Koukám, že tvrdě pracuješ.“
Bill protočil oči. „Pojď sem. Potřebuju nějakou hudbu.“
Tom opustil místnost, kytaru si připnul na záda a zavřel za sebou dveře. „Nemůžeš to dělat beze mě, viď?“
„Oh, idiote,“ řekl Bill s úsměvem. Upravil si sluchátka a vyplázl na Toma jazyk. Tom se zašklebil, naklonil se a chytil Billův jazyk mezi rty. „Mmph!“
Tom nasál jazyk do vlastních úst a dravě Billa políbil. Jeho bratr zasténal, rukama sklouzl na Tomovu kytaru a škubal páskem proti Tomovu krku. Tom se zasmál a odtáhl se.
„Jsi v hravé náladě,“ řekl Tom, oči mu ztmavly vzrušením. „Chceš pracovat na tomhle, nebo…“
„Vrátíme se do našeho pokoje?“ zeptal se Bill. Tom si promnul ruce, znovu přistoupil k Billovi. „Tomi, já musím cvičit. Nemůžeme.“
„Hmm, taky bych měl trochu cvičit,“ řekl Tom tichým hlasem. Políbil Billa na bradu a nechal rty zabloudit přes Billův krk, až k jeho uchu, vsál dovnitř ušní lalůček. Bill se zapřel do Toma, miloval, když mu jeho bratr věnoval pozornost.
„Tomi, v tomhle se vůbec cvičit nepotřebuješ,“ povzdechl si Bill. „Tomi…“
Tom se usmál proti Billově kůži a začal se pohybovat směrem dolů, líbal Billa na krku a potom na jeho klíční kosti. Vzhlédl, Bill měl zavřené oči a vypadal tak pěkně se zvlněnými řasami a příliš velkými sluchátky na uších. Toma zabolelo ve slabinách, když cestoval ještě níž a svíral Billovy boky.
„Rychle, potřebuju to, bolí to,“ zašeptal Bill. „Pokračuj.“
„Kde?“
„Hm… Je mi to jedno…“ Bill se kroutil a vykláněl boky dopředu, pošťuchoval Toma do brady. Tom zasténal, odtlačil si kytaru na záda a padl na kolena. „Ach, Tome… Ooh…“
Tom přikývl a otočil Billa dokola. „Dej ruce a sklo,“ řekl tiše. „Opři se.“
„Cože?“ Bill se ohlédl přes rameno a zrudl. „Ty budeš… ty se chystáš?“
„Hm?“ Tom vklouzl prsty za Billovy kalhoty a zatahal za ně, zjistil, že mu je stáhne přes boky, aniž by rozepnul pásek. Stáhnul mu také malé šortky, až se dostal k Billovu nahému zadku.
Tom si olízl rty a naklonil se dopředu, vdechoval Billovu svěží vůni.
„Ach můj bože,“ zasténal tiše Bill a sklonil hlavu, nechal si vlasy spadnout přes tvář. Dlaně měl přitisknuté na silné sklo a roztáhl nohy.
Billa napadlo, těsně předtím, než Tom přejel rty přes jeho zadek, že by to mohla být jedna z jeho nejvíce sexy chvil v jeho životě. Tom klečel za ním, na zádech měl kytaru a byli v nahrávacím studiu.
Bylo to jako materiál na porno, Billovi se roztřásla kolena.
Tom olíznul jeho zadek ještě jednou a rychle přejel přes jeho vstup.
„Více,“ zafňukal Bill.
Tom jej znovu rychle olíznul, škádlil ho. „Musíš cvičit svoje písničky,“ řekl Tom. Znovu jej dlouze pohladil jazykem a začal líbat jeho stehno.
„Tomi, no tak, prosím.“
„Chci tě slyšet zpívat,“ řekl Tom. „Chci slyšet… Monsoon. A chci slyšet tvoje ´r´.“
Bill se třásl, opíral se o sklo a přitiskl zadek dozadu. „Nebudu zpívat.“
„No…“ Tom stáhl Billovy kalhoty až ke kotníkům. „Pak budu hledat jiné věci na líbání.“ Okusoval jeho nohy a políbil ho na koleno.
„Tomi!“ Bill zatlačil nos na sklo a povzdechl si. „Uf. Fajn.“ Tváře mu zrudly rozpaky, vzrušením a omrzelostí, ale stejně začal zpívat. „I´m staring at a broken door…“
Tom olíznul Billovo stehno, hladil ho jazykem.
„There´s… uh, nothing left here anymore,“ vydechl Bill. Více mluvil, než zpíval, ale ucítil kousnutí na levé půlce, které znamenalo, že by se měl snažit více.
„The room is cold… oh, bože… The room is cold, it´s making… Kurva, já z tebe zešílím, Tome,“ zakňučel Bill.
