autor: Neilinka
(Tom)
Dnešek by byl den jako každý jiný, kdyby neměl přijet můj bratr. Tedy, můj napůl vlastní bratr. Ale tady to bylo jedno, pokud jste měli s někým byť poloviční příděl krve, byl prostě jako vlastní. Docela jsem se na něj těšil. Byl jsem zvědavej, jak asi vypadá, protože jeho matka byla přeci jen bílá.
Táta se mnou o něm moc nemluvil. Věděl jsem, že se ho celou dobu snažil získat do péče, ale on ho nechtěl vídat. Nechápal jsem, proč. Stranil se nás a najednou, když mu umře tamta rodina, jsme mu dobří. Na jednu stranu jsem byl naštvanej, že jsme „na něj zbyli“. Na tu druhou jsem ho chápal.
Každopádně konečně dostal rozum a rozhodl se sem přestěhovat. Bydleli jsme přece v nádherné zemi, naší zemi. Byli jsme jeden z nejbohatších států. Samozřejmě díky ropě.
Pořádně jsem se umyl a pak šlo všechno rychle. Polední modlitba. Už z dálky jsem slyšel jásot davu. Přijížděli. Sešel jsem pomalu dolů na nádvoří a pak jsem ho uviděl. Samozřejmě, nejdřív jsem přivítal doma otce. Ale můj pohled spočinul na něm. Byl bílý jako alabastr, ale nesmírně se mi to líbilo.
Podíval se na mně. Prohlížel si mě. Byl stejně zvědavý jako já. Otec nás pomalu přivedl k sobě.
„A-ahoj, jsem Bill.“ Skoro to zašeptal, tak byl nervózní. Musel jsem se nad tím pousmát. „Jsem princ Thomas Muhammad Al – Saúd. Tvůj bratr.“ Políbil jsem ho na tváře, jak bylo zvykem. On na to asi zvyklý nebyl. Zrudnul jako rajče a na jeho světlé pleti to udělalo zřetelnou změnu.
(Bill)
Otec s tím mladíkem přišli ke mně. Představili jsme se a opět políbili. Na tváře samozřejmě, ale od otce to bylo něco jiného, než od něj. Zrudnul jsem, když se mi v podbřišku cosi pohnulo. Sakra.
Naštěstí se ode mě oddálil na normální vzdálenost a pak mě už zaváděli do pokoje. Tedy, když jsem tam vstoupil, připadal jsem si, že mám dům spojený do jedné místnosti. Bylo to tu obrovské, magické, nádherně vkusně orientální, a moje.
Podíval jsem se na postel, která byla v rohu. Byly tu vysoké stropy a už od toho stropu vedly závěsy, které se nad postelí daly zatáhnout. Musel jsem uznat, že žádnou větší matraci jsem neviděl.
„Jsou vyráběné na zakázku.“
Oh, on si všiml, že zírám. Ne, to se nemělo stát. Nechtěl jsem vypadat jako vidlák ve městě. Přikývl jsem. Aiwa se rozběhla a na čistě povlečené posteli se rozplácla jak dlouhá, tak široká. Uchichtl jsem se. Tom se překvapivě usmál taky.
„Tak já tě nechám v klidu si vybalit a tak.“
„Dobře, díky.“
Když se vzdálil, připojil jsem se k Aiwě.
„Tak co, holčičko, líbí se ti tu?“ Oddychla si a zívla. Změna prostředí ji evidentně vůbec nesebrala tak jako mě. Když jsem si odpočinul, vydal jsem se na průzkum svého nového obydlí. Nábytek vypadal ručně vyřezávaný, nádherný. Z koupelny a jejího vybavení jsem málem omdlel. Vana byla velikosti spíš menšího bazénu a hodně prostoru zde bylo pokryto mramorem.
