autor: Emma Kafrum
Je to to slovo na „L“?
„Prosím, Tomi…“
Bille…
„Och bože…!!! Arghhhh… Tomi…!!!“ zaječel Bill, slzy mu tekly po obličeji.
Tak překrásný…
„Tak dobrý… víc… víc!“ zalapal po dechu ten druhý, sliny mu tekly z koutku úst.
Zcela jako divoký anděl…
Mladší z dvojčat nahlas zasténal do Tomovy pusy, zatímco ho Tom tvrdě líbal a sál jeho jazyk.
Můj anděl…
„Dotkni se mě!“
Můj…
Sledoval, jak jeho vlastní prsty přejížděl přes Billovu nažhavenou kůži. Jak něžně držel v rukou jeho koule.
Jen můj.
Potřeboval vidět Billa udělat se. CHTĚL Billa udělat.
Chtěl, aby Bill křičel jeho jméno.
„Tomi…!!! TOME… TOME…!!!“
Tak zakázaný…
„Tolik tě miluju…“
——————————————————————————
Tom zaječel a probudil se, zrychleně dýchal a potil se, díky svému snu.
Kvůli vzpomínkám…
Kurva, právě měl svůj první mokrý sen o svém dvojčeti… situace se mu začínala vymykat z kontroly…
V duchu protočil oči. Jaká kontrola? Ta kontrola, kterou měl, když ho včera honil svému bratrovi?
Oh bože… on to vážně udělal…
Dokonce ho i líbal…
Ty rty… ta kůže… ty zvuky…
„Tolik tě miluju…“
Do prdele… M-Miluje?
Řekl, že Billa miluje…?
Oh bože… co když do něj byl doopravdy zamilovaný…?
Chci říct… měl velmi silnou přitažlivost, ano, to bylo skoro nemožno popřít. Ale… Milovat? Tenhle druh milování…? Ke svému… dvojčeti?
„Tolik tě miluju…“
„Aaaaaarggghhhh!“ zakřičel Tom, promnul si obličej, snažil se zapomenout na všechny ty živé obrazy ve své hlavě. Tohle nebyl ten pravý čas, kdy se mu měl postavit!
Tom vylezl z postele a vlezl si do oblečení, dal si na hlavu náhodnou čepici. Bylo stále 8 ráno, rozhovor byl až v 9:25, přemýšlel, jestli je Bill už vzhůru.
Saka, dneska se nemohl potkat se svým bratrem.
Jo, jen takhle si lhal. Samozřejmě, že se s ním dneska musí potkat. Bylo nemožné od něj navždy utíkat.
Tom otevřel dveře od svého pokoje a vykoukl hlavou na chodbu.
Bill nikde.
Díky bohu.
Amen.
„Jsi si jistý?“
Tom vyskočil, když uslyšel zvuk a podíval se nalevo od sebe. Gustav a Georg stáli před výtahem, šeptali si jako dvě staré babky.
„Já nevím…! Možná, že jsem to ve spěchu nějak pokazil…!“ řekl Georg, malinko si povzdychnul. „Všechno se to sakra seběhlo tak rychle!“
„No, myslím, že to alespoň nebylo tak špatný.“ Pokrčil Gustav rameny.
„Ale to není žádná sranda!“ našpulil Georg trochu rty, zamračil se.
„Udělals, cos chtěl, teď na to zapomeň.“
„Ale…“
„O čem to, kluci, mluvíte?“ rozhodl se Tom konečně zakročit.
Géčka na něj vykuleně zírala. „O ničem.“
Tom udělal nepřesvědčivý zvuk. „Huuumm? Opravdu, teď?“
Georg se na něj doširoka usmál a položil mu ruku na rameno. „Jen o hloupostech. Nedělej si starosti!“
„Hum… tak, co tu děláte?“ zeptalo se dredaté dvojče.
„Jdeme se dolů nasnídat. Chceš jít s námi?“ pousmál se Gustav.
„Jo, radši si pospíšíme, David se zblázní, jestli tam budeme pozdě.“ Skousl si Tom ret.
„Hamm… Nemyslím si.“ Zasmál se trošku blonďatý bubeník.
„Co?“ nakrčil Tom obočí.“
„Dneska žádné rozhovory mít nebudeme.“ Odpověděl Georg, na rtech měl dětský úsměv.