Tom se odtáhl. „Nemyslím si, že to je v textu…“
Přitiskl tvář opět k Billovu zadku a Bill zakvičel. „I´ve been waiting here… Tome, já nemůžu… so long… Another moment seems to´ve… Oh, kurva, udělej mě, prosím…“
„Dokonči písničku.“
„Dokonči mě,“ požadoval Bill, vystrčil zadek a Tom zavrčel.
„Chci tě slyšet zpívat,“ řekl Tom.
Bill se ohlédl přes rameno a vrhl na Toma rozzlobený pohled. „Děláš si srandu? Kdykoliv mě uslyšíš zpívat. Jen už se mě zatraceně dotkni.“
Tom se na okamžik podíval na Billa a pak sklonil hlavu a jazykem do Billa pomalu vniknul. To bylo to, v co Bill doufal, a skoro křičel, když to Tom udělal znovu.
„Ano,“ zasyčel. „Ach, ano, Tomi.“
Tomův jazyk pracoval hlouběji a Bill začal pociťovat intenzivní pocit v břiše. Nic na světě nenahradilo ten pocit, Tomův jazyk uvnitř. Jediné, co se mu líbilo více, byl na jeho místě Tomův penis.
„Sakra, ošukej mě,“ řekl Bill najednou.
„Hmm?“ Tom natáhl ruku a chytil Billův penis, začal rukou pravidelně pohybovat. „Jako takhle?“
„Ach… můj bože.“ Bill zavřel oči a bolestivě napjal prsty. Viděl hvězdy, Tom to uměl tak dobře, ale nebyl z toho překvapený. S Tomem vždycky vídal celé galaxie.
„Zpívej,“ řekl Tom ležérním tónem, který na Billa působil bouřlivě. Cítil, jak se mu stáhly vnitřnosti, když přemýšlel o téhle situaci, opravdu o ní přemýšlel a nemohl tomu uvěřit.
Zhluboka se nadechl. „Running through… Durch den…“
Tom pevně stiskl jeho penis a Bill zakňučel. „Bože, promiň… promiň… Through the monsoon, beyond the… ehm… world… Oh, můj bože, Tome, přesně tam. Kurva přímo tam.“
Tom pevně svíral Billův penis a jazykem pronikal čím dál hlouběji, až se Billovi téměř podlamovala kolena. Nechápal, jak může vůbec ještě stát, ale věděl, že by ho měl přidržovat.
„To the end of…“ Bill vytřeštil oči. V břiše mu to vařilo a on už chtěl víc. „Ach, ježíši, Tome…“
Tom pohnul rty a Bill vypustil frustrovaný zvuk. „To the end of?“ zeptal se Tom a přitiskl jazyk zpět.
Bill vykřikl a žaludek se mu převrátil. „Time!“ zasténal a tvrdě se udělal. Zasáhl sklo i své ruce. „Kurva… kurva…“
Chtěl se svalit dolů, zkolabovat na podlahu, ale Tom ho přidržel. Cítil, jak se za ním jeho bratr postavil a najednou ucítil i jeho horký penis, jak narazil do jeho zadku.
„Ach, bože,“ zasténal Bill.
Tom znovu přirazil a zasáhl jeho vstup. „Bille, já budu…“
„Ano…“
Tom zatlačil dopředu a vklouzával do Billa, když uslyšeli hlasité klepání na dveře. Bill vzhlédl a zakňučel, viděl na druhé straně skla Gustava. Naštěstí je mohl vidět pouze od hrudi nahoru, ale Bill se cítil zahanbený a rychle ze sebe Toma shodil. Rychle zápěstím přejel přes sklo a stíral důkazy o svém orgasmu.
„Hej, kluci!“ vykřikl Gustav a hlas mu jasně zazvonil intecomem. V tu chvíli si Tom uvědomil, že tu věc nechal zapnutou. Obě dvojčata zrudla a zběsile si natahovala oblečení. „Víte, že je to zapnuté, že?“ Ježíši, jste jako… šukající králíci nebo tak něco.“
„Panebože,“ zasténal Tom, zapínal si opasek a upravoval kytaru. „Kurva, jsem tak tvrdý.“
„Já vás pořád slyším,“ ozval se Gustav naštvaným hlasem.
„Drž hubu!“ odsekl Bill, uhladil si vlasy a narovnal tričko. Zvedl se od Toma a trochu se ošil, cítil se nepříjemně. Předek jeho kalhot byl vlhký a bylo to nepříjemné na jeho napjatém rozkroku. „Oh bože.“
„Co chceš?“ zeptal se Tom podrážděně.
„Já jen… už je tam vše slušné?“ duněl Gustav přes intercom.
