autor: Neilinka & Cerike
Namlouvání
Bill
Po tom incidentu na parketu Tom vypadal přinejmenším zvláštně. Ale hodlal jsem být trpělivý. Bylo přece teprve září a na jeho sbalení jsem měl celý školní rok. Tedy, i když jsem popravdě doufal, že tak dlouho to trvat určitě nebude. Možná teď začnu trochu víc chodit do školy, žádná příležitost se nemá propásnout.
Když už zavíral i tenhle bar a začínalo nepříjemně svítat, usoudil jsem, i z pohledu na Toma, že je čas jít domů. Okamžitě to uvítal, a tak jsme se rozloučili. Za rohem jsem si zavolal taxíka a nechal se odvézt do postele. Padl jsem, tak jak jsem byl, bylo mi to fuk. Povlečení vonělo aviváží. Nasál jsem tu vůni a do pár minut blaženě usnul s úsměvem na rtech.
Nezdálo se mi nic, jaká škoda. Probudil jsem se až kolem půl čtvrté. Rodiče by nikdy nenapadlo kontrolovat, jestli jsem šel do školy. Myslím, že tenhle boj už vzdali. Věděli, že škola mě nikdy bůhvíjak nezajímala a měli ten názor, že jestli dám maturu, bude jim jedno, kolik času jsem v tom otravném institutu strávil. Aspoň jedno plus.
Vyhrabal jsem se z postele a dal si dlouhou sprchu. Moc se nesprchuju, ale dneska jsem měl na to vyloženě chuť. Samozřejmě se zhasnutými světly jsem ve vodě strávil asi půl hodiny. Masíroval jsem si rozlámané tělo a těšil se na další dávku. Ale překvapivě jsem se ještě víc těšil na zítřek, až půjdu do školy a uvidím Toma.
Divil jsem se sám sobě, že takový závislák jako já může ještě najít něco, co by pro něj bylo cennější než droga, ale bylo to tak. Ten nový objekt mně zaujal. Na nové věci jsem měl vždycky slabost. Ty staré, které mně nebavily, jako například u oblečení, pak jen ležely ve skříni a když měl někdo to štěstí, dostal je on.
Možná proto se na mě taky lepilo tolik kluků. Jak často si přijdete na sex s pěkným klukem a ještě odejdete s bundičkou od Gucciho, nebo s kalhotami od Diora? Byl jsem zkrátka partie a moc dobře jsem to věděl. Dělalo to možná ze mě trochu mrchu, ale já jsem byl mrchou rád. Znamenalo to výsadní postavení v komunitě a nadvládu nad ní. Byl jsem spokojený.
Ale Tom do mé komunity nepatřil. Byl to obyčejný kluk, tedy v jednom slova smyslu, v tom druhém byl od normálních kluků naprosto neodolatelný. Ne, nemohl jsem ho srovnávat s běžnými smrtelníky, vždyť on vypadal spíš jako Bůh. Něco jako můj Herkules.
Hned poté, co jsem trochu oschnul, jsem si připravil další dávku. S pervitinem kolujícím v mém těle jsem se cítil opět živý. Dal jsem se do úpravy mého zevnějšku. Kolem půl sedmé jsem byl hotový a spokojený. Ani jsem nevěděl, co je za den, jako obvykle, ale věděl jsem, že zítra musím do školy. To znamenalo, že se asi žádná akce komunity nekoná. Většina z nás byla ještě školou povinných, a ne každý měl na rodiče takové štěstí, jako já.
Dozásobil jsem se proto dostatečným množstvím peněz a vyrazil do ulic. V krámech mi ale nějak všichni připadali protivní, a tak jsem jimi jen rychle prolétl. Neměl jsem na to náladu. Dnes ne. Ještě pořád převládala ta touha poznávat. Ano, celý den jsem myslel na Toma. Zápasil jsem s myšlenkami, kde by asi tak mohl být. Ani jsem nevěděl, kde bydlí.
Procházel jsem se docela dlouho, až jsem z toho dostal žízeň. Vracet se ke krámu se mi nechtělo, a tak jsem zvolil možnost plážového baru. Koupil jsem si RedBull a líně se porozhlédl. Skoro nikdo tu nebyl, a to bylo pouhých osm večer. Ti lidi snad jen čumějí doma na televizi. Ale pak jsem ho zahlédl. Nadšeně jsem zatleskal o plechovku, až jsem se málem tou slaďárnou polil.
Tiše jsem se k němu kradl, ale vypadalo to, že poslouchá hudbu. Tím líp. Chvíli jsem jen tak stál nad jeho osobou a kochal se pohledem na jeho uvolněnou tvář. Jemně mu cukaly koutky a řasy se také hýbaly sem a tam. Pocítil jsem neuvěřitelnou touhu ho políbit, ale neudělal jsem to. Musíš na něj pomalu, Bille, nezapomeň.
„Ahoj.“
Pronesl jsem to dostatečně nahlas, aby to slyšel i přes sluchátka v uších. Očividně to zabralo, protože otevřel kukadla a podíval se mi přímo do obličeje. Mile jsem se usmál a bez ptaní jsem si přisedl vedle něj. Koneckonců s nikým tu nebyl a nemyslel jsem si, že by mu moje přítomnost mohla nějak vadit.
„Eh, ahoj.“ Chvíli mu trvalo, než ze sebe ten pozdrav vysoukal. Vypadal ještě maličko po opici, což se o mně říct nedalo. Nějaký alkohol už dávno nevyváděl moje tělo z míry.
„Copak ty tady tak sám?“ Uculil jsem se nevinně a upil ze své plechovky. Černé neprůsvitné brčko jsem laškovně skousl v zubech a hleděl při tom Tomovi zpříma do očí. Musel jsem se usmát, když jsem rozpoznal, že je z toho nervózní.
„Mmm, nejsem tu sám. Mám svoje myšlenky.“ Poznamenal. Takže přemýšlíme, ano? Zajímalo by mě o čempak. Jen jsem přikývl a přehodil si nohu přes nohu. Spona na mých drahých kozačkách se zaleskla a udělala na Tomově obličeji prasátko.
Zaksichtil se, ale pak roztáhl rty do úsměvu.
„A co ty, co sem přivedlo tebe, samotného.“
„Já jsem hodně času sám. Možná ti to ještě nikdo neřekl, ale feťáci nejsou zrovna výběrovou společností pro život. Ani pro dialogy.“
Zrudnul, jak si evidentně neuvědomil význam svých slov. Ale odpustil jsem mu to. Odpustil bych mu cokoliv, jak byl rozkošný.
V mém tenkém svetříku už mi začínalo být poněkud chladno a tak jsem zvolil radikálnější, ale přesto nenásilnou metodu.
„Je docela zima. V létě to byla pohoda, ale teď? Měl jsem si vzít bundu. Nechce se mi tě opouštět, tak co kdybychom šli k nám?“
autor: Neilinka & Cerike
betaread: Janule
A prej, že na něj půjde pomalu =D Já se z něj picnu =D
mmmch "Možná teď začnu trochu víc chodit do školy, žádná příležitost se nemá propásnout." ta věta mě dostala =D
nooo ta poslední věta mluví za vše:D
Bill si jde dost tvrdě za svým, ale myslím, že Tom se jen tak nedá =)
vyvíjí se to velmi zajímavě…Bill by možná mohl trochu zvolnit, jinak mám pocit, že mu Tomík uteče…xD ale moc krásné, těším se dál…=)