Tom vykulil oči. „Co? Je tohle zázrak?! Máme den volna?! Starý David nás pouští ven?!“
„Vlastně… chtěl, abychom šli na rozhovory.“ Ujasnil to Gustav.
„Oh. Tak co se stalo?“
„Sračka.“ Řekl Georg jednoduše.
Tom na něj zíral. „…Sračka?“
Gustav ukázal na druhý konec chodby.
Z Davidova pokoje vycházela uklízečka. „Drahá matko boží…!“ zaúpěla, dala si ruku před pusu.
„Co se stalo?“ zeptal se Tom znovu, začínal být otrávený ze všeho toho dnešního tajemna.
Géčka mu už chtěla odpovědět, když k jejich uším dorazil hlasitý zvuk něčího prdu.
Skupinka se podívala na ubohou uklizečku, která právě vyzvracela všechno, co měla v žaludku na zem.
„Fuj!“ vyjekl Tom a podíval se pryč.
Gustav si odfrkl a vešel do výtahu. „A teď si představ, co všechno musela uklidit, že jí takhle je.“
Tom se podíval na Gustava s vyděšeným výrazem. „Chceš mi říct, že…?“
„Sere všude.“ Ujistil ho Georg.
„Oh můj bože!!!“ projevil se Tom, zezelenal. „To je nechutný!“
„Nikdo neodkáže kontrolovat jeho prdel! Nepřestává to vycházet ven.“ Okomentoval Georg.
„Oh kurva, drž hubu, kreténe! Já se chci nasnídat!“ praštil Tom basáka do ruky.
——————————————————————————
„Oh bože, tohle je jako sex,“ zasténal Tom, na obličeji šťastný úsměv, zatímco žvýkal vafli.
Překvapivě, jejich tým tady ještě nebyl. Ta chátra líných bastardů šla zase spát, když slyšeli, že je David nemocný.
„A já si myslel, že to Billovi by nevadilo oženit se s vaflí a dát jí francouzáka.“ Řekl Gustav, spolykal zbytek mléka.
„My o ďáblu…“ zasmál se Georg.
Tom ztuhnul. Přicházel Bill?
Kurva kurva kurva kurva kurva!
Tom se nakrčil do klubíčka a nezvedal pohled, když uslyšel hlas svého bratra říct: „Ahoj, kluci.“
Gustav se pousmál. „Och, dobré ráno… co to…“
„Och můj bože… Bille?!“ vydral ze sebe Georg, na rtech široký úsměv.
Zvědavost naplnila jeho vnitřnosti. Co se dělo? Něco se s Billem dělo, ale co?“
„No ty krávo, tohle je famózní!“ začal se Georg smát, mlátit do stolu. „Úžasnýýý…!!“
Tom se trochu otočil a očima spočinul na svém bratrovi.
Co? Bill byl normální.
Měl trochu červené tváře, ale to bylo všechno.
…
Počkat.
…
Tom vyvalil oči a za dvě vteřiny obsah jeho pusy vyletěl ven, čímž Georga přinutil se přestat smát, protože všechny jeho zpola rozkousané vafle skončily přímo na něm.
„Kurva, Tome!“ zaječel Georg, utřel si obličej ubrouskem.
„No do prdele…“ zamumlal Tom, kousek vafle mu spadl ze rtu.
Bill STÁLE měl jeho… věc… nahoru!
Jak se mohl pohybovat?! Ježíši, vždyť ono to i vypadalo tak nějak těžce.
„Takže Bille… vafle tě vzrušily?“ zasmál se Georg, už takhle brečel smíchy.
Jeho pomsta se začala projevovat!
Gustav se nervózně zasmál. Tohle se mu ani trochu nelíbilo.
„Já věděl, že se mi všichni budete smát…“ zamumlal Bill, svěsil hlavu, otočil se a spěchal k východu.
„Kurva, Bille! Počkej!“ vykřikl Tom a vyběhl za ním.
Gustav si povzdychnul. „Nakonec jsi dostal, cos chtěl.“
„Jen půlka mé pomsty vyšla.“ Usmál se Georg, cítil se už trochu šťastný.
„Ale víš co? Je to ještě lepší, protože máme na několik dní volno.“
„Měl jsem o projímadle přemýšlet už dřív.“
„Můžeš to kdykoliv zopakovat, jestli nás bude zase přepracovávat.“ Zašeptal Gustav, na rtech zákeřný úsměv.
