autor: LadyKay
Od našeho rozhovoru uplynulo několik dní a stále se nic šokujícího nestalo. Jsem ve střehu a neustále čekám, kdy Bill co vyvede, ale on se k ničemu nemá. Buď si ze mě jenom vystřelil a nebo na to už dávno zapomněl.
Upravím si čelenku a naposledy se podívám do zrcadla. Čeká mě oběd s tím jeho hezounem. Divný, že Bill nestaví slavobrány, abychom toho imbecila dostatečně slavnostně uvítali. Co vím, vrátil se už včera, ale to si užívali jeden druhého. Hnus tohleto! Radši ani nechci vědět, jak jejich vítání probíhalo… Dneska podle bráchových slov poobědváme v rodinném kruhu. Nevím, co nám nějakýho blbouna cpe do rodiny? Vůbec k nám nepatří a doufám, že Bill není až tak tupej a slepej, aby se dopustil takové blbosti a vzal si ho. Poslední, co by mi chybělo, je nazývat Peta drahým švagrem. Jen při té představě se oklepu!
„Nemáme ho rádi, že ne?“ Můj pohled sklouzne k Absimu u mých nohou. Pes zaštěká a zavrtí ocasem. Někdy mám pocit, že ví naprosto přesně, co mu říkám. „Až vyrosteš, tak ho sežereš a bude pokoj.“ Tak a Petův osud je zpečetěn. Buď odtáhne sám a nebo ho pak naservíruju Absinthovi. Metrosexuál jeden trapnej! Jak ten mi leze na nervy, to si nikdo nedovede ani představit. A Bill mě taky naštval. Nadával na něj, kudy chodil, a jen co se ten jeho Peťánek vrátil, je z něho hotovej. Asi bych se měl postarat o nějakej rozruch, možná by mi mohlo před modýlkem jen tak vyklouznout, že Jens poslal bráchovi ten pugét… To mě taky nakrklo. Pár veršů opsaných z knihy, kytka rudých růží a co to s Billem provedlo. Vždyť to by dokázal každej, i takový neromantický dřevo jako jsem já.
„Nechceš jít místo mě?“ Aha, tak nechce. Teď pro změnu předstírá spánek. Ten pes je mnohem vychytralejší, než jsem si myslel. Dokonce víc než já sám, a to je co říct. Když něco provede, snaží se mě zaměstnat tím, že mi nosí hračky a nutí mě, abych mu je házel, takže hned tak jeho lumpárnu neodhalím. Pokud náhodou spím a on se touží proběhnout venku, skočí do postele a prochází se mi po zádech, dokud se nevzbudím a nevstanu. Když byl malej, dalo se to vydržet, ale je den ode dne větší a těžší. Raději si ani nepředstavuji, jaký bude tenhle jeho budíček, až bude dospělej. Ovšem za jednu věc bych ho přece jen pochválit mohl…
„Absi, ne, to je… bylo skoro nový.“ Já ho fakt přerazím, ale je to můj problém. Ta věc, za níž jsem chtěl svého mazla pochválit, byla, že mě naučil po sobě všechno hned uklízet. Jakmile totiž nechám nějaký kousek svého oblečení ležet na zemi nebo kdekoli jinde v bytě, Absinth ho sbalí a rozcupuje na kousky, jako právě teď žužlá moje tričko… To je prostě Bill ve zvířecí podobě. Oba mám neuvěřitelně rád a oba mi dokážou tak hnout žlučí, že bych je zaškrtil. Ovšem stačí, aby se na mě podívali, a můj vztek je tentam.
„Tak já jdu, a chraň tě všichni svatí to tu nějak zdemolovat.“ Pohrozím mu se vztyčeným prstem, ale můj kámoš mě má na háku. Kouše moje triko, se kterým se musel přemístit do obýváku, vrčí u toho a že mu kážu, aby byl hodnej, mu je šumafuk. Měl bych si pohnout, jinak mě Bill přerazí. Ne, že bych se svého bratra nějak bál, ale je lepší ho moc nedráždit. Je to poklad, ale dokáže se z něj stát pěkná semetrika.
***
Jen, co vlezu do restaurace, do níž jsem se měl dostavit k téhle trapné frašce, si jich všimnu. Sedí naproti sobě, hezoun valí bráchovi klíny do hlavy a oba se připitoměle smějí. To bude zase zabitý odpoledne.
