autor: Doris
Bill ze sebe šetrně Toma sundal a postavil se na nohy.
„Udělám nám kakao.“ Usmál se a odešel do kuchyně. Nemohl se zabavit toho sžíravého pocitu uvnitř sebe. Byl rád, že Tom přišel. Že ho má u sebe, ale lhal by, kdyby tvrdil, že se nebojí. Bál se následků. On by měl být ten rozumný. Ten, co Toma pošle pryč. Ale nechtěl to udělat. Jen díky němu se odvážil vycházet ven, víc než to dělával. Scotty dávno nechodil ven sám. A Billa ty dlouhé procházky naplňovaly dobrou náladou. Pravda, že nechodil po městě, ale už si tolik nepřipouštěl pohledy lidí, co ho míjeli. Nevšímal si jich. Zapřel se o linku, zatímco ohříval mléko a zhluboka vydechl.
„Bille, co se děje?“ Ozval se Tom ode dveří. Prohlížel si ho a nemohl mu uniknout Billův starostlivý postoj. Bill se otočil přes rameno. Tomova dětská tvář vypadala utrápeně.
„Nic… nic se neděje.“ Pousmál se Bill a natáhl k Tomovi ruku. Tom mírně přikývl a ochotně došel až k Billovi. Objal ho kolem pasu a nechal se hladit po zádech, zatímco Bill promíchával horký kakaový nápoj. Ani jeden nemluvil. Bill se snad bál cokoliv říct a Tom cítil, že je Bill nesvůj.
„Nejsi rád, že tu jsem?“ Pípnul a zvedl k Billovi čokoládové duhovky, když mu Bill podával hrnek s nápojem. Bill se na něj nevěřícně podíval a svůj hrníček odložil zpátky na linku.
„Ne… proboha, to ne. Jsem moc rád, že tu jsi.“ Kroutil nesouhlasně hlavou a tiskl si ho ke svému tělu. Takhle to přeci nebylo. O to hůř se teď cítil, když viděl, jaké obavy Tomovi způsobil.
„Tohle si nemysli. Takhle to opravdu není.“ Vtiskl Tomovi pusu nad ucho a znovu zvedl hrneček. Vrátil se do obýváku s Tomem za zády. Usadil se do gauče a ruku přehodil přes Tomova ramena. Tom foukal do hrníčku s nápojem, který měl položený na pokrčených kolenou. Chtěl přestat myslet na to zvláštní napětí, ale až příliš ho vnímal. Položil si hlavu na jeho rameno a přelétl pohledem po interiéru obýváku. Nakrčil čelo, když u krbu zahlédl hromadu starých novin. Bill ho pozoroval a zadíval se stejným směrem.
„Ach… tohle…“ Protnul ticho Billův hlas. „Nevím vlastně, proč jsem to tu měl. Je to část mýho života, kterou bych nejraději vymazal, zapomněl na ní, a přitom jsem měl šuplík plnej věcí, co mi to jen připomínaly.“ Cuknul rameny a smočil rty v horkém nápoji. Tom se na něj podíval a hryzal se do rtu.
„Asi bych ti o tom měl něco říct, že?“ Vzdychnul Bill a opět svůj hrnek odstavil. Tom udělal totéž a nechal se stáhnout na Billovo tělo, když se Bill natáhl přes celou délku gauče. Rukou mu vklouzl pod triko a hladil dredáčka po zádech. Miloval, když se mohl dotýkat jeho kůže.
„Nemusíš, jestli nechceš.“ Zavrněl Tom a přivřel spokojeně oči. Bill si ho povytáhl ještě o něco výš k sobě. Tom se tváří otíral o Billovu klíční kost. A vdechoval jeho vůni.
„Nemusím, ale máš právo o tom alespoň to něco málo vědět.“ Zahleděl se Bill do stropu. Přemýšlel, jak by měl začít. Co by vlastně měl říct.
„Tenkrát jsem byl pubertální floutek. Rád jsem si užíval a nijak jsem se tím netajil. Max byl brácha mýho nejlepšího kamaráda. Byl v naší partě díky němu. A bohužel… byl do mě zamilovaný.“ Začal Bill. Vlastně o tom mluvil vůbec úplně poprvé. Tom mlčel. Jen poslouchal a ukazováčkem kreslil po látce Billova trika v oblasti hrudníku.
„Ten den se dělala akce. Hodně alkoholu a na zkoušku i něco na šňup.“ Tom se oklepal a nakrčil nos. Bill přitlačil na jeho kůži, jak ho hladil.
„Vím… není to nic k chlubení. Max tam se mnou chtěl mluvit. Řekl mi, že mě chce. Byl jsem přiopilej a tak jsem ho odbyl. Ne zrovna mile. Mohl jsem být trochu taktnější, ale nebyl. Ublížil jsem mu tím.“ Vzdychnul Bill. Tom nadzvedl hlavu a krátce políbil Billovy rty. Jako gesto útěchy. Bill se pousmál a rty si olízl, než pokračoval.
