autor: Sapere aude
Hlupák
„Nenávidím dějepis, ta učitelka je mrcha,“ postěžoval si Tom a prudce zavřel svoji skříňku.
Georg se opřel o tu vedlejší a překřížil paže na hrudi. „Myslel jsem si, že jsi se učil? Vzhledem k tomu, žes mě včera vyhodil,“ vědoucně se ušklíbl.
„To jo, učil jsem se… trochu.“ Zastrčil tyčinku Snickers do svých jeansů a vydal se k východu. Georg jej následoval.
„Jen trochu?“ Georg potlačil úšklebek a otevřel Tomovi dveře.
„Nechal jsem se trošku unést,“ zamumlal téměř neslyšitelně a rychle prošel dveřmi. Georg hvízdnul, když šli k velkému dubu, pod kterým vždy seděli během přestávky na oběd. „Šel jsi k Billovi, že?“ zazubil se a posadil se na zem.
„Jo, pomohl mi s mým úkolem a s učením,“ připustil Tom tiše.
„Přemýšlím, jak ses asi mohl nechat unést.“ Šťouchl jej Georg loktem a nadzvedl obočí.
Tom protočil oči. „Tohle tě vůbec nemusí zajímat.“ Ukousl si velký kus čokoládové tyčinky.
„Ale no tak! Nebuď nudnej, jak daleko jste se dostali?“
Tom jej ignoroval a pokračoval v uždibování své Snickers. Ve skutečnosti se třásl nadšením nad tím, co se stalo, a opravdu to chtěl Georgovi říct, ale měl pocit, že by to bylo vůči Billovi nefér. Byl si jistý, že by Bill nebyl nadšený z toho, kdyby Georgovi řekl něco z jejich soukromí.
Georg přimhouřil oči soustředěním a potom mu to došlo. „Oh! Ou sakra, promiň.“
Tom se nechápavě zamračil a otočil se na bruneta. „Co?“ Zeptal se zmateně.
„Nic se nestalo, že? On se znovu stáhnul a teď seš naštvanej a zoufale bys potřeboval nějakou akci, že je to tak? Je mi to líto.“ Georg věděl, že to tak není, věděl, že mu Tom něco tají a chtěl vědět, co Bill a jeho nejlepší kamarád udělali, hned.
Tom protočil oči a žvýkal lepkavý kousek Snickers. „Ani nevíš, jak moc se mýlíš.“
Georg zvedl obočí, hrál překvapeného. „Takže… ono se něco stalo?“
Tom kývnul.
Oh, řekniřekniřekni!“ prosil Georg a tahal Toma za tričko.
„Něco se stalo, to je všechno, co ti řeknu.“ Dredáč strčil poslední kousek Snickers do pusy a pomalu jej žvýkal, vychutnával si tu dobrotu. Nemusel moc čokoládu, ale Snickers byla jednoduše božská.
„Nuda,“ zamumlal brunet a naštvaně založil paže na hrudi.
Tom se zazubil.
***
Gustav šel téměř prázdnou chodbou, ruce zabořené hluboko v kapsách. Byl na cestě do ředitelny a