autor: Bubbly
Zdravím, twincestná koťátka!
Tak přicházím s pátým dílem a jsem moc ráda, že mojí povídku čtete. Vaše komentáře mě moc těší a úplně vás za to všechny miluju!!! Doufám, že v dalších dílech budete stejně spokojení jako doteď, protože to jste vy, kdo mě podněcuje k tomu, abych psala dál. Jste prostě skvělí, ale už dost okecávání a tady je další díl.
Netušil jsem, že se Tom dokáže zachovat až takhle ochranitelsky, ale přijal jsem to a přitiskl se k němu. Hlavu jsem si opřel o jeho rameno a nosem jsem se jemně otřel o jeho krk. On mě přitom pohladil po zádech. Každý jeho dotyk mi byl příjemný a sedět u něho takhle blízko, mě uklidňovalo. A stejně tak mě zajímalo, proč to pro mě dělá. Ano, nechce, aby mi někdo ublížil, ale to neznamená, že ke mně v noci přijde, aby mě objal a utišil, když je venku bouřka. Mohl by se ke mně chovat stejně jako BJ a ostatní, ale on je jiný. Není zlý. Tom má srdce na pravém místě, stačí ho jenom najít.
„Proč tohle děláš?“ zeptal jsem se potichu.
Natáhl se po lampičce na nočním stolku a pokoj tak zaplavilo mdlé měkké světlo. Když odpovídal, podíval se mi do očí.
„Nerad to přiznávám, Bille, ale mám takový pocit, že tě musím chránit.“
Pohled jsem mu trpělivě oplácel. Když mi odpovídal, vypadal tak vážně a oddaně, že jsem zatoužil ho políbit. Nevím proč, ale něco mě k němu táhlo. Možná to bylo jeho nebezpečné charisma, možná to bylo jeho tělo, možná to byl on sám o sobě, ale zatoužil jsem po tom, abych mohl jeho kůži laskat rty. Najednou už to nebyl ten Tom, kterého jsem vídal ve dne. Tohle byl někdo jiný, někdo, kdo má city a nebojí se je projevit.
„Řekni mi jednu věc,“ promluvil jsem potichu. „Proč jsi tohle udělal?“ ukážu na sebe, aby pochopil, co myslím. Ano, mám na mysli můj únos. Člověk jako on tohle přece nemá zapotřebí. Zajímá mě, co ho k tomu dovedlo.
Usmál se, ale nebyl to veselý úsměv.
„Nejsi trochu moc zvědavý?“
Sklopil jsem provinile oči, jako kdybych udělal něco špatného.
„Promiň, raději už budu mlčet.“
„Tak jsem to nemyslel, Bille. Já jen, že si nejsem jistý, jestli je správné o tom mluvit s tebou.“
„Nehodlám to využít proti tobě,“ odvětil jsem a čekal, jestli mi prozradí svoje tajemství nebo ne. S malou dušičkou jsem doufal, že se dozvím něco víc. Ale ne proto, abych ho mohl srazit na kolena. Byl to jenom můj zájem, nic víc. Upřímně řečeno, kdybych si měl vybrat mezi svým světem a světem, ve kterém by byl Tom, volil bych ten druhý.
„Potřebuju ty peníze. Dlužím je BJovi. A na víc se mě prosím neptej. Nechci tě dostat do problémů,“ upozornil mě.
Nemohl jsem přestat. „Ale zdá se, že BJ tě respektuje.“
„Svým způsobem,“ pokrčil ramenem a upřel na mě celou tíhu svého čokoládového pohledu. Už jsem se na nic neptal. Nepotřeboval jsem vědět víc. Pokud jde o BJ, s Tomem jsem v bezpečí. Pokud budu bez Toma, BJ nebude váhat a minimálně mě zmrzačí, maximálně mě zabije. Není nic mezitím. Víc už mi snad ublížit nemůže.
„Máš s BJe strach, viď?“ zeptal se mě Tom po chvíli ticha.
Přikývl jsem. „On mě zabije, pokud se nebudu chovat tak, jak chce on. Bojím se před ním jen nadechnout, aby ho to neurazilo. Zmlátí mě, když k tomu dostane možnost.“ Cítil jsem, jak se mi strachy třesou ruce. „BJ mě klidně zabije,“ polkl jsem a při posledním slově se mi zlomil hlas. Nechtěl jsem umřít, byl jsem na smrt příliš mladý, ale BJovi bude jedno, kolik mi je. Jde mu jen o to, aby si zachránil vlastní krk a dostal spoustu peněz, všechno ostatní je mu fuk. A čím víc jsem nad tím přemýšlel, tím víc jsem se třásl.
