Tak dnes tady máme rozhovor s Janulí… tedy se mnou… pro ty, kdo netuší, co jsem zač, tak dle svého názoru 😉 hlavně autorka povídek, a pak taky jedna polovina tvůrčího týmu, který dělá tenhle blog. Pro rozhovor si mě vybrala LadyKay, za což jí děkuji, ale taky teda za ty hodiny času :-D, kdy jsem smolila své odpovědi, a za další hodiny, kdy jsem se snažila je zkrátit. ;-D Ale neradujte se předčasně… slibovala jsem, že se budu krotit, ale jak to dopadlo, vidíte sami. Prostě jsem ukecaná, no… tak snad to přežijete ve zdraví. 🙂 Let’s go!
Otázka č. 1 – Jak se jmenuješ, kolik je ti let a odkud jsi?
Tak já myslím, že z mého nicku tak nějak vyplývá, že nejsem Anča z Horní Dolní, ale musím říct, že mi tohle jméno kdysi dávno opravdu hrozilo, a jsem vděčná své babiččce Anně, dej jí Pánbůh věčnou slávu, že mě zachránila a donutila mou matku, rozhodnutou dát mi jméno po ní, abych nakonec byla míň kontroverzní Jana. Celý dětství jsem si libovala, že na mě nikdo neřve „Anča – dlanča“, jak bylo v té době zvykem. 🙂 Nesnášela jsem ale oslovení Janičko, kterým mě častovala pravidelně má učitelka na piáno, ani nevím proč, dneska už mi to dávno nevadí.
Tak teď si asi představíte, jak bude tenhle rozhovor vypadat, když jen o svým jméně umím naplkat tolik zbytečných slov, já vás ale varovala předem. 😀
Co že ses to ptala dál, Janičko? 😀 Jo… kolik mi je. No… ne, že bych se za to styděla, to nemám zapotřebí, protože proti svým vrstevníkům jsem v podstatě stále v pubertě, ať už tím, co mě baví a zajímá, co dělám, nebo tím, jak se cítím, ale nepíše se mi to nikdy zvlášť lehce, protože každej rok je to číslo nějak vyšší a vyšší, a mrcha nechce zastavit. 😉 Máte to tak taky? Šílený, co? Když jsem s tímhle vším začínala, a psala svůj historicky první komentář na osobním blogu Syhrael, který už dávno neexistuje, napsala jsem to velice fikaně… že je mi dvakrát tolik než všem dvacetiletým, který píšou povídky. Tak dneska k tomu teda musím přihodit další tři roky, tudíž výsledné číslo je 43. Letos v květnu, abych to upřesnila. Pokud to ještě někoho překvapuje, a otevřel právě údivem tlamičku, tak bacha, ať si nenaslintáte do klávesnice, to by nemusela přežít. 😀 Ale většina z vás stejně dávno ví… 🙂
Vidíte to? Další zbytečnej odstavec plků na jednu bezvýznamnou otázku… tak jdeme dál.
Bydliště. Tak tady to bude snad stručný, je to Praha, naše stará dobrá matka měst. Sice jsem narozená na Vinohradech, a chvíli bydlící v samém srdci Prahy poblíž Václaváku, ale než jsem začala brát rozum, ve čtyřech letech mě přešoupli na Prosek, což je sídliště na severní straně Prahy. Momentálně jsem kousek odtud, vzdušnou čarou to není zase tak daleko, ale opět mě neminul panelák, ve kterým jsem na výsost spokojená a nehodlám to měnit.
Das Ende… to byla stručně zodpovězena první otázka, vidíte, jo? Jsem slibovala a jak to dopadlo… 😀 Radši to šoupnu pod perex, bude to jistější :o)
Otázka č. 2 – Jak dlouho znáš TH, jak dlouho twincest a jak ses k němu vlastně dostala?
TH znám od června 2007. Sorry, ale dřív jsem si jich prostě nevšimla. 😀 Já totiž odjakživa nesnášela němčinu, a kdokoliv na mě tímhle jazykem promluvil, byl předem mrtvej. 😀 Asi nějakej předsudek z dětství, kdy nám dělili Němce na ty zlý západní kapitalisty a fašisty, a hodný východní dederóny. Nesnášela jsem je preventivně všechny, aby se to nepletlo. 🙂
Až takhle jednou jsem škrábala brambory rodince k obědu, a měla přitom zapnutej nějakej hudební kanál. Viděla jsem tam něco, co mělo dlouhej koženej kabát, namalovaný oči, vlasy jak když to dostalo zásah elektrickým proudem a zpívalo to… pro mě totální zjevení. Zírala jsem na to, div mi slina neukápla, nevnímaje, jakým jazykem to zpívá, a v tu chvíli mě to ani nezajímalo. Fascinoval mě ten úžasnej zjev. Počkala jsem si na titulky, a tam jsem si přečetla, s kým že mám tu čest. Asi vám došlo, že to bylo Spring Nicht. Obávám se, že jsem nejspíš dávno předtím viděla DDM, ale ten dětský Bill pro mě nebyl nic zvláštního, tam jsem si tutově všimla, že zpívá německy, a až tenhle čaroděj v dlouhým kabátě mě dostal na kolena.
Pak už to byl rychlej proces, našla jsem si nejdřív Spring Nicht, který mě okouzlilo, pak další písničky, nakonec donutila syna, aby mi postahoval cédéčka, protože tehdy jsem s torrenty ještě zacházet neuměla, a začalo to šílenství. Paradox je, že v den, kdy byli TH v Praze, neboli 3.4.2007, jsem zrovna jela kolem O2 Arény tramvají domů z divadla (Čtyři dohody od J.Duška – úžasná věc, doporučuju) Na Lávce, aniž bych tušila, co se v tý hale právě odehrálo. Stejně by mě to tehdy nezajímalo, to jen tak pro zasmání. 🙂
V tý době jsem současně objevila blogy o TH. Přečetla jsem všechno, co jsem o nich našla, tehdy bylo těch blogů ještě strašně moc. Jsem systematik, takže u mě normální postup. Když už nebylo nic, co bych nevěděla, klikla jsem poprvé na odkaz Fanfiction, netuše, do čeho jdu. Bylo to nejspíš na blogu u Evelyn, ale jistá si nejsem. První povídka, samozřejmě tzv. normální hetero, byla něco šílenýho. Klasika. TH přijeli do Prahy, fanynku v hledišti zranili, oni kvůli ní přerušili koncert, chodili za ní pak do nemocnice, do ní se zamiloval Bill, do její kámošky Tom, no šílený. Já se tehdy tak smála, přišlo mi to strašně trapný. 😀
Ale jak už jsem zvědavá, přečetla jsem si další, až jsem narazila na jednu slušnou, slovenskou, jmenovalo se to Anjel zo štúdia, která byla aspoň trošičku uvěřitelná, protože hlavní hrdinka byla dcera jakéhosi německého producenta, u kterého kluci nahrávali, takže jí přijeli domů až pod nos, ona je ostentativně nesnášela, a nemělo to ani happyend. A to mě začalo bavit, už to nebyla taková slátanina. V další povídce už byl i náznak sexu, to mě zajímalo, nějaká z tábora, tak jsem četla dál. Tehdy měla ještě Evelyn společně s Alchou blog na povídky 15+ a odkaz na něj na svém blogu, což mě samozřejmě zlákalo, protože mi bylo jasný, že tam toho sexu bude nejspíš víc. ;-D A tam jsem si poprvé přečetla twincestní povídku.
Myslím, že to muselo být něco od Alchy, protože to bylo řazený podle abecedy, a já jak jsem ten blbej systematik, brala jsem to hezky popořádku. Byly tam určitě i povídky od mé oblíbené Gii, Michelle M. a dalších, a já se do představy milujících se dvojčat zamilovala. Vždycky se mi líbili kluci s klukama, ale tihle dva byli prostě speciální. Pak jsem, nevím jakou náhodou, objevila twincestblog a bylo vymalováno. Přečetla jsem ho celej odshora až dolů, opravdu celej, nekecám, nejdřív hotový vícedílky, pak jednodílky, slashe, drabbly a pak rozepsaný vícedílky, a začala čekat na další díly.
No a to přešlo do další fáze, protože už jsem neměla co číst, těch pár povídek denně mi samozřejmě nestačilo, tak jsem si řekla, že zkusím něco napsat. To už sem ale nepatří, o tom potom, jdu na další otázku. 🙂
Otázka č. 3 – Co pro tebe twincestblog znamená a jak často na něj chodíš?
No co byste asi tak řekli, no? 😀 Denně, a ne jednou, samozřejmě, a nejen zvenku, ale hlavně zevnitř.
Co pro mě znamená? Práci a zábavu rovnocenně, to nejde oddělovat, protože kdyby mě to nebavilo, nemohla bych to dělat. Pak samozřejmě nové zkušenosti, nová přátelství a v neposlední řadě radost z dobře vykonané práce a úspěchu jako autorky. V podstatě, když to vezmu kolem a kolem, tenhle blog je poslední tři roky náplň mého života, protože jinak by to ani nešlo, k tomu už prostě nejde nic dalšího stíhat kromě práce a rodiny. Hodiny, které na něm strávím, se asi nedají spočítat, ani to nemá cenu dělat, protože mi je stejně nikdo neproplatí, tak co bych se namáhala. 😀
Vzpomínám si, jak jsem kdysi brala Ketty a Nicky tak trochu jako „celebrity“, protože to ony měly tenhle úžasnej blog, kterej vypadal tehdy nějak takhle:
To je, co? Montáž od Ketty. Vzpomínám si, jak jsem si četla v práci, když bylo volnějc, a jednou mi vlezla do kanclu kolegyně, která tohle zahlídla… ten ksicht, co nahodila, jako rádoby spikleneckej, a ty kecy. 😀 „Co to tam máte, paní kolegyně? Na co se to tam koukáte?“ 😀 Smála se, ale já si pak dávala velkýho bacha, kdykoliv jsem slyšela za dveřma kroky, a preventivně to minimalizovala na lištu, aby mi tam nevlez někdo další. Tenhle design byl vážně nebezpečnej. 😀
Když jsem se pak s Ketty a Nicky seznámila blíž, díky betareadu, padly jsme si všechny tři do noty, a pak, když Nicky chtěla v květnu 2008 skončit kvůli maturitě, já už byla tak nějak dávno součást blogu, protože jsem pomáhala s jeho obnovením po smazání, a pak se zveřejňováním povídek, padla volba na mě. Od tý doby jsem ve dvojici s Ketty a myslím, že nám to perfektně klape. Obě jsme stejně postižený touhou po dokonalosti, seznamech, přehlednosti, chaos není naše hobby, proto se blog snažíme pořád vylepšovat. (EDIT: Ketty už na blogu od roku 2011 nepracuje, ale jsme stále v kontaktu)
Twincestblog je prostě můj život.
Chtěla bych v rámci tohohle vzpomínání ještě jednou poděkovat lidem, kteří měli v roce 2008 velký podíl na tom, že se nám blog podařilo zachránit a vrátit na něj všechno, co tenkrát jedna slečna smazala. Byla to zaprvé Vománka, která nám tehdy lstí zachránila heslo k blogu, a za druhé jistý Grep, kamarád jedné tehdejší autorky Jitky, který pro ni stáhnul off-line verzi blogu, protože neměla přístup k internetu. Tu nám pak dal na cédéčku a současně ji nahrál na web a my z něj pak čerpaly materiál pro jeho obnovení. Je z něj i ta fotka designu, dělal to tehdy na silvestra 2007.
Pak taky musím vzpomenout na ty skoro dva měsíce, kdy jsme s holkama z betareadu, ale hlavně s Michelle M., pracovaly na povídkách, které jsme betovaly a postupně vracely na blog, Ketty dělala obrázky, Nicky články, bylo to hektický. Celý blog jsme stihly obnovit za neuvěřitelných 53 dní a vrátily na něj 2.800 článků. Dodneška považuju za zázrak, že se nám to tehdy podařilo za takhle krátkou dobu. Bez toho by tenhle blog už dávno neexistoval. Teď je na něm těch článků něco přes 11.500, jak mi tuhle napsal admin Standa. (EDIT: v říjnu 2015 je to už zhruba 19.800 článků 🙂
Otázka č. 4 – Jaké povídky nebo obrázky, máš nejradši a proč?
