autor: Neilinka
Vážení budoucí čtenáři, v této povídce se objevují zeměpisná i dějepisná fakta, upravená samozřejmě tak, aby zapadala do příběhu. Moc se těším na Vaše komentáře a už teď je založená skupina na FB pojmenovaná po této povídce Royal love (FF – by Neilinka).
Přeji příjemné počtení, Vaše Neili.
(Bill)
I přesto, že byl nádherný letní den, moje nálada byla pod bodem mrazu. Věci, které se děly okolo mě, jsem vnímal jen stěží. Většinu cesty jsem jen zíral do prázdna, do výhledu z okénka limuzíny, a přál si, aby tohle všechno byl jenom sen. Když auto prudce přibrzdilo a s námi to hrklo, ucítil jsem prudkou bolest v nedávno zlomených končetinách. Noha se mi už zahojila, ale na ruce se mi stále tyčila tvrdá, bílá sádra.
Zase mi to připomnělo události vlastně odehrané jen před dvěma týdny. Ale mně to připadalo jako věčnost. Od té doby se toho tolik událo. Až moc. Cítil jsem, jak se mi po tvářích opět koulí slzy. Brečel jsem často. Alespoň v tomhle období, ale bylo mi to úplně fuk.
Trochu hořce jsem litoval, že jsem se nepokusil vzít si život, dokud jsem měl možnost. Dokud nepřijeli… Od doby, co byli tady, hlídali každý můj krok, abych jim náhodou nezmizel. Ale kam bych šel? Nikoho jsem už neměl, jen Aiwu, moji věrnou, černou fenku německé dogy. Možná, že hlavně kvůli ní jsem to nedokázal. Dali by ji někam do útulku a to bych si neodpustil. A možná jsem se měl prostě moc rád.
Když si všimla, že jsem zase na její vkus moc smutný, přitulila se ke mně a oblízla mi tvář. Vděčně jsem ji objal a těch pohledů jsem si nevšímal. Oni ji nechtěli vzít s sebou, prý to bude komplikace, ale pak kamsi zavolali a najednou to nebyl žádný problém. A tak se chtě nechtě moji milí bodyguardi museli s Aiwou smířit. Legrační bylo, že se mě nesměli ani dotknout. Aiwa si mě hlídala. Byl jsem jí vděčný.
Dorazili jsme na místo. Vystoupil jsem a přede mnou se tyčilo letiště. Blíží se to. Dostal jsem strach. Příšerný strach. Chytil jsem se své přítelkyně, která výjimečně ani moc neslintala a nejistým krokem vyrazil vpřed. Prošli jsme kontrolami a došli k soukromému letadlu. Nastupoval jsem s těžkým srdcem. Naposledy jsem se ohlédl na Berlín. Udělalo se mi mdlo při představě, že už se sem nejspíš nikdy nevrátím. Neměl jsem za kým.
Flashback
„Billi, sedneš si dozadu, viď? Babičce by se tam špatně nastupovalo.“ Nahodil jsem upřímný úsměv.
„Jasně, mami, žádný problém.“ Vlezl jsem si na poslední místo vypůjčeného Citröen Jumpera a udělal si pohodlí. Miloval jsem rodinné výlety. Někdy jsme objížděli památky, někdy si udělali piknik nebo navštívili něco netradičního. Nejlepší ale bylo, že cestu znal dopředu vždy jen táta. Tedy, můj nevlastní táta, ale pro mě byl jako pravý.
Jeli jsme nádhernou krajinou podél lesů a luk, nikde nikdo, jen před námi byl zastaralý železniční přejezd. Zpívali jsme písničku z mých dětských let a strašně se smáli. I přesto mi naskočila husí kůže, sám jsem nevěděl proč, ale ohlédl jsem se doprava, kde koleje zahýbaly do lesa. A pak jsem ho uviděl…
„Tati, zastav!!!“
Konec flashbacku
Doklopýtal jsem na příslušné sedadlo a připoutal se. Asi o patnáct minut později, po naložení všech zavazadel a zkontrolování celého stroje, jsme vyjeli na ranvej. Nabrali jsme rychlost a odlepili se od země. Bylo mi úzko. Napil jsem se, aby mi nezalehly uši a dal jsem taky Aiwě.