„Tome,“ Bill si mě všimne jako první a vstane. Jeho blbeček sedí jak pecka a netváří se, že by se v nejbližších chvílích chystal vrhnout se mi radostí kolem krku. Asi jsem mu vůbec nescházel, jsme na tom stejně. Nejraději bych ho vystřelil na Mars. Až můj drahý bráška ho jediným pohledem přinutí, aby mi podal ruku a pozdravil mě. Koukám, že nás Bill má oba zmáknutý. Ani jeden z nás se neodvážil mu tenhle oběd odmítnout, protože oba víme, co by následovalo… Saň Bill.
„Tak co, Péťo, jak bylo v Africe? Koukám, že tě nic nesežralo a že ses nám vrátil živej a zdravej.“ Slůvko bohužel si zamumlám pro sebe. Pete zatne zuby a s neskutečně umělým úsměvem a za přísného pohledu Billa mi odpoví. Je na něm zřejmý, že by mi za toho Péťu nejraději natáhnul, ale má vítr ze svého miláčka. Brácha by mu asi dal co proto. Holt mě milej zlatej Peťánek musí milovat, nemá na výběr.
„Ale stejně… Afrika. To muselo být vzrůšo, co? Všude dravý šelmy…“ Bill mi nečekaně skočí do řeči a hned mi sdělí, že Pete s nimi dělal fotky. Bože, proč mám takovou smůlu?! To ho nějakej lev nebo tygr nemohl sežrat? Když se mi sám velkej model pochlubí, že se fotil i se slony, div nezaskučím, jakej pech mám. Slon ho mohl přece udupat a on se přesto vrátí zpátky. Velmi lákavou nabídku, že bych se na ty fotky mohl podívat, s díky odmítnu. Dobrovolně se dívat na jeho ksicht? Nikdy, stačí mi, že na něj musím civět teď. Naštěstí vedle něj nemusím sedět, dřepnul jsem si zase vedle Billa, což se Petovi asi moc nelíbí, protože mu tak kradu pozornost jeho modly. Brácha se totiž dívá jen na mě, když něco říká. Na něj se podívá pouze tehdy, promluví-li Pete sám anebo jsou-li bráchova slova určena jemu. A má to, pitomeček jeden blonďatej.
„A co ty, Tome? Už sis sehnal nějakou práci nebo spoléháš na dobrosrdečnost svého bratra?“ Mě jen tak nedostaneš, hošánku! To se budeš muset víc snažit.
„Bill ti to neřekl?“ S hraným údivem se na něj nechápavě zahledím. „Pracuji u… s ním. Něco jako jeho pravá ruka.“ Dva nula pro mě. Ten to nerozdýchá, bude se mu o tom zaručeně i zdát.
„Billy?“ Manekýn má zřejmě podezření, že si z něj utahuju, proto se dožaduje odpovědi u své lásky. Bill jeho naději pohřbí jediným kývnutím hlavy a vzápětí mu v nejjasnějších barvách vylíčí, jak moc jsem mu v poslední době pomohl, přičemž nezapomene zdůraznit, jak skvěle jsem si vedl na přehlídkovém molu. Tohle doplním o to, že mě sám velký Karl Lagerfeld pochválil za můj výkon a zazubím se na Peta. Chudák, ten má dost. Asi bychom si měli už konečně objednat, i když mám dojem, že někoho veškerá chuť k jídlu přešla…
Bill
„Co se na mě tak šklebíš?“ Zeptám se Peta, když kolem něj asi posté procházím. Zase mu asi něco přelítlo přes nos. Celou cestu nepromluvil ani slovo. Ani doma se mnou nemluvil, jen kolem mě chodil a čas od času po mně hodil vyčítavý pohled. Teď už mi došla trpělivost, nehodlám tohle snášet, aniž by mi vysvětlil, proč se tak chová.
„Já? Ty se ještě ptáš? Zeptej se svého povedeného bratříčka…“ Petovy zelené oči se do mě zabodnou. Narážku na Toma moc nechápu. Je fakt, že si do něj několikrát rýpnul, ale kolikrát jsem mu opakoval, že to brácha prostě dělá a že už jinej nebude.