„Jo,“ řekl Bill tiše, poníženým hlasem.
Dveře se hlučně otevřely a vešel Gustav, vypadal rozladěně. „Ježíši, už nikdy kurva znovu. Nechte si to kluci na příště.“
Bill nemohl ani vzhlédnout a Tom si povzdechl. „Co?“
„Přišel jsem vám říct,“ řekl Gustav sklíčeně, „že Dave je na cestě a chce probrat něco s Billem. Ale vypadá to, že Bill je zaneprázdněný, takže jestli chcete, abych mu zavolal…“
„Jdi do prdele,“ zabručel Bill.
„Okay, okay,“ Gustav vypadal, jako by se chtěl jít oběsit, ale měl ve tváři stopy po úšklebku. „Možná, ehm… byste neměli mít svůj dvojčecí čas tam, kde může kdokoliv přijít.“
„Ach bože,“ zasténal Bill. „Neměli jsme to v úmyslu.“
„No,“ řekl Gustav, zvedl nos nahoru a popadl dveře. „Ehm.“ A s tím zavřel dveře, vypnul intercom a zmizel.
„Máme opravdu dobré přátele,“ řekl Bill, stále rudý.
„Přítele,“ opravil ho Tom, „Georg by pravděpodobně opustil kapelu, kdyby sem přišel. Bože, proč jsme tak hloupí?“
„To je jednoduché,“ řekl Bill. „Jsi tak zatraceně žhavý.“
Tomovi se podařilo usmát. „Jsem, nebo ne?“
Oba se usmáli a málem udělali tu stejnou chybu jako dříve, když v tom David vtrhnul dovnitř.
„Bože, potřebujeme nějakou sebekontrolu,“ zamumlal Bill a vyměnili si žhavé pohledy.
***
„Možná je to až příliš.“
Tom vzhlédl od své Gibsonky. Byl s Billem v zeleném pokoji před jejich prvním koncertem na novém turné*. Nervy byly velmi silné. Bill stál před Tomem a hrál si s lemem svého trička.
„Nevím,“ odpověděl Tom a napnul jednu strunu na kytaře. „Bojovali jsme tak tvrdě, aby se to dostalo na playlist a zdá se, že fanynky to chtějí taky.“
Bill se posadil vedle Toma. „Víš, nejsem ani tak nervózní ze šou. To jen, ta jedna písnička. Co když ji zkazím?“
„Nezkazíš, to je… to je jediná věc, které se nebojím,“ řekl Tom s úsměvem a promnul Billovo rameno. „Měl by ses obávat skutečných věcí, jako že třeba spadneš z pódia, nebo že zhasnou světla, anebo že tě třeba zmlátí holky.“
„Ne,“ zasténal Bill, rukama si přikryl tvář. Tolik mu toho běželo hlavou. Byl to první večer jejich nového turné, ale taky poprvé, kdy se dvojčata odtrhla od zbytku kapely a měli svou speciální píseň sami o sobě.
Oba byli nervózní, ale nebyla to jen tréma.
„Nemůžu si pomoct, ale vypadám, jako bych byl do tebe kompletně zamilovaný, když zpívám tu písničku,“ zamumlal Bill, ztišil hlas tak, že ho slyšel jen jeho bratr.
Tom svraštil nos a ostýchavě sklonil hlavu. „Tak… nebudeme se na sebe dívat. To bude snadné, ne? Budu se soustředit na kytaru a akordy a tak.“
Bill se zamračil, ta odpověď jej zcela neuspokojila. „Dobře, myslím. Jo, v pořádku. Budu to zpívat pro publikum, tak jako tak.“
Teď se zamračil Tom. To zase moc nevyhovovalo jemu. „Samozřejmě.“
Bill se na něj usmál, naklonil se a stiskl mu ruku. „Okay, okay. Bude to…“
„Okay,“ řekl Tom.
Bill přikývl a dveře se otevřely. Byl to Saki. „Jsme připraveni.“
Kluci vstali a následovali Sakiho do zákulisí, setkali se s Georgem a Gustavem. Všichni se snažili uklidnit tím, že si dělali své vlastní věci. Gustav měl ještě sluchátka, pohupoval hlavou, podle toho, co hrála Metallica. Georg třásl rukama a zhluboka dýchal.
Dvojčata stála těsně u sebe, ale nedívala se na sebe.
Ale Billovy prsty pevně chytily lem Tomova trička a zamotaly se do něj.
***
Po koncertě měli všichni vysoký adrenalin z úžasného výkonu, kapela se uvolnila v místním klubu, až se dostali do dobré, opilé nálady. Stávalo se tradicí, zlinkovat se po nejlepší šou, a i když Billova mysl se toulala bůhví kde, stále seděl ve VIP boxu a pozoroval Georga, jak se zpil do zapomnění.
Sedl si vedle Toma, udržoval mezi nimi dostatečný odstup, ale zčervenal, když se jejich prsty pod stolem propletly.
„Tomi,“ řekl tiše, stiskl bratrovu ruku.
Tom vzhlédl od piva. „Hm?“
„Za celou In Die Nacht ses na mě ani nepodíval,“ řekl Bill a maličko našpulil rty.
Tom sledoval, jak do sebe Georg hodil další drink. Nevěřil, kolik jich do sebe mohl dostat a že si vůbec bere další. „Já vím, byl to plán. Říkal jsem ti, že to dokážeme.“
„Ale…“ Bill stiskl Tomovy prsty. „Já jsem na tebe zíral celou dobu.“
„Bille…“
„Jo, nemohl jsem si pomoct. Ta slova jsou pro tebe, Tome. Nemohl jsem je zpívat pro publikum, protože to není pro ně.“ Bill se zamračil.
„Trochu tišeji,“ zamumlal Tom.
„Je mi to jedno,“ odpověděl Bill. „Budu to zpívat jen pro tebe a příště, jestli se na mě nepodíváš…“
Tom zvedl obočí.
„Kopnu tě,“ řekl Bill. „Tvrdě, do holeně.“
„Ne,“ protestoval Tom.
„Nebudu, když mě necháš zpívat tu písničku pro tebe.“
Tom stočil rty do drobného úsměvu a Bill se posunul blíž. „Okay.“
***
Zbytek turné proběhl hladce a brzy mohla kapela na nějaký čas zase vypnout, ukrýt se a nabrat síly. Byli úspěšnější než kdy předtím a zdálo se, že se to v nejbližší době nezmění.
Dvojčatům mělo být brzy osmnáct, bylo to něco, na co čekali. Mohli by pak toho dělat o něco více, odmlouvat více lidem, získat určitou svobodu.
„Svoboda,“ řekl Bill jednoho večera, zatímco on i Tom seděli v bytě nad studiem.
„Huh?“ Tom dokončoval kolo nové videohry, kterou tam nechal Georg.
„Co myslíš?“
Tom vzhlédl, jen na moment, aby jeho závodní auto nenabouralo. „Co?“
Bill položil blok, do kterého si čmáral a vyšplhal na Toma, vyhrnul si předloktí. „Moje příští tetování.“
„Máš jich už příliš.“
Bill Toma strčil. „Nemám.“
„Proč by sis měl psát na tělo?“ Tom se zamračil, ve skutečnosti nebyl naštvaný. Billova tetování ho vzrušovala více než většina jiných věcí.
„Není to celé moje tělo, jen předloktí. Právě tady,“ řekl Bill a ukázal. „Chci tam napsat ´svoboda´. Bude to takový můj narozeninový dárek.“
„Svoboda?“
„Jo.“ Přikývl Bill. „Myslím, že mě to vystihuje… a tebe. Konečně budeme svobodní.“
„Bille,“ řekl Tom, vzdychl a položil joystick. „My nikdy nebudeme svobodní.“
Bill při těch slovech přimhouřil oči. „Ježíši, Tome, nebuď tak negativní. Všechno jde tak dobře a…“ Bill se odvrátil, úsměv mu zmizel z tváře.
„Nechtěl jsem tě tak odbýt,“ řekl Tom a přisunul se k němu blíže. Dotkl se Billova předloktí a přejížděl prsty přes místo, kde mělo být tetování. „Mrzí mě to.“
Bill mu odhodil ruku pryč. „To je v pořádku… už jsem si to rozmyslel.“
„Bille…“
„Ale předtím jsem ho opravdu chtěl.“
Tom se zamračil. „To je hloupé, Bille. Neměň svůj názor jen proto, že jsem něco řekl.“
Bill se rozzlobil a odtáhnul se. Tom si nebyl jistý, co se v Billovi odehrává, dokonce ani Bill nevěděl, proč je v takové náladě. Byl z toho tetování tak nadšený a očekával, že Tom bude taky.
„No, omlouvám se, že pro mě něco znamená to, co říkáš,“ odsekl Bill.
Tom obrátil oči v sloup. „Mě taky zajímá, co říkáš, ale měl bys být sám sebou. Stejně, jako já budu na naší oslavě mít na sobě to, co chci.“
To bylo bolavé téma a Bill přimhouřil oči ještě více, Tom si přál, aby to vůbec nevyslovil.