Jsem knihomol odmalička. Od prvních knížek, který nám s bráchou jako dětem četla babička, jsem tomu propadla, takže čtení miluju, a čím je kniha tlustší, tím ji mám radši. Mám ráda sci-fi, romantiku, záhady, duchovní literaturu, dobrodružství, dokonce i celou Lanczovou pro puberťačky jsem ve svých pětatřiceti přelouskala (asi 40 knížek :-D) no prostě čtu toho hodně. Teď jsem si teda kvůli povídkám musela koupit knihu elektronickou (Pocketbook360°), do který si dávám dokumenty ve wordu, protože bohužel ty povídky, který mě zajímaj, většinou překlady z angličtiny, nikdo do knihy nesváže a nevydá. Číst nepřestávám, čtu v podstatě pořád, kdykoliv mám čas, cestou z práce a do práce, u doktora v čekárně, na záchodě, no znáte to… prostě všude. 😀
Myslím si o sobě, že jsem tolerantní, co se témat týče, takže povídky čtu všechny. Jak jsem psala vejš, tak těch „HET“ povídek jsem nakonec přečetla stohy, a v dobách, kdy jsem ještě nedělala na blogu a měla hafo času, jsem je četla dál současně s twincestními, a nikdy mi nevadily, protože jsem nikdy nebyla militantní twincesťák, který by nic jinýho neuznával a nedovedl si představit Billa nebo Toma s holkou. 🙂 Když je HET povídka dobrá, dodnes si ji ráda přečtu a mám své oblíbené autorky. V tomhle mi připadá prostředí na Tokio Hotel Fiction naprosto ideální, je to místo, kde se scházejí všichni, kdo milují TH, a je jedno, jestli mají rádi twincest nebo ne. Vzájemně se tolerují a nenapadají se.
Co se týče twincestu, čtu všechno. Je to samozřejmě taky tím, že musím všechno opravit, to dá rozum, na rozdíl od vás všech, já si nemůžu vybírat, co budu a co nebudu číst, ale když přijde na to, co se mi líbí… mám ráda povídky dobrých autorů, stručně řečeno. Musí mě zaujmout svým stylem psaní; tím, jak mají propracované charaktery postav; povídka musí mít logický děj bez nesmyslných zvratů a změn charakterů postav uprostřed děje, protože se z nenávidících se dvojčat musí najednou stát milenci; zaujme mě tím, jak je příběh vystavěn. Je mi jedno, jestli jsou kluci dvojčata nebo ne, jestli to má dobrý nebo špatný konec, ale musí to být konec logický.
Mám ráda i povídky jen o sexu, kde není tolik děje, ale v tomhle případě musí ta kvalita autora být opravdu hodně vysoká. V tomhle žánru mám autorku č.1, kterou miluju, je to Novozélanďanka Haylzee. I když ona spíš nepatří do téhle kategorie, má vždycky perfektně promyšlený děj, i když je ta povídka převážně o sexu… no jak říkám, musí to být první třída. 🙂
Co se týče obrázků, jsem docela vybíravá. Nejsem celkově moc obdivovatel výtvarného umění, jsem prostá žena z lidu 😀, která nechápe, jak může někdo namalovat něco tak, jak to skutečně vypadá. Takže pro mě čím podobnější obrázek je skutečnosti, tím lepší. Abstrakce mě nebaví, na to nemám asi vhodnej mozek. 😀 Tudíž je jasný, že Allegator je vpředu pelotonu, ale není sama, je víc autorů, kteří dokážou perfektně zachytit podobu dvojčat, jsou ale většinou zahraniční.
Montáže mám ráda radši něžnější, ale to až teď poslední dobou, dřív to bývalo trochu jinak. Ale vždycky jsem u těch obzvlášť odhalujících měla nepříjemnej pocit, jak se asi musí cítit dvojčata, pokud se na to dívají, a to mi kazilo požitek z jinak docela zajímavých vzrušujících obrázků. Twincest vnímám od začátku tak trochu jako underground, který by se neměl dostat na světlo boží, měl by být pod povrchem, a jakákoliv jeho propagace jinde, než na místech k tomu určených, se mi vždycky protivila. Kdykoliv jsem dávala komentář na blog, který neměl s twincestem nic společného, nikdy jsem k němu nedávala odkaz na náš blog, abych zbytečně nelákala lidi, kteří by mu mohli zase ublížit.
Otázka č. 5 – Jaké povídky nebo obrázky naopak nemáš ráda, co se týče tématu nebo stylu psaní, cokoliv se ti nelíbí?
No, tak tady snad můžu být stručnější, většinu jsem toho vypsala už u otázky č. 4. Nemám ráda povídky psané prvoplánově kvůli násilí, aby si úchylové přišli na své. Máme jich tu jen pár, ale při jejich opravování mi vážně nebylo dobře. Možná trochu k párování, které nemusím číst, ale nedá se říct, že bych nějaké měla vyloženě nerada, že bych se odvrátila s odporem. Nemusím TORG. Tomuhle tématu se pokud možno vyhýbám i na THF, kde je docela častý, tihle dva se mi daleko lepší zdají v kombinaci s Billem, ale jen spolu mi přijdou divný.
Jinak jsem schopna asi slupnout všechny pairingy, nedávno jsem četla Bill/Gustav, a bylo to neskutečně roztomilé. Musí se to prostě umět. Možná je blbý sem dávat, co mám hodně ráda, když je to vlastně opačná otázka, ale když už jsme u těch pairingů, tak mi moc přirostl k srdci pairing Bill/Adam Lambert, a to díky povídce Sell your soul od Riaju na THF. Je pravda, že jsem prozatím jinou s tímhle pairingem nečetla, tak nějak se tomu podvědomě vyhýbám, abych si nezkazila chuť. 🙂
Otázka č. 6 – Kdy jsi začala psát povídky, co nejraději píšeš, co tě inspiruje, co naopak.
Když jsem v létě 2007 přečetla všechno, co u nás do tý doby bylo napsáno, rozhodla jsem se to taky zkusit, ačkoliv jsem o sobě bezpečně věděla, že nemám žádnou fantazii, a myslela jsem to smrtelně vážně, když jsem to psala do komentáře na blogu u Syhrael, kde jsem obdivovala autorky, jak v tak nízkém věku úžasně píšou. Tehdy, když jsem se rozhodla, že do toho půjdu, jsem dva týdny přemýšlela, o čem by to mohlo být, aby to nebylo něco, co už někdo napsal. Potřebovala jsem naprosto originální téma, jinak pro mě nemělo vůbec cenu začínat. To bylo v srpnu 2007.
Do té doby jsem napsala jen v deseti letech nějakou pohádku do notýsku, pamatuju si, že v tom hrál roli létající koberec, zřejmě pod vlivem tehdejších televizních pohádek ze studia Brno :-D. Musela to bejt pěkná slátanina, naštěstí notýsek se nedochoval. 😀 Napsala jsem stohy dopisů svému muži na vojnu, kde byl chudák dva roky, všechny je mám v krabici 😀 a maturitní písemku, jejíž téma si už bohužel nepamatuju. To bylo všechno… a s tímhle základem jsem se pustila sama do psaní. 😀 A kupodivu jsem zjistila, že mi to docela jde. První byl Časoprostor. Tohle prvenství mu už nikdy nic neodpáře, a má svoje čestné místo jako kniha v mé knihovně. Nechala mi ji svázat k Vánocům moje dcera, a udělala mi tím neskutečnou radost. Jako knihu mám i jeho druhou řadu, kterou jsem psala rok poté, na třetí se prozatím nedostalo, tehdy nebyla ještě dopsaná, tak uvidíme na Vánoce, třeba se zadaří. 🙂
Ale zpět k tématu. Co nejradši píšu. Abych pravdu řekla, mám ráda psaní jako takové, i když na něj mám poslední dobou strašně málo času, ale jak jsem tak studovala sama sebe :-D, zjistila jsem, že všechny moje povídky jsou plné lásky dvojčat, v žádné spolu nebojují, a když, tak jen chvilku. Problémy k nim přicházejí vždycky zvenku, a s těmi se musejí vypořádat. Asi to je nějaká úchylka, zřejmě nemám potřebu psát o rozhádaných dvojčatech, a bůhví, jestli bych to vůbec uměla. Asi bych ani neuměla naspat špatný konec, na to prostě nemám nervy. 😀 Život sám o sobě je krutý dost, v povídkách si chci číst o tom, že všechno dobře dopadne, 🙂 a nemám zapotřebí tím trápit ani své čtenáře. Ovšem kdyby přišel nějakej nápad, naprostá bomba, která by musela skončit špatně, nejspíš bych to nakonec taky zvládla. Uvidíme…
Inspiruje mě asi prožitý život, nic zvláštního nemám, ani hudbu při psaní nemůžu poslouchat, protože mě ruší, a ještě se mi nestalo, aby mě k psaní inspirovalo něco náhodného, třeba písnička, spíš jsou moje témata dlouho promýšlená a domýšlená v průběhu psaní.
Otázka č. 7 – Je něco, co bys chtěla, aby o tobě všichni věděli? Nebo naopak něco, co se nikdy nikdo dozvědět nesmí? Svěř se nám… 😀
Takže přejdeme rovnou k tomu, co bych na sebe ještě mohla vykecat. Divili byste se, ale je pár věcí, které si opravdu pro sebe nechám, nemusíte vědět všechno, drbny :-p
Mám dvě úžasný děti. Dceru Danielu, zrovna dneska, když tohle píšu, je jí 22, ale už s námi nebydlí, žije už tři roky s přítelem. Po šesti letech jsem do toho skočila znova, tentokrát jsem vyrobila parádního syna Tomáše, kterýmu bude na Vánoce 16. Jsou oba úžasní, mají mě jako matku rádi, za což jsem jim vděčná, a nechávám je růst jako dříví v lese, ať se vychovaj sami. Moje zásada je, že vychováváme příkladem, nikoliv zákazy. 😀 Oni mě za to nechaj sedět celý dny a večery u počítače a tolerujou svoji prdlou matku. Základy dostali, když byli malí, dál už musej žít sami, protože já musím betovat, dělat články a psát. 😀
Jsem konzervativní systematik, Býk s ascendentem ve Střelci, kdo se v tom vyznáte. Životní číslo pro numerology mám 5.
Jako systematik mám na všechno samozřejmě svůj systém, většinou zavedenej už dlouho a nerada ho měním. Například na zveřejňování povídek používám excelovou tabulku – celkově mám vůbec ráda tabulky a seznamy všeho druhu.
