autor: illyrias
Mám v sobě spoustu nevyřčeného.
Byl už večer, Bill se chystal. Oblíkl se do černých uplých džínů, tílka a trička. Dal na radu své kamarádky, přidal dva náramky, řetízek a bylo to dokonalé. Vlasy uhladil dozadu, extravagantně se nalíčil a jeho look byl hotov. Spokojeně se prohlížel v zrcadle. Málokdy se sám sobě líbil, a právě dnes se sobě líbil.
Zkontroloval čas, Tom by tu měl být každou chvíli. On jen nervózně pochodoval sem a tam. Těžce odolával si okusovat nehty…
Když se chtěl už posadit, uslyšel zatroubení. Přeběhl k oknu. Byl to Tom. Ten, na koho tak dlouho čekal. Seděl v autě a čekal na Billa.
Bill popadl do ruky slabou bundičku, kabelku, zamkl za sebou a ladně vyšel ven, směr k Tomovu autu.
„Ahoj.“ Pozdravil s úsměvem, když si nasednul.
„Ahoj.“ Odpověděl Tom a prohlížel si Billa. Byl tak silně nalíčen, až se lekl. Ne, že by mu to neslušelo, ale nebyl na to zvyklý. Raději na to nic neřekl, i když měl spousty otázek.
„Moc to tu neznám, tak zajeď do nějaký dobrý restaurace.“ Zalže Bill. Jistěže to tu zná, ale nezná „dobré“ restaurace.
„Výběr je tedy na mně, a co zajít raději do pizzerie? Mám chuť na pizzu.“ Tím pro Billa lepší. Přece nějaká lepší pizzerie nemůže být tak drahá. „Pizza je dobrá.“
„Jo, to je.“ Zasměje se Tom, přijde mu to směšná situace.
„Co?“ Bill to nechápe. Co mu na tom přijde směsného?
„Ale nic, ty.“ Pobaveně a rozjede auto.
„Jak ses měl? Včera.“ Začne Bill.
——————————————————————————–
„Fajn, co ty?“
„Nic moc.“
„Řekni mi ještě něco o sobě. Můžem se líp poznat.“
„Uhm, a co bys chtěl jako vědět?“ Bill už nechce dál lhát, nechce si vymýšlet další lži.
„Třeba jaký máš vztah ke zvířatům.“ Plácne Tom první blbost.
„Miluju pejsky.“ Usměje se.
„Já taky, máš psa?“ Usměje se také Tom. První věc, která je spojuje.
„Mám, jmenuje se Čert.“ Pyšně pronese.
„Proč zrovna čert?“ Koukne krátce na Billa a dál se věnuje řízení.
„Je celý černý.“ Tím se toho dost vysvětluje. „A ty máš psa?“
„Já taky mám, jmenuje se Kašpar.“ Zasměje se.
„Kašpar?“ Bill to jméno u psa ještě neslyšel.
„Ano, je to německá doga a je takovej flekatej a to jméno mu prostě sedlo.“ To jméno Toma napadlo, když ho poprvé viděl, a tak mu zůstalo.
„Myslíš, že bych měl možnost tvého psa někdy vidět?“ Zeptá se Bill. To, že mají rádi oba psi, toho muže využít.
„Klidně.“
„Co takhle někdy zajít s nima na vycházku?“
„Dobrej nápad, moc rád.“ Usměje se. Bill pro jednou přetrpí, že v parku bude muset sebrat svýma pěstěnýma ručkama psí bobek. Jinak ho totiž venčí za městem, aby nemusel.
Tom zastaví na parkovišti u pizzerie. Vystoupí s auta a Bill hned taky. Zamkne a teprve teď si všimne Billa, jak je oblečený.
„Sluší ti to.“ Bill jen žasne. Byl to kompliment? Tom žasne taky, on to řekl klukovi?
„Díky i tobě.“ Tom se jen uchechtne.
„Nemusíš papouškovat jen proto, že ti to řeknu já.“
„Ale já to řekl, protože jsem chtěl.“
„Vážně?“ Bill jen přikývne a vejdou společně do pizzerie. Usaděj se k volnému stolu. Bill si vezme desky. Tom si myslí, že si vybírá, on však kouká na ceny.
„Jakou si dáš, Tome?“
„Rád mám žampionovou, tak tu.“ Nemusí vybírat.
„Pořád si dáváš žampionovou, když jí máš rád?“ Zvědavě.
„Vlastně jo, proč?“
„Někdy by neuškodilo ochutnat taky jinou, možná bys poznal, že jiná ti chutná víc než žampionová.“ Bill si myslí, že zešílel. Právě tímhle si představoval, jak on je ta pizza.
„Možná máš pravdu, jenže já chci žampionovou, problém?“
„Ne, jistěže ne.“ Zavrtí hlavou a zaboří ji do desek.
„Dám si tu sladkou. Tu jsem ještě neměl.“ Zaklapne desky. Přejde k nim číšník.
„Máte vybráno?“
„Ano, jednu žampionovou, jednu sladkou. Taky víno, nějaké dobré, výběr nechám na vás.“ Né moc drahý, pomyslí si. Číšník si jen zapíše a odejde.
„Bille, já nemůžu pít.“ Zavrtí Tom hlavou.
„Proč?“
„Nejsem na to zvyklej.“ Jistě že na to zvyklej je, ale rád by se dnes kontroloval.
„Je to jen jedno víno.“ To je právě to, to Tomovi bohatě stačí.
„Nech být.“ Mávne nad tím rukou. Tak si dá.
„Tome? Máš přítelkyni?“ Bill chce vědět, jestli jí bude zapírat.
„Mám přítelkyni.“ Přikývne. Netajil se s tím. Což Billa potěšilo. Nebyl to hajzl. Byl to správnej kluk. A on cítil, že ukradl jeho srdce.
„Máš jí rád?“
„Mám.“
„A co kdybys přišel na to, že ona tebe ne?“
„Co tím chceš říct?!“ Zamračí se na Billa. Tohle se mu už nelíbí.
„Nic, já jen, víš, jsem zvědavej.“ Omluvně, možná se na tohle ptát neměl.
„V pohodě. Ty někoho máš?“ Napije se vína, které donesou. Opravdu dobré víno. A když ho ochutná i Bill, dojde mu, že to nebude levné víno.
„Možná jo, něco se rýsuje.“ Tím myslí samozřejmě Toma.
„Ty, Bille? Seš teplej?“ Bill vyprskne svoje víno, je zaskočenej Tomovou otázkou.
„Cože?!“ Utírá ubrouskem ubrus, co pobryndal.
„Promiň, jen to, že se líčíš, přijde mi to divný. Si přece kluk.“ Pokrčí v klidu rameny.
„To ale ještě neznamená, že jsem gay.“ Byl gay, ale líčení v tom nehrálo roli. „Víš… jo, jsem, ale i kdybych nebyl, tak se líčím.“
„Proč?“
„Líbí se mi to.“
„Já myslel, že to děláš, jen aby ses líbil klukům.“ To je vlastně taky důvod, proč to Bill dělal. „Líčil jsem se, ještě když jsem nevěděl, že jsem gay.“ Snaží se ospravedlnit
„Dobře, dobře.“ Zasměje se Tom. Nechtěl jej nijak rozčílit.
Po chvíli už oběma donesli jejich pizzu, víno ubývalo a ubývalo.
Tom si s Billem začali dobře rozumět. Bavili se a popíjeli.
Zábava byla v plném proudu, pro ty dva.
autor: illyrias
betaread: Janule
OMG Ta povídka je čím dál lepší =D Miluju ty Billovy snahy =)
Jen tak dálll.
len rýchlo ďalej … alkohol dodáva Tomovi nové funkcie 😀 … som zvedavá 🙂
Správně Tome, jen si dej, jedna sklenička, druhá sklenička, třetí…chudák Bill, jak se snaží a pořád nějak bez výsledně =) Jsem zvědavá, kdy se Tom chytí =D Možná hned po tom víně, a taky by mě zajímalo, jak potom bude řídit =)