autor: Neilinka
Tom dlouho neváhal. Přestal ho zlobit. Při líbání vysvlékl sám sebe, samozřejmě s Billovou dychtivou pomocí a schoulili se pod peřinu. Hledání citlivých míst toho druhého potmě bylo mnohem zábavnější a intimnější.
Když si Tom naslinil prst a nečekaně vjel Billovi do zadečku, dotyčný vylekaně i vzrušeně kvíkl. Skousl mu za to bradavku a takhle se „prali“ až do osudného okamžiku zasunutí.
Pak byli jako dva beránci. Užívali si to a vnímali jeden druhého tak silně, až museli peřinu trochu odkrýt, aby vůbec mohli dýchat.
Po několika minutách se jim podařilo vyvrcholit. Leželi tam, stále v sobě a snažili se vstřebat co nejvíce zážitků z jejich prvního sexu. Nakonec Tom z Billa vyšel a přitáhl si ho k sobě. Ten trošku pofňukával, jelikož tření se vlastním penisem o matraci a pocit toho, že jste plný penisu někoho jiného, byl prostě příliš silný.
„Miluju tě, víš to?“ Šeptl mu do ucha Tom a políbil ho na krček. Nikdy by si nemyslel, že by se mezi ním a Billem mohl vytvořit takhle nádherný vztah. Vlastně se dost zamýšlel nad tím, zda by se to vůbec mohlo stát, pokud by Bill neměl tu nehodu. Všechno zlé nakonec asi je opravdu pro něco dobré.
Týdny ubíhaly a Merlin rostl jako z vody. Taky Billovy nohy každým dnem sílily. Tom pilně trénoval, jelikož skokový pohár se nezvratně blížil. Konal se už zítra. Teď byl podvečer a on právě slezl z posledního koně. Byl vyčerpaný. Měl ale pocit, že opravdu může vyhrát. Přihlásil se se šesti koňmi. Vsadil to půl napůl. Tři ze svých a tři z Billových koní. Sám byl zvědavý, s kým bude mít největší šanci uspět. Jestli tam bude modrá, tak se Samsonem asi počítat nemůže. Sám pro sebe se usmál. Najednou mu to přišlo hrozně vtipné.
Uložil své věci a postaral se o koně. Poté zamířil do Billova pokoje. Černovlásek si prohlížel fotky malého Merlina, které pořizoval každý den. Bylo to jeho první hříbě a on se prostě rozhodl udělat pořádnou fotodokumentaci. Tomovi to přišlo sladké.
„Nemusíš ho upravovat ve Photoshopu, je krásný ažaž.“ Uchichtl se, když uviděl otevřený právě tenhle program.
„Hej, upravuju pozadí. Máme málo zelenou trávu. Něco se s tím udělat musí.“ Usmál se a hodil po Tomovi magnetovým plyšovým koníkem.
„A mimochodem, oceňuji tvůj druh parfému, ale preferuju tvůj přirozený.“
Tom se zasmál. Pravda, člověk od koní měl vždycky zvláštní druh voňavky. Mísilo se v ní aroma koní, sena, slámy a bohužel taky hnoje. Ale stejně to oba považovali za nejkrásnější vůni na světě. Tedy krom jak už zmíněného osobitého pachu.
„Dobře, osprchuju se. Ale jen kvůli tobě. A tvým peřinám.“
Po večeři a shlédnutí komedie se k sobě přitulili. Bill si suverénně přehodil přes Tomovo stehno svou nohu a laškovně ho podráždil v rozkroku.
„Nevím, co se mnou dnes bude, Billi. Jsem nervózní jako kůň.“
„Z toho poháru? Prosímtě, vždyť nemáš žádnou pořádnou konkurenci, no ne?“ Usmál se Bill, ale chápal ho. Sám byl před závody vždycky nervózní, i když se to snažil tutlat, už jen kvůli tomu, aby se to nepřeneslo na koně.
„Vážně, Tome. Jsi skvělej jezdec, zmákneš to. Hele, máš 6 šancí na umístění, tak aspoň jednou se zadařit musí, ne? Přinejlepším obsadíš prvních 6 míst.“
„Tvoje ego bych chtěl mít.“ Usmál se Tom, a jako by ho dusil polštářem. Pak se políbili a šli spát.
Druhý den všechno jelo jako po másle. Koně se nakládali do dvou přepravníků, každý do toho auta, na který byl zvyklý. Bill kolem cupital o berlích a snažil se navigovat ošetřovatele. První šel do přepravníku Erised, pak Samson a nakonec Berlingo. Z Tomových si vybrali Jump Dancera, Apy Flyera a Goliase.
Do místa závodů přijeli ještě dřív, než měli v plánu, což se hodilo, protože Tomovi se z těch nervů chtělo pořád na záchod. Bill zatím omrkl jeho pořadí v závodu, jestli rozhodčí dodrželi úmluvu. Pokud závodíte s více koňmi, je totiž nutné, aby vás rozmístili do celého startovního pole, abyste každého mohli zvlášť připravit a rozehřát.