Svůj život mám zaznamenanej od roku 1982 v tzv. „blbnících“, což jsou diáře, kam jsem si dřív psávala den po dni, co jsem dělala, něco jako stručnej deník, takže když se mě dneska zeptáte, co jsem dělala 15. února 1986, mrknu do blbníku a mám to. 🙂 Dobrý pro případný alibi, doporučuju. 😀 Dneska už si píšu jen významnější věci. Prostě jsem člověk zvyků, pravidel, a těžko je měním. Když se mi občas stane, že přijdu na něco, co se dá dělat jinak, zírám na to jako husa do flašky a říkám si, že už mě to dávno nenapadlo. 😀
Mám zkopírované všechny komentáře, které jsem kdy pod povídky dostala, tzv. na důchod. 😀 Až budu slepá a hluchá baba, budu si číst tlustou lupou vaše milá slova a vzpomínat na třeskutý mládí, pokud to zvládnu, nebo mi je bude předčítat někdo hodnej v ústavu pro choromyslné, slepé a blbé trosky. 😀 A ještě jedna úchylka… mám tabulku s nicky všech lidí, kteří mi kdy k povídce dali komentář… to už je ale vážně na prášky, když jsem to dělala, šlo mi o to spočítat, kolik lidí tu povídku vlastně četlo. 😀 No prdlá, já vím. 🙂
Píšu na klávesnici asi 320 úhozů za minutu desetiprstovkou a občas šokuju lidi, kteří na mě mluví, a já se na ně dívám, ačkoliv přitom dopisuju svou myšlenku, aniž bych čuměla na prsty. 😀 Jediná věc, co mi dala ekonomická škola, díky jí za to. Bohužel pro vás, protože pak jsem schopná takovýchhle litanií, aniž by mě to unavilo. 😀 Hodně mi pomohla v dětství hra na klavír, kterou jsem upřímně nesnášela. 😀 Deset let mě trápili, fujtajbl, velebnosti. 😀
Pořád ještě jsem vdaná. V dubnu to bylo 22 let, takže z toho vyplývá, že jsem se vdávat tzv. „musela“. Dneska už je to malinko jinak, já vím. Není to moje zásluha, on mě prostě ne a ne opustit, tak nevím, jak dlouho to ještě bude trvat. 😀 Už se nemůžu dočkat toho důchodu s debilním sklerotickým dědkem na krku. 😀
EDIT 12.9.2012: Tak to zase tak dlouho netravlo 😀 Dneska nám pan soudce z Obvodního soudu pro Prahu 9 řekl laskavým hlasem, že se naše manželství rozvádí. Oba jsme souhlasili, vzdali se odovlání a jsem opět slečna. 😀 Budu si muset změnit občanku a prej si můžu vzít zpátky svoje starý příjmení… se zbláznil, ne? 😀 Na to bych si už asi znova nezvykla. Připadala bych si jak svoje vlastní matka. 😀 Dalšího debilního sklerotickýho dědka na důchod hledat nehodlám :-D, budu mít co dělat sama se sebou. Kdybych se čirou náhodou ještě někdy vdala, napíšu vám to sem, abyste měli čerstvé zprávy o mém veselém životě. 🙂 J. :o)
V roce 1999 – 2000 jsem byla fanynkou Luneticu, přivedla mě k tomu moje tehdy jedenáctiletá dcera. Dokonce jsem byla na jejich koncertě v Lucerně a stála vedle Alešovy mámy, poslouchala ten playback a neviděla vůbec nic. 😀 Byla to taky závislost, ale tehdy nebyly ještě blogy, takže o nich nebyly fanfiction… dovedu si to přesně představit, a do pairingu bych nejspíš cpala Vaška s Davidem, ty dva jsem měla nejradši. 😀
Věřím v život po životě, mezi životy, no prostě v nesmrtelnost duše a její reinkarnaci do nových těl, nikoliv ale zvířat. Mám dost nastudováno a dalo by se říct, že jsem o tom pevně přesvědčená, podle toho taky žiju svůj život a nebojím se smrti. Studovala jsem duchovní školu, kde jsem dva roky „čuchala“ ke všemu, co se duchovna týká, a hodně mě to bavilo. Znalosti a zkušenosti z ní jsem uplatnila v povídce Dar. Ta škola začínala v září 2005 a končila v červnu 2007, takže vidíte, čím jsem se zabývala, zatímco kluci dobývali fanynky v Německu, Rakousku a u nás. Na posledním víkendu téhle školy, kterého jsem se účastnila, jsem už ale četla Bravo, a v něm dvojstránku o Tokio Hotel, takže přechod byl celkem plynulý. 😀
Otázka č. 8 – Jaké 3 povídky ostatních autorů bys doporučila k přečtení, kdyby se tě někdo ptal?
Uznávám, že tohle je strašně těžká otázka, které jsem se nejvíc bála, asi ty tři jsou opravdu málo, měla bych to možná zvednout na pět, ale už jsem to tak jednou napsala, tak to nechám, přihodit další může každej, když dám pět, bude jich tu každej pak mít deset :-D.
Jednu pro mě důležitou autorku už jsem doporučila výš, takže tu už sem uvádět nemusím, tak vezmu povídky, které ve mně v začátcích zanechaly nejvíc emocí.
Jako první musím dát Rozum a cit I a II od Heidi, autorky, která v době, kdy já začínala, končila s psaním. První povídka, kterou jsem si zkopírovala do wordu, protože jsem ji prostě chtěla mít. Má ještě úžasné jednodílky, tak ty doporučuju nádavkem, stojí za přečtení. Dodneška bych moc ráda věděla, kdo to vlastně byl, a kde je jí dneska konec, co asi dělá, jestli dál píše. Kdybyste o ní někdo věděli, napište do komentářů, někdy si říkám, co když sem třeba občas ještě chodí? 😉 Nejsi tu náhodou, Heidi?
Další autorkou, která mě na začátku mého twincestního období zaujala, je Dania. Přečetla jsem všechny její povídky, včetně „normálních“ ne jejím blogu, ale největší emoce ve mně zanechala její povídka Brothers. Přečtěte si a uvidíte, myslím, že nebudete litovat.
Třetí důležitou autorkou z mých twincestních začátků je Syhrael a její Weihnachten I a II. Myslím, že většina z vás to četla, a kdo ne, jděte na to (bohužel, Syhrael nechala v roce 2013 smazat z blogu všechny svoje povídky). Je to její prvotní tvorba a styl, kterým píše dneska, už je jiný, ale je to úžasná povídka a já ji zhltla jedním dechem.
Ne… nejde to, tři jsou prostě málo, potřebuju těch pět, nedá se nic dělat. Nemůžu vynechat Michelle M. a její Hotelový pokoj. To je povídka, kterou miluju, kterou mi dokonce autorka věnovala, a já dodneška vzpomínám, jak jsme si denně psaly a diskutovaly o dvojčatech. To prostě nemůžu vynechat. Kdybyste ji někdo ještě náhodou nečetl, neváhejte. Michelle, dopiš druhou řadu, prosím. 😉
Ještě mi dovolte dát sem jednu povídku, která má zvláštní místo v mém srdci, a pokaždé, když si ji znovu čtu, mi vhání slzy do očí. Je to delší jednodílka, jmenuje se Enjoy the silence, a napsala ji v únoru 2007 Ketty. Hluchý Bill, trpící pro své postižení, je pro mě vždycky tak strašně emotivní, že nikdy neudržím slzy, ať to čtu, pokolikáté chci. Kdybych tenkrát, když jsem ji poprvé četla, tušila, kolik bylo autorce v době napsání této povídky, nejspíš bych nechtěla věřit svým očím…
Otázka č. 9 – Jaké 3 svoje povídky bys čtenářům doporučila k přečtení?
Naprosto jednoduchá otázka, konečně! 😀 Víc než tři nemám, i když jsou šíleně dlouhý a v několika řadách, takže je to v pořadí, jak jsem je napsala. Časoprostor I, II a III, Dar I a II a Jednou budeš můj. Ty řady Časoprostoru a Daru se prolínaly, střídala jsem je. Nejradši mám Časoprostor, je to holt nostalgie. 🙂 Jednodílku ode mě nenajdete žádnou, tak krátce já prostě psát neumím. 😀
EDIT 2012: moje asi poslední povídka Genesis
EDIT 2015: tak ještě jednu jsem nakonec sepsala: Já nejsem já
Otázka č. 10 – Myslíš si, že ti „závislost“ jménem twincest vydrží ještě dlouho?
Netuším, ale doufám, že jo, protože si nedovedu představit, že bych měla dělat tuhle „práci“, a twincest mě přitom už nebavil. To by asi bylo smutný a dlouho bych to nevydržela, ať je návštěvnost jakákoliv. Tohle mě nikdy u blogu nezajímalo, naopak, a s údivem jsem nedávno zjistila ze žebříčků blogů, že náš je zhruba na 6. místě co do návštěvnosti, a dokonce první v „hodnocení“ pomocí hvězdiček. Díky, lidi, je to fajn pocit to vědět. 🙂
Otázka č. 11 – Je něco, na co jsem se nezeptala a co bys nám ještě ráda řekla?
Cože? 😀 WTF? 😀 Já myslím, že stačilo, nevešla bych se do článku, sorry, má jen 30 tisíc znaků. ;-D
Otázka č. 12 – Ví tvé okolí, že píšeš twincest?
Ano, všichni to o mně vědí. Jsem otevřená, přiblble veselá povaha a každou hovadinu na sebe vykecám, jak jste si jistě ráčili všimnout. Tudíž to, krom mých dětí a manžela, ví i má dvaasedmdesátiletá matka, která dokonce nedávno četla Časoprostor. Líbilo se jí to… až do prvního sexu. 😀 Poradila jsem jí, ať ho přeskakuje, tak to pak s chutí dočetla. Když mi v dětství nebyla schopná vysvětlit sex, jak by mohla tohle zvládnout, že jo. 😀
Do druhý řady už se ovšem nepustila, asi měla dost. 😀 „Kdy už konečně napíšeš něco normálního,“ slýchám dost často.
Do druhý řady už se ovšem nepustila, asi měla dost. 😀 „Kdy už konečně napíšeš něco normálního,“ slýchám dost často.
Všechny kámošky a pár kolegyň v práci, s kterýma chodím na pokec, to o mně taky vědí, akorát šéfovi jsem to radši neříkala. 😀 Sice si tykáme, ale to by asi nepobral. 😀 Jednou ke mně vlezl do kanclu, zadíval se na monitor, na němž byl zrovna v celé své kráse Bill na koncertě v roce 2007, a povídá: „Hezká holka, to je tvoje dcera?“ 😀 Když jsem mu řekla, že je to kluk, tak sám sebe prohlásil za úchyláka, jak se mu mohl líbit. 😀 Zrovna minulej tejden, kdy mám na ploše fotku Billa z reklamy na hotely, povídal, že mi nějak zestárnul a že konečně vypadá jako kluk. 😀
Otázka č. 13 – Koho bys chtěla vyzpovídat příště a proč?
Nápad jsem měla hned, jen jsem nevěděla, jestli bude souhlasit. Myslím si totiž, že když byla právě vyzpovídána jedna polovina z autorek blogu, měla by být i druhá, abyste měli celkový pohled, kdo to tady vlastně dělá, takže moje volba padla na kamarádku a skvělou autorku úžasných povídek Ketty, o které sice já všechno vím, ale věřím tomu, že vy ne. Nenechala se dlouho přemlouvat, kývla na to, a já jsem ráda, protože doufám, že to bude pro vás nanejvýš zajímavé.
