autor: GingerBalletGirl
Z nepříjemné konfrontace se Bill vyspal do krásného rána. Na bratrův podraz by zapomněl úplně, nebýt jeho prázdné postele, která mu připomněla, že tam mohl ležet jeho noční návštěvník (a Bill mu mohl chladným ignorováním naznačit, aby vypadnul dřív, než se on osprchuje). Nenechal si ale kazit náladu malichernostmi. Musel se připravit na večerní interview a jelikož momentálně bylo něco kolem poledne, měl už jen pět hodin na zušlechtění svého zevnějšku, a to bylo alarmující.
Bill se odebral do koupelny i přesto, že tím nikomu nemusel nic naznačovat. Byla to pro něj krutá změna, ale ranní hygienu přece nevynechá. Navíc když ho čekala tak těžká práce, jako je umývání dredů.
Stoupl si pod sprchu a zaklonil hlavu. Musel si smýt zbytky včerejšího makeupu. Poslepu, aby se mu do očí nedostala voda, za sebou nahmatal lahvičku s šamponem. Nemohl si ji splést, byla ze všech lahviček, co tam měl poskládané, nejvyšší. Nalil si trochu do dlaně a začal si jej vtírat do spodních dredů. Měl rád svoje mýdla a šampony, vždycky voněly tak svěže, sladce, některé po jahodách, některé po broskvích, dokonce měl jeden, co voněl jako magnólie, a zrovna tenhle šampon voněl jako…
…rajská???
Otevřel oči, i když mu do nich okamžitě natekla voda a začala ho štípat, a podíval se na svou ruku. Vypadala, jako by právě někoho zabil. Nemohl se ubránit šoku a hlasitě zaječel. Když se trošku vzpamatoval, podíval se na tu červenou hmotu blíž. Nebyla to krev. A vonělo to jako špagety. Opatrně to olíznul. Smíchané s vodou to chutnalo hrozně, ale bezpečně to poznal. Kečup? Proč má ve sprše láhev kečupu? A jak to, že si jí nevšimnul? Ohlédl se, ale viděl jen lahvičku svého šamponu. Zvedl ji a odšrouboval víčko. Místo obvyklého tekutého šamponu byla plná červeného polotuhého kečupu.
A jelikož se normálně kečupy neprodávají v lahvičkách od šamponů a v lahvičkách od šamponů zas normálně nebývá kečup, tak Billovi došlo, že té záměně někdo dopomohl.
„TOME!!!“ ozval se koupelnou druhý výkřik.
Bill vyletěl ze sprchy a spěchal ke svému kufříku, kde měl náhradní šampon. Už sahal po klice, když ho do očí praštil malý papírek přilepený z vnitřní strany dveří. Vztekle ho strhnul a snažil se ho ve své roztřesené ruce přečíst.
Říkal jsi něco o válce, bráško? 🙂
Billem projela vlna odporu ještě větší, než minulý večer. Ta malá mrcha.
„Aaaaaargh!“ S dalším výkřikem nenávistně papírek roztrhal a zahodil do umyvadla.
Zatímco Bill zažíval nejhorší ráno v životě, jeho mírumilovné dvojče stálo s uchem přitisknutým na společnou zeď jejich pokojů a poživačně si vychutnávalo zvuk Billových výkřiků. Věděl, čeho je Bill schopný, a tak radši první útok v jejich malé dvojčecí válce udělal sám. To mu vezme vítr z plachet, a než se vzpamatuje, Tom už bude připraven se jeho dalším intrikám bránit.
Znal snad Billa dost dobře na to, aby věděl, co od něj čekat. A první, na čem se mu bude chtít pomstít, budou kytary. Ty již odpočívaly v bezpečí zamčeny ve skříních a Tom byl odhodlán je vyndat pro jistotu až těsně před dalším koncertem, aby jim Bill nic udělat nemohl.
Jednoduše byl připraven a odhodlán vyhrát válku, kterou sám vyprovokoval. A tohle je jen začátek konce, bratříčku.
K jeho smůle, to samé si říkal i Bill, když se přehraboval ve své kosmetické taštičce a hledal tu zatracenou náhradní lahvičku. Doufal, že v téhle snad nebude pro změnu horčice. Měl sto chutí rozbít tu zeď, která ho oddělovala od bratra, a rozkopat mu všechny jeho kytary. Víc než po čistých vlasech teď toužil jen po pomstě. A on tu svou dostane.