Georg se uculil. „To je kurva pravda.“
——————————————————————————
Tom byl venku před Billovými dveřmi. Nabíral odvahu zaklepat.
…nebo se alespoň snažil.
„No tak, Tome. Zaťukej, zvládneš to! Jsou to jen zasraný dveře. Ťukej. Dej svou ruku na dřevo a… zaťukej! ZAŤUKEJ, SAKRA!“ přemýšlel Tom, kousal si ret.
Jeho ruka se odmítala pohnout směrem ke dveřím!
Starší z bratrů se nadechl a snažil se uklidnit.
„Co se to s tebou děje? Je to jen Bill, tvůj mladší bratr, sakra! Kurva, co mu ale řeknu? Nemám tušení! Bude si o mně myslet, že jsem retardovaný! Tohle byl hloupý nápad. Vrátím se zpátky!… ale pak si Bill bude myslet, že se mu taky směju! Sakra!!! Potřebuju s ním mluvit!“
„Proč stojíš u mých dveří?“
Tom vyjekl jako holka, když uslyšel Billův hlas, vykulil oči.
Bill se na něj podivně koukal.
Tom se snažil, jak jen to šlo, se usmát a vypadat cool, opřel se rukou o kliku. „Taak… chodíš sem často?“
Bill přihlouple zamrkal. „Myslím, že jo… je to můj pokoj.“
„Och…“
„Tome, chceš mi něco říct?“ řekl Bill, nakrčil podezíravě obočí.
„Jo, jasně!“ usmíval se dál svůdně Tom, snažil se ignorovat svoje rychle bijící srdce.
„A co?“
…
Tom mu už chtěl odpovědět, když mu to došlo. „Počkat… jak ses sem dostal až po mně?! Odešel jsi z restaurace přede mnou!“
Bill měl stále obočí nakrčené. „Běžels tak rychle, že jsi mě ani neviděl, když jsi kolem mě proběhnul, blbče.“
Tom se na něj podíval, rty se mu zkroutily do hlupáckého úsměvu.
Jeho srdce stále tlouklo jako kladivo.
Teď ještě rychleji.
„Tak… odpověz prosím na mou otázku. Co mi chceš říct?“
Tomův úsměv zmizel. Namísto toho se na jeho bledých tvářích objevily červánky. „J-já… n-nevím…!“
„Kurva, pohni se, Tome! Bude si myslet, že jsi divnej! Seš jen posraná pitomá dredatá sračka!“ nakopnul se v duchu Tom.
Bill si povzdychnul a otevřel dveře. „Pojď dál.“
Kdyby měl Tom kočičí uši, určitě by se mu teď postavily.
——————————————————————————
Bill ze sebe vydal nespokojený zvuk. Proč na něj Tom zíral? Jeho bratr věděl, že nemá rád, když na něj lidé až moc zírají.
„Tome?“
„…J-Jo?“
„…Nic… zapomeň na to.“
„D-Dobře…“
Bill si skousnul ret. Ta tenze ve vzduchu byla skoro hmatatelná.
Tyhle chvíle nesnášel. Do prdele, nechápal, jak může být ohledně svého bratra tak nervózní.
Bill zavrtěl pánví, snažil se najít lepší pozici. Jen chtěl, aby Tom mluvil. Nemohl vystát to ticho. ZABÍJELO HO TO! PROSÍM, UDĚLEJTE NĚKDO NĚJAKÝ ZVUK!
„Bbbrrrrhhhhhph!“
Dvojčata ztuhla, když se z chodby ozval hlasitý prd.
„Pane Jost, vraťte se prosím k sobě do pokoje!“ zakřičel ženský hlas. „Pro boží milost! To jste zase ucpal záchod?!“
Tom se znechuceně zašklebil a Bill si složil obličej do dlaní.
Tohle nepomáhalo.
…
A Tom se na něj zase koukal.
…
Počkat.
Nekoukal se na něj. Koukal se na to.
Bill polknul.
„Tome? Můžeš prosím… přestat zírat na mého ptáka?“
Tom se začervenal a rychle přikývl, podíval se na podlahu.
Oooh, lesklá, lesklá podlaho!
„Tome, přestaň zírat na podlahu.“
„No, alespoň nezírám na tebe.“
„Ale znervózňuješ mě…!“ přiznal Bill, snažil se přeprat nutkání okousat si všechny nehty.
„Dobře…“ řekl Tom tiše.
Co měl dělat?! Jeho oči měly volnou mysl! Nechtěly přestat snažit se zírat na Billa! Hůř! On nemohl přestat zírat na Billovu… magickou tyčku zábavy.
…
„Zase na mě vejráš.“
„Se omlouvám…!“ vydalo ze sebe starší dvojče zoufalý zvuk, zatahal si za dredy.
Bill si skousl vnitřek své tváře a zhluboka se nadechl. „Ono… nechce to jít dolů…“
„Humm?“ zvedl Tom k Billovi pohled, který se trošku červenal. „Oh…!“
„Jo.“
„Ale… jsi v pořádku… že jo?“
„Jasně.“
„Nejsi… celý… víš?“ zeptal se Tom zdráhavě, když si vzpomněl na to, jak ‚zvláštně‘ se choval Bill včera.
„N-ne… jsem v pohodě…“
„Oh.“
„Jo.“
…
„Takže… nechce to jít dolů?“ zeptal se Tom, snažil se tu konverzaci prodloužit.
„Je to jako… zmražené.“ Vysvětlil Bill, rozmáchnul rukama.
„Oh… to je špatný.“
„Jo, moc.“
„Co budeš teď dělat?“
„Brečet.“
„Oh, ok.“
…
„Bille?“
„J-Jo?“
„Ty… ty… chci říct…“
„…?“
Tom polknul a zhluboka se nadechl. „Včera…“
„Oh… tohle.“
„Jo…“
„Jo, pamatuji si to…“ zamumlal Bill, hlavu dolů, snažil se schovat své červené tváře.
Tom ztuhnul.
„…opravdu?“
„Nevyšiluj.“
„Pozdě.“
„Prosím, nenamoč podlahu…!“
„Pozdě.“ Vydal ze sebe Tom pisklavý dívčí hlásek.
Bill se trochu usmál. Věděl, že se Tom nepočůral. Tom jen vyšiloval.
Stejně jako on, když se probudil.
…
„Takže… p-pamatuješ si to… chceš o tom mluvit?“ zeptal se Tom tiše, očima neopouštěl podlahu.
Billovo srdce se rozbušilo. „Musíme?“
„Přemýšlím…“
Mladší bratr si navlhčil ret jazykem a rozhlédl se po pokoji, snažil se nekoukat na Toma. „No… dostal jsem šílenou erekci.“
„Jo, to vím…“ zasmál se trochu Tom, vzpomněl si na Billovu erekci ve svých rukou.
„Jo…“ zakašlal Bill, červenaly se mu i uši. „A pak… jsi mi trochu tak nějak pomohl…“
„Správně…“
…
Bill se podíval na svého bratra. „Víš co?“
„Co?“
„Nebudeme o tom mluvit.“
„Dobrý nápad.“ Souhlasil Tom, když se mu vzpomínky zase začínaly drát do hlavy.
*ťuk-ťuk*
Dvojčata vyskočila, když uslyšela zaťukání na dveře a podívala se na sebe.
„Já tam dojdu,“ řekli unisono.
…
Začali se smát.
Hřejivý pocit se jim rozlil v hrudníku. Ta tenze jako by už odcházela.
Jediné, co to potřebovalo, byl úsměv.
„Vážně, nech to na mně.“ Řekl Tom, zvedl se.
Bill se vděčně usmál a koukal se na svého bratra, který šel ke dveřím.
Bill se otřásl, když si ta slova uvědomil; ‚starší dvojče‘. Přemýšlel, jak Tom mohl vypadat tak vyspěle, staře a ochranářsky. Ano, byl starší… ale ne o tolik.
Někdy Bill přemýšlel: co kdyby on byl starší bratr namísto Toma?
Ta myšlenka ho trochu děsila. Věci by pak nezapadaly. Tom nesl ten správný pocit. Pocit, který vám dával bezpečí.
Bill se cítil v bezpečí…
„Gustave, co se děje?“
Bill se podíval na bubeníka. Gustav vypadal ztrápeně.
„Musím s vámi oběma mluvit.“ Podíval se na ně blonďák nervózně.
„Jasně, sedni si.“ Ukázal Bill na gauč naproti sobě, kde předtím seděl Tom.
