Bloody brothers 9.

Posted on by Janule
autor: Lenna W.K.T. & Mykerina

(Tom)

Mezi víčka se mi vetře paprsek zapadajícího slunce. Zvednu hlavu. Bill leží, spí u mě  stulený a spokojeně oddychuje, je roztomilý. Je krásný, to ano. Když jsem jej pozoroval pokaždé, když jsem člověka chránil před jeho tesáky, propaloval mě tak nenávistným pohledem, který byl zároveň plný lásky. Nevím, co si o tom myslet. Byli jsme vychováni k nenávisti k tomu druhému, ale ani já a ani Bill jsme si už od našeho prvního setkání téměř stoprocentně jistí, že je mezi námi cokoliv, jen ne nenávist. Navíc se mi tak nějak zdá, že Bill začíná vyhledávat moji společnost a ne jen moji krev. Přijde mi to roztomilé. Chce, abych s ním trávil noc, dokonce mi ulovil maso, když jsem ho potřeboval. Je možné, že ke mně bráška něco cítí? Bude ke mně něco cítit, až se po deseti letech probudíme? Nechtěl by třeba svou skrýš sdílet se mnou? To by asi nešlo. Vampýr a lugaru dohromady, to by nedopadlo dobře. I když by třeba otec mohl znát nějakou skrýš v lese, kde bychom se s Billem mohli schovat a přečkat další období našeho Spánku tam.

Proměním se ve člověka. Mám dostatek energie na to, abych se udržel v lidské podobě. Být vlkem je pro mě přirozenější, než být člověk, a popravdě, setrvávat v lidské podobě mě strašně vyčerpává. Jenže teď. Při pohledu na Billa, nejde být vlkem. Chci se ho dotýkat. Je kouzelný, když spí. Slunce pomalu zapadá. Díky červánkům Billova kůže nabírá oranžový odstín. Lehnu si na bok a hlavu mám trošku výš než Bill. Hned se ke mně přitulí. Trošku do něj šťouchnu a opět se z boku překulí na záda. Vytáhnu dráp a opatrně, abych ho neporanil, mu přejíždím na bříšku. Jak to s námi bude, bráško?
„To já nevím, Tomy.“ Pošeptá Bill, jako by mi četl myšlenky. Možná mi je čte.
Otevře oči a zahledí  se do těch mých, přitulí se jako malé kotě. Je sladký.
„Můžu se zeptat otce, jestli neví o nějaké skrýši v lese.“ Nadhodím. Oba víme, kam tím mířím.
„Byl by to náš první  Spánek, spolu.“ Šeptne, pohladím ho drápem po tváři. Bill se chce do dotyku opřít, ale ucuknu. Teď bych opravdu nesnesl vůni jeho krve. Asi bych se na něj vrhnul. Přikývnu.

„Chtěl bych ho vidět… našeho… tátu.“ Šeptne, ale mně se zděšením roztáhnou zorničky.
„Jsi blázen, Bille! Stačí už jen to, že jsme spolu tady my dva… je to riskantní! Nemohl bych tě přivézt do sídla lugarů.“ Poklepu si na čelo. Bill mi přejede dlaní po hrudi. Následně i nosem.
„Mohli bychom to udělat jinak.“ Pošeptá a slabě mě kousne, ale kůži neprokousne.
„Jak?“
„Mohl bych přivézt matku do lesa na předem určené místo a ty bys dovedl otce. Chtěl bych ho vidět a vsadím se, že i ty bys chtěl vidět matku.“ Jo, to je celkem dobrý nápad.
„Dobrá, ale kdy?“ 
„Teď?“ 
„Teď!?“
„Tome, je září, za měsíc odjíždíme na místa Spánku, pokud chceme něco takového udělat, měli bychom pohnout. Víš, že nám měsíc uteče jako voda.“ Pohladí mě mezi copánky.
„Máš pravdu, půjdeme teď.“ Začnu se zvedat. Proč to prodlužovat?

„Počkej, Tomy!“ zavolá spěšně. Chytne mě za ruku.
„Copak?“ stáhne mě k sobě a opět se přitulí.
„Chtěl bych vědět ještě jednu věc.“
„Jakou?“
„Proč nelovíš lidi?“ netušil jsem, že ho to zajímá. Myslel jsem, že mu je to úplně šumafuk. Nevím, jestli mu chci říct pravý důvod, ale asi ano. Nádech, výdech.
„Když jsem se dozvěděl, že jsme prokletí, že nesmíš nikdy zabít člověka, jinak bych zemřel sám, tak… mi přišlo nefér lovit lidi. Už jen proto, že já je nejdřív musím zabít, abych z toho něco měl… táta taky neloví lidi. Přijde mi to… divné je lovit, i když mi hodně voní.“
Bill si povzdechne. „Všechno kvůli mně… proč zrovna já nesmím zabít?“ zakňučí.
„Na druhou stranu, to není nic hezkého.“ Pohladím ho po tváři.
„Jo, kvůli těm páprdům jsme oba doživotně odsouzeni hladovět. Oni se cpou a my… i když…“ zapřemýšlí.
„Oni nevědí, že jsme oba našli něco lepšího než lidi.“ Pohladím ho po tváři.
„To ti opravdu tolik chutnám?“ oči se mi jantarově zalesknou.
„Šíleně moc, bráško,“ pošeptám.
„Ty mně taky,“ 
„Toho jsem si všimnul.“ Zasměju se a Bill taky. Zavrtá nos k mému krku a zafuní. Odtáhnu ho.
„Je čas jít.“ 
„Pro naše?“ protočím oči.
„Není to ani pět minut, co jsme se na tom domlouvali…“
„Jo, máš pravdu.“ Neochotně se ode mě odtáhne a vstane. Hledá nějaké oblečení. Vstanu a vezmu ho kolem boků.
„Oblečení nepotřebuješ,“ vydechnu mu do ucha a Bill se zachvěje.
„Víš, jak jsem náruživý, nech toho…“ odtáhne mě od sebe. Musím ho opravdu hodně vzrušovat.
„Kde se sejdeme?“ 
„Myslím, že po pachu mě najdeš.“ Špitnu.

