autor: Neilinka & Cerike
Tom
Seznámení
Když jsem k němu došel, moje sebevědomí vzalo nohy na ramena. Přesto moje zvědavost a touha po poznání byla větší.
„Můžu přisednout?“ Čekal jsem na přikývnutí a pak se posadil. Raději jsem si zapálil, abych zahnal roztěkanost.
Konečně jsem si ho mohl pořádně zblízka prohlédnout.
Nějak mi došla řeč, měl jsem milion otázek, ale nějak sucho v krku.
„Doufám, že neotravuju. Dost jsem se nudil a nikoho tu neznám.“ Znovu jsem dlouze potáhl a objednal si další pivo.
Bill chvilku mlčel, jako by snad váhal nad svými slovy, ale pak promluvil. Vnímal jsem však jeho hlas, nikoli význam slov. Probral jsem se až po chvíli, kdy na mně to černovlasé stvoření tázavě koukalo.
„Ehm, promiň, já se zamyslel.“ Sám za sebe jsem se styděl. To nebyl dobrý začátek, bude si myslet, že ho nevnímám.
„Ptal jsem se, odkaď jsi?“ Típnul cigáro a hned si zapálil další. Buď byl stejně nervózní jako já, nebo opravdu silný kuřák.
„Žil jsem v Berlíně.“ Nijak jsem neměl náladu se teď svěřovat s mou minulostí. I když jsem k němu už teď cítil určitou důvěru, nebo spíš pocit, že ho musím ochránit. To bylo špatný, chtěl jsem napravit, co jsem zvoral. Toužil jsem mu pomoct. Musím, musím mu pomoct, přesně v té vteřině jsem věděl, že musím, jinak bych si to nikdy neodpustil.
Pomůžu ti, Bille, to jsem slíbil sám sobě. Možná to bude způsob, jak konečně uzavřít mou minulost.
Jednoho dne ti všechno povím, ale ne dnes. Budu potřebovat tvou důvěru a zjevně nebude jednoduché ji získat, alespoň tak mi to přišlo.
Přišlo mi, že nad tím přemýšlím celou věčnost, přitom to bylo jen pár vteřin, během kterých jsem se rozhodl k tomu, co udělám.
Nastalo ticho, které vybízelo k přemýšlení nad správností mého rozhodnutí.
Nemohl jsem, nechtěl jsem nad tím přemýšlet. Raději jsem vnímal hudbu okolo sebe.
Zdálo se, že Bill přemýšlí, na co dalšího se zeptat, a jestli se vůbec ptát, moje odpověď přeci jen byla dost strohá, a nijak nevypovídala o tom, že bych se chtěl rozpovídat o mé minulosti, ale záleželo jen na něm, jak moc si toho všiml.
Mezitím jsem dopil a objednal si další, ještě za dosti myslícího stavu jsem napsal Georgovi sms.
„Proč jsi se přestěhoval?“ Očekávaná otázka, nedomyšlená odpověď.
„Víš, tohle téma, bylo to z osobních důvodů a je to dost čerstvá událost. Někdy ti to řeknu.“ Tím jsem doufám uzavřel toto téma a nával dalších otázek.
A doufal jsem správně, Bill se potom nějak rozpovídal. Snad o všem. O Magdeburku, škole a o lidech ve škole, dál u toho se mnou popíjel.
Padla druhá ráno a bar zavíral. Musím domů, jinak zítra nevstanu do školy.
Chtěl jsem se rozloučit a jít v podnapilém stavu nějak domů.
„Nepůjdeš se mnou do Tropu?“ Teď už stěží, ale přesto jsem vnímal význam jeho slov. Kdy ten kluk sakra spí? Na druhou stranu, toužil jsem po tom se s Billem sblížit.
Nějak to budu muset přežít, a tak jsem jen přikývl a šel o pár ulic dál do baru, kterej byl nonstop.
Hned po příchodu Bill odběhl na WC a já si objednal další pivo a koupil další krabku. Když piju, tak kouřim jak fabrika. Billovi jsem taky objednal pití a čekal na jeho návrat. Hned po návratu se opět rozpovídal.
Koukal jsem kolem sebe. Tady se mi to rozhodně nelíbilo. Sice tu nebyli žádní staří opilí chlapi, ale opilí a zfetovaní patnáctiletí kluci mi na klidu taky nepřidávali.
Od smrti Dominika jsem si neodvážil dát ani jedinej potah trávy. Bylo to to jediné, k čemu jsem se v minulosti občas snížil a bylo to tak jednou do měsíce, ale teď jsem k tomu všemu cítil odpor.
Omluvil jsem se na WC a odešel od stolu. Došel jsem k umyvadlu a opláchl si obličej studenou vodou. Cítil jsem na sobě opilost a nepříjemnej pocit z mého okolí. Nebýt Billa, ihned bych utekl.
Napadlo mě, že mám dvě možnosti. Buď se omluvit a ihned odejít, nebo si objednat něco tvrdšího a opít se tak, že na svoje myšlenky a vnímání okolí nebudu mít čas. Pokračovat tak, jak jsem, jsem nemohl.
Ještě jednou jsem ponořil obličej do rukou se studenou vodou a šel zpátky.
Po cestě jsem se stavil u baru.
„Co si dáte?“ Barman vypadal tak na šestnáct, sedmnáct let. V jedné ruce měl jointa a ve druhé pivo.
„Dám si vodku.“ Jednoho panáka jsem do sebe kopnul a druhýho si vzal ke stolu, kde jsme byli s Billem. Po chvíli mi alkohol stoupnul ještě víc do hlavy a cítil jsem, jak mi je líp. No počkej zejtra.
Všude okolo mě byla cítit vůně zapálené mariánky a alkoholu, a už mi to ani nevadilo. Po třetím panáku a vykecaný díry do hlavy od Billa mi už bylo jedno tak nějak všechno.
Vnímal jsem jen Billa a sem tam co hraje za písničku.
Moje veselá nálada nabírala na síle.
„To je hezká písnička.“ Byl to jeden z mála ploužáků, který jsem měl rád.
„Tak pojď tancovat.“
autor: Neilinka & Cerike
betaread: Janule
Tak nevím, jestli Tom dělá dobře, když má v plánu se opít, líp by udělal, kdyby vzal Billa a odtáhl ho domů, takhle si nakonec ještě něco vezme a budou to s Billem táhnout na drogách oba =( Takže doufám, že tam moc dlouho nebudou a pošupajdí pěkně domů, aby si mohli další den dát rande =)
huhuhu 😀 to začíná zajímavě:D jinak zajímavá povídka líbí se mi ,že to je i o drogách,že to je takový reálný:-)
…jéééé…to bylo hustý jak se oba ožrali…xDxDxD ale nic…se těším jak to bude dál poračovat…tak honéééém…=)
Tak to bude ještě zajímavej tanec xD Dobrý!