„To není fér,“ řekl Bill podrážděně. „Nemůžeš si prostě na jednu noc vzít oblek?“
„Nenosím zatracený oblek,“ řekl Tom, tvář se mu náhle rozpálila. Bill ho uměl naštvat (mnoha způsoby) tak rychle. „Kdy jsi mě ho v poslední době viděl nosit? Neměl jsem ho ani na maturitě! Naposledy… táta mi ho oblíknul, když mi bylo… pět.“
„Nechci ti ho oblíknout,“ odpověděl Bill podrážděně, skřípal zuby. „Můžeš si dělat, co chceš. Jen jsem se ptal, protože, já nevím, něco to pro mě znamená. Každý, kdo přijde, bude v obleku. Pokud tam chceš být jediný kretén… Kurva, dokonce i Gustav bude mít oblek.“
„Gustav může mít oblek,“ řekl Tom ostře. „Já ne.“
„To je typické.“ Bill protočil oči a zamířil pryč. „Víš co? Zítra se mnou ani nemusíš jít se podívat na místo, kde tu oslavu budeme mít. Vlastně na tu zkurvenou párty nemusíš jít.“
„Fajn, udělám to,“ odpověděl Tom sarkasticky. „Ty rozhoduješ.“
„Jdi do prdele,“ Bill si odplivl a založil ruce.
„Ty jdi do prdele,“ řekl Tom a otočil se zpátky ke hře. „A když už jsme u toho, nech si vytetovat ´svoboda´ na celé tělo a běž v obleku s Gustavem.“
Bill jen dupl nohou a opustil místnost.
Tom zaskřípal zuby a nahrbil se. Najednou byt vypadal opravdu malý a začal se hrozit noci o samotě.
***
Dvojčata tiše následovala muže v obleku přes vstupní halu. Měli zde schůzku na místě jejich narozeninové párty, která se chystala za měsíc, a ačkoliv spolu nemluvili, ani jeden si to nenechal ujít.
„Zde je bar,“ řekl muž, když dvojčata vešla do místnosti. „Za paušální poplatek ve vaší smlouvě bude otevřený. Vaši hosté budou mít možnost přicházet a odcházet zpátky na taneční parket. Jen sem.“
Bill Toma předběhl a mířil za mužem. Tom obrátil oči v sloup a rozhlédl se. Musel přiznat, že místo bylo docela pěkné. Bill měl na tyhle věci dobré oko.
„Bude mít vaše párty nějaké téma?“ zeptal se muž.
„Jo, všichni budeme mít obleky,“ řekl Tom, nemohl si pomoct.
Bill zasténal. „Bude to Casino Night.“ (Noc v kasinu).
„Ach,“ odpověděl muž a zdvořile ignoroval napětí mezi dvojčaty. „Máme sbírku převleků, ale ta může být zapůjčena na soukromou párty.“
„To nebude nutné,“ řekl Bill sladce. Tom držel jazyk za zuby.
„Tak co tomu říkáte?“ zeptal se muž dvojčat. „Můžu dojít pro papíry a můžeme začít domlouvat pronájem.“
„No, my ještě na někoho čekáme,“ řekl Bill a podíval se na svého bratra. „Měla se tady s námi setkat naše matka.“
„Ale tohle místo je skvělé,“ řekl Tom. „Jsem si jistý, že můžeme začít jednat.“
Bill zavrtěl hlavou. „Ne, ne, musíme počkat. Slíbili jsme jí, že si to může prohlédnout, předtím než…“
„Jsou to naše peníze a já říkám, udělejme to,“ řekl Tom. „A myslím, že bychom měli udělat výjimku v oblékání.“ Řekl muži, který začal vypadat velmi neklidně.
„No,“ řekl muž a odkašlal si. „Co kdybyste si to tady vy dva zatím prohlídli trochu více, a já zatím připravím ty papíry. A zatím můžete počkat na svou matku.“
Odešel tak rychle, že mu už dvojčata nestačila nic říct. Bill si povzdechl a zkřížil ruce na prsou, zamračil se na svého bratra.
„Co?“ řekl Tom. „Jsou to naše peníze.“
„Ona je naše máma.“
„Nikdy dříve ses nestaral o to, co si myslí,“ odpověděl Tom a cvrnknul ho do nosu. „A já nebudu nosit oblek.“
„Fajn,“ řekl Bill hlasitě, otočil se a s dupáním zamířil pryč. „Musím prohlédnout toalety.“
Tom sledoval, jak jeho dvojče odchází pryč a cítil, jak mu v břiše stoupá hněv. Jejich boj byl hloupý a už trval dlouho. Normálně by se políbili a usmířili už po hodině. Ale nemluvili spolu více než jeden den a Bill byl v těchhle věcech tak tvrdohlavý. Tom si hlasitě povzdechl a šel za bratrem. Přemýšlel nad kompromisem – možná by si mohl obléct oblek jen na chvíli. Z té myšlenku mu bylo skoro špatně, obleky byly tak nepohodlné a formální a škrábaly…
Zatlačil do houpajících se dveří toalety a uviděl Billa, jak stojí před zrcadlem, rty měl našpulené.
„Je podle tvých představ?“ Tom se nemohl ubránit mluvení. „Toaleta.“
„Je fajn.“
„No tak, Bille.“
Bill na Toma zíral v zrcadle, ramena měl napjatá. „Myslíš si, že jsem takový idiot, chápu to.“
„Ne…“ Tom nedořekl. „My jen… se neshodnem. Ty chceš obleky a já chci, abychom tohle místo objednali.“
„Proč je oblek tak zatraceně velký problém?“ zeptal se Bill. Položil ruku na zrcadlo dlaní dolů a stočil ji v pěst. „Tys mě tak naštval.“
Tom zavrtěl hlavou, přišel těsně k Billovi. „Bille…“ Pohladil jeho záda, byl už z toho boje unavený, a za krátkou dobu měli narozeniny.
„Nesnaž se být na mě milý jen proto, abych držel hubu,“ řekl Bill. Otočil se a shodil Tomovy ruce pryč. „Chci, abys byl na mé straně.“
„Jsem na tvé straně, vždy jsem na tvé straně,“ řekl Tom. Znovu se natáhl k Billovi a tentokrát ho neodstrčil. „No tak…“ držel Billovu tvář.
„Pak si vem oblek a nedělej si srandu z mého tetování,“ řekl Bill s přehnanou trucovitostí.
„Bille, s tím tetováním jsem byl hloupý,“ řekl Tom.
„Ty jsi vždycky hloupý.“ Billovy rty se stočily do malého úsměvu. „To je hloupý boj, co?“
„Jeden z těch nejhloupějších,“ souhlasil Tom. Lehce Billa políbil na bradu a držel stále jeho tvář. „Nelíbí se ti to místo?“
„Bylo perfektní,“ řekl Bill. Naklonil se do Tomovy ruky.
„Bylo?“
„Teď je to všechno…“ Bill se usmál. „Hádali jsme se tady.“
„Ale usmířili jsme se,“ řekl Tom. Přitáhl si Billovu hlavu a políbil jej.
„Už jsme se usmířili?“ zeptal se Bill, téměř bez dechu.
Tom přikývl. „Mrzí mě to.“
„Mě taky,“ odpověděl tiše Bill. „Dokonce, i když ses choval jako kretén.“
„Bille,“ zasténal Tom.
„Okay, okay,“ řekl Bill se smíchem a objal Toma kolem pasu. „Možná, že si taky nevezmu oblek.“
„Jo, jasně.“
Bill se usmál do Tomových rtů. „Ošukej mě.“
Tom zvedl obočí a odtáhl se. „Cože?“
„Tohle nemůže být místo, kde jsme se hádali. Musí to být místo, kde jsme šukali.“
Tom znovu zasténal a Bill mu přitiskl nohu mezi stehna.
„No tak, vím, že to chceš,“ zašeptal Bill. „Je to tak dlouho.“
„Je to jeden celý den.“
„Jo, dej mi to,“ povzdechl si Bill a tlačil svou rostoucí erekci proti Tomově. „Bolí to, Tomi.“
„Nemůžeme,“ řekl Tom. „Co když máma-„
„Nepůjde na pánské toalety, Tomi,“ řekl Bill a protočil oči. „Kromě toho, my jsme tak dobří.“
„Už ne,“ řekl Tom, ale zároveň ustupoval a táhl Billa za sebou. Našel jednu kabinku a vtáhl Billa dovnitř. „Jsme vždycky tak zatracené zvrhlí.“
„Ty jsi zvrhlý,“ řekl Bill a strčil Toma zpátky na dveře kabinky. „A já jsem jen bezmocně pod tebou.“
Tom zavrčel a zamkl dveře. „Bille, ježíši.“ Políbil Billa na krku, pohladil ho na bocích a zasténal. „Ježíši.“
Jejich rty se setkaly a ruce spojily. Oni byli velmi špatní chlapci.
***
Simone rázně vešla do klubu, mrkla na hodinky a byla naštvaná. Doprava byla strašná a ona přišla pozdě. Nesnášela někam přijít pozdě.
Neviděla své syny měsíce. Byla nervózní, a ještě více, cítila se hloupě z toho, že je nervózní. Byli to její kluci, bez ohledu na to, co už dokázali.
„Dobré odpoledne,“ řekl muž, stojící za pódiem, dělal si poznámky. „Mohu vám pomoci, madam?“
Simone se přikrčila, nenáviděla oslovení ´madam´. „Ano, mí synové by měli být tady…“
„Ach, vy jste paní Kaulitzová,“ řekl muž s úsměvem.
Simone se znovu naježila. „Ano,“ řekla skrz zaťaté zuby, aniž by se obtěžovala ho opravit. „Kde jsou kluci?“
„No, oni… o něčem debatovali,“ odpověděl a zamračil se. „Nechal jsem je samotné. Viděl jsem je jít na toaletu, myslím. Jen tam.“
„Opravdu,“ řekla Simone bezvýrazně. V žaludku jí zavířilo, vzdychla a zavřela oči na okamžik. Neznamenalo to nic, kluci se často hádali, a jen proto, že šli na toalety spolu, neznamenalo… nic. „No-„
„Ale už tam jsou přes dvacet minut, možná jsem je neviděl vycházet,“ pokračoval muž.
Simone stiskla rty. „Děkuji vám, pane. Počkám tady na ně.“
„Co si myslíte o tomhle místě?“ zeptal se muž.
„Nádhera,“ řekla Simone rychle. Právě si stihla sednout, když dvojčata vyrazila z toalet, smáli se, popichovali a strkali jeden do druhého. Simone zvedla obočí. Bill byl ve tváři zrudlý, vlasy měl rozcuchané a Tom vypadal… samolibě.
„Mami!“ zakřičel Bill, odpojil se od svého bratra a běžel, aby Simone objal.
Simone se nechala Billem celá obalit a objala mu záda, snažila se nevnímat, jak byl zpocený.
„Ahoj, miláčku,“ řekla Simone tiše, odtáhla se a prohlédla si svého syna. Podívala se mu přes rameno a uviděla Toma. Výraz v jeho tváři jí připomněl stejný pohled, který jí věnoval, když byli malí kluci a ona šla večer ven a nechala je s chůvou.
Výraz na Tomově tváři říkal ´moje´, a Simone Billa pustila.
„Ahoj, Tome,“ pozdravila i svého druhého syna. „Obejmi mě, ano?“
Tom se nakonec usmál, když matku objímal. „Vypadáš dobře, mami.“
„Tak co, kluci,“ řekla mírně nesouhlasně. Bill trochu zčervenal pod jejím pohledem a Simone chtěla něco říct, něco udělat.
Ale co mohla říct, co ještě mohla asi říct? Co mohla dělat? Oni budou dospělí, neměla nad nimi už kontrolu, už nikdy, opravdu.
Takže to spolkla a držela jazyk za zuby.
„Jdeme si prohlédnout tohle místo,“ řekla.
Bill vyjekl vzrušením a chytil ji za ruku, táhl ji klubem, zatímco Tom je pomalu následoval a vrtěl hlavou.
*jen pro připomínku pro ty, co nepamatují… první koncert turné Zimer483 se konal v Praze 3.4.2007, tady hráli In Die Nacht úplně poprvé veřejně. Tady můžete zavzpomínat. J. :o)
autor: cynical_terror & undrockroll
překlad: Zuzu
betaread: Janule
Já na Tomově místě bych rozhodně nechtěla, aby mi Bill zpíval anglicky, Billova angličtina na mně působí absolutně asexuálně, na rozdíl od jeho němčiny s tím neopakovatelným sexy "r" xD♥, a chudák Gustav, když už nic neviděl, tak aspoň slyšel xD
A s tím oblekem teda taky nevím, ani se Tomovi nedivím, že ho nechtěl xD Ale na té toaletě, fakt jsem čekala, že tam za nima Simone půjde a nachytá je rovnou při činu, takhle to vypadá, že se s celou věcí smířila, nic jiného ji v podstatě ani nezbylo, jinak by o kluky přišla…nádherné ♥♥♥
oh, tenhle díl byl krásný…nemůžu tomu uvěřit, že už bude konec 🙁 Tahle povídka je suprová. Opravdu…smekám!
*Oh, vážně?! V Praze úplně poprvé? To je milé 🙂
naprosto ve mně hrklo,když se v tom studiu objevil Gustav…O_o.mohlo to dopadnout o poznání hůř,ale zdá se,že to vzal celkem diplomaticky…:D.
jsem zvědavá,jak to všechno nakonec skončí.
Tak to je teda…
V první řadě musím přiznat, že se mi děsně ulevilo, když jsem si přečetla, že druhá část bude zveřejněná příští neděli. Dneska jsem šla sem na blog s mírnou depresí, že tahle povídka dneškem končí… a příští neděli se mám ještě na co těšit…:-D
Udivuje mě, jak byl Gustav zvláštně klidný na to, že slyšel NAPROSTO VŠECHNO, ale zase myslím, že poslední dobou už prostě čmuchal tak moc, že mu neuniklo u dvojčat absolutně nic.
Jejich hádka mě dostala, chvilku jsem myslela, že se snad ani neusmíří, naštěstí se tak stalo, pak jsem se zase bála, že Simone za nimi opravdu půjde na toalety, to by vážně nebyl dobrý nápad xD
Těším se na další část dílu, která bude poslední… a něco ve mně mi říká, že se na té párty ještě něco stane. Něco velice důležitého…
Se divim, že Gustava neklepla pepka, chudák xDD
Nadržená dvojčata, jak jinak. Oh bože, Tome, co si s tím Billem udělal? *kroutí hlavou, ale přitom je děsně nadržená na druhou část, protože si je jistá, že jejich oslava se neobejde bez jejich sexu* 😀
Simone má už hold smůlu, kluci dospěli a ona nemůže nic udělat s jejich vztahem. Měla začít dřív a intenzivěji.
Hmm, oslava bude každopádněv něčem rozhodující,si myslim…Že by v jejich vztahu? Že by Gustav mluvil..?
Když se dvojčatům ve studiu ozval Gustav tak jsem se musela strašně smát xD Chudák, tikové porno live xD
No jo, Bill je tvrdohlavá palice ale sex všechno zpraví xD Ale když si představím že příští týden je poslední část..br..
Je škoda, že tahle povídka už bude končit 🙁
A stejně jako holky přede mnou si myslim, že se na tý oslavě stane NĚCO…
Neee, ja umru do pristi nedele !!! >_< chudak mamka, muselo ji byt jasne, co na tom zachode delali 😀 a to s tim In die Nacht mi ani nedoslo, ze to byla tenkrat ta Praha ^^ nemuzu se dockat druhe casti !!!
Ten Toman je ale mrcha. Ta část:"The room is cold… oh, bože… The room is cold, it´s making… Kurva, já z tebe zešílím, Tome," zakňučel Bill.
Tom se odtáhl. "Nemyslím si, že to je v textu…" byla nejlepší×D a ten Gustav potom…no tenhle díl totálně zabitý, smála jsem se celou dobu i u té jejich hádky. Oni jsou neuvěřitelní. Nemůžu se dočkat druhé části:)
Vůbec se mi nelíbí, že už to končí! :'( Ještě počkat na tu druhou část a budu fňukat úplně ♥
noo v tom studiu:D pěknej trapas:D
jak tak přemýšlím, tak jsem ráda, že se ještě mám na co těšit příští něděli, jen nevím na co se pak budu těšit potom T-T xD no to je jedno xD teď se těšim na DTM ^^
Ach jo, proč bude už konec? T___T Jsem do téhle povídky tak strašně zamilovaná ^^ Snad tu brzy budeme mít další překlady od těchto bohyň, nebo to se mnou dopadne hodně špatně 😀
I když to bude asi znít dost přehnaně, tahle povídka mi doopravdy přirostla k srdci. Zamilovala jsem si ji. Vždy jsem se u ní zasmála, ale dokonce jsem si i pobrečela a teď najednou… bude konec. Asi si ji budu stejně číst pořád dokola a pořád v ní budu nacházet něco nového a užasného.
Takhle povídka se vážně povedlo, je nádherně napsaná, propracovaná.
Těším se na příští týden, na "konec" ale bude mě to mrzet.
A tenhle díl? xD obdivuju Toma za jeho pevné nervy, Bill byl vážně na pár facek xD ale vsadím se, že bych to taky vydržela, proto dokonalé stvoření ano ♥
Ale opět nezklamali… jejich usmiřování přišlo xD ale Simone moc nadšená nebyla xD
Jednoduše… Don´t tell Mom never end <3
"Já jen… už je tam vše slušné?" 😀 Gustav válí…ačkoliv špehuje kde se nemá, je vlastně vtipně roztomilej 😀
Nádherný dílek ale :* krásný nostalgický vzpomínky, když si vybvím Billovo kopání do Toma při In die Nacht…:* Konečně jsme mohli nakouknout díky téhle povídce do zákulisí…;D… a nebo Tomův protest že na jejich osmnáctky nebude mít oblek 😀 Jakoby to bylo včera… Všcehno tak staršně letí a s tímhle dílem jakoby se všechno zase pomalu promítalo znovu 🙂 Nádhera :*
Tentokrát byli snad odvážnější (nebo lehkomyslnější?) než obvykle… Člověk by řekl, že když je Gustav přistihl, budou opatrnější, ale ne, oni budou pokračovat v provozování sexu na veřejných místech:D Vážně jsem čekala, že tam Simone vlítne bude vytočená, ale naštěstí se tak nestalo:) Začínám ovšem pochybovat, že se z toho dvojčátka poučí a příště se budou krotit. Doufám, že v poslední části se nestane nic hrozného, protože to bych těžko rozdýchávala…:)