Díky za to, že jste byli schopni dočíst to až sem, snad o mně máte teď trochu lepší přehled, jestli vás ještě něco zajímá, klidně se ptejte, možná odpovím. :o) A věřte, že i když jsem občas protivná, náladová, unavená, kritická a někdy i rejpavá, mám vás všechny ráda a přeju vám všem v životě hodně štěstí a lásky. Pa J. :o)
:D:D:D Ty, Janule, na knížku s tímhle :D:D:D Jedna otázka je na jednu stránku a4 ne? 😀 Každopádně zajímavý počtení. S těmi oblíbenými povídkami jsme na tom stejně. Rozum a Cit I a II u mě vládne a vládnout bude na dosmrti, o Weihnachten ani nemluvě a Hotelový pokoj? ♥ Zatraceně! Hned se na ně vrhám a znovu čtu. A tvoje povídky mám přečtený už tolikrát, že se na ně vrhnu asi znovu, zvlášť na ČAS:D:D:D
Do prkna, to byl ale dlouhý článek 😀 Vsadím se, že kdybys ho nezkracovala, tak je to článek na pět pokračování 😀
Uf tak jsem se zdárně dostala ke konci×D když jsem ten článek na začátku přelétla očima, říkala jsem si, jééj to bude na dlouho, ale nakonec jsem se do té tvé zpovědi tak začetla, že jsem byla u konce ani nevím jak×D Rozhovor s tebou byl zajímavý a plný informací, takže já už ani nevím, na co bych se měla ještě dodatečně zeptat. Snad jen jestli plánuješ do budoucna nějakou další povídku? Bylo by to super, jelikož píšeš úžasně. Hlavně časoprostor mi přirostl k srdci. A ten design, co je tam zobrazený, byl na blogu, když jsem ho poprvé navštívila. Přirostl mi k srdci, je asi můj nejoblíbenější ze všech designů, co se tu kdy vystřídaly×D
jinak ta tvoje mamka mě dostala×D jde vidět, že příznivci twincestu se pohybují ve všech věkových kategoriích:)Lunetic, ten jsem taky poslouchala, jo to u nás jednu dobu frčelo, se neposlouchalo nic jiného×D a Rozum a cit od Heidi mě taky naprosto uchvátil. Zajímalo by mě stejně tak jako tebe, kde je jí konec. Je fajn, že si tak ukecaná, no v tomhle případě upsaná osůbka. Alespoň jsem se dozvěděla spoustu novejch věcí o své oblíbené autorce:)
Čekala jsem to horší… i když nějaká malá kronika by se z toho udělat mohla xD
Některé věci jsem věděla o tobě už dřív, když jsem před dvěma lety začala twincest psát a něco málo jsme si napsaly. Ale zase jsem se dozvěděla spoustu nového, zasmála jsem se tvým vtípkům, hlavně věta: Napsala jsem stohy dopisů svému muži na vojnu, kde byl chudák dva roky, všechny je mám v krabici :-D, mě úplně rozsekala!!!:-D:-D:-D Nejvíc mě ale překvapilo, že to o tobě ví úplně všichni, vynechávajíc teda šéfa xD Musíš mít hodně tolerantní mámu…;-)
Na Ketty už se moc těším, hlavně proto, že o ní vůbec nic nevím a že se mi nejvíc líbilo její Hate. S každým dalším rozhovorem miluju tuhle rubriku víc a víc, nemůžu se dočkat dalšího čtvrtka xD
sakra babo, já z těch tvých hlášek jednoho hezkýho dne lehnu smíchy 😀 ty máš tak neuvěřitelnej talent to napsat tak výmluvně a vtipně… no prostě Jaňule, co dodat 😀 :-*
Tak na tenhle rozhovor jsem se hrozně těšila, protože se mi splnilo to, co jsem si přála sama, a to rozhovor s tebou, Jani =)
I když jsem o tobě už spoustu věcí věděla, jsem ráda, že jsem se s tvojí osobou mohla seznámit ještě blíže. Jásala jsem, když jsem si přečetla, že jsi Býk, protože to já jsem taky(3.5.), i moje dcera, a jsem opravdu hrdý a tvrdohlavý Býk se vším všudy =), takže nás dvě spojuje nejenom náš věk xDDD, ale i znamení. Co se týká věku, musím přiznat, že nebýt právě tvé upřímnosti a otevřenosti, asi bych nikdy nepřiznala ten svůj, protože ze začátku jsem si mezi těma mladýma holkama tady připadala fakt jako "stará konzerva" xD
Tvoje rodina je naprosto úžasná, obzvláště tvoje maminka, ta prostě nemá chybu =) A co říct k tvojí osobě? Přiznám se bez mučení, že pro mě jsi obdivuhodná osoba, skvělá autorka, adminka, prostě bezvadný člověk, kterého mám moc ráda a to myslím opravdu upřímně =) Obdivuju tvůj vtip a nadhled, tvoje vtipné úvody a postřehy k montážkám a obrázkům, i tvoje komentáře, které mě vždycky spolehlivě pobaví. Tvoje povídky patří k tomu nejlepšímu, líbí se mi všechny, ale Časoprostor ♥ je prostě perfektní, miluju ho a myslím, že hravě obstojí i v porovnání s cizími povídkami, které se dneska dost preferují =) Tvůj výběr oblíbených povídek je taky podle mého gusta, obzvláště Enjoy the silence od Ketty je nádherná, tu nejde přečíst bez kapesníku, a Hotelový pokoj jsem vybrala i já =) A už jsem začala číst Sell your soul od Raiju, jak jsi mi doporučila a musím říct, že Adam tam je fakt sympatický, ani se nedivím, že se ti tam tak zalíbil =) A Lunetic? S tím jsi mě normálně šokovala xD, já jsem vždycky poslouchala rock a metal, takže Lunetici mě fakt pobavili xD A tvoje nechuť k němčině, no já němčinu naopak miluju, poslouchám už hodně německou muziku, takže TH u mně měli hned zelenou =)
Asi bych ten svůj komentář měla ukončit, nebo bude delší, než rozhovor s tebou xD Takže nakonec bych ti chtěla moc poděkovat za všechnu tu práci kolem blogu, smekám před tebou, protože tohle musí být časově šíleně náročné, takže je obdivuhodné, jak si vůbec dokážeš ten čas najít a donekonečna velebím tvoji trpělivost, kterou s námi všemi máš. Takže ti přeju hodně krásných povídek, vděčných čtenářů a návštěvníků blogu, kteří ti budou dělat jenom samou radost =) Jsi skvělá =)♥
Otázky nemám, protože tvoje odpovědi byly naprosto vyčerpávající xD, když mě ještě něco napadne, zeptám se dodatečně =)
A na Ketty se moc těším, protože ta je pro mě velkou neznámou…
[6]: Ježíšmarjá, ono je to tak dlouhé…xD
Tak som to konečne dočítala 🙂 Ty sa ale vieš rozpísať…teraz k veci…najskôr ma zarazil ten vek…43? O_O ja som čakala, že budeš mať tak cez 20, ale 43, to by som fakt nečakala 🙂 síce som trochu smutná, pretože si tu pripadám ako nejaký krpec :(…ale na druhú stranu som rada, že twincest číta naozaj každý…či už neviem akí krpci ako ja 😀 až po dospelých ľudí 🙂 Kiež by sa tak moja mama na to dala, ale ona o tom ešte nevie 😀 a neviem ako by to zobrala…ale zakázať by mi to asi nemohla :D:D …inak ,chcela by som zažiť twincest v tých "starších dobách" …ani som nevedela, že tu bola kedysi nejaká Nicky…ja iba viem, že pred vami mala tento blog (myslím ten istý názov blogu) jedna baba, s ktorou som si písala a ktorá ma do toho zasvätila…síce som vtedy mala rada jonascest a Tokio Hotel nemala rada, nakoniec sa mi začali vďaka tomuto páčiť…..okey, už dosť, sa tu rozpisujem 😀 aspoň vidíš, ako si ma nakazila :)))…no a tiež dúfam, že ti tá závislosť vydrží ešte takých 10-20 rokov, ak nie viac 😀 haha, robím si srandu…ale bolo by to dobré :)))…..som rada, že už viem o tebe nejaké info, chcela som to vedieť už dávnejšie…no a tiež sa teším na Ketty, veľmi rada sa dozvedám o ľuďoch, ktorých baví to, čo mňa 🙂 a hlavne o autorkách :))) ….fajn, a už neviem čo by som napísala, hádam som sa moc nerozpísala 🙂
Janul když jsem viděla rozsah článku tak mě to ani nepřekvapilo 😀 Ono mi bohatě stačí když mi napíšeš mail že nevíš co s nějakou větou, kterou jsem dokázala "fenomenálně" napsat a je to mail na půl stránky 😀 Každopádně jsem se na rozhovor s tebou těšila…(jak jinak u mě) Věkem jsem zaskočená nebyla, ale docela mě překvapila fan manie Lunetic 😀 Když jsem došla na tenhle blog prvně, tak tu byla rozepsaná třetí řada Časoprostoru. Tenkrát jsem si nevšimla že je u toho číslo III a když jsem to pak vyhledala v archivu, tak mě málem porazilo, že jak je to dlouhé. 😀 Tudíž…jsem to nečetla. Než bych se tim prokousala, byl by dnešek 😀 Ale nikdy neni pozdě začít. Tak uvidíme. S čím ale musim tutově souhlasit je Hotelový pokoj od Michelle. První řadu jsem četla dodatečně a druhou začala číst už souběžně jak se tu objevovaly díly. Doufám, že autorka to dopíše 😀
Jinak jsem se u tohohle rozhovoru nemálo zasmála. Ty do naprosto vážnýho textu dokážeš plesknout nějakou hlášku a já pak musim pět minut čekat, než se přestanu chechtat 😀
No a příště druhá autorská polovička….co jiného říct, než že se těšim jako vždy 🙂
Pane jo to bylo na hodinu čtení!!! Ale parádní, konečně vím i něco víc o tobě… jinak Rozum a Cit byla moje první twc vícedílová povídka…. čtu to pořád dokola, miluju jí je best x) pak přišla hned Weihnachten tu čtu taky pořád xD
Waw, no tak toto bolo fakt, trochu dlchšie než som čakala, komu v topných hláčok a hlavne veľa informáci.Teraz to vôbec nemyslím zle ale aj ja som utáraná až to bolí, ako hovorí moj sppolužiak ukecala by som aj mrtvolu. no.Weihnachten I a II. je jedna z poviedok vdaka ktorým som objavila tento blog, ktorý som si oblúbila, teším sa na dalči rozhovor. 🙂
Skvělí rozhovor, plno informací a vtipností xD nejvíc mě překvapilo že o tobě všichni vědí že píšeš twincest..musíš mít v okolí dost tolerantní lidi xD
Tvoje povídky..no povídku, mám strašně ráda, četla jsem jen jednu, Jednou budeš můj a ta se mi šíleně líbila, jak provedením tak nápadem 🙂 Časoprostor ani Dar jsem nečetla..protože nevím jak bych přelouskala tolik kapitol xD Ale všichni to chválí takže..se na to někdy určitě vrhnu 🙂
Těším se příště na Ketty xD
Nejdřív bych ti chtěla zdělit že sem zapoměla všechno co sem tu chtěla napsat :D:D z důvodu délky tvejch odpovědí (A taky proto že sem si chvyklama dávala "oddech" protože to bylo velmy vyčerpávající) Ale neva, stejně to není podstatný xDxD.
Em mám jen takovej dotaz .. jak se zmiňuješ v otázce 8 o tý Ketty povídce – by mě jen zajímalo kolik jí bylo let, když vznikala ta povídka (nečetla sem ji, ale hned jak dočtu Hotelový pokoj, kterej mám rozečtenej už od prvního rozhovoru, asi se na ni vrhnu, protože mě nějak oslovila) když si to tak pěkně nakousla a nedopověděla :D.
Tohle je první rozhovor který jsem si s chutí celý přečetla 🙂 .. Miluji tě jako autorku a tudíž mě zajimalo jká jsi osoba 🙂 Moje nejoblíbenější povidky jsou ty tvoje časoprostor mám dokonce vytisklý všechny tři řady a chystám se tisknou Dar tak mě vždycky doprovází na nudných vykendových nocích probrzanych postelích někde na soustředěí 🙂 .. 4etla jsem to snad stokrát a přečtu znova 🙂 .. Musím ale přiznat že ČAsoprostor byla uplně první twincestní povidka co sem četla myslím že byl kousek první řady na kaulitz-twins.blog.cz a já se do toho tenkrát uplně zažrala jwenže to tam nmebylo celé potom jsem oběvila twincest blog a když jsem zjistila že je takových povidek s touto dvojicí víc začala sem pátrát po té tvé a našla sem ji a přečetla do poslední tečky pobrečela sem si nasmála se uplně stejně jako teď u tvého rozhovoru .. mužeš psát cokoliv a stejně se mi to bude líbit nevím proč ale z tvých članků vyřazuje jakési kouzlo .. 🙂 . A se svou prdlostí mi naprosto připomínáš moji 38 letpu matku ale ta mi naopak všechno zakazuje a nic nedovoluje ale už si zvykám 🙂
Milá Janičko, to ti muselo být jasné, že si tohle oslovení neodpustím. 🙂 Chtěla bych tě pochválit, že jsi mě poslechla a opravdu se do toho položila! :))) To jsem zvědavá, kolik to bude dělat A čtyřek, pochopila jsi, doufám, že jdeš do šanonu? A jestli se rozjedu, tak se všema komentářema, ať mám na starý kolena co číst. Já nevím jak ty, ale já už tu lupu mám připravenou a pro jistotu jdu příští týden k očnímu!
Znovu mě pobavilo, kolik věcí máme společných, samozřejmě je to dané věkem, já vím, ale nehledě na léta, též jsem milovník excelových tabulek a zaběhaných pořádků, ovšem s chvilkovými záblesky extravagance a touhy vybřednout z vyježděných kolejí, ty jedna prostá ženo z lidu.:)))
Naprosto rozumím tvému odporu k Němcům, ani Billovi a spol se ty mé předsudky nepodařilo tak úplně dostat z hlavy, ale co se dá dělat, celé mé dětství pro mě byly nejznámějšími německými slovy Hände hoch! a Raus!, pozůstatek vymývání mozků budovatelsko-osvoboditelskými filmy sovětské provenience. Přelom přišel v momentě, kdy jsem zjistila, že TH hráli v Izraeli. Nevěřícně jsem zírala na monitor. Německá skupina v Izraeli?!? Nemohla jsem tomu uvěřit, ale postupně jsem se pokusila ty letité nánosy začít odstraňovat. Vždycky jsem si říkala, že kdybych se někdy zrovna já měla osobně setkat s TH, ráda bych si s nimi promluvila zrovna na toto téma. I když vlastně sama dobře vím, že je to naprostý nesmysl, co bych mohla čekat od chlapců narozených v roce 1989. 🙂
Ale to jsem se dostala trošku daleko. To mi připomíná, milá Janičko, nemyslela sis, že tohle bude kratičký komentář, že ne? 🙂
Jo, už vím, ta montáž. Tak ta mě překvapila, tu neznám, a to jsem si myslela, bůhví jaký jsem pamětník. Ale teď si uvědomuju, že jsem se na twincest blog dostala tak nějak před tím smazáním, takže asi proto.