Bill kývne a oblékne se. Přitáhne si mě a procítěně políbí. Woow, to bylo něco. Pak se jen vyhoupne na parapet a zmizí v padající tmě.
Udělám totéž, obléknu se a přes balkon skočím až dolů na ulici. Rozeběhnu se městem až na kraj lesa. Proměním se ve vlka a běžím k sídlu mého otce. Je skryté před všemi lidmi. Vstoupím a běžím až před mého otce. Pak se proměním.
„Měl jsi úspěšný lov, Thomasi?“ grr nesnáším, když mě takto oslovuje.
„Ani ne.“ Ovane mě větřík. Otec vstane a jde ke mně. Slabě mě zavětří.
„Byl jsi s vampýrem.“ Sklopím oči.
„Ano, s Billem. Chtěl by tě vidět.“ Řeknu tiše, tady mají i stěny uši.
„Nemyslím, že to je dobrý nápad.“
„Pojď se mnou za ním. Věřím, že i ty ho chceš vidět,“ použiju Billovy věty.
„Co když nás někdo bude sledovat? Mohl by z toho být průšvih.“
„Ubráníme se. Kdo by vzdoroval vládci? Už jen to, že jsme na světě, svědčí o tom, že máš velké postavení.“ Otec se zamyslí. Je pravda, že Billa viděl naposledy jako mimino. Jen po porodu.

„Dobrá, ale jen na chvíli.“ 
„Jo, otče? Je tu ještě něco, na co bych se tě chtěl zeptat.“
„Povídej.“ 
„Nevíš o nějaké skrýši na místě Spánku, kde bychom se mohli uložit s Billem společně?“ 
„Tome, ale ty se nemáš s Billem stýkat takhle, víš, jak jsem tě vychoval! Máš chránit lidi, abys zachránil sebe!“
„Ale Bill to ví. Domluvil jsem mu… a navíc, je to můj bratr. Moje dvojče, sdílíme nejen rodiče, ale i prokletí a útrapy… nemůžu ho nenávidět… navíc, když mi tak pěkně…“ zaseknu se. Tohle jsem neměl říkat. Tohle jsem rozhodně neměl říkat.
„Pěkně co? Voní?“ otec do mě zavrtá jeho jantarové oči. Sakra. Tohle jsem posral.
„Moje máma ti taky musela vonět, když se s ní zapletl…“ zavrčím. Otec se ke mně přiřítí a dá mi mimořádnou facku.
„Tohle, už nikdy neříkej!“
„Myslel jsem, že se nestydíš za to, co se stalo.“ Brouknu.
„A taky že nestydím, ale přijde mi nestydaté mluvit o vaší matce jako o hlavním jídle.“ Nasupeně se na mě dívá, jak se mi odřená tvář zaceluje. Vydechnu.
„Víš, jak jsem to myslel.“ 
„Jo, a já vím, jak si myslel to s Billem. Nemyslím, že by to byl dobrý nápad, Tome.“ 
„Nebudu ho tahat k nám a ani on mě k nim. Zůstaneme na neutrální půdě. Budeme spolu jen my dva a nikoho nebudeme otravovat svojí míšeneckou přítomností.“
„Takhle nemluv, Tome.“
„Já bych si jen přál, abys mě pochopil. Že nejen, že mi můj bratr neuvěřitelně voní, ale dokonce mi dal i ochutnat jeho krve, stejně tak jsem udělal i já. Není v tom jen tahle přitažlivost, ale prostě nedokážu svoje dvojče nenávidět, tohle po mně nemůžete chtít.“ 
„A co když to všechno dělá jen proto, aby tě zabil a mohl si vraždit, jak chtěl?“  
autor: Lenna W.K.T. & Mykerina
betaread: Janule
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 17

11 thoughts on “Bloody brothers 9.”

  3. další díl, další díl *tleská* 😀 juhůůů xD já tu povídku miluju, což už jsem říkala, ale jednou "miluju" pro tuhle povídku prostě nestačí! 😀 nádhera, ať jim to ta´tka zařídí 😀 plííís 😀

    Odpovědět

  4. myslím že ted mu dal do hlavy brouka aon se bude štourat a štourat až se na něj nakonec naštve a nebude se s ní chtít vvidět ale bill ho stejně donutí být s ním..;) protože oni namůžou být navzájem bez sebe a své krve!..jinak užasné….rychle rychle!!potřebuju další dávku krve!

    Odpovědět

  11. oh jo jo jo…ať ho zabije 😀 Bože já jsem tak brutální :DDD Já vim omlouvám se tady asi čtenáři touží po HE ale já pořád chci tu jejich smrt. Nejlépe nějakou při sexu :DD No nic. Dílek zajímavý. Takové tajemné debaty. Jsem zvědavá zda se tedy sejdou a co si vlastně vzájemně řeknou.

    Odpovědět

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics