autor: Clarrkys & Disturbed Angel
Tom: (Zastavím a hned se na tebe otočím.) Cože?
Bill: (Koukám na tebe. Mlčím.)
Tom: O co se tu jako snažíš? Chceš ze mě udělat ještě většího blázna, než opravdu jsem? Říkáš mi, co smím a nesmím dělat, a ještě budeš vyhrožovat?
Bill: (Koukám na tebe. Do očí se mi nahrnou slzy.) Bez… Bez… Tebe. To… Zabiju se.
Tom: Bille, nechej toho. (Koukám na tebe.)
Bill: Běž… Běž si. Nedržím tě.
Tom: Ne, nikam nejdu. Nenechám tě udělat nějakou blbost.
Bill: Běž, aspoň… Budu… Vědět, že jsi neskončil s hysterickým, sobeckým a naprosto pitomým člověkem jako jsem já, který ti jen něco vyčítá, já vím, že ti ničím život. (Otevřu dveře, a než se vzpamatuješ, strčím tě ven a zamknu, dám obličej do dlaní a propuknu v hysterický pláč.)
Tom: (Koukám nechápavě na ty dveře.) Bille, zbláznil ses? Okamžitě mi otevři a ne, že uděláš nějakou blbost!
Bill: (Úplně vzlykám. Ujistím se, že jsem zamkl a jdu nahoru do ložnice, kde si sednu na postel a začnu k sobě mačkat polštář a brečím u toho.)
Tom: (Začnu lomcovat s dveřmi.) Bille, sakra, otevři mi!! (Křičím.)
Bill: (Vytáhnu si z poličky u nočního stolku album a prohlížím si ho. Tečou mi slzy. Po tváři.)
Tom: (Jsem naprosto zoufalý, nevím, co mám dělat, ale už tě neslyším za dveřmi. Kam jsi proboha šel a co tam děláš?! Vezmu mobil a volám ti.)
Bill: (Mám ho dole a trochu ho slyším, ale ignoruju to.)
Tom: BILLE !! (Zakřičím, jak nejvíc umím a kopnu do dveří.)
Bill: (Zavřu to album. Kouknu se dveřím na chodbu a pomalu vstanu a jdu dolů. Přede dveřmi se zastavím.)
Tom: Prosím, otevři. (Řeknu tiše.)
Bill: (Pozoruju ty dveře a nakonec se odhodlám. Odemknu a pootevřu dveře.)
Tom: (Hned tam vrazím a vezmu tě do náruče.) Tohle už nikdy nedělej! (Pevně tě držím.)
Bill: (Koukám mlčky před sebe.)
Tom: (Trochu tě odtáhnu.) Co je? (Díváš se úplně vyjeveně, jako bys viděl ducha.)
Bill: (Sklopím oči. Mlčím.)
Tom: Neudělal sis nic, že ne? (Zvednu ti ruce a sjedu tě pohledem.)
Bill: (Mlčím, jen zakroutím hlavou.)
Tom: Tak co je?
Bill: (Kouknu na tebe a odejdu do kuchyně. Sednu si na židličku k baru.)
Tom: Co se děje?!
Bill: (Mlčím, koukám před sebe.)
Tom: To jsi mě tady vážně tolik nechtěl, že se mnou teď nemluvíš?
Bill: (Otočím na tebe hlavu a pak zase zpátky. Mlčím.)
Tom: Bylo ti beze mě líp, že mě tu nechceš?
Bill: (Zakroutím hlavou, jakože ne.)
Tom: Tak se mnou sakra mluv!!
Bill: Jinak se sebereš a odejdeš? (Šeptnu.)
Tom: Ne, nikam neodejdu. (Přijdu k tobě a zase tě obejmu.)
Bill: (Odstrčím tě.)
Tom: (Nechápavě kouknu.) Co ti vadí?
Bill: Nemusíš tu být, jestli nechceš.
Tom: Chci tady být, ale proč se tak ke mně chováš?
Bill: (Pokrčím rameny.)
Tom: (Ještě víc nechápavě se podívám.) Co se děje? Co jsem ti zase udělal?
Bill: Niiic!!!
Tom: Tak se sakra chovej normálně!! (Už se neudržím a vykřiknu.)
Bill: (Jen tak koukám do země.)
Tom: (Koukám na tebe.) Ty už mě nemiluješ? (Špitnu.)
Bill: (Kouknu ti do očí.) Já ano.
Tom: Tak proč se chováš, jako bys mě nenáviděl?
Bill: Protože vím, že se mnou nechceš být.
Tom: Cože? Jak tě mohlo napadnout?
Bill: Vidím… Vím to. Prostě to tak je.
Tom: (Rozhodím rukama a posměšně se zasměju.) Vidím, že už vůbec nepoznáš, co cítím.
Bill: Tome… Nech toho. Já to vidím, kdybych… (Sklopím hlavu.) Kdyby nebylo tohohle. (Ukážu si na břicho.)
Tom: Cože? Jak to můžeš říct?! Miluju naši holčičku, ty snad ne??
Bill: Kdyby nebyla. Tak bychom spolu nebyli ani my dva.
Tom: Ty nejsi šťastný? Nechceš se mnou být?
Bill: O to nejde, Tome. Ty to nechápeš.
Tom: Tak mi to vysvětli.
Bill: Prostě. Kdyby… Kdybychom nečekali dítě, tak bychom se třeba pohádali, rozešli se, ale takhle se kvůli tomu zase vracíme. Nevím, jestli je to správné.
Tom: Nevracím se kvůli dítěti, ale kvůli tobě.
Bill: Jsi si jistý? (Kouknu na tebe.)
Tom: Ano, Bille, miluju tě.
Bill: Já tebe taky. (Šeptnu.)
Tom: Tak proč tak vyvadíš?
Bill: (Sklopím hlavu.)
Tom: Bille. (Špitnu.)
Bill: (Jen zakroutím hlavou a vstanu. Projdu kolem tebe a sednu si na gauč.)
Tom: Dělej cokoliv. Jen nemlč.
Bill: A co? (Šeptnu. Koukám do země.)
Tom: Mluv. Něco povídej. Já… já nevím.
Bill: Nevím co. (Řeknu tiše.)
Tom: Řekni mi, co mám dělat.
Bill: Niiic. (Vyjeknu v pláč.) Niic… To… To jááá… Já jsem to všechno pos… Posral.
Tom: (Koukám na tebe.) Proč brečíš? (Sednu si k tobě a snažím se tě k sobě přitulit.)
Bill: (Mávnu rukou a začnu si utírat slzy. Vzlykám.)
autor: Clarrkys & Disturbed Angel
betaread: Clarrkys
skvělý.. aspoň už jsou v jednom pokoji aniž by se servali.. snad se usmíří úplně 🙂 je to smutný když se hádaj..
Musím říct, že mě ty jejich věčné žabomyší hádky a války pomalu, ale jistě přestávají bavit…už by toho fakt mohli nechat a raději se věnovat důležitějším věcem =)
áááá nééé to néééé!!!!!! :'( usmíření rychleee 😀
nwpřijde vám to už trapný?? každej díl je hádka! dyť už jr to trapárna tak posledních 25 dílů..myslela sem že to budu číst dál ae po dnešním díle to vzdávám a to dobrovolně! trapný trapný trapný!
Mně připadá, jako by byl v tom i Tom, protože jak jsou oba dva náladoví…. 😀
páni… tak tohle je… něco…
[4]: Děkuju za tvůj objektivní názor, ale je zvláštní, že tvrdíš, že jsi doteď povídku četla a já si od tebe nepamatuju ani jeden komentář 🙂