autor: Neilinka
„Co, co,co-že? Co je to za hloupost? Jen jsem ji neslyšel, neodpověděl jsem jí, je jasné, že vstoupila, když nic neslyšela! Proboha, ať jí nic nedělají! Prosím!“
„Bille, nech to být. Takhle to tady chodí. Jdi do svého pokoje.“
„Eh, vzpamatuj se! Vždyť ona nic neudělala! Jestli se jí něco stane, tak si mě nepřejte!“
( Tom )
Nechal jsem Billa, aby se zabydlel a probralo mě, až když jsem uslyšel výkřiky. Urychleně jsem vyšel na chodbu, kde mi stráže řekly, co se stalo. Došel jsem k běsnícímu Billovi a snažil se ho uklidnit. Nechápal zdejší pravidla, ani je chápat nechtěl. V tomhle jsem chápal jeho. Taky jsem to neměl rád. Bezdůvodné vraždění. Ale nedalo se nic dělat.
Naštěstí byl můj bratr, jinak by mu za takový tón, jakým na mě mluvil, taky mohli něco udělat. A to by mi bylo opravdu líto. Svým způsobem mi za krátkou chvíli přirostl k srdci. Uklidnil jsem ho a řekl, že se o to postarám.
Doběhl jsem stráže, skoro pozdě. Služebná pouze přišla o práci a řekl jsem jí, že je to jen díky princi Billovi, tak ať ho kouká pořádně vychvalovat. Kdyby mohla, zlíbala by mi ruce. Urychleně jsem ji ale vyhodil, než na to přijde otec.
Vrátil jsem se za Billem. Seděl se svou fenkou na posteli, stále jen v tom županu. Vypadal zvláštně. Ne jako muž, vlastně skoro ani jako kluk, měl spíš dívčí rysy. Ale bůhvíproč mu to slušelo.
Došel jsem k němu a posadil se naproti. Zvědavě na mě koukal. Jeho oči byly stejné jako moje, ale to, co bylo vidět v nich, se čímsi lišilo.
( Bill )
Když Tom odešel, sám jsem si musel sednout, aby mě nekleplo hrůzou. Nemohl jsem uvěřit, že by někdo kvůli takové prkotině mohl přijít o život. Děsilo mě to. Přestával jsem chtít být součástí tohohle všeho, velet téhle šílené monarchistické zemi, kde neplatí žádná normální evropská pravidla.
Začínal jsem chápat, proč mě máma od styku s otcem odrazovala. Asi moc dobře věděla, jak to tady chodí. Možná nechtěla, aby ze mě byl namyšlený parchant, který si myslí, že si k ženě může dovolit, co chce, jen proto, že má na to právo. A že já jsem měl momentálně velká práva.
Sedli jsme si na postel a já se k Aiwě přitulil. Nechápala to, nemohla, byl to přeci jen pes. Ale mlčela, poslouchala mě a držela. Stačilo mi to.
Po chvíli se otevřely dveře. Tom se vrátil. Pomalu, důstojně ke mně došel a způsobně si sedl na židli naproti mně. Dychtil jsem po odpovědi, ale zároveň jsem se bál zeptat. Naštěstí mi to ulehčil.
„Bude v pořádku. Jen díky tobě. A moc dobře to ví. Kdybys někdy potřeboval, položila by za tebe i život. Ale to vlastně celá země. Jen ona má takovou větší povinnost.“
Nebyl jsem schopný na to pořádně odpovědět. Byl jsem rád, že je naživu. Uf, potřeboval bych se nějak odreagovat. Ale nic a nikoho jsem tu neznal a ne moc lidí mluvilo německy nebo anglicky. A mluvit s překladatelem mi přišlo divné.
„Tome? Můžu se tě na něco zeptat?“
„Samozřejmě.“
„Je arabština těžká?“
Pousmál se. Asi mu došlo, o co mi jde.
„Když bydlíš v zemi, kde se jí mluví a intenzivně se jí věnuješ, klidně můžeš za půl roku mluvit. Sice omezeně, ale domluvíš se v tom nejnutnějším. Chtěl bys učitele? Otce to určitě nadchne.“
„No víš, … doufal jsem, že bys mně mohl učit ty. Tvoje němčina je docela dobrá a já nemám zatím moc chuť a důvěru seznamovat se s cizími lidmi.“
„Já?“ Tvářil se překvapeně. Tohle asi nečekal. Chvilku mlčel.
„No… tak dobře.“
autor: Neilinka
betaread: Janule
Hezký 🙂 Jsem ráda, že tu chuděru nezabili… Prý jen díky Billovi… kdyby Tom nechtěl, tak to pro něj nezařídí xD Těším se další 🙂
Uff..sem ráda že jí nezabili..=) těšim se jak to bude dál když se bude Bill učit arabštinu a tak 🙂
Už se těšim na další díl ^^
no…trochu nerealistické ale nevadí. Jsem samozřejmě ráda, že přežila, ale hodně pochybuju o tom že by to tak bylo. No Bille….zvykej si. Ale myslim, že Tom by s tím až takový problém neměl, když tam žije kdoví jak dlouho. A nejsem si tak uplně jistá, zda Billovi pro běžný hovor bude arabština něco platná. Možná tak ke Koranu i když pochybuju že by mu chodák rozumněl. No lituju ho. Tvrdé podmínky ho čekaj. Myslim že tohle bylo to nejmenší.
odlahlo mi ze tu chuderku zachranili. Som veľmi rada že to Tom pre Billa urobil, ale Billovy vobec nezavidim, toto je predsa len prenho uplne novy svet a zvykať si na niečo o čom je predsvdcený že nije správne neje nič extra. Veľmi pekne rychlo ďalej.
Buhužel, myslím, že ve skutečném životě by jí asi ani Billova přímluva nepomohla, tohle je pro ženy hodně drsný svět, a co teprve taková láska mezi muži, za tu je klidně trest smrti…takže to asi bude pěkně drsné, už teď je lituju. Bille, popadni Toma a rychle zpátky do Evropy, než bude pozdě! Ale líbí se mi, že Tom není takový ten úplně zadubený islámista, že má trochu pokrokovější přístup =)
Ježiš, chudinka…tak tam v životě nejedu!!! xD Moc pěkný dílek a jelikož tomuhle fakt nerozumim(myslím jako moje omezené vědomosti) tak to nemůžu nijak špatně hodnotit tuhle povídku. Mě se to moc líbilo a těšim se na Toma učitele xD