Zašmátral rukou ve svém neceséru. S vykviknutím ji stáhl zpátky, když mu něco ostrého zajelo pod nehet. Nejdřív vytušil nějakou další past od svého povedeného bratra, ale když se podíval pozorněji, uviděl stříbrné manikúrní nůžtičky. Opatrně je vzal mezi dva prsty a prohlédl si je. Na tváři se mu začal rýsovat ďábelský úsměv. Pomyslel na bratrovy kytary a jejich struny. Pak si ale vzpomněl, jak taková struna praská a ráda při tom obvykle někoho zasáhne do oka, a jeho myšlenky se stočily k jinému předmětu, na který Tom nedá dopustit. K věci, kterou miluje úplně nejvíc, hned po kytarách. Úšklebek se rozšiřoval. Pomsta bude perfektní.
Všichni seděli natlačení na jedné sedačce a čekali na začátek natáčení. Kolem pobíhaly maskérky se štětečkama a pudrovaly kluky jako o závod. Bill seděl zamračený a na Toma se ani nepodíval. Naopak Tom byl nadmíru spokojen s výsledkem své ranní práce.
Georg začmuchal ve vzduchu. Nosem se snažil detekovat zdroj té vůně, až došel k Billovi.
„Bille?“ zahuhňal Georg do Billových vlasů.
„Georgu, mohl bys laskavě jít i s tím svým rypákem do…“
„Voníš jako hot dog.“
Bill zavrčel na odpověď a střelil pohledem do Toma, který v sobě dusil výbuch smíchu. Sjel ještě hlouběji do sedačky a zatvářil se ještě otráveněji. Odněkud se přiřítil David a jako obvykle začal hekticky organizovat situaci.
„Takže hoši, je to tady. Za půl minuty jdeme do vstupu. Tome, pamatuješ si všechno, co máš říct o svém návratu? Ano? Super. Georgu, ty vytáhni čumák z Billových vlasů. Bille… ty máš nějaké narůžovělé dredy. Obarvil ses? Neřekls mi to! O tom si povíme potom.“ V Billovi se začala vařit krev. Začínal litovat, že se opravdu nevrhnul na ty Tomovy kytary hned, jak měl příležitost.
„A Gustave… no, ty dělej to, co obvykle.“ Gustav přikývl, zíral do země a plnil Davidův rozkaz.
Světla ve studiu zhasla a spustila se úvodní znělka pořadu.
* * *
Vítáme v našem pořadu miláčky tisíců dívčích (i chlapeckých) srdcí – Tokio Hotel! Po dlouhé době vás vidíme v plném počtu. Tři roky jsme tě téměř neviděli, Tome, čemu vděčíme za tvůj návrat?
Tom: No, jak všichni víte, trávil jsem dost času po nemocnicích a…
Můžeš nám prozradit, co přesně ti bylo?
Tom: Víte, to ani sám doteď nevím. Měl jsem příznaky řady různých nemocí, ale lékaři nemohli na sto procent určit, kterou z nich mám…
To zní děsivě. Jaké příznaky jsi měl?
Tom: Ano, bylo to hrozné. Měl jsem ty, co se objevují u normálních nemocí – teplotu, ospalost, bolest hlavy a končetin, zvracení – ale i neobvyklé – nekontrolovatelný třes, omdlévání, přecitlivělost na světlo a hluk, řídnutí krve nebo třeba i výpadky paměti.
Musím říct, a myslím že za všechny tady ve studiu, že jsme rádi za tvoje uzdravení. Řekni, kdo tě nejvíce podporoval a podržel, když ti bylo nejhůř?
Tom: Na to je jednoduchá odpověď – můj bratr Bill. Zachoval se opravdu úžasně, staral se o mě a já cítil všechnu jeho lásku, kterou mi dával. To i díky němu jsem tu nemoc porazil a můžu tady být dnes zase s vámi všemi.
Bill: Ale Tome, děláš z komára velblouda. Jsi můj bratr a já se o tebe tak bál. Jsme přece rodina. Takhle by se zachoval každý.
Až skoro musím zamačkávat slzu, kolik je tady ve vzduchu bratrské lásky. Vy dva jste vážně úžasní, úplný vzor pro všechny sourozence.
Tom: Samozřejmě, jsme dvojčata, máme k sobě nejblíž ze všech lidí na světě.
A ke všemu navíc společně hrajete v jedné z nejúspěšnějších teenagerovských skupin současnosti. Potlesk pro vás! Ale řekněte, nemáte i tak občas nějaké sourozenecké neshody? Víte, takové ty malé hádky o ovladač nebo o to, kdo umyje nádobí.
Bill: *smích* Ale ne, tím jsme si prošli, když jsme byli malí. Teď už jsme dospělí a všechno dokážeme řešit bez konfliktů. Hodněkrát jsme se kdysi i poprali, ale teď už bych samozřejmě svému bráškovi nezkřivil ani vlásek.