„Co Tom tak hrozného udělal?“ Založím si ruce na prsou a čekám, co ho žere. Pete se posadí na pohovku, sepne ruce a zadívá se před sebe. Po chvilce odtrhne pohled od podlahy a podívá se znovu na mě.
„On je všude. Už předtím jsem slyšel Tom tohle a Tom tamto. Pořád ho s sebou všude taháš, už u tebe maká, kdy ho hodláš nastěhovat sem?“
„Je to můj brácha!“ Vyjedu po něm. Co si o sobě myslí? O Toma se mi otírat nebude! „Zvykni si, nic jiného ti nezbývá.“
„Na něj?!“ Vyjekne. „Na něj si nezvyknu nikdy. Shazuje mě, ponižuje přímo před tebou a ty mlčíš a někdy se dokonce těm jeho trapným vtipům i směješ. Mám toho po krk!“
„Ty ses na mě vybodl a jel sis fotit do Afriky. Tom tu zůstal a podporoval mě, když jsem to potřeboval. Já mám po krk tebe!“ Tak on mě má po krk? Mě, který mu pomohl dostat se tam, kde je? Já debil pro něj dělal vždycky to nejlepší, toleroval mu takřka všechno, a on mi řekne, že mě má dost?!
„To je mi ale novinka! Tak si jdi, jdi si za svým drahým bráškou, když tě tak podporuje a miluje. Jen se pak nediv, až se na tebe vybodne a zdrhne znovu.“
„Taky že jdu!“ Se vztyčenou hlavou odkráčím do ložnice, vylovím kufr a začnu do něj naštvaně házet svoje oblečení. Pitomec jeden! To bylo samé Billy, lásko, miláčku, neustále ubezpečování o tom, jak mě moc miluje a vždycky bude, a najednou mu hrkne v bedně a začne mi vyčítat, že mám rád svého bráchu. To teda ne! Mně nikdo nic zakazovat nebude! A on už vůbec ne! Trpěl jsem mu toho dost!
„Co to děláš?“
„Balím se, jak vidíš.“ Prsknu a otevřu druhou skříň, aniž bych mu věnoval pohled. Ani za ten mi v tenhle moment nestojí.
„A kam jako hodláš jít?“
„K Tomovi.“ Zašklebím se na něj. „Sám jsi mě za ním poslal, ne?“ Rozhodně mi bude u bráchy a Absiho líp než tady. Možná mě oba sežerou, až se tam zjevím, ale nikdo mi nebude nic vyčítat.
„Teď večer chceš někam jít?“ Pete mě následuje i do koupelny, z níž si beru svoje věci. Asi si myslel, že nemám na to, abych se prostě sbalil a odešel. To mě hošánek podcenil.
„Jo, i kdybych měl spát na hotelu, tak s tebou tady nezůstanu.“ Zapnu kufr a hodím jej na zem. „Pro zbytek si přijdu později.“
„Billy, nemůžeme si ještě…“ Chytí mě za loket a snaží si mě k sobě přivinout. Prudce se mu vytrhnu a výhružně se na něj podívám.
„Promluvit? Ne, nechci nic slyšet. Čau!“ Čapnu klíče od auta a prásknu za sebou dveřmi. Kdybych byl bestie, vzal bych si i ty od jeho Ferrari, protože jsem je stejně platil já, ale nejsem on! Kufr hodím na sedadlo spolujezdce a sám usednu za volant. Třesoucíma se rukama jej uchopím a zhluboka se nadechnu. Možná jsem jednal unáhleně, ale možná taky ne. Teď se jen modlit, aby mě Tom nevypakoval a aspoň pár dní mě u sebe nechal…
Tom
„Chápeš to? Ta baba si prostě nedá pokoj!“ Odhodím houbičku na nádobí do dřezu, ruce si otřu do kalhot a trhavým krokem mířím ke dveřím, následován svým čtyřnohým přítelem. Tu starou čarodějnici už fakt odprásknu. To je potřetí, co na mě zvoní. To by mě zajímalo, co se jí nelíbí tentokrát! Že by jí vadilo už i to, že dýchám?!