„Nevšímal jsem si ho. Prostě jsem pil a šňupal tak jako ostatní, a nevěnoval pozornost tomu co se kde děje. Neudělal jsem to já, ale ani nevím, kdo to udělal. V tom stavu, v jakém jsme byli, zkrátka nebylo možné tohle zaznamenat.“
„A on… on přeci musí vědět, kdo mu to udělal, ne?“ Nakrčil Tom čelo. Bill jen zakroutil hlavou.
„Neví. Neměl ponětí, kdo mu to udělal.“ Vzdychnul. Tom se zatvářil zmateně.
„Jak je to možný?“ Tomovi to přišlo nepochopitelné.
„Představ si to, Tome. Tu situaci. Jsi u sebe v pokoji a brečíš, protože ten, koho máš rád, tě odmítl. Hrabeš se ve věcech. Ani si v takový moment nevšimneš, že někdo přišel a stojí ti za zády. Než si to stačíš uvědomit, zaváže ti oči. Za celou dobu ti neřekne ani jediný slovo. Znásilní tě a pak tě tam prostě nechá a odejde.“ Tom si to nechtěl ani představovat. Dělalo se mu zle z té představy.
„Max si určitě svoje poprvé takhle nepředstavoval. Byl v šoku, bolelo ho to… neměl myšlenky na to, se ještě urychleně dívat za někým, kdo mu takhle ublížil. Pomalu nebyl ani schopný to říct druhý den.“ Bill si promnul obličej. Teď už Tom plně chápal Billovo uzavírání se před světem.
„Proč ale obvinili tebe?“ Nadzvedl se Tom a zapřel se o ruce kolem Billova těla. Bill vzdychnul.
„Byl jsem jediný, kdo měl motiv. Byl jsem ten, co ho odmítl a každý věděl, jak jsem náruživý. Byl jsem prostě první, kdo je napadl.“ Vydechl Bill s dávkou rezignace. Tom zakroutil pusou.
„Ale neodsoudili tě. Neudělal jsi to, kdo to udělal?“
„To nikdo neví. Neodsoudili nikoho. Nemohli. Ani mě ne. Nebyl proti mně žádný důkaz a Max nikoho konkrétně označit nemohl. Ale i přes to jsem pro všechny ten, co byl obviněnej. Ten, co měl příležitost, ten, co to udělal.“ Bill už s tím byl vlastně smířený. Ještě to asi pár let potrvá, než to plně vyšumí.
„Už to nech být… Už je to dávno. A mně na tom nesejde.“ Šeptnul Tom a něžně zajal Billovy rty. Bill se do polibku pousmál a za týl si Toma přidržoval u sebe. Vlastně se mu docela ulevilo, když to řekl. Bylo už jen na Tomovi, zda mu uvěří nebo ne, ale očividně mu věřil. A kdyby ne… milovat by ho nepřestal. Bill se přetočil a stáhl Toma pod sebe. Tom se zahihňal. Prsty přejížděl po Billově těle, přes bavlněnou látku jeho oděvu a z jeho očí sršely jiskry spokojenosti. Měl pocit, že ke štěstí nepotřebuje už nic víc. Že všechno našel v Billovi.
autor: Doris
betaread: Janule
Tak já nevím, ale Billův případ je jasným důkazem policejní demence, prý je Bill jediný, kdo měl důvod to udělat!!! Vždyť Bill je právě ten jediný, kdo to udělat nemohl, logicky, proč by někdo znásilňoval kluka, který se mu sám nabízí??!! Bože, a takoví potom klidně mladému člověku zničí celý život…jsem se zase rozčílila..chudák Bill, i Tom, myslím, že jejich štěstí právě končí, nakonec ještě obviní Billa i teď =( Já chci nějaký uspokojivý konec =)
čtu to od 25 dílu a musím uznat že je to paradní 🙂 xD
Neuvěřitelný, jak měl motiv? Určitě by to udělal takhle, když ten kluk o něj sám stál. Stačilo, aby lusknul prstem a mohl ho mít bez násilí. A všichni si to pospojují tak, že vinný je Bill. Neuvěřitelný, jak to jen vyšetřovali? No nic, já se nebudu rozčilovat. Není důležitý, co bylo, spíš jak bude. Doufám totiž, že Billovi obavy se nenaplní. Váýně bych mu nepřála nějaké další obvinění.
ach jo… já to napětí nevydržím… už chci vědět, jak to dopadne 😀
jako vždy úžasný miluju tuhle povídku:-)
Dokonalý dílek jako obvykle.. Jsem ráda, že to Bill Tomovi konečně řekl. Je to rpostě blbost, že obvinili Billa.. smutný je, že je lidem jedno, jestli to dotyčný opravdu udělal nebo ne, hned se toho chytnou a začnou se na něj koukat skrz prsty… tším se na další dílek..:)
ooooomlouvááám se že jsem nekomentovala!!! Já měla zaracha! To byl teror!!!§ Jinak, fakt pěknej dílek, mno te'd jdu na další xD