Ale abych tady převážně nehovořila o sobě, jak je mým dobrým zvykem, chtěla jsem ti napsat, že jestli je něco, co mě udrželo u twincestu celá ta dlouhá… ehm… dlouhá dvě léta. :-), jsi to ty a tvoje povídky. Právě čtení o láskyplném vztahu dvojčat, jak jej sama zmiňuješ, mě nabíjí nesmírnou energií, mám je připraveno vždy, kdy je potřeba povzbuzení. Něco jako fernet v případě nevolnosti. 🙂
K tvému výběru povídek mám pouze dvě věci. Údiv, že jsem ještě nebyla schopná přečíst Rozum a Cit od Heidi a zvolání: Michelle, dopiš druhou řadu, prosím!!! 🙂
Otázka mně kupodivu žádná nenapadá, ale až se proberu, optám se. 🙂
Takže myslím, že je nejvyšší čas, abych světu, alespoň tomu twincestnímu, oznámila, že tě opravdu velice obdivuju. Obdivuju, s jakou neuvěřitelnou trpělivostí pracuješ na tomto blogu. Nechápu, kde na to bereš sílu, čas a chuť, ale doufám, že tě to "něco" hned tak nepřejde. 🙂
A že se těším na Ketty, to snad ani nemusím psát 🙂
WOW O.O
Jsem fakt ráda, že konečně vím, kdo je ta Janule, co vede tento úžasný blog, bez kterého bych už nepřežila jediný den 😀 Co se týče psaní, už jen podle toho jsi mi sympatická :)) Co mě opravdu překvapilo je, že o tvé zálibě v twincestu ví tolik lidí ! Dokonce i tvůj manžel a děti? To by mě zajímalo, co si o tom myslí oni 😀 To s tím šéfem mě fakt maximálně pobavilo :DDD
Ale stejně, mi příjde nemožný mít přečtený všechny povídky na blogu… to je prostě neuvěpřířitelný, jde mi, že tu toho je nekonečně mnoho ! 😀 … Stejně by mě zajímalo, jak vypadáš ty, i ostatní autorky s jimiž byl rozhovor…
Jinak opět další zajímavý rozhovor, už se moc těším na Ketty 🙂
[3]: Emi, jo, mám rozepsanou povídku, ale jsem teprve na začátku, ačkoliv ji píšu od června. Potřebuju mít jistotu, než ji zveřejním, a to mi pořád ještě chybí. Mám na psaní málo času, a když ho už konečně najdu, tak u toho únavou usnu, tudíž vůbec netuším, kdy to dovedu do stavu, abych to mohla zveřejňovat aspoň jednou týdně. Jsem děsná, ale jak stárnu, tak jsem čím dál tím unavenější. 🙂
[4]: Rachel, nejenže mám v krabici ty svoje, ale taky mám ve dvou krabicích 😀 dopisy od něj z vojny, a v dalších krabicích všechny dopisy, co mi kdy kdo poslal, včetně pohledů a gratulací k svatbě 😀 Tak se pozná magor. 😀
[6]: Jani, vůbec se ti nedivím, že jsi z Luneticu lehla, ale holt mám nejspíš nějakou slabost pro zajíčky všeho druhu, no. 😀 Ale musím říct, že se mi ze začátku vůbec nelíbili a když jsem přišla do pokojíku svý dcery, tak jsem na ně čuměla a ptala se jí, co se jí na nich tak líbí, když jsou tak oškliví 😀 Jenže pak jsme šli na natáčení pořadu "Rozjezdy pro hvězdy", oni tam tenkrát přišli všichni čtyři v kožených oblekách, zazpívali Dotyky a měli mě v hrsti… ale dodneška, když si to spojím s tím Billovým kabátem, si říkám, že jsem nejspíš nějak ujetá na kůži a kožený oblečení, tak jestli vono to nebylo tím. 😀 Ale bylo to celkem krátký, oni se pak rozpadli a byl pokoj. 🙂
A jinak moc děkuju za hezký slova, jsem ráda, když můžu někoho potěšit svým psaním. 🙂
[8]: Ywčo, nepřipadej si tu nijak divně, jsme tu opravdu ze všech věkových kategorií, a myslím, že nám to tady spolu perfektně klape. 🙂
[13]: Kathull, já bych to nerada prozrazovala, proto jsem to tam taky nenapsala, ona se k tomu vyjádří příští týden Ketty, tak jí nechci brát témata, o kterých bude psát, a věk bude jedním z nich. 🙂 To už vydržíš, ne? A jinak ta povídka je jen dvoudílná, takže to jde zvládnout přečíst za půl hoďky, když u toho půjdeš dvakrát na cigáro a dáš si pár přestávek 😀 Já vím, že tě to muselo unavit, ale holt, jak jsem psala, neumím psát krátce, píšu svoje myšlenky, tak jak mi přicházej, a je těžký z toho pak něco vyhodit, aby to mělo pak ještě smysl a logiku. 🙂 Snaha byla, ne vždy se podaří. 🙂 Tak vydrž, Ketty napíše příště, kolik jí je a to si lehce spočítáš. 🙂
[15]: Milá Kattynko 😀 Ne, nemyslela jsem si, že to bude krátký komentář, bylo mi jasný, že jsme stejné krve 😀 Už z těch našich mejlů to tak nějak vyplývá, mé excelové dvojče 😀 Jen tě uklidním, že to sice zvládám, ale za tu dobu, co jsem v týhle "branži" 😀 mi stoupnul tlak, mám vyšší cukr a jsem napůl slepá, takže to nebylo bez následků 😀 Sejdeme se někde v tom ústavu pro blbý, slepý, hluchý trosky a budeme vzpomínat na to mládí spolu, u tvejch šanonů se pobavíme. Jo a vem i ty anglický, páč to už možná budu číst v originále, dneska jsem byla na první hodině angličtiny po stopadesáti letech, a jsem v pokročilých, tudíž tak za deset let bych se to mohla naučit 😀
Jinak všem děkuju za krásný komentáře, vážím si toho, co mi píšete. Pa J. :o)
Uf…než jsem se prokousala celým rozhovorem a následně všemi těmi kometáři tak je hodina v háji 😀 Některé věci jsem samozřejmě o tobě věděla, jiné zase ne, ale taky mě naprosto dostali ti Lunetici, to jsem se musela chlamat, protože já je od začátku nesnášela. Asi právě proto, že všechny holky kolem mě je přímo žraly. Upřímě ti závidím tvou maminku, té mé je jen o rok více než tobě, chápavá a tolerantní je opravdu hodně, ale neodvažuju se ani naznačit o tom, co na tom netu neustále čtu a spisuju. I když si myslím, že trošku tuší….
Přemýšlím, kdy jsem tady na blog začala chodit já. Mezi moje první vícedílky patřila právě Weihnachten, ještě myslím ani nebyla dopsaná a dodnes patří k mým nejoblíbenějším povídkám. Takže tuším že to byl nějak rok 06-07? Nevím, v jednom období jsem měla i krátkou pauzu a zrovna v té době proběhlo to nešťastné smazání blogu. Naštěstí jste to dali krásně znovu dohromady (za což vás strašně moc obdivuju, já bych s tím asi sekla)a jsem moc ráda, žes to byla právě ty Jaňule, která se toho po Nicky ujala.
takže ti moc děkuji, stejnětak se těším i na naší další spolupráci (už se mi po tom překládání zase nějak zastesklo, asi se na to půjdu v nejbližších dnech mrknout 🙂
A na rozhovor s Ketty se moc těším, protože ta zůstává pořád tak nějak tajemně v pozadí a nevím o ní skoro vůbec nic…
Já mám snad jen jeden komentář..
,Většina těch dobrých začla u Syhy..' ;D
Spokojeně můžu říct, že mě nic zásadně nepřekvapilo:-) (Já už jsem si svým obdobím, kdy jsi mě překvapovala, prošla tuším před dvěma lety, a všechno mi už přijde samozřejmé, dokonce i ten Lunetic:D) Přesto se našlo pár věcí, které jsem nevěděla, jako že píšeš všemi deseti, což já už se asi nikdy nenaučím. Sice používám všechny prsty, ale ne v tom pravém smyslu, jak by se to mělo, přesto to zvládám dosti rychle i tak, a za ty tři propsané roky už nemám potřebu se dívat na klávesnici, to už vlastně dávno ne:) Ovšem s počtem úderů to asi nebude taková sláva, nemám představu, kolik tak můžu mít:D:D
Ale zpět k rozhovoru:) Samozřejmě jsem se při čtení pobavila, což jsem očekávala:-) Ty můžeš napsat cokoli a bude to vtipné… jenom do smutečních projevů bych se na tvém místě radši nepouštěla:D
Při pohledu na ten obrázek s dřevěným designem se mě zmocnila trošku nostalgie spolu s pobavením, protože to byly moje začátky s twincestem, a přiznám se, že jsem to zpočátku brala spíš jako takovou úsměvnou nevážnou záležitost, dokud jsem ovšem nezačala číst tvůj Dar. Teď se mi to najednou všechno vybavilo… jak jsem do toho postupně padala právě při čtení téhle povídky, a začala jsem brát twincest vážně, ne smrtelně, ale vážně vážně:D:D A taky si živě pamatuju, jak jsem na hodinách informatiky dychtivě kontrolovala, jestli už nepřibyl další díl Daru, a jak mi to ten design komplikoval:D A nejen ve škole, i doma jsem to vždycky házela na lištu, když někdo procházel kolem:D
No, tak jsem si zavzpomínala, což jsem ani neměla v plánu, ale já vždycky odbočuju, to už se asi nezmění.
