autor: GingerBalletGirl
*O měsíc později*
„Teda, hoši, to bylo… jakože… prostě… wow!“ rozplýval se David, když se všichni čtyři svalili v zákulisí na sedačku. Měli za sebou první koncert nového turné a Dave nemohl uvěřit, že ani po třech letech se na ně nezapomnělo a davy si pořád můžou vykřičet hlasivky, když se tihle kluci objeví na pódiu.
„A ty, Tome, tys mě dostal nejvíc, chlape! Vrátíš se odněkud z Dolní Lhotky, ale hraješ, jak bys celou tu dobu bydlel u Santany!“ Tom jen pozvednul ramena a Gustav s Georgem uznale pokývali hlavami, ale Bill si posměšně odfrknul, zvednul se a poodešel ke stolu pro svůj RedBull. Neměl rád, když byli lidé nadšení z někoho jiného, než byl on. A navíc z takového zmetka.
David ještě chvíli rekapituloval jejich show a pak odběhl organizovat vyklizení pódia a rozebrání kulis. Géčka se zabrali do nepochybně smysluplného rozhovoru a odešli to řešit k reprákům. Dvojčata zůstala v místnosti sama, ale tentokrát by člověk mezi nimi nezaznamenal ani náznak jakéhokoliv sexuálního napětí. Vlastně ani milostného napětí, ale určitě by postřehl tu neuvěřitelnou averzi, která z atmosféry přímo sálala.
Tom přešel k Billovi s potutelným úsměvem. Dělalo mu škodolibou radost vidět ho vytočeného. Opřel se bokem o stůl a naklonil se, aby Billovi viděl do tváře.
„Copak, bráško? Nejsi nějaký napjatý?“ řekl Tom nevinně s ironií vepsanou v očích. Samozřejmě, že mu bylo jasné, proč je jeho bratr naštvaný. Vždyť se o to sám zasloužil a byl na sebe řádně pyšný.
„Ty moc dobře víš, z čeho jsem „napjatý“… bráško.“ Prsknul Bill na odpověď.
„Ale no tak, to tě to pořád tak žere? Vždyť už je to měsíc stará věc… bráško.“ Pokračoval stále stejně vesele Tom.
Flashback
*Před měsícem*
Bill se převalil ve své rozházené posteli. Neopatrně si při tom lehl na své pozadí, které ho stále pobolívalo po noci s Tomem, a otráveně kníkl. Billovi byla ta řezavá bolest nepříjemná, ale jeho pocit triumfu všechno přehlušil.
Konečně Toma dostal. Konečně jej svedl. Už je zase jeho. Po tolika neúspěšných pokusech ho svést, se mu to podařilo, a on mohl slavit úspěch. Bratříček se možná vrátil trošku jiný, než si ho Bill pamatuje, ale stačí pár dnů a všechno se vrací do starých kolejí.
Přetočil se na bok, aby se podíval na tu Šípkovou Růženku, co ještě pořád vyspává, ale jeho oči neuviděly nic než bílá prostěradla. Trošku se zarazil, že tam Tom není, ale stále nepropadal panice. Ještě mohl být v koupelně, kuchyni, mohl dojít pro snídani… ale když prošel celý byt a Tom se neukázal ani na oběd, musel si přiznat, že se prostě vypařil z bytu než on sám vstal. V první chvíli mu to ani moc nevadilo, přece jenom jeho známosti na jednu noc takhle odcházejí taky, dokonce jim to občas musí nenápadně naznačovat a Tom to pochopil hned.
Ale opravdu Bill chtěl, aby se i Tom hned ráno sbalil a vypadnul? Přece jenom, byl to jeho bráška.
Když se Tom neobjevil, už se Bill jeho hledáním nezabýval. Odpoledne stejně musel za Davidem, kde měli všichni čtyři zkoušet na blížící se turné, co jim jejich „úžasný“ manažer bleskově zajistil. Bill byl doslova „nadšen“ v tom nejironičtějším slova smyslu. Jeho dny povalování, paření a ojíždění neznámých hošíků z ulice jsou sečteny.
Ale zadruhé straně, bude mít Toma.
Kdykoliv bude chtít.
Když k Davidovi dojel, všichni seděli v nahrávačce. Samozřejmě včetně Toma. Billovi prolétla hlavou myšlenka, že je dobré vědět, že zase neutekl do Evropy, ale bylo to tak rychlé, že ji ani nezaznamenal a hned ji zapomněl. Se spokojeným výraz prošel kolem ostatních, prohodil nějaký pozdrav a zamířil rovnou k Tomovi, který nic netuše seděl na židli se svou milovanou kytarou zády k Billovi.
„Neřekl si mi ani dobré ráno, bratříčku…“ Bill Toma zezadu objal a pošeptal mu místo pozdravu. Tom se otřás, když slyšel TEN hlas, ale snažil se nedat na sobě nic znát.
„Ještě jsi spal, když jsem odcházel. Nechtěl jsem tě budit.“ Odpověděl neutrálně.
„Mohl si klidně zůstat, ráno jsem měl chuť si to zopakovat. Odpustím ti to, když mi to dneska večer vynahradíš. Můžeme být zase u mě, ale klidně to budeme dělat u tebe…“ Zašeptal znovu a lehce Tomovi olíznul ušní lalůček. Tom už toho měl dost. Zvednul se, odložil kytaru a chytil Billa za zápěstí. Nenápadně si ho odtáhnul stranou, aby je ostatní ve studiu neslyšeli. Podíval se s úsměvem do bratrova zmateného výrazu.
„Bratříčku, nejspíš jsem špatně odhadnul tvé způsoby zacházení se známostmi na jednu noc.“ Bill stále nechápal, kam má tahle konverzace vést.
„O čem to…“
„Bille, žádné „večer“, „potom“ nebo „příště“ nebude. Bylo to jen na jednu noc. Víš, možná jsem trochu nostalgický, ale chtěl jsem si připomenout staré časy.“ Tom už v myšlenkách zvracel nad nepravdivostí a ironií té věty. On a připomínat si staré časy? TY časy, na které chtěl zapomenout a stále se mu to nedařilo? Cítil se neuvěřitelně směšně, ale pokračoval ve své předem naučené scénce.
„Chápej, zavzpomínat na to, jak jsme si kdysi užívali,“ Tomovi se opět udělalo špatně, „ale to je tak všechno. Bille, fakt nemám zájem si tohle nějak opakovat nebo zavádět nějakou tradici „každou noc s Billem v posteli“, no tak, z toho už jsme vyrostli. A navíc, Bille, když jsme u toho vyrůstání… víš, myslel jsem si, že jsi za tu dobu nasbíral nějaké zkušenosti, ale překvapivě… no, nejsi… jak bych to řekl… jsi stejný jako předtím – ani horší, ale ani lepší.“ Pro Billa byla ta slova jako rány do zad. Ohromeně na bratra zíral. Ten na něj mrknul a odebral se zpátky ke své kytaře. Teď měl Billa tam, kde chtěl.
Bill to nemohl pochopit. S kritikou se často nesetkával. A teď mu Tom naznačoval, že není dobrý v posteli? Jakože cože prosím?
Kdyby byl Bill tak citlivý, jak se kvůli médiím tvářil, možná by se na místě rozbrečel nebo by měl špatnou náladu a byl by smutný, ale Bill z časopisů nebyl ten Bill, který teď sváděl vnitřní boj mezi touhou vyškrábat tomu drnkálkovi oči a nenechat se ovládnout emocemi a vymyslet něco, čím mu to pěkně vrátí. Jeho zákeřná povaha zvítězila a přiklonil se k druhé možnosti.
Bratříček se bude ještě divit, kdo je tady špatný v posteli.
Konec flashbacku
„Ale Tome… tohle mě už dávno neštve. Ani mě to vlastně nikdy neštvalo. Jsem napjatý, protože… jsme v poslední době měli tolik koncertů, že jsem si neměl čas najít někoho na… víš co, uvolnění. Tím samozřejmě nemyslím tebe. Už bych tě ani nechtěl, víš.“ Bill se pokusil na bratra usmát, ale Tom viděl, jak falešný ten úsměv je, což ho rozesmálo. Bill vzdal svou snahu přesvědčit ho o něčem a uraženě odešel.
„A tady je můj pokoj, cukrouši…“ řekl laškovným hlasem Bill neznámému chlapci, kterého potkal v hotelovém baru. Po tom incidentu s Tomem v zákulisí jeho ego opět kleslo téměř na bod mrazu, a tak si slíbil, že se na něčem zahojí rovnou dnes večer.
A nebyla žádná náhoda, že to se svým úlovkem vzal kolem Tomova pokoje a nesnažil se nijak ztišit hlas, i když už se táhlo na jedenáct večer a na chodbách bylo ticho a klid. Což muselo nenávratně vést k tomu, že se Tom přesunul uchem ke dveřím a pozorně naslouchal divadélku na chodbě. A právě to Bill chtěl.
Otevřel dveře a neznámého z baru natlačil do svého pokoje. Rozsvítil a posadil ho na postel.
„Budeš chtít něco na pití? Colu, vodu… vodku, víno, whisky, skotskou, bourbon, vinný střik, fernet, tequillu, šampaňské…?“ vyjmenovával Bill zatímco se odebíral do kuchyně. Jelikož se nedočkal odpovědi, oběma nalil do vysokých skleniček bublinky a posadil se k neznámému na postel.
Ozvalo se zaklepání. Bill se překvapeně podíval na dveře. Položil skleničky na noční stolek, přešel k nim a otevřel. Dovnitř vpadnul jeho milovaný bratr.
„Ahoj, Bille, jen jsem hledal svou kytaru, nějak ji po koncertě nemůžu najít, tak jsem zašel sem, jestli jsem ji tady snad nenechal?“ vychrlil ze sebe s nevinným pohledem.
Billovi bylo jasné, že tam žádná kytara být nemůže, protože Tom do jeho pokojů na turné ještě nikdy nepřišel.