Začínal jsem maličko litovat, že jsem sem nejezdil na prázdniny, ale věděl jsem proč. Dokud jsem nebyl plnoletý, máma se mě sem bála pustit, protože si myslela, že by mě už táta nepustil zpátky. Vlastně jsem se toho taky dost bál. A pak můj zájem jaksi opadl. Byl jsem se životem v Německu spokojený a nelákalo mě poznávat nic nového.
Vybalil jsem si své věci a vykoupal se. Zřejmě v tomhle pokoji nikdo nebydlel, protože i přes všechna otevřená okna tu byl mírně zatuchlý vzduch. O to tu bylo větší horko. Nahý jsem si lehl na postel, protože jsem odmítal mít na sobě cokoliv hřejivého. Dokonce i Aiwu jsem od sebe odstrčil.
Přemýšlel jsem o svém osudu prince Saúdské Arábie. Měl jsem rád exotiku, ale přece jen ten skok byl rychlý, nevypočítaný a rázný. Věděl jsem, že otec si mě s mamkou pořídil, když byl na pracovní dovolené v Německu. Byl jsem mladší než Tom. Což mně trochu uklidňovalo. I když tady se trůn nepředával nejstaršímu synovi. Klidně mohli zvolit i mě jako následníka. Ale nevěřil jsem, že by miliony věřících muslimů chtěly za vládce bílého ateistu.
Jak jsem byl zahloubaný do své mysli, vůbec jsem neslyšel klepání. Takže když vešla zahalená dívka a vykřikla, vyjeknul jsem taky. Nevím, kdo se lekl víc, ale ona zavřela oči, klekla si a cosi si mumlala pro sebe. O vteřinu později tam byly stráže a někam ji táhly. Hodil jsem na sebe župan, který ležel vedle mě, a rozběhl jsem se za nimi.
„Kam ji vedete? Hej, kam ji táhnete?!“
Najednou se tam objevil Tom a zastavil mně. Držel mě, abych nemohl pokračovat ve své cestě. Nic jsem nechápal.
„Co se to sakra děje? Co to s ní dělají?“
„Vstoupila k tobě bez dovolení a ke všemu tě viděla nahého. Musí zemřít.“
autor: Neilinka
betaread: Janule
Asi uprostřed povídky jsem si zanadávala, že by se klukům ta jejich nádherná země asi už nezdála tak nádherná, kdyby byli holkama, a vida, hned je to tady. Já nevím, jestli budu mít nervy to číst, jakožto zarytá feministka budu mít s arabským světem velký problém…=)
No..začíná se nám to hezky vyvíjet..
Chudák ta dívčina kterou teď..nebo spíš brzo čeká smrt..nebo ne?..chápu že tam to je prostě všechno jinak než tady u nás tak je to pro mě trochu větší sousto. Nedokážu si představit že by tohle bylo někdy u nás.
Těšim se na další díl =)
Absolutně mě její osud nepřekvapuje. Je sice trochu divné že by tam vlezla pokud by ji nevyzval, ale tak nějaké přiblížení tamní kultury tam musí být. Ale dívky v Saudi jsou hodně tvrdě vychovávané. Myslim, že Bill bude mít hodně problém se tam s tím ztotožnit.
Ovšem co mě hodně hodně zajímá je, kdy mu seberou a zabijou Aiwu. Pes je pro muslimy nečisté zvíře. Nesmí se ho nijak dotýkat a tak se divim, že Tom nezakročil už když Aiwa skočila Billovi na postel. NO uvidíme. 🙂 Líbí se mi tahle povídka.
Chudák holka… Myslím, že Doris má recht… Ona by tam bez povolení chodit neměla… Ale to je jedno… Začíná se to vyvíjet 🙂 Těším se na další díl 🙂
chudák dievča, to je trocha pregnané, aj ked viem že v ich svete je to iné. Myslím si, že Billovy sa aspoň tentokrát podarí niako obíst toto pravidlo.
Wow, zajímavá povídka :)) úžasný prostředí a tak.. ^^ tyjo, to s tou dívkou…chudák..no jsme zvědavá jak to bude pokračovat :))