Zkrátka, bez tebe by to tady nešlo, to ví každý, a pro mě by twincest neznamenal to, co pro mě znamená, kdyby nebylo tvých povídek, zejména tedy Časoprostoru. To je prostě něco, co budu mít v paměti snad napořád, zejména některé úseky jako hry na indiány a tak podobně:D
A nevím, jestli jsem to četla nějak rychle nebo to bylo jenom tak dobře napsané, že se to četlo samo, ale nepřišlo mi to zase tak dlouhé… na tebe:D Byla jsem připravená na delší, takže myslím, že délka v pohodě:D
No každopádně je vidět, že máš co říct 😀
U tvýho věku mi fakt spadla brada dolu… (Ne že by to bylo až tak moc, ale prostě mě to tady překvapilo. Někde si psala, že patříš ke starší části lidí tady na blogu, ale stejně :D)
Jinak musim říct, že miluju Časoprostor a tvoje průpovídky k montážím a fotkám, někdy sou skoro lepší než samotná montáž/fotka 😀
A to jsem si myslela, že jsem přehnaně a nebezpečně otevřená a ukecaná, ale ono jak to tak vidím…. pěkný…, velký hnědý a smradlavý xD Tohle bude chtít víc času xD
[20]: Hra na Indiány xDDD Bože, honící se Malé a Velké Péro, to je prostě nezapomenutelné xDDD
Och no dobre som si myslela že to ani nedočítam 😀 ale strašne dobre sa to čítalo niektoré tie hlášky 😀 no ja som mala dosť 😀 a fakt som si nemyslela že že by si mohla mať 43 och bože ľudia ja si tu pripadám taká mladá 😀 ale som rada že o tebe niečo viem 😀 fakt ma to zaujímalo a teším sa aj na Ketty 😀 strašne 😀 dúfam že pri jej veku nebudem tak priblblo otvárať hubu 😀 lebo si fakt neviem predstaviť že by napríklad moja mama čítala TWC ty vole 😀 to by bolo fakt husté 😀 aj keď myslím že ona už vie že čítam kadejaké prasačiny 😀 vďaka blogu Mykeriny 😀 keď mala ešte starý design a tam celkom drsný obrázok Billa a Toma 😀 mama akurát prišla za mnou že mám vypnúť počítač a ja som na ňu pozrela a potom kukla na obrazovku a až vtedy si uvedomila že mama má krásny výhľad na ten design 😀 tak som sa to snažila posunúť rýchlo dole ale tam bol ešte "lepší" obrázok pri 9. časti I want back my body 😀 och bola som vtedy celá červená 😀 ale nič mi na to nepovedala takže sa mi dosť uľavilo 😀 ale pochybujem že by niečo takéto čítala aj keď jej asi nevadí že niečo takéto čítam ja (dúfam):D… och a ľúbilo sa mi že si tu dala obrázok starého designu 😀 lebo v tých časoch som o twinceste ani len netušila 😀 tak som si to teraz hneď vedela lepšie predstaviť ako to bolo 😀 inač bolo to super 😀 tieto rozhovory sú v celku super 😀 a ako som už povedala teším sa na Ketty 😀
Jak já jsem se na tenhle rozhovor těšila! Jako děcko na Vánoce 😀 Dokonce jsem dneska trhla časový rekord ve zdolávání cesty domů 😀 Teď si asi budeš klepat na čelo, ale mně to přišlo krátký… Hm, asi to je tím, že jsem milovník dlouhých textů a nejspíš čtu i moc rychle. Chtěla jsem ti toho hodně napsat, ale nějak se mi to vykouřilo z hlavy, budu muset vzpomínat, což při mojí chatrné paměti bude tvrdej oříšek…
Měla jsem připravených pár otázek, ale ty jsi mi to usnadnila, protože jsi mi na krásně odpověděla během rozhovoru, takže nejspíš dotazy ani nemám… Možná si mě ale něco napadne (beztak až odešlu komentář), tak se zeptám dodatečně 😉 Moje domněnky ohledně tvojí osoby se mi potvrdily, zřejmě mám asi nějakej šestej smysl, co se lidí týče, což není k zahození 😀 Stačilo mi na to pár mailů, kde jsem tak zhruba dozvěděla, jakýma očima se díváš na svět a oblíbila jsem si tě. To, že tě mám ráda jako autorku, psát asi ani nemusím. Vyplývá to už z toho, že jsem si tě vybrala a sama jsem to i prozradila v otázkách, k tomu to hustím do všech, s čímž asi lezu už lidem na nervy, takže si ty ódy nechám raději pro sebe :))) Že tě mám ráda jako člověka už pár lidí ví. Kdo to nevěděl, tak si to právě teď přečetl. Je to asi čtyři měsíce zpátky, kdy jsem si tě zamilovala ještě víc a to díky tomu, že jsi byla jedna ze dvou lidí, kteří mi v poslední době dost pomohli, za což ti chci znovu poděkovat ♥ Tvůj smysl pro humor, postřehy, názory na svět, život a lidi… zkrátka celé tvoje já je úžasné 🙂
Tak a vzpomínám dál, co jsem ještě chtěla… Jo, jen upozornit ty, co Časoprostor nečetli, protože je odradila jeho délka, že se připravují o skvost. Jsou mezi námi tací, co všechny řady četli několikrát a v rekordních časech např. den a půl jedna řada. To už je asi ale i posedlost 😀 😀 Mně se na tvých povídkách líbí, že přestože jsou v nich ty nadpřirozené jevy a prvky (chápeš co tím myslím, viď?), jsou lidské. Když pominu ty Billovy schopnosti v Daru a cestování časem, jsou ze života a Bill a Tom na mě (hlavně teda v Časoprostoru) působili jako naprosto normálni lidi s obyčejnými starostmi. Na to jsem minule zapomněla, tak to musím napravit a dopsat teď 😉 Na tu novou ffku se těším, protože jednak nemám co číst a jednak stále čekám, zda trumfneš sama sebe a novým dítkem sesadíš Časoprostor z vrcholu.
K těm oblíbeným povídkám… Stydím se, ale přiznám se, že jsem Rozum a cit od Heidi nečetla. Nic mi to totiž neříká. A to samý Brothers. Musím to dohnat. Syhrael, Michelle M. mám taky hodně ráda. Obě jsou úžasné autorky.
Lunetici mě dostali 😀 Vzpomněla jsem si totiž, jak jsem na nich ulítávala taky a přinutila maminu, aby se mnou šla na jejich koncert 😀 Dodnes to mám na talíři 😀 😀
Závěrem bych ti chtěla poděkovat a vyjádřit můj obdiv. Žasnu nad tím, jak jsi trpělivá, protože já tuhle vlastnost jaksi postrádám, takže bych to dělat nemohla a vzhledem k tomu, že je starost o blog časově náročná, tak nechápu, jak to děláš, že máš čas na práci, rodinu a ještě se staráš o blog, betuješ povídky. To mi vysvětli. Spíš ty vůbec? 😀
Raději ten koment ukončím… Znám se. Jak se rozjedu, jsem k nezastavení a zanechávám po sobě romány na pokračování.
Ještě jednou díky – za to, že jsi mě neposlala do háje a pustila ses do toho a za to, co pro nás pro všechny děláš. Smekám a určitě nejsem sama!
Těším se na příště na Ketty 🙂
Tak jsem si říkala, že v délce komentáře, když už jsem trumfla Janču, mě může předstihnout jen Madisoon, a vida, pořád vedu! :))))
Jsme jedné krve, ty i já… to je z Knihy džunglí, ne? No vidíš, jak ti to jde. A za chvíli si budeme psát v angličtině, úžasný!!! :)))
Ale teď mě napadlo, no vždyť ty si budeš moci překládat povídky sama!!! Zuzu, Lil.katie a další, aby se třásly o flek, chuděrky :))))))
No nic, jsem ráda, že jsem se dozvěděla i něco nového, jednak jsem netušila o Proseku a pak mě těší, že jsem konečně pořádně zaškatulkovaná jako militantní twincesťák. 🙂 Na tohle označení, tedy ještě spolu s "jadernými komentáři", za kterýžto název jsem tě zapomněla pochválit, jsem patřičně hrdá. :)))
[16]: No s těma fotkama nevim nevim… moje u toho stopro nebude, leda tak nějaká historická :-D, ale třeba ostatní autorky by rády zveřejnily, jak vypadají, můžu jim to navrhnout. 🙂
Co si o mně moje děti myslí? No že jsem poslední tři roky jako matka nepoužitelná, nejspíš jsem byla lepší, když jsem čuměla na seriály a vařila a pekla. 😀 Ale oba četli moje povídky, syn ne všechny a ne celý, cenzurovala jsem mu sex, bylo mu 13, pak už mi na to hodil bobek 😀 takže vědí, jak píšu, jedinej, kdo u nás v rodině nečte, je můj muž, přečetl za celej život dvě knihy, jednu sci-fi a Robinsona Crusoe, ale bohužel než ho stihl dočíst, dávali ho v televizi, tak mu to pak přišlo zbytečný dočítat. 😀 S takovýmhle kulturním barbarem já žiju, no nekopli byste ho? 😀
[18]: Někdy máme zbytečný zábrany a myslíme si o lidech, že by něco nepřijali, a pak můžeme být překvapený, že to tak třeba vůbec není. Mně taky chvíli trvalo, než jsem to mámě řekla. Já myslím, že záleží na tom, jak to člověk říká. Když to podáš jako něco naprosto normálního, mamču třeba ani nenapadne, že je na tom něco divnýho 😀 Rozhodně gayové už jsou dneska ve společnosti ženskejch mýho věku braný jako takový roztomilý domácí mazlíčci, zrovna včera mi kolegyně (50) vyprávěla, jak na dovolený bydlel páreček gayů vedle v pokoji, jak je pozorovala a přišli jí strašně roztomilí. 😀 Ono je to jen na tom, jak to člověk podá. 🙂
[20]: No s těma smutečníma projevama máš asi pravdu, to by nebyl dobrej job, ale zase když si vezmeš, jak kolikrát napíšu srdceryvnou scénu, kdoví, třeba bych měla úspěch. 😀 Až mě v práci vyhoděj, pojedu se přeptat na Olšana 😀
Doufám, že je ti jasný, že jsi v těch oblíbených het autorkách, i když pořád ještě doufám, že z tebe přece jenom jednou nějakej ten twincest vypadne 😉 A jinak díky :-*
[25]: Ladynko, ty mě chceš rozbulet, že jo? 🙂 Krásně se to čte, jsem moc ráda, že jsem ti mohla pomoct, není nic příjemnějšího než pocit, že někomu tvoje psaní nebo doporučení ulehčilo život. 🙂 Tys byla na koncertě Lunetic? No to je úžasný 😀 Bude to znít děsně, ale já si pamatuju i datum koncertu, bylo to 11.12.2000 v Lucerně. Deset let, to je děsný, jak to letí.
Spánek poslední dobou docela řeším, protože se mi zdá, že jsem unavená právě z nedostatku spánku. Jenže když se podívám o půlnoci na hodiny, tak mi přijde, že je ještě brzo, a většinou se do postele dostanu tak kolem půl druhý. Vstávám v půl sedmý, takže 5 hodin, to by mělo stačit, ale stejně v práci občas usínám, takže bych to asi měla trochu prodloužit. Marně čekám na stařeckou nespavost, ale ona furt mrcha nepřichází… a přijde, až ji nebudu potřebovat, to je mi jasný 😀
[26]: S tou angličtinou je to asi tak, že mezi slepými je jednooký králem, takže to nevidim hned tak. 😀 Chudinky holky se bát nemusej 😀
Já věřím, že se ještě dočkáš dalších šuplíků, i když do tohohle jsi skočila sama, tam jsem tě já nepřihodila 😀 Jaderný komentáře máš bezesporu, vždycky když ti praskne jadernej kotel.:-D Mimochodem, kam doma schováváš vyhořelý palivový články? 😀
Jdu opravovat, dneska jsem se děsně zdržela, celý dopoledne na školení, odpoledne angličtina, tak jdu na to.
Díky všem :-* J. :o)
Vážně úžasný rozhovor, fakt jsem se pobavila! 🙂 Délkou ani obsahem jsem zas tak moc překvapená nebyla, už tě malinko znám z těch pár mailíků, které jsme si vyměnily, ale chtěla jsem zmínit jen jednu věc – jak jsi napsala, že jsi "kdysi brala Ketty a Nicky tak trochu jako "celebrity", protože to ony měly tenhle úžasnej blog" – tak já to mám to samý u Ketty a tebe 🙂 A pamatuju si, jak jsem se tetelila blahem, když jsi mi na jednu z mých nemnoha povídek napsala mailíkem vážně krásnou pochvalu… dodnes mám ten mail schovaný ve "schránce" 🙂
Jo a ještě musím zmínit, jak miluju tvé komentáře, které sem dáváš k obrázkům! 🙂
No a nakonec velké poděkování, protože to, co děláš pro tenhle blog a pro nás, to je naprosto úžasný a já si toho opravdu moc vážím! 🙂
A na rozhovot s Ketty se už těším… 🙂
Tédy… věk mně hooodně překvapil, i když jsi jednou psala, že máš děti, práci, atd.
No každopádně šokec, jako. Tyhle rozhovory byl opravdu bezvadný nápad a došlo na slova – "Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá" – Co ? 😀
Ale odpovědi jsou fakt dobré jako 🙂
Asi ty proklaté rozhovor přestanu číst, protože výdycky, když dojde na věk autorky, tak se zarazim a počítám, o kolik jsem mladší 😀 A že vždycky počítám hodně dlouho 😀 Třeba z tohohle jsem zjistila, že jsem stejně stará jako Janulino mladší dítě xD Mimochodem, jak už jsem psala u Janči – "Já chci taky takovou maminkuuuu!!! xD" xDDD Protože kdyby ta moje věděla, že podporuju twincest, tak mě vyliská a pošle na nějakou kliniku pro duševně choré, jak ji znám 😀 A mít mamču, která píše twincest a v téhle naší malé skupince twincesťáků je svým způsobem celebrita a uznávaná literární umělkyně … to si ani neumím přestavit 😀
Jinak skládám obrovsou poklonu a tleskám Januli, že pro nás všechno tohle dělá, protože bez ní by jsme si mohli chodit tak maximálně na THF a povídky všeho druhu shánět po všech různých blodzích :)Osobně já děkuju za skvělý betaread, protože Janule by moji povídku asi jen tak nikdy nečetla, ale MUSÍ pro dobro ostatních čtenářů xD A za to jí taky tleskám 😀 Zatím jsem četla jenom Časoprostor I, ale musím se přiznat, když vycházela trojka, tak i když jsem ji nečetla, vždycky jsem aspoň nakoukla pod perex, abych se v pár odstavcích pokochala, jak je to krásně napsané, a zase jsem to zavřela a vrátila se k jedničce a četla, četla, četla, četla … xD
Takže abych to shrnula – ještě jednou si zatleskámě pro Januli, protože je to náš poklad, který se nám neskutečně pečlivě stará o blog, abychom měli kam přijít, když se chceme zasmát, poplakat si, pokochat se a publikovat vlastní výtvory 🙂
Moc ti děkujeme za to, že tu vůbec s náma jsi ! 🙂
P.S. – S tím návrhem, aby u rozhovorů byly i fotky, souhlasím, protože bych byla vážně zvědavá, jak vypadají ti, které známe jen přes jejich povídky a komentáře 😉
Vyhořelý palivový články zakopávám na zahradě, dědeček byl jadernej fyzik! :))) Jo, na mě si nepřijdeš, milá Janičko, citovat žijící klasiky, to je moje! 🙂
[17]: no co mi jinýho zbyde než vydržet až mi to zodpoví Ketty :D:D jen mě to zajímalo, protože si to nakousla a už nedopověděla – tak sem se jen zeptala nu.