Najednou mi došlo, jak moc jsem unavený. Po chvíli jsem usnul. Probralo mě až vrčení a štěkání. Jeden z těch goril se mě pokoušel vzbudit, ale jak už jsem říkal, neměl šanci.
„Hodná holka.“ Pohladil jsem ji. Vítězoslavně se na mně podívala a já se musel usmát. Poprvé od té nehody.
„Za chvíli přistaneme.“
Oznámil mi jeden z nich se strašně legračním přízvukem. Skousl jsem ret. Byl jsem nervózní. Nevěděl jsem ani, jestli mám dost odvahy podívat se z okénka, ale udělal jsem to. Sice po několika minutách přemlouvání se, ale udělal.
Zatajil se mi dech. Tohle rozhodně nebylo Berlínu podobné ani za mák. Polkl jsem. Na jednu stranu to vypadlo nádherně, magicky. Ale na tu druhou jsem si nedokázal představit, že to teď bude můj domov.
Přistáli jsme. Pomalu jsem si rozepl pás a postavil se na nohy. Okamžitě, jakmile jsem vystrčil hlavu z letadla, praštil mně do nosu horký, vlhký vzduch. Zakuckal jsem se, ale mí spolucestující se jen zasmáli. Rozhlédl jsem se. Už tu bylo i přistavené auto. No, spíš desítky aut. Nevěděl jsem, kam se dívat, tak jsem jen slezl ty schody dolů.
Oni samozřejmě čekali, než je dojdu. Šli jsme pomalu k těm zaparkovaným kráskám a já viděl, jak z nich někdo vystupuje. Cítil jsem, jak se mi zastavilo srdce. Věděl jsem, jak zhruba vypadá, ale tak před dvaceti lety, kdy jsem se narodil. Změnil se. Alespoň od té fotky. Zamával mi.
Já se nezmohl na nic.
autor: Neilinka
betaread: Janule
Začátek vypadá dobře, takže si určitě přečtu další dílečky..:)
Vyzerá to zaujímavo…som zvedavá na 2.
hmm..hmm…podle té fotečky nahoře to bude docela zajímavý…takže se mnou počítej i příště 🙂
K přečtení prvního dílu mě donutil až obrázek, a musim říct že sem ráda že jsem si ten první díl opravdu přečetla 🙂
Zatim to vypadá zajímavě 🙂
Proč jsou v šude nějaké bouračky? O_O To je nějaký fenomén. Jinak jsem to taky četla kvůli obrázku 😀 Ten obrázek se mi líbí, ale upřímně…očividně se to odehrává v jiném světě než je Evropa a tím pádem bude mít asi Bill docela potíže se tam zadaptovat. Přesto že nevím kam přesně se to dostal.
A taková menší poznámka…pes nesmí na palubu letadla. Zvířata se převážejí zásadně jenom v kargu 🙂 Pokud se teda tady nejedná o soukromé letadlo, kde bych to pochopila.
A kontrola letadal se dělá dávno před startem a bez pasažérů 🙂 Ale tak to je detail.
Doris : psala jsem, že je to soukromé letadlo, a mohli ještě dolaďovat detaily, jinak vím, že se všechno u normálních letů dělá před
Předpokládám, že Bill letěl ke svému biologickému otci a doufám, že se tam setká i s případným nevlastním bratrem… =) Já si to tady maluju a možná jsi to vymyslela úplně jinak, tak si musím ještě chvilku počkat, než zjistím, jestli jsem se trefila =) Každopádně začátek zajímavý a asi jsem jedna z mála, kterou k přečtení nepobídl obrázek (i když moc povedený), ale tvoje jméno =D
Janča : Ale o to to potěší víc 🙂
Waw vyzerá to beľmi zauimavo, teším sa na dalčí diel, rychlo daľej.
srdíčko buší ♥ jako chudák Bill ale… :(:(
Vypadá to dobře a zajímavě..určitě budu číst dál x) Obrázek k povídce je skvělí x)
Povídku jsem už četla,ale rada si ji přečtu znovu je moc pěkně napsana.