autor: Lenna W.K.T. & Mykerina
(Bill)
„Ahoj,“ špitnu sotva slyšitelně a sklopím oči. Fakt mám strach z jeho reakce na mě, na cokoliv týkajícího se mojí osoby.
*Flashback*
Poslední minuty před závodem. Všichni se už dávno sjeli. Kolem aut ještě běhají lidé, probíhají poslední úpravy, kontroly.
Kolem Tomova auta je největší ruch. Je to jasné, jeho auto je favorit a parta je veliká. Toma zaneprázdnila ta jeho černovlasá děvka a odpoutat pozornost ostatních není nic těžkého. Zvláště, když jste člen jeho party.
„Počkej, ještě na to kouknu, něco se mi tu nezdálo.“ Řekl chlapec s hnědými vlasy. Krátce střiženými do rošťáckého rozcuchu. Pustili ho k motoru Tomova Lamborghini. Jen vytáhnout nenápadně kleštičky a je to. Využil nepozornosti ostatních. Zastrčil kleštičky. „Hej, Rone, zkontroluj to ještě radši.“ Ron není moc spolehlivý, vezme to jen lážo plážo a přestřihnutých hadiček si na stopro nevšimne. Ron to zkontroloval. A jak si rozcuchaný klučina myslel, nenašel nic. Zaklapl skleněný kryt od motoru a odkráčel kamsi za mantinely, které byly určené pro přihlížející. On sám zmizel úplně mezi úzkými uličkami.
„Halo? Ahoj, hotovo.“
„Jako vážně?“ ozve se v telefonu.
„Jo, přestříhl jsem mu hadičky od chladiče. Ten na sto procent nedojede.“
„Super, takže se sejdeme zítra v centru, jo. Čeká tě odměna.“
„Oh, na tu se těším. Zítra teda, a vem si tu pěknou kombinézu, v tý jsi rajcovní.“
„Neboj, ale hodíš mě potom domů, jasné?“
„Jasné, já jdu teďka poslouchat vysílačky, jak si ten namachrovanej sráč rozčiluje, že mu jeho vymazlený miláček nejede. Pá kotě.“
„Neboj, ale hodíš mě potom domů, jasné?“
„Jasné, já jdu teďka poslouchat vysílačky, jak si ten namachrovanej sráč rozčiluje, že mu jeho vymazlený miláček nejede. Pá kotě.“
konec flashbacku
(Tom)
Přišel, opravdu. Sice pozdě, ale přece. Když se neukázal na čas, myslel jsem, že nedorazí a teď je tady. Šíleně mu to sekne.
„Ahoj,“ špitne a sklopí oči. Je tak krásně nejistý. Přijdu až k němu, chytnu jej za boky a jemně políbím na spánek. Udiveně ke mně zvedne oči.
„Ahojky.“ Špitnu. Lehce se na mě usměje.
„Půjdeme si sednout? Někam? Potřeboval bych s tebou mluvit.“ Sotva to dořeknu, rozšíří se mu oči, má je dokonale nalíčené, rajcuje mě to, ale on se očividně bojí, co s ním budu chtít probrat. Kráčíme potichu vedle sebe, když se mě dotknou jeho ledové prsty, jen tak se mi otřou o ruku. Po chvíli ten náhlý dotek zopakuje. Pak mě ale chytne a čeká, co udělám. Nechám to být. Trošku se ke mně přitiskne bokem. Cítím, jak z něj sálá teplo. Vedu jej uličkou k malé cukrárně, jenže než tam dojdeme, proplete se mnou prsty. Trošku ztuhnu. Otočím na něj hlavu, slabě se na mě usměje. Je mi strašně líto, že mu to musím říct. Že to musím skončit. Jen… teď to vypadá, že mu dávám naději, ale nechám jej užít si poslední dotyky a sebe taky. Dojdeme až do cukrárny. Rozpletu naše prsty a odsunu mu židli. Sednu si naproti němu a položím si ruce na stůl.
„Dobrý den, co si dáte?“ přijde servírka.
„Ehm… ledový čaj a,“ kouknu na Billa.
„Jahodový džus a jogurtovou zmrzlinu.“ Doplní mě Bill. Servírka si zapíše objednávku a odkluše pryč.
„Billy, víš…“ začnu. Podívá se na mě. Tuší, co mu chci říct. Natáhne dlaň a zlehka ji položí na tu moji. Stočím tam pohled. Bill mě lehce hladí ukazováčkem po hřbetu. Zachvěju se pod tím dotykem.
„Vůbec mi to neulehčuješ.“ Šeptnu.
„Já vím.“
„Tady to máte, pánové.“ Bill mě pustí a ona položí objednávku. Napiju se, abych zahnal to sucho v ústech. Musím mu to konečně říct. Musím. Takhle to dál nejde. Zvednu k němu oči. Zrovna si zvedá lžičku ke rtům, vyplázne jazyk a lehounce olízne. Polknu. Tohle mi dělá naschvál, takhle mě dráždit. Zadívám se jiným směrem.
„Bille,“ otočím se zpět na něj, když se dostatečně uklidním. Kurva, ocumlává lžičku jako lízátko, cinká o ni piercingem. Blaženě přivřené oči. Úplně si to vychutnává.
„Tak o čem si chtěl mluvit?“ otevře oči a zahledí se do těch mých.