Dnes se dohodli, že Tomovy koně dnes rozehřeje jeho táta a Tom sám si sedne na Billovy koně. Půl hodiny po příjezdu už byli všichni koně znovu vyčištění a nasedlaní. S těmi, na kterých se zrovna nejezdilo, obcházeli ošetřovatelé aspoň v kroku závodiště, aby pak jezdci mohli rovnou začít klusat a něco víc.
Bill nebyl zvyklý se jen dívat. Procházelo tudy spoustu závodníků, které znal. Všichni ho zdravili a byli rádi, že ho vidí, ale on věděl, že to není ono. Není to jako dřív. Kupodivu mu ale pomáhat Tomovi nevadilo, dokonce ho to bavilo. Měl pocit, že když nesoutěží, tak si to víc vychutnává.
Věděl, že o berlích už nebude moc platný, a tak se usadil blízko závodního kolbiště. Z jeho místa bylo vidět i na opracoviště, takže si vždycky zkontroloval Toma pohledem a pak sledoval průběh závodu.
Trvalo to neskutečně dlouho, ve startovní listině přece jen bylo něco přes sto koní. Teď byl závod zhruba v půlce a Tom jel na čtvrtém ze 6 koní, na Erisedovi. Eri, jak mu Bill říkal, měl rád slunečné počasí a živou atmosféru, což se mu dnes obojí splnilo.
Tom vjel na kolbiště. Pozdravil rozhodčí a na signál se cvalem rozjel k první překážce parkuru, který jel sebejistě a bez chyb. Všechno vypadalo dokonale. Přesto měl Bill špatný pocit z tolika projíždějících přepravníků s koňmi, zvlášť s těmi velkými, pro 3 a více koní.
Jelikož se jednalo o obrovské závody a místa bylo málo, začínal být problém s parkováním. Proto na sebe auta občas zatroubila, aby se někam pohli. Erised si toho zjevně nevšímal, alespoň to tak vypadalo.
Pak ale projelo větší auto, než všechny ostatní. Naprosto tak zatarasilo cestu a všichni začali troubit. Eri si odfrkl, měli před sebou poslední dvě překážky. To bude dobré, dobré… uklidňoval Bill sám sebe, když přeskočili tu předposlední. Jenže pak černému hřebci došla trpělivost, nesoustředil se a překážku sice skočil, jenže nabral břevna na přední nohy, a teď se jich snažil vší silou zbavit.
Tom sletěl do pískového podkladu a zakryl si obličej. Schoulený do klubíčka počkal, než spadají zbylá břevna. Billovi se zastavilo srdce. Tom spadl, nezvedal se. Berle, neberle, zvedl se a běžel za ním, jak nejrychleji mohl.
Dobelhal se tam, odhodil berle a klekl k němu.
„Tome! Tome, co je ti?“
Tom otevřel oči.
„Nenávidím náklaďáky. Měl jsem s ním nejrychlejší čas.“ Usmál se.
„Ty! Proč ses nezvedal? Vylekal jsi mně k smrti.“
„Zajímalo mě, co uděláš.“
Dredáčkovi přilétla facka. Pak se oba zvedli a převzali Erisedovy otěže od organizátorů.
„Tohle už mi nikdy… nikdy nedělej, jasný?“
Pořád se tvářil trochu nabubřele, ale pusu přijmul. Nakonec Tom Samsona přemluvil k přeskočení modré překážky a skončil s ním na druhém místě.
„Měl jsi ho víc pobídnout, mohli jste být první.“
„Ale zlato, já už největší soutěž vyhrál. Vyhrál jsem přece tebe.“
Nakonec si i Tom koupil klidného, vyjížďkového koně a společně s Billem a Maggie se projížděli v přilehlých lesích okolo jejich pozemků. Oba pochopili, že závodění není při jízdě na koni to hlavní.
Nejkrásnějším se pro ně stal pohled z koňského hřbetu.
KONEC
autor: Neilinka
betaread: Janule
Povídka se mi moc líbila =), já mám ráda koně, miluju detektivky od Dicka Francise a ty se odehrávají právě v dostihovém prostředí, takže povídka "od koní" mi plně vyhovovala =D Mám jenom jednu maličkou poznámku, ten poslední díl mohl být více rozepsaný, třeba na dva díly, přišlo mi to trošičku uspěchané, ale jinak samá chvála ♥
Moc pkná povídka, taková jemná. Žádná moc velká akce, ale přesto moc hezká. Taky miluju koně a povídky z jejich prostředí 🙂
moc pěkně napaná povídka…akorát by mě zajímalo, kde brali rodiče kluků tolik peněz na ty koně…:D
Moc pěkna povídka.
Pekná poviedka z krásneho prostredia.