autor: Neilinka & Cerike
Nervy
Tom
„Ehm proč ne? Stejně nemam teď co dělat.“ A to byla pravda, ačkoliv mě stále nepustily z hlavy události předešlého večera, chtěl jsem Billa dál poznávat a sbližovat se s ním.
Trochu mě děsila i jeho tvrdá upřímnost. Málokdo se takhle veřejně přizná k takovým věcem.
Pomalu jsme procházeli Magdeburkem. Už jsem po chvíli ani netušil, kde se zrovna nacházím.
Pokuřoval jsem. Bill se během cesty opět rozpovídal. Poslouchal jsem ho a sem tam se na něj podíval. Měl úžasně dlouhé řasy.
Došli jsme ke skvěle vypadající vilce. Dost mi připomínala dům, ve kterém jsem vyrůstal. Přesně takhle velký a honosný.
Šel jsem pomalu za Billem a snažil se zpozorovat každičký detail.
Při příchodu do domu by kde koho ohromila naprosto úžasně vypadající hala. Vysoký strop, velikej lustr.
Ale ono to vlastně k ničemu není, jenom aby člověk ukázal, že na to má. Jako moji rodiče. Ve všem viděli jenom prachy, ale o tom život není. Možná, že kdyby se občas zajímali o něco jiného, nemuselo to s Domčou dopadnout tak, jak se stalo.
Dotěrné myšlenky, už jsem jich měl po krk.
„Je to krásnej dům.“ Řekl jsem prostě, když jsme s Billem stoupali po schodech vzhůru.
Na chvíli jsem se zaměstnal myšlenkou, jestli je horší ten, kdo fetuje a krade, nebo ten, kdo fetuje a má na to. Zatřepal jsem hlavou. Tyhle myšlenky byly zákeřný a naprosto k ničemu.
Došli jsme do Billova pokoje. Nádhernej pokoj, Bill měl styl, kterej si udržoval, ať už šlo o pokoj nebo oblečení, a zjevně mu v tom nikdo nebránil.
„Máš sourozence?“ Ani sám nevím, jak mě to napadlo, snad jen proto, že kdykoli jsem se vrátil do pokoje, nic nebylo na svém místě, Dominik si neodpustil den, aby si něco „nepůjčil“.
Odpověď byla záporná. Bill byl jedináček.
Znal jsem své rodiče. Napadlo mě, jak to tu probíhá, ale mohl jsem se mýlit.
Spíš ne. Bill vyrůstal v rodině bohatých rodičů, kteří s jeho výchovou dost ztroskotali a nestarali se o něj. Ano vždycky měl vychovatele a všechno, na co ukázal, ale to, co potřeboval ne.
To byla moje teorie a podle mě i správná. Zanedbalost, bez lásky, bez zájmu. Našel si jinou lásku. Fet.
Bude velice těžké se dostat do jeho nitra a získat si jeho plnou důvěru.
Znal jsem to ze svého pohledu.
„Pls, kde je tu WC?“ Bill mě odnavigoval do jeho vlastní koupelny. Odskočil jsem si a opláchl si obličej.
Netušil jsem teď, co si mám myslet. Čekal jsem, že mě k sobě nebude chtít zezačátku pustit, přitom je to přesně naopak. O to to pak bude horší, nebo taky ne.
Až moc jsem nad Billem přemýšlel a všechno to byly spekulace.
Dřív jsem se takovýma věcma nezaobíral. Teď jen spekuluju, pořád myslím nad tím samým. Buď je to Bill, nebo moje minulost, a pořád si říkám, jak už nad tím přemýšlet nebudu a nesmím, a pořád se mi to vrací.
Bolí mě z toho hlava.
Vrátil jsem se zpátky do pokoje.
„A ty máš sourozence?“ Byla to od Billa dobře mířená rána, aniž by to věděl. Na chvíli jsem se zamyslel. Nevěděl jsem, co říct, jak moc toho říct. Jak to říct.
„Em… ne, nemám.“ Moc nenápadné, Tomi, přemýšlet hodinu nad tím, jestli máš sourozence, vůbec mu to nepřijde divné, že?
Už se nadechoval k další otázce, když jsem ho zastavil.
„Promiň, ale já o tom nechci mluvit, snad někdy… jindy. Promiň,“ vůbec jsem se na něj nepodíval, koukal jsem raději do země. Všechny myšlenky se mi sběhly do jedné a mně se zatočila moje už tak dost bolestivá hlava.
Nevím, co to mělo za příčiny. Včerejší alkohol, moc cigaret, milion litrů kafe, prášky, myšlenky nebo ta špatně mířená otázka.
Musel jsem se zachytit okraje stolu a na chvíli zavřít oči.
To, že na mě Bil mluvil, jsem nevnímal, nebo možná jen hodně okrajově a jakoby z dálky.
To je fakt ideální, snažit se před ním všechno skrejvat a pak se tu nervově zhroutit.
autor: Neilinka & Cerike
betaread: Janule
To není fér, nemohlo by to být příště o kapánek delší? Připadá mi, jako bych se na začátku nadechla a než stihla vydechnout,skončilo to.
dál =)
Bohužel díly jsou už napsané, celá povídka je napsaná a rozdělená do dílů, takže to nepůjde… je to ale 2 – 3 stránky ve wordu každý díl, tady je to extrémně krátké, bohužel.
…super dílek…ale netuším, co by s Tomíkem mohlo bejt…doufám, že se mu nic nestane…honem dál…=)
Myslím, že Tomovi nic není, jenom se potřebuje pořádně vyspat =) Ale je mi ho líto, Bill nevědomky jitří jeho rány a vrací kruté vzpomínky, věřím, že je pro Toma těžké se s tím vyrovnat…jenom doufám, že vytáhne Billa z fetu, a ne, že s tím začne taky, jinak mě trefí =)