„Bille,“ Tomův stisk zesílil. „Bille, uklidni se, nic se ti nestane,“ šeptal mi do ucha a přehodil přese mě tenkou deku, kterou přinesl s sebou. Celého mě zabalil a znovu přitiskl k sobě. „Nedovolím mu, aby ti ublížil, rozumíš? Tak přestaň brečet.“
Neuvědomil jsem si, že mi po tvářích stékají dva vodopády slaných slz. Srdce se mi v hrudi freneticky rozkmitalo a vlastní tep mi duněl v uších. Přitiskl jsem obličej k Tomovu krku a potichu jsem vzlykl. „Ale tys mi taky vyhrožoval,“ špitl jsem na hranici slyšitelnosti.
„Ano, to jsem vyhrožoval, ale nikdy bych ti neublížil. Nevím proč, ale nedokázal bych ti ublížit.“
„Proč ti na mně záleží?“
„Já nevím.“
Podíval jsem se na něho uplakanýma očima a několikrát jsem zamrkal. Nevěřil jsem mu, ale nemohl jsem jeho tvrzení ani vyvrátit. Byl jsem tu jenom pár dní, ale Tomovi jsem věřil, ačkoliv byl jeden z těch, kteří mi dělají ze života peklo. Jenže Tomovi jsem to neměl za zlé. Bůhvíproč jsem si přál, abych s ním mohl být ještě několik chvil. Upíral jsem na něho pohled a trhaně jsem se nadechoval.
Tom mi najednou položil dlaň na tvář a přitáhl si můj obličej ke svému. Naposledy se mi podíval do očí a dýchl mi do tváře, než se jeho rty spojily s mými v neuvěřitelně něžném polibku. Přejížděl svými sametovými rty po mých a jeho dlaň se pomalu svezla na můj krk. Cítil jsem, jak mu polibky ochotně oplácím a tisknu se k němu. Tom si mě obkročmo posadil na klín a pevně mě objal kolem pasu, dlaněmi mi přitom přejížděl po celých zádech.
Nepřiměřeně jsem se k němu tiskl celým tělem a líbal jsem ho se vší vášní, kterou jsem v sobě objevil. Netušil jsem, proč mu každý dotek rtů tak ochotně oplácím. Možná proto, že poprvé jsem se opravdu cítil v bezpečí. Když mě objímal, všechno kolem přestalo mít smysl a čas se zastavil jen pro tenhle okamžik. Prsty jsem se opatrně dotkl jeho lícní kosti, a když jsem vnímal, že neprotestuje, pohladil jsem ho po celé tváři. Tom mi spokojeně zavrněl na rty.
Jeho prsty přejely po lemu mého trička a pak vklouzly pod něj. Otřásl jsem se a husí kůže mi naskočila po celém těle. Potichu jsem vydechl, když mi dlaněmi přejel po břiše a otřel se o pásek na mých džínech. Zaťal jsem nehty vzadu do jeho krku a znovu jsem ho políbil. On jazykem narazil na moje rty a snažil se dostat mezi ně. Ochotně jsem pootevřel ústa a vyšel mu svým jazykem vstříc. Když jsme se o sebe otřeli, oba dva jsme zavzdychali vzrušením a chtíčem.
Tom mě najednou vzal kolem pasu a položil mě zády na matraci. Jeho tělo se opatrně opřelo o moje a on pokračoval v milostné hře. Několikrát mě políbil na rty a potom mi po hraně čelisti sklouzl na krk. Pevně jsem stiskl víčka a hryzl se do spodního rtu, když jeho zuby jemně sevřely moji kůži. Nehty jsem přejel po jeho pažích a zanechal tak za sebou načervenalé rýhy. Tomovi to nevadilo, dál se věnoval mému krku, něžně ho laskal a přejížděl mi špičkou nosu po krční tepně. A pak jsem ucítil jeho koleno mezi mýma nohama. Letmo se mi otřel o rozkrok.
„Tome,“ vydechl jsem potichu jeho jméno a propnul se v zádech. Milostnou aféru jsem neměl už několik let, protože sláva mi nedovolovala začít si něco s nějakou dívkou. A proto teď ve mně každý dotek vyvolával vlnu vzrušení a chtíče. A Tom si všiml, že je mi to příjemné a že můj výraz v obličeji po tom doslova křičí, a tak to udělal znovu, tentokrát intenzivněji. Podruhé jsem i já proti jeho noze přirazil boky. Potom jsem ztuhl a zčervenal. Připadal jsem si hloupě.
„Neboj se, Bille,“ řekl potichu. „Neboj se ukázat, co doopravdy chceš.“
Jeho slova mě ještě víc podnítila a vyvolala ve mně zvláštní pocit, po kterém se mi sevřelo břicho. Přimhouřil jsem oči a poslechl ho. Nechal jsem se oddávat tomu, co mi bylo nabízeno. Tom slíbil, že mi neublíží a já jsem mu věřil.
Ucítil jsem jeho rty na svém břiše. Palcem jemně přejel přes tetování na mém břiše a rty se otřel o lem mých boxerek. Lehce jsem zaklonil hlavu a ze rtů mi uniklo tiché zasténání. Chtěl jsem, aby mě líbal po celém těle. Chtěl jsem, aby se mě dotýkal, aby mě uspokojoval a dodával mi pocit jistoty a bezpečí. Toužil jsem po tom, abych mu mohl patřit.