„Tak co je to… Bille?!“ Co ten tu zase chce? Když ne baba, tak můj brácha. Mrknu za něj, jestli tam náhodou nestojí i ten pošuk s vyperoxidovaným mozkem. Ale tentokrát mám kliku, není tam. To se mi ulevilo! Myslím, že jsem si jeho společnosti dneska užil až až, další hodina nebo i víc, by pro mě znamenaly několik týdnů strávených na antidepresivech. Otočím se na psa, který se na bráchu nevraživě dívá. Zřejmě doufá, že u nás nehodlá nocovat, protože by to znamenalo pro něj i mě nocleh na sedačce.
„Tome, já… Můžu dál?“ Ukáže do nitra bytu a zamrká na mě. Člověk by řekl, že před chvilkou brečel, jak se mu lesknou oči. No nic, tak ho pustíme dál, aspoň se dozvíme, co zavedlo jeho kroky k nám.
„Je tu bordel!“ Zařvu na něj už z kuchyně, aby se připravil na šok, co ho čeká, až sem přijde. Můj miláček tu trošku roztahal svoje krámy a ještě jsem nestačil po něm uklidit. Absi běhá kolem mě a strká do mě čumákem. Fakt toho Billa nemá rád a mě se snaží přimět, abych ho odsud urychleně vypakoval, než se tu začne zase roztahovat. „Uklidni se, on přišel jen na…“ Poslední slovo spolknu a s pusou dokořán čumím na Billa.
„A tohle je co?“ Ukážu na loďák a vykulím na něj oči. Bráška se nevinně usměje a pokrčí rameny. Myslím, že Absinth už pochopil, co mně dochází jaksi pomaleji. Začal totiž zoufale kňučet…
„Tommy, já bych potřeboval… Ale jen na pár dní.“
„Tady?“ Trošku blbá otázka. Kde jinde by asi chtěl být. Dvacet čtyři hodin v jeho přítomnosti. Bill u nás doma znamená Bill naprosto všude – v koupelně, v ložnici, v obýváku. To nejde! To bych nevydržel!
„Tome, on…“
„On ti něco udělal? Zbil tě? Jestli jo, tak ho zabiju!“
„Ne, to ne, jen jsme se malinko pohádali. Kvůli tobě.“ Dodá, nezapomene se na mě významně podívat a mně okamžitě docvakne proč. Abych cítil podíl viny a aby mě ani nenapadlo ho odsud vypakovat. No, jediné pozitivum, které v téhle situaci vidím, je, že jsem se snad zbavil potencionálního švagra. I když jak znám Billa je moje radost předčasná. Zítra se ten jeho frajírek připlazí po čtyřech, poníženě ho odprosí a lovestory bude pokračovat.
„No, co mám dělat? Sorry, Absi…“ Zašeptám s pohledem na chlupáčovi, kterého zřejmě moje rozhodnutí povalilo, a to doslova. Leží na boku na zemi a radši nereaguje. Rezignoval na veškerou snahu dostat bráchu z našeho bejváku. „Vyznáš se tu, ne? Tohle odtáhni do ložnice, ať to tu nepřekáží… A pak se tu chovej jako doma.“
„Jsi nejúžasnější na světě.“ Asi pětapadesátikilový tvor se mi zavěsí kolem krku a mačká mě k sobě. Jsem zvědav, zda by mu jeho nadšení vydrželo, kdybych ho zapřáhnul do domácích prací. Pokud tu zůstane déle, jakože v zájmu jeho i mojí osoby doufám, že ne, bude hezky makat. Bill mi vesele oznámí, že se osprchuje a přijde za mnou. Zatímco si brácha poskakuje po mém bytě, přidřepnu si ke svému čtyřnohému příteli. Absiho se moje rozhodnutí dotklo natolik, že se mnou odmítá komunikovat. Když se ho totiž chci dotknout, zvedne se a odkráčí pryč. To nám to hezky začíná…
Bill
Tom je nejlepší brácha na světě. Věděl jsem, že mě nezklame a nevyhodí na ulici. Teď konečně můžu okusit, jaké to je, bydlet s ním. Vždycky jsem o tom snil. Bydlel jsem s ním jako dítě, pak s ním sdílel hotelové pokoje, ale to nepočítám. Jsme oba dospělí, zajímalo by mě, jaké to bude. Vzápětí mám první možnost poznat, jaký Tom nyní je a jaké bude naše soužití…
„Bille Kaulitzi, okamžitě pojď sem!!!“ Bráchův křik se nese bytem a já se snažím rozpoznat, odkud ke mně doléhá. Řekl bych, že to bylo z koupelny. Chtě nechtě se zvednu z pohovky a zamířím za ním, než na mě nalítne. On je totiž Tom tak trošku rapl…
„Co to je??“ Tom naproti mně stojí jen v boxerkách a prstem ukazuje na podlahu. Zajímalo by mě, co tam má, protože já nic nevidím.