A já nevěděla že je to jen na 2 díly .. tak to budu mít sfouknutý hned no … Já totiž nemám ráda když čtu několik věcí naráz .. pak si nepamatuju který díly mám číst 😀 (No já si to nepamatuju ani když čtu jednu povídku :D:D) Tak si to přečtu až za tejden no 😀
Woah 😀 Teď úplně přestě nevím, jak vyjádřit svoje pocity… Ale asi hlavně respekt, kvůli všemu – pořádku, té práci, kterou odvádíš, tomu množství úhozů za minutu 😀 A samozřejmě kvůli té otevřenosti ohledně twincestu i v reálném světě =)
Á propos… Okolí Proseku, to od sebe bydlíme vlastně kousek 😀
*Zpracowáwá informace -> -> fatal error!
=>
no co jsme taky od Janulky čekali wiď=>
ae trochu mě teda děsíš. já jsem w tabulce? já?! která jakkoli neuznáwá prawidla pořádek, matiku a tudíž i tabulky a grafy jsem její součást?
mam nowou fobii. tabulkofobie =>
bože já mam jediný prawidlo- na mý wěci nešahej. kdo kdy widěl hellboye bo muj kumbál pochopí, pro ostatní je to chaoz, ae já wim co kde hledat a jak to někdo uklidí, bo tomu dá řád, šílim. my dwě by jsme se asi brzo zabili =>
ae já bych se nebránila, přece neublížim nejlepší autorce tady =>
ta povídka jednou budeš můj je úplně nejlepší!! a moje první co sem s chutí četla od prvního do posledního dílu 🙂
[28]: 🙂 Díky, Majkí, v tom našem malým twincestním rybníčku je tak trochu každej slavnej. 😀 Myslím, že tvoje umění montáží je daleko slavnější, znaj ho holky po celým světě, a jsi v podstatě v tomhle oboru taky celebrita. 🙂 Jsem ráda, že ti ty moje "humory" u obrázků občas nevadí, holt někdy přijde nápad a nedá se svítit, napsat to musím 😀
[30]: Gigner, já ti garantuju, že bys takovou "maminkuuuuu" 😀 brzy vykopla z domu, protože maminka je od toho, aby vařila, starala se, uklízela, kárala tě za bordel, co máš v pokojíčku, nutila tě do učení, a ne od toho, aby ti kradla počítač, na otázku co bude k večeři ti odpovídala "co si najdeš", dívala se na obrázky, u kterých by se každá ženská jejího věku měla spíš červenat, než slintat, psala prasárny, který nemůžeš ukázat nikomu, protože by ses za takovou matku musela stydět. 😀 Myslím, že kdybys takovou opravdu měla, twincest nesnášíš, protože by ti způsoboval jen samý potíže. 😀 Naštěstí moje děti to neřeší, už jsou dávno zvyklý, ale že by se třeba syn vytahoval před kámošema, héč, moje máti píše prasárny, tak to těžko 😀 Leda by byly o lesbách, to možná 😀
[31]: Sakra, dostalas mě. 😀 Máš to dobře zmáklý, jen co je pravda! 😀
[33]: To jsem netušila, že je severní Praha tak zamořená twincestníma dušema 😀
[34]: To víš, že seš v tabulce, a ani se mi v ní nehni, nebo mi v ní uděláš binec. 😀 Víš dobře, že bys neměla šanci, houžvičko! 😀
[36]: Popravdě by mě docela zajímalo, kolik denně potkám třeba slashařek a twincesťáků, na ulici, v metru, nebo třeba i ve škole 🙂 Jsem přesvědčená, že jsou všude, jenom to na nich jeden většinou nepozná 😀
[36]: No neboj, budu w tabulce no, ae máš na swědomí moje psychycký zdrawí =p
[36]: Tak to by moc změna nebyla, když se ptám, co je na večeři, tak se mi taky dostane většinou jen odpovědi "Máš ruce, udělej si sama" xD Akorát ta moje maminka netvoří twincest, ale sedí u skript nebo ve fitku, takže mám tak leda odpor ke šprtingu a sportu xDDD A počítač mám svůj, takže v tom by problém nebyl 😀 A naše domácnost je přísně protihomosexuální, takže aspoň trochu toho zdravého twincesťáctví, slashe nebo i yaoi bych tady uvítala 😀
Huh, jsem taky na seznamu jmén? xD
Tak já nevím, Jani, mě nic nepřekvapilo. Je to dviný, ale já o tobě tyhle věci vím xD Možná jedine ten Lunetic, který jsem poslouchala též a a pak to s tvou mamkou a manželem 😀 pobavil mě tvůj šéf a kolegině v práci xD
Teda Jani, tvá předposlední odpověď mě dostala xDD (no teda všechny, ale … xD) Tvůj šéf byl vtipnej, nemůžu si pomoct, ale jo xD
A jinak celkově k tvým odpovědím – hrozně jsem se u toho pobavila! Odkládala jsem to, co to šlo, protože mě ta délka trochu "děsila", ale konečně jsem měla chuť si něco přečíst, a jelikož mám zálibu ve čtení e-mailů od tebe, tak jsem se s chutí konečně pustila i do tohohle. Abych byla upřímná, hodně věcí jsem na tebe ještě nevěděla – nebo ne tak podrobně – a musím říct, že mi přijde, že tě znám zase o něco víc, což se mi líbí! :)) Jako člověka tě mám hrozně ráda, a takhle ti nakouknout do života je příjemné, protože se o tobě můžu něco dozvědět, aniž bychom se osobně znaly – což je škoda, když to nemáme zase tak daleko!!! xD
Docela jsi mě pobavila s těma tvýma tabulkama xD Já jsem taky magor na svoje systémy – ne snad, že bych si je hýčkala tak, jako ty, ale je pravda, že třeba já mám systém v tom jak myju nádobí a jak to skládám do odkapávače, a přes to vlak nejede! xD – ale čím jsi mě dostala maximálně, byla tabulka s nickama xDxD Nedovedu si představit, že bych měla sama sedět a zapisovat si všechny lidi xD To bych asi zešílela!! xD Ale příznám se, že jsem si ležela v posteli, koukala na tu odpověď a tak jsem si povídala "A tam jsem i já, protože já taky komentovala." xD No pobavilo mě to xD
Stejně tak tvé dodatky a "Anča z Horní Dolní" xD
Jednoduše… pobavila jsem se a obdivuju tě, že jsi to nakonec tak hezky ZKRÁTILA! xD :))*
[41]: No že jo! 😀 Já jsem taky ráda, že se mi to povedlo tak hezky zkrátit 😀 Díky za pochvalu, jsem ráda, žes to zvládla přečíst bez psychický újmy, vypadáš ještě příčetně. 😀
Můj šéf je vtipnej sám o sobě. 😀 Třeba když přijde a začne: "Nevíš náhodou, jak udělat ty řádky ve wordu, ono mi to pořád skáče moc daleko." Když jdu k němu do kanclu, změním mu řádkování a odsazení, podívá se na mě a řekne mi: "Jsi geniální!" 😀 na to já reaguju: "No to mám radost, tak doufám, že si na to vzpomeneš při odměnách!" 😀 No není to úžasnej šéf? 😀
A mytí nádobí? To je klasika, taky mám přesný pohyby a místa, jak to skládám do myčky, a kdo mi to dá jinak, je synem smrti! 😀 Ruční mytí, to má taky svoje jasný pořadí, stejně tak jsem se tuhle pozorovala při sprchování… to je taková přesnost stále stejných pohybů. Ovšem pozor, do toho nesmí zasáhnout skleróza… tuhle jsem se domyla, mokrou hlavu, a říkám si: "Doprčic, umyla jsem si tu hlavu nebo ne?" 😀 Radši jsem to udělala znova, kdyby náhodou. 😀 Ale k tomu dojdeš věkem, jednou to přijde na každýho. 😀 J. :o)
[42]: Tvůj šéf je dokonalej :D:D Taky bych jednou chtěla takového :D:D Ale je fakt, že já bych mu s tím moc nepomohla, já se řádkování naučila nedávno, a to už na mě táta zvyšoval nervama hlas, páč jsem to furt nechtěla pochopit :D:D
A jasně, že jsem to přežila bez újmy na zdraví, to by ani nešlo 😀 Já jsem od tebe na slohy zvyklá, takže to byla brnkačka a ještě jsem se zasmála!! xD
Jo, u sprchování mám taky svoje systémy, ale je pravda, že už se mi povedlo taky se umejt všechno, pak vylezu, obleču se a kouknu se do zrcadla… koukám pár minut a pak jenom "Co si to ještě chtěla udělat?" "Jo aha, hlavu si umejt." tak zase zpátky 😀 Ono to není věkem, a nebo potom stárnu velice rychle hele! xDxD Každopádně škoda, že s tebou nemůžeš dělat rozhovor častěji, je to dobrý prostředek na krácení dlouhých podzimních nocí 😀 :))
dočetla jsem to až do konce a při některých odpovědích jsem nemohla věřit vlastním očím…xDD ale jsem strašně ráda, že jsem mohla takhle Jaňuli poznat, protože vždycky jsem si říkala, co je to tam za človíčka na druhé straně monitoru…x))
tak.. na to že jsem hoooodně ukecaná osoba, tak na tebe nemám 😀 některé tvoje odpovědi mě překvapily.. a jiné mě dostali smíchem málem pod stůl.. jen díky zvědavosti jsem se udržela na gynastickém míči, který mám místo židle.. o to to bylo težší, protože je kulatý a chvilku nezůstane na jednom místě 😀
hodně mě potěšilo, když jsem zjistila že jsi "knihomol".. já sama jsem na tom stejně… přijde mi, že takových lidí je méně a méně.. snad nevymizíme 😉
hodně ti závidim to, jak umíš psát na PC.. tak rachle a stíhat při tom i jiné věci.. taky bych to chtěla umět.. nemáš nějaký tip jak se to rychle naučit ? 😀 já, jakmile něco píšu, nejde to jinak než s očima upřenýma na klávesnici… třeba přepisování povídky se díky mému (doufám že dočasnému) rychlostnímu hendikepu protáhne ze stránky za 2 minuty alespoň na 5 minut.. sečteno a pofdtrženo.. hooodně času 😀 a ještě k tomu musim pořád hledat, kde jsem skončila, protože na tu klávesnici prostě koukat musím 😀 pak musim hledat, kde jsem v přepisování skončila 😀
z tvých odpovědí je vidět, že jsi milá, vtipná a hodná osůbka. takové lidi mám ráda. i když tu nejsem zas tak dlouho abych tu byla známá (nikdo mě nezná), tak jsem ráda, že já můžu znát lidi, kteří tvoří a pracují na tomto blogu.. není den, kdybych tu neztrávila aspoň chvilku.. děkuju že se tady o to všechno spolu s ostatníma staráš :)) 😉
[39]: No jo, Ginger, tak ono dneska matky už nejsou co bejvaly, je mi to jasný… ale garantuju ti, že kdyby tvá mamka místo fitnesu psala twincest, a byla taková, jaká je, budeš ho nejspíš z duše nenávidět a ještě by z tebe udělala homofobní osobu. 😀 Takhle jsi holka tolerantní a díky nesnášenlivosti rodičky vůči gayům, jsi taková, jaká jsi. 🙂 Každýho formuje jeho prostředí, a nebýt toho, člověk by byl úplně jiný, takže buďme rádi za to, co máme, ostatně naplánovali jsme si to dřív, než jsme se sem narodili, přesně tak, jak jsme to pro svůj vývoj potřebovali, tudíž si vlastně nemáme nač stěžovat. 🙂
[44]: Ježiš, radši snad ani nechci vědět, při čem jsi nemohla věřit vlastním očím. 😀 Proč mi padesát procent lidí na blogu přidává nad n háček? Jsem asi taková měkota, co? 😀
[45]: Bože, jsem ráda, že sis na tom míči nerozbila kokos, nerada bych tě měla na svědomí. 😀
Nás knihomolů ubývá, ale myslím, že to zdravý jádro tady bude vždycky, ona je to v dnešním světě filmů spíš úchylka, třeba nás za pár desítek let budou vyšetřovat jako raritku. 😀
Naučit se psát tak rychle je jen trénink, ale musí být odborný, přesně tak, jak to učej na školách. Podle mě by tohle měl být dneska povinnej předmět na základní škole a to prosím od chvíle, kdy se děti naučej celou abecedu, aby ji poznaly. Protože to je doba, kdy se většinou dostanou k první klávesnici, a tudíž si svými návyky totálně zavřou cestu naučit se to správně všemi deseti, aby pak na přepisování nestrávily milion času. Nepochopila jsem, že to ještě někoho nenapadlo, ale zřejmě to nikdo nepovažuje za tak důležitý, aby to přidal do osnov. Prozatím se to učí pořád až na středních školách, i když moje dcera měla štěstí a někdy v sedmý třídě na základce jim to nabídli jako nepovinný předmět. Sice nepíše úplně pocitivě všema deseti, protože už v tý době měla svůj styl psaní, a těžko se jí to odnaučovalo, ale píše rychle.. jestli na to ale čučí nebo ne, to nevím. Je to dar, tohle umět, a proto ještě jednou díky mé mateřké ekonomce v Dušní, je to to jediné, co mi opravdu potřebného dala do života. 🙂
A jinak děkuju za komentář, a věř, že tady se brzy seznámíš, je tu spousta milejch lidí, co si rádi povídají třeba po ajsku nebo na tom dnešním "ďábelským vynálezu" jménem FB. J. :o)
[46]: tak já i přesto že jsem na střední a už v druháku, tak nám ten předmět nedali.. sice máme IVT (prostě počítače) ale psát všema deseti nás neučej. A to jsme gymnázium kde nás maj připravit na všechno 😀
Je to škoda. V dnešní době se bez toho člověk neobejde. vše se dnes dělá přes počítač a když na něm člověk neumí rychle a pořádně psát, všechno jde pomalu a ještě špatně. Snad se jednou ministerstvo školství umoudří a zavede to jako školní předmět ( i kdyby jen jednu hodinu týdně po 2 roky na škole) člověk by se to aspoň trochu naučil 🙂
s těma knížkama.. sice se ještě najdou lidi co je čtou, ale mrzí mě třeba názor.. "já tu knížku číst nebudu, počkám si na film".. v tom filmu je často všechno jinak a není to tak detailně propracovaný.. v knížce ti napíškou jak se dotyčná osoba cítí a co prožívá.. ve filmu to musíš uhádnout.. navíc je běžné, že z filmu vysekají určité scény a někdy jim ani nedojde, že jsou podstatné .. třeba pro další díl 🙁 je to smutný, ale my s tím nic nenaděláme 🙂
Milá Jani,
sice pozdě, ale i tak sem připojím svůj komentík. Jak už víš, na tvůj blog jsem se dostala teprve nedávno. Musím ale přiznat, že se mi tady tak zalíbilo, že se na stránky už pravidelně vracím.