Na chodbě se najednou ozvaly kroky. Zvedl jsem se loktech a podíval se na Toma, který mi pohled oplácel. Vyčkával. Když se kroky zastavily, ozvalo se zacinkání klíčů. Tom mi jemně stáhl tričko a políbil mě na rty.
„Co se děje?“ zeptal jsem se šeptem.
Podíval se na dveře. „Myslím, že tě chce BJ poctít svojí přítomností. Neví, že jsem tady.“
Chytil jsem ho prudce za loket. „Tome, prosím, nechoď pryč. Nechci, aby mi ublížil, prosím!“ Můj hlas zněl vyděšeně.
Tom zhasnul lampu. „Lehni si, ani se nehni. Budu tady, kdyby ti chtěl ublížit. Hlavně nedělej hlouposti, ano?“ odtáhl se ode mě.
Přikývl jsem a sledoval jeho tmavou siluetu, jak se opřela o skříň. V té tmě ho bylo sotva vidět, takže BJ nebude tušit, že tady je. Nedovolí, aby mi ublížil, bude mě chránit. Ještě jsem se ani nestihl vzpamatovat z jednoho přívalu adrenalinu a byl tu další. Zůstal jsem ležet na posteli, přikryl jsem se dekou až po bradu a zavřel jsem oči. Můžu jenom doufat, že mi BJ neublíží ve spánku.
Za dotyčným se zavřely dveře a zámek cvakl znovu. Vsadím se, že klíč zůstal v zámku. BJ nenechal nic náhodě. Kdyby se něco mělo stát, nikdo by se nedostal dovnitř a já bych měl na mále. Klidně bych tu mohl umřít a nikdo by se to nedozvěděl.
Pootevřel jsem jedno oko. Blesk, který proťal oblohu, na několik vteřin ozářil BJův obličej. Vypadal spokojeně, netušil, že tu nejsem sám. Myslel si, že mi konečně ublíží a přes hlasitě hřmění mě nikdo neuslyší a nikdo mi nepomůže. Najednou si BJ všiml, že se na něho dívám.
„Doufal jsem, že budeš vzhůru,“ usmál se.
Přitáhl jsem si deku k víc do obličeje.
„Co po mně chceš?“ zakňučel jsem a hlas se mi třásl strachy. Očima jsem zalétl k Tomovi. Pořád stál na místě a nehýbal se.
„Ráno jsem něco začal a pitomec Tom nás přerušil. To od něho nebylo hezké. Přišel jsem to dokončit,“ popadl mě za zápěstí a postavil mě na nohy. Druhou rukou obemkl můj krk.
„Prosím, nech mě být,“ řekl jsem potichu a přiškrceně. Můj hlas zněl cize. Měl jsem strach, i když jsem na to nebyl sám. Věděl jsem, že Tom nedovolí, aby mi ublížil, ale on se doposud nehýbal.
„Nepros, stejně ti to nepomůže,“ zasmál se BJ. „Tentokrát už tě Tom nezachrání,“ zavrněl mi do ucha a jemně stiskl můj laní krk.
„Chceš se vsadit?“ ozval se Tomův hlas ze tmy a BJ ztuhl. Jeho obličej najednou vypadal na pokraji vzteku.
autor: Bubbly
betaread: Janule
wow…dobře Tom…xD super dílek…se těším na příště…doufám, že to Tom tomu hnusnýmu BJovi pořádně nandá…moc hezká povídka…=)
fíha.. no..to sem zěvdavá jak se to teď bude vyvíjet dál..jestli BJ něco udělá Billovi nebo Tomovi tak.. vrr.. už aby tu byl další díl, brala bych ho klidně hned ale to se nestane..bohužel 😀
to se mi nelíbííí…. tato situace… BJ naštvaný, drží ho pod krkem… ou,..
"Pokud budu bez Toma, BJ nebude váhat a minimálně mě zmrzačí, maximálně mě zabije. Není nic mezitím. Víc už mi snad ublížit nemůže". Myslím, Bille, že se hluboce mýlíš…a BJ ti to právě nespíš přišel dokázat, ještě, že tam Tom byl, doufám, že BJ definitivně vyřadí ze hry =)
uuuhhh ti dva jste se hodně sblížili…wooow…jen Tomy, postarej se o Billa..
oh anoooo !!! úžasne napísane a dokonale opísané .. všetko!!! uplna parada! konečne som našla nejakú poviedku čo by ma bavila 🙂
A dej mu co proto tommy 🙂
Doufám, že se nedozví, že jsou dvojčata 🙂
To by zase začaly předsudky 🙂
jen tak dál 🙂 Čekám na další díl 🙂
Dnes opravdu nevím, co napsat. Snad já chci taky takovýho ochranitelskýho Toma u sebe v pokojíčku aspoň na den =D Pučíš? =D
Ne, nechám ho Billovi. Ten ho potřebuje víc než já…
dááááál