„A co?“
„Ta potopa, co tu po tobě zbyla?!“
„Potopa? Troška vody a ty naděláš.“ Mávnu nad tím rukou a chystám se vrátit k televizi. Dávají docela zajímavý film a Tom mě prudí s kapkou vody na zemi.
„Kaulitzi, stůj! Tohle vytřeš.“ Vrazí mi do ruky hadr a čeká, až se k jeho radosti sehnu a vytřu po sobě koupelnu. Nic jiného mi nezbývá, pomalinku si dřepnu a chystám se začít.
„Tommy, nemohl bys to…“ Zvednu k němu prosebný pohled. Tohle po mně přece nemůže chtít, vždyť je to humus! Plazit se po čtyřech… Brr!
„Proboha, dej to sem a vyjeď odsud, než si to rozmyslím.“ Ukáže mi prstem na dveře. Byl bych hloupý, kdybych zůstal. Věnuji mu děkovný úsměv a vystřelím z koupelny jako střela.
Bože, z Toma bordeláře se stal Tom pedant a až úzkostně dbá na pořádek. Když mi oznamoval, že je tu bordel, tak ať jsem se snažil sebevíc, nic moc jsem nenašel. Akorát se na zemi povalovaly Absiho hračky a na pohovce leželo bráchovo triko a kalhoty. No a teda ještě nádobí na lince, ale to brácha už, jak vidím, zlikvidoval. Hupsnu si zpátky na sedačku, hodím nohy na stolek a zadívám se na obrazovku. V nerušeném sledování děje mi ale znovu cosi zabrání. Tentokrát to ale není Tom, nýbrž můj žaludek, který mi orchestrem uvnitř dává najevo, že je na čase něco sníst. Jak tak koukám, nikde nic, co bych mohl považovat za večeři. Aspoň krupičnou kaši mi mohl udělat, když jsem se sprchoval. Ta je za chvilku… Holt se budu muset obsloužit sám. Otevřu ledničku a zadívám se do ní. Tom byl zřejmě nedávno nakupovat, protože je tu ve srovnání s tím, co si pamatuji, doslova luxusní výběr.
Přesto z ní nic nevytáhnu, rozhodl jsem se projevit dobrou vůli a ukázat Tomovi, že nejsem sobec. Zavřu ji a několika kroky se ocitnu u dveří koupelny. Aniž bych předem zaklepal nebo bráchovi oznámil, že jdu dovnitř, popadnu kliku a otevřu. Při pohledu na to, co se naskytne mým očím, ztratím řeč. Bože, ten má ale nádhernej zadek!!!
autor: LadyKay
betaread: Janule
xD Bille, boduješ!!!!!!! Wooohoooo, když se Bill spakoval sem myslela, že mě jebne! Mno chudák Tom, ale ten konec!!!
Začala jsem od toho rozhovoru číst tuhle povídku, jsem jí jak si přehlížela, dneska jsem se dostala až k aktuálnímu dílu a musím říct že je to velice nádherná, užasná, dokonalá povídka! <3
Líbí se mi Tomova povaha! Žeru jí <3
Jen ať Pete jde někam, teď je na scéně Tomuv zadek pro Billa, mohlo by už k něčemu dojít! x)
[2]: Jojo, Toma opěvuju už od prvního dílu, on je tady prostě úžasný xD
U dnešního dílu jsem se tak pobavila, jak už dlouho ne xDDD Tom a jeho hlášky, nejdříve si vzal na mušku chudáka Peteho, že ho v Africe bohužel nic nesežralo, a pak to schytala i naše diva za to svoje bordelaření xD A jak se bavil s Absim, když Bill přišel, oni si snad s tím psem navzájem čtou myšlenky xD, jedním slovem perfektní ♥
Ach, konečně se zbavil toho pablba! 😀
A konečně jsou si nadosah! ^^ ♥
Hihi. Až je mi toho Peta skoro líto… Každopádně má smůlu, radši se měl nechat sežrat 😀