Teda, byla jsem překvapená hlavně věkem, já jsem to samozřejmě o tobě vůbec nevěděla a musím přiznat, že máš skvělý smysl pro humor. Na tvé vtipné poznámky nemá ani starší Kaulitz a že Tommy občas skvěle perlí.
Protože se povídkami teprve "takříkajíc" prokousávám, neměla jsem tušení o tvé povídce Časoprostor. Vím, že ji pár lidí hodně připomínalo, ale nějak jsem se k ní ještě nedostala. To je ale velká chyba a já ji hned začnu napravovat. Podle toho, jak píšeš i své odpovědi sem do rozhovoru, budu zcela určitě nadšená.
Hrozně moc mě pobavilo, jak jsi popisovala reakci tvého šéfa na tvou slečnu dceru alias Billa. To je opravdu kouzelné. Pokud můžu, povím ti, že se mi stalo poprvé na praxi ve škole v hodině tělocviku něco podobného, takže tvého šéfa úplně chápu. Dvě děvčata, která necvičila, přišla za mnou, abych rozsoudila, který z nich je krásnější. Já jsem nechápala, proč mám volit mezi opravdu nádhernou dívkou a klukem ve vytahaném oblečení. Nakonec mě zasvětily a já pochopila, že jde o twins z nějaké kapely TH. Ale to byl velký problém, to si nedokážeš představit… Byla jsem najednou v očích svých žákyň tak out, když neznám něco tak samozřejmého 🙂
Koukám, kam až jsem se dostala, takže raději už ukončím tuhle mou slátaninu.
Jsem moc ráda, že jsem tvůj blog objevila a stejně tak ráda se na něj budu i nadále vracet. A za tu možnost tobě a Ketty děkuji!♥
Janulko… :D:D:D já jsem z tebe tak vysmátá. 😀 už od toho tvýho prvního vykecávkového odstavce jsem se začala usmívat a nešlo přestat. chvílema jsem se přistihla, že ti úplně odpovídám. 😀 vyrušila to až ta chvilka nostalgie, když jsi psala o smazaném blogu a autorkách mému srdci stejně blízkých. 🙂
uff, kde začít. tak třeba: ráda tě poznávám! 😉
vždycky jsem věděla, že jsi starší, než většina ostatních twc bláznů, o to víc jsi mi byla sympatičtější. 🙂
když jsi psala o tom preventivním nesnášení němčiny i Němců, úplně jsem si tu kývala hlavou na znamení souhlasu. 😀 ach bože, jak já němčinu nesnášela, na gymplu po nás naštěstí nevyžadovali nějaký zázraky, takže jsem se naučila jen nutný základy a i ty jsem se snažila z hlavy rychle nějak vytěsnit. až s mojí láskou k Rammstein a TH se to změnilo. 🙂 najednou, jako kdybych vyndala špunty z uší, slyšela jsem v písničkách neuvěřitelnou melodičnost tech slov a díky Tillovi a Billovi (to je náhodička :D), jsem začala německy šprechtit jak blázen. do dneška je pro mě jednodušší si zapamatovat slova z německý písničky, než z anglický (teď teda mluvím hlavně o TH).
přijde mi neuvěřitelný, jak jsme v roce 2007 začínaly všechny stejně. 🙂 propadly jsme tomu černovlasému ďáblovi, který na nás křičel Schrei a lákal nás do Zimmer 483, za jehož dvěřmi ukrýval tajuplný svět incestního vztahu s tím svým dredatým bráškou… 🙂 culím se. jako blázen. 🙂
všechny jsme se tak nějak sešly u Evelyn na FF+15 blogu, kde se rozjel ten kolotoč, z kterého jde šíleně těžké vystoupit a i po jeho opuštění se nám bude motat hlava do konce života. 🙂
pro mě budeš, jak jsi sama psala, stejnou celebritou twincestu jako Ketty s Nicky. 🙂 musím vám poděkovat, že jste nám tenhle svět zachránily. 🙂 a taky s tebou sdílím ten názor o undergroundu. zase jsem si urputně kývala hlavou v souhlasu. 😀 taky si myslím, že jakákoliv propagace by mohla být jen proti nám a kdo chce, ten si přeci cestu k twc najde sám, není třeba ho někomu vnucovat. 🙂
a ta vaše systematičnost a pěkný pořádek je tady na blogu moc super. taky mám ráda přehled, líbí se mi, že tu není nikde nic na přeskáčku, všechno tu bezpečně najdu i po několika letech na svém místě. 😀 a Janulko, když ses zmiňovala o svých blbečnících..napadlo tě už se podívat, co jsi teda dělala 1.9.1989? 🙂 teda jestli je vážně tak dlouho skladuješ a máš na ten den něco zapsané. nebo alespoň měsíc, rok. 😀 mě tehdy táhlo na tři roky a vidím to na nějaký hrátky s bábovičkama na písku. 😀 kdo by tušil, že se zrovna narodil někdo, kdo mi po x letech takhle změní život. 😀 a to je ani neznám osobně. 😀 no já si stejně pořád ťukám na hlavu, jak jsem se mohla až takhle zbláznit. 😀
musím přiznat, že tě neuvěřitelně obdivuju. za tu odvahu se k tomu takhle rodině přiznat. 🙂 o mě to ví jen můj přítel, kterého jsem v té době největšího šílenství zrovna poznala a do dneška si ze mě dělá ještě srandičky "To zase čteš ten tvůj twincest co?" 😀 já jsem teda upřímej člověk taky, ale nemám se vlastně ani pořádně komu svěřovat. nemám ani nikoho, s kým bych sdílela ten zájem o TH jako kapelu. protože oni ani nepatří mezi to, co bych poslouchala denně (nejčastěji jen když si čtu nějakou twc povídku). 🙂
což mi připomíná tu tvou zmíňku o Luneticích. 😀 Janulko, tenkrát je žral každej, i moje mamka, která je třikrát tak starší než místní dvacetileté autorky 😀 .. ale Vašek a David by byli vážně úžasnej pár. 😉 :D:D
taky mi došlo, že asi v té tvé tabulce komentujících autorů nejsem. já se totiž přiznám (a ty to asi stejně víš, protože jinak bys ten můj komentář našla), že jsem žádnou tvou povídku nedočetla. pamatuju, že jsem Časoprostor číst začala, možná že jsem i nějaký koment na starém smazaném blogu nechala, ale nedočetla.. stydím se, stydím. ale napravím to. 🙂 jsem zpátky na tomhle kolotoči teprve asi dva nebo tři týdny a vybrala jsem si na návrat zrovna dobu, kdy končím školu a mám neuvěřitelně moc jiné práce. místo toho si sednu, najedu všechny svoje oblíbené blogy, pustím Humanoud City Live CD a užívám si tenhle svět, který je jen můj. 🙂
co jsem to ještě chtěla.. tvoje zmíněné a doporučené autorky – Gia, Michelle, Dania, Syhrael, Haylzee, Heidi (taky bych ráda věděla, copak se s ní stalo a kde je jí konec), Cera, Ketty i ty.. pro mě na vždycky už zůstanete tím nejlepším, co mi twincest mohl dát a co jste naoplátku vy mohly dát twincestu..
za to děkuji. 🙂
jé, i mě jsi zmínila 🙂 to je hezký 🙂 úplně se mi zalily oči slzama, jak jsi jmenovala povídku Enjoy the silence.. úplně.. dneska jsem na ní myslela, že si jí musím přečíst.. ale mě se chce brečet a ani jí nemusím číst 😀 miluju tu povídku a ne jenom proto, že se jmenuje stejně, jako nejznámější písnička od mojí dlouholetě milovaný skupiny 🙂 tvůj Časoprostor naprosto miluju.. 🙂 úplně moc 🙂 ale třetí řadu jsem ještě nečetla.. až bude trochu klidnější situace, určitě se do ní s chutí pustím 🙂 ČP mi dal vážně hrozitánský moc a taky se konečně těším, až zase strávím pár dní a pár nocí nepřetržitýho čtení 🙂 dokud se nepřekoušu na konec 🙂 ale konec.. to mi bude zase hrozně líto, že je konec.. Časoprostor nemůže skončit 😀 to si nedovedu představit 😀 jinak.. ty mě asi znáš, že 😀 jsem skoro furt stejná.. jenom už mi tak moc nehrabe a je mi fajn xD ty jo.. já jsem děsně alergická na gramatický chyby 😀 betareader bych být nemohla, protože by mi u toho švihlo, kdybych narazila na nějakou hrubku 😀 vážně.. obdivuji tě za tohle 🙂 napsala bych toho taky hromadu, ale nějak mě zrovna nic nenapadá.. úplně se mnou pohnula ta vzpomínka na "starý časy" v roce 2007 🙂 jdu snít 🙂
Janule, jsi prostě úžasná ženská 🙂 Tenhle rozhovor už čtu asi potřetí a pokaždý se musím celou dobu culit 🙂