To je určitě víc než dobré pro skupinu. Povězte nám něco o svém nadcházejícím turné. Je to vážně neuvěřitelné, že chystáte další úspěšnou jízdu po koncertech!
Georg: Ve skutečnosti už nám to celkem chybělo, zase vyjet na turné a všechny ty věci kolem – společný tourbus, žít v hotelových pokojích a backstage šatnách, jíst jídlo z cateringu a další věci, co obvykle neděláme. Je to fakt vzrůšo. Milujem to.
Bill: Jo, hlavně to, že můžeme být pořád spolu. Jsme jako rodina – tedy, s Tomem jsme rodina doopravdy. *smích*
Tom: Vážně, na turné sdílíme všechno – tourbus, bráchu, jídlo, šatnu… a občas i postel. *smích*
Postel? Vážně?
Tom+Bill: Ne.
Tom: Myslel jsem… občas jsme tak unavení, že usneme kdekoliv. Někdy i na stejném gauči nebo posteli, víte, když se dlouho do noci díváme na televizi nebo tak něco.
To je ale velmi rozkošné, že k sobě máte všichni tak blízko. Jste opravdu jedno tělo, jedna duše. A nyní přejde k dotazům od diváků…
* * *
Interview netrvalo dlouho a než se Tom nadál, vodopád otázek na jeho návrat a zázračné uzdravení ustal. David už neměl nic na srdci, co by po klucích chtěl, a tak se každý odebral svým směrem – Géčka do bufetu na sandwich a Bill ke kadeřnici, aby mu z hot dogů zase udělala dredy. Tom ještě chvíli poklábosil s Davidem, který mu pochválil věrohodnost, s jakou odpovídal reportérce (a pochválil by ho ještě víc, kdyby tušil, jak se mu při každé další lži víc a víc zvedal žaludek), a poté vesele zamířil do podzemních garáží. Těšil se, až nasedne do svého nového Audi a pustí si nějakou (podle jeho názoru) rozumnou hudbu. To byl relax podle jeho gusta.
Došel v přítmí garáží ke svému autíčku, ale doufal, že to, na co kouká, jeho auto není. Po předním skle stékala růžová barva a na kapotě byl v černém laku naškrábaný nápis „Hurensohn“*.
Tom se cítil, jako by mu někdo vrazil dýku přímo do srdce. Okamžitě mu bylo jasné, že to je dílo toho promiskuitního skřeta. Nevěřícně si auto obešel. On to vážně udělal. Byl lepší, než si myslel. Kdyby mu zničil některou z kytar, tak to Tom čekal, ale auto byla vážně nečekaná rána.
A možná o to víc ho dostala.
Tom si byl vědom, že ve válce jsou oběti nutností, ale tohle Bill přehnal. Rozzuřeně opustil své zdemolované autíčko a zamířil k východu z parkoviště. Autoopravna už nejspíš měla zavřeno, a on si potřeboval udělat ještě jednu zastávku, než zavolá Georgovi nebo Gustavovi, aby ho odvezli domů.
Tom nastoupil na autobus, který ho měl odvézt do nejbližší lékárny.
*Hurensohn – Son of a bitch – Zku*vysyn J
autor: GingerBalletGirl
betaread: Janule
úúúžasné..:)) Rychle další dílek..
Aaaaa, úžasné 😀 Chytří to kluci ;D Zasmála sem se Billové ranní sprše xD Dobřee 😀 Je to čím dál tím víc luxusnější ;D ♥
Sem zvědavá co si teď Tom na Billa vymyslí, a… Jak koukám, nepletla sem se, když jsem psala, že to bude ještě zajímavé, a to je mooooc dobře ^^ ♥
Jen tak dáááál 🙂 *LoveIt* ♥
Wooooooooow! Mno super válka začíná =D ♥..to je…BEZVA!!!! =D…s tím Hot Dogem jsem nemohla xD….strašně dlouho jsem se smála xDDDD….ae tak co že?….a s tím autem xD…no twl, kdyby tohle udělal někdo mě,m tak už nežije..x)..jinak úžasnej dílek, jako vždy 😉 =D
Teda ten Bill je děsněj hajzl :-/
Zasloužil si ten kečup! xD
Ale chudinka Tomové autíčko, to byla drahá záležitost, to Bill přehnal, jsem zvědavá jak mu to Tom oplatí x)
já z toho nemůžu xDD ty jo Audinu.. taková škoda! xD
Tak to bylo perfektní, začíná se mi to čím dál více líbit. Miluju, když mezi sebou dvojčata válčí. Hlavně když potom nastane sladké usmíření 🙂