Gustav přešel pokoj společně s Tomem, který se posadil vedle Billa.
Menší chlapec si povzdychl a podíval se na nevinně vypadající dvojčata před ním. „Georg na mě bude naštvaný, ale mě to vážně užírá…“
autor: Emma Kafrum
překlad: Lil.Katie
betaread: Janule
Ugh, proč mám takovej pocit, že Georg se nedožije večera? xD
Jinak,chudáček Bill. Tohle bych fakt nepřála nikomu… ale sem si jistám že su s tim s tomem nějak poradí xD
Ježiš, dvojčata Georga rozkouskujou…chudák Bill. A David….:D To bude masakr, jestli se to dozví…
Gustav je hodnej, a všechno jim řekne. Sice ho asi pěkně seřvou, ale to nevadí xD. Nechci ani vědět co vymyslí na Georga xD
Absolutně nezkrotně to miluju! 😀
Pomsta bude sladká, ale ne pro Georga 😀 Už se těším na další díl xD
Chudák Bill, je mi ho tak líto, bobánka malého =D A chudák David, nevím, kdo z nich dvou to má horší xD A souhlasím tady s názorem, že Georg nedožije večera, doufám, že bude krvelačná supermegapomsta xD
Tenhle díl se mi zdál nějakej kratší 🙂
Z Davida sem nemohla, a ještě víc z tý uklízečky 😀 😀 A Georg, ten to dorazil :"Nikdo nedokáže kontrolovat jeho prdel…" 😀 😀
A musim říct, že dvojčatům muselo bejt nehorázně trapně, jak tam seděli v tichu a koukali… 😀 😀
Och kks no vy všetci nado mnou ste už všetko čo som chcela napísať napísali 😀 joj kks tak to zopakujem 😀 fakt chudák Billy a David joj 😀 xD a teším sa na reakciu dvojčat keď im to Gustav všetko vyklopí 😀 😀 to bude akcia 😀
Chudák David Tom by mohl Billovi podat zase pomocnou ruku nebo i pomocnou pusu 😀 A těším se na rekci dvojčat po tom co jim TO gustav řekne 😀
sakra prč proč proč se musim u týhle povídky prostě řehtat?? já brečím smíchy:Da chudák Georg myslím,že to rozhodně nebude mít lehký:D
achjo,já čekala že se na něj to vrhne a ono zase nic..:D:D
Ach bože, který bůh tohle napsal? 😀 😀 Tohle je prostě ta největší sračka, jakou jsem kdy četla! 😀 😀 😀 Prostě nejlepší! 😀 😀
to… no… *zásek*… paně bože! jsem totálně zvědavá, co dvojčata Geovi udělají 😀
:D:D:D:D netřeba snad ani komentovat!:D líbí se mi, jak byl bill červenej a představa jeho stojícího … je zajímavá^^
Ten Georg je taková svině :-D:-D:-D:-D
TAk jsem se dala do čtení a slupla všech 11 dílů najednou. No bože tohle je moje smrt. Já se u každýho dílu chechtala jako blázen. Teď nevim zda mám být ráda že musim týden čekat (alespon to rozdýchám a pořídím novou zásobu kapesníků) a nebo mám být naštvaná páč se chci pořád smát 😀 Nemůžu z nich. Z jejich hlášek a toho co prováděj. No a chudák Bill. Ten to odnesl nejhůř. 😀 Georg je taková svině až to hezký neni :DDD Ale stejně jsem nadšená že mu tu viagru šoupnul protože mám opravdu o zábavu postaráno. Bych chtěla někdy vidět Billa nadrženého pod vlivem viagry. No jsem zvědavá jak si to Georg odskáče 😀
<3 na víc nemám <3 <3 <3 <3 <3 <3 <3 <3 <3 <3 <3 <3 <3 <3 <3 <3 <3 <3 <3 <3 <3 <3 <3 <3 <3 <3
chudak david:D
taaaaaaaaaaaaaaaaaaaaak 😀 a Georg umře:D.. jinak:D chudák david:D….. posrat celý hotel….:d mmmmmmmm……
Chudak Bill :D:D:D už som zvedava jak zareaguje na to priznanie 😀 uf…
😀 😀 úchvatný díl! 😀 Vždycky se skvěle pobavím! Děkuju za to, že to dílo tu je 🙂 😉
Von to práskne to bude mazec.