„O tom, že tady dělají nejlepší zmrzlinu ve městě.“ Pousměju se, ale spíše mé slabosti. Sem srab. Nedokážu mu to říct, a už vůbec ne po tom, co tady předvedl s tou zmrzlinou. O tohle mám přijít? Tohle si mám odpírat? Opravdu jsem byl takový blázen, že jsem se ho chtěl vzdát? Asi jo. Teď jsem to já, kdo jej chytne za ruku a jemně hladí ukazováčkem. Krásně se na mě usměje. Má plnou pusu zmrzliny a je neskonale roztomilý. Teď se nebojím si to přiznat.
„Vážně o tom? O ničem jiném?“ ujišťuje se.
„Yeah, o tom.“ Zazubím se. Najednou mi zazvoní mobil. Protočím oči, ale musím to zvednout.
„Mno?“
„Hej, Tome, vím, co se stalo s Lambem.“ Vyhrkne ze sebe Mia. Mno hurá.
„Tak co s tím je?“
„Myslím, že bys měl raději přijet. Je to celkem… znepokojující.“
„Oh, hned jedu,“ celkem mě fakt vyděsila.
„Hned?“
„Ok, ne hned, ale za pár minut.“ Zavěsím. Bill se na mě tázavě podívá, už je klidnější.
„Budu muset jet. Nezlob se.“ Natáhnu se a pohladím jej po tváři. Smutně vydechne. Sakra.
„Ale počkám, až dojíš a pak pojedu.“ Dodám. Vděčně přimhouří oči. Pomalu jí. Opravdu pomalu. Snaží se být se mnou co nejdéle.
„Billy,“ lehce jej napomenu. Moc dobře jsem ho prokouknul.
„Tak jo, no.“ Broukne, a konečně dlabe normálně. Za pár minut už to má v sobě. Postavím se, hodím na stůl peníze a přejdu k jeho straně.
„Uvidíme se brzo, opravdu.“ Skloním se k němu a přitisknu se mu na rty. Pohotově je otevře a vklouzne jazykem do mých úst. Dravě jej líbám, držím za krk. Když už jsem si připustil, že s ním chci být, nehodlám o nic přijít. Vyklouznu jazykem ven a oblíznu mu spodní ret. Opřu se čelem o to jeho.
„Brzo se uvidíme, už teď mi chybíš.“ Sakra, kde se to ve mně bere. Bill se spokojeně usměje, pohladí mě po tváři.
„Budu čekat. Nenech mě ale dlouho.“ Naposledy mě políbí a pak mě nechá jít. K autu skoro běžím. Jsem strašně zvědavý, co Mia objevila. Vlezu do auta, nastartuju a rychle vyjedu.
autor: Lenna W.K.T. & Mykerina
betaread: Janule
Ou no som zevedava ako sa to vyvrví.
Thomasi, ještě, že jsi mu neřekl to, co jsi měl v úmyslu, protože by to bylo to poslední, co jsi v životě řekl!!! Tom mě tak strašně štve, bych ho nejradši chytla pod krkem a pořádně s ním zatřepala, ať se vzpamatuje xD Já už chci hodného a zamilovaného Toma xD Snad se toho 57.dílu dožiju =D
Tomane ty máš štěstí!! 😀 'tohle' si fakt nenechej ujít 😉 😀
Tpomik mě teda překvapuje….třeba nakonec roztaje a do Billa se zamiluje 😀 Musí jinak ho asi půjdu nakopat 😀
Tome, zpáááátky, mazej zpáátky 😀
Hey že wona to dělá Billowa ségra s někym od Toma?
[6]: xDDDD to by nebylo fér, kdyby za to mohla jen Billova parta ne? 😀
hmm vypada to, ze uz pomalounku polehounku se nam zacina rysovat onen tajemny praskac
no, Tomík mě prvně nepotěšil, ale pak si to opravil xDD a prostě jsem se už lekla, že chce Billovi říct, že on je ten co je prásk, stě že ta svině je Bill… já se uplně lekla, fakt.. díky bohu xDD
Dobře jste mně zblbly, holky. Teď jsem úplně zmatená a netuším, kdo mohl ty hadičky přestřihnout 😀 Nebo kdo to vůbec mohl chtít… i když mám svůj tip 😀
Jinak konečně si Tomíšek uvědomil, že je taky schopnej nějakejch citů, a přiznal to tak trochu i před Billem 🙂
Líbí se mi, jak se to začíná ještě víc zamotávat 😉 Skvělý děj, psaní a samozřejmě autorky !
Jen tak dál 🙂
Jess, určitě to byla Jess… vsadím se, že v tom mám prsty a má prsty i v tom s těma poldama… nemám jí ráda… xDD ne-e…
ale jsem ráda, že Tom Billovi neřekl, že s ním končí… aspoň něco zůstalo v normálu… tohle bylo fajn..
ale Jess mi bude ležet v žaludku…
Tom si to priznal??? 😀 Huraaaaaaaaaaaaaaaa 😀 som fakt rada že mu to konečne doplo :D… veď Bill je predsa úžasný a on by sa ho vzdal… no toto! :D… som strašne zvedavá kto je tá sviňa čo mu prestrihla tu hadičku… a kto v tom ide s ňou… prečo mám taký pocit že by to mohla byť Billova sestra? 😀