„Ne, bratře, tady žádná kytara není!“ řekl rázně, ale s klidem v hlase. Vystrčil Toma ze dveří a vrátil se ke své rozdělané práci na posteli. Zrovna když dopíjeli své šampaňské, ozvalo se zaklepání znovu. Bill doufal, že to není znova ten člověk, a s obavami šel znovu otevřít.
Mezi dveřmi se opět objevila hlava s rasta copánky.
„Promiň, že zas ruším, brácho, trochu s Géčkama oslavujeme, ale nemáme do čeho dát flašku s šampaňským, a já jsem si všiml, že tady se už šáňo pije, tak jestli bys nám nemohl půjčit kyblík s ledem?“ mluvil jako o překot Tom a zářivě se zazubil. Bill už viděl rudě, ale stále se slušností Toma znovu vystrčil na chodbu.
„Ne, nemám, použij ledničku!“
Poslední kapka pro něj byla, když už došlo ke svlékání. Tom už se neobtěžoval s klepáním, ale prostě vešel dovnitř.
„Bille, jen mě tak napadlo, nechcete něco? Máme tam chlebíčky, krevety, chipsy, dokonce hranolky, mohl bych něco přinést…“ nedokončil větu a na hlavě mu přistál polštář.
„A DOST! VEN! OKAMŽITĚ!“ zakřičel Bill, zatímco sháněl další munici na palbu po Tomovi. Ten už se ale odporoučel na chodbu, protože vycítil, že teď už by mu mohl Bill i ublížit. Rozzuřený býval nebezpečný, ale tak legrační. Tom se zlomyslným smíchem odešel chodbou zpět do svého pokoje.
„Tak, kde jsme to skončili?“ snažil se navázat Bill na jejich předchozí činnost. Neznámý se ale zvedl z postele a oblékl si bundu.
„Ne, promiň, tohle je už moc. Udělej si prosím pořádek se svým bratrem, než si sem někoho zase pozveš, je to vážně otravné.“ Prohlásil Neznámý a odešel stejnými dveřmi, kterými před chvílí třikrát přišel Tom. Billovi stoupnul adrenalin v krvi a po chvíli i on prošel těmi dveřmi.
Tomův pokoj se otřásl ránou dveří do stěny a dupotem bot na vysokém podpatku mířících k Tomovi, který netečně seděl na posteli a brnkal na kytaru, již očividně nakonec našel. Pobaveně vzhlédl a podíval se do vztekem pokřivené tváře Billa. Pořád byl legrační.
„Tome, vím o co se snažíš, ale kazit mi tak dobře načatý šuk je vážně podlé!!!“ Bill nekontrolovatelně křičel, až mu zčervenaly tváře. Obvykle se ovládal, ale obvykle mu také lidi neprováděli takové podrazy. Nehledě na to, že si toho kluka na pokoj přivedl hlavně proto, aby Tomovi ukázal, že ho nechce a nepotřebuje. A možná, aby trochu žárlil. Ale Tom si prostě dovolil moc, aby mu to kazil!
„Něco je špatně, bráško?“ Tom se pořád tvářil, jako by o ničem nevěděl.
„Všechno je špatně! S tím klukem jsem si chtěl zapíchat a on teď kvůli tobě odešel! Teď sis to, bratříčku, pěkně posral! Chceš válku? Máš ji mít!“ poslední slova Bill už skoro zlověstně šeptal, se rty těsně u Tomova obličeje. Když se Tom začal smát, Bill ztratil polední kousky trpělivosti a s vrčením oddupal zpátky k sobě. Tomův smích volně přešel k ironickému úsměvu.
Válka už dávno začala…bráško.
autor: GingerBalletGirl
betaread: Janule
Dobře jsem se pobavila jak Tom porád chodil! xD Uměl si to dobře načasovat, Bill se zas hezky vzteká, vážně roztomilej… Užasná povídka! Chci další dílek x)
😀 😀 jo jo, oba dva sou hajzlíci
jééé, Bill je tak roztomilej když se vzteká….a z Toma sem fakt nemohla…slzy smích zničily můj "dokonalej make-up"!!! xD
Aaaaa, no nééé, to je tak špatný že nejsem první xD Ale toš když si napochoduju na kompl tak pozdě :DDD Ale to teď je jedno xDDDD
Nešlo se prostě nesmát Tomoivi, jak tam furt hoidil, to sem z toho měla fakt dost xD Hodně sem se smála 😀
Naštvanej Billín? Luxusněě ;DD Sem zvědavá co si na sebe navzájem ti dva vymyslí…. Aaaaa, tohle bude určitě ještě zajímavé, mám pravdu? ;DD *LoveIt* ♥
to bylo od Toma opravdu podlé 😀 😀 sem zvědavá jak ta "válka" bude pokračovat ;))
xDDD bože já tu povídku miluju :D:D
[4]: Máš pravdu, zajímavé to určitě ještě bude 😀
Jinak všem moc děkuju za komentáře, vážím si toho :*
DOKONALOST!!!!!!!!!!!!!!!!!!! =D…to mě dostalo xD když si představím Toma, jak pořád klepe na dveře a teď když si tam ještě představím tu jeho hlavičku ve dveřích…no looool xDDDD…skvělej díleček a strašně moc se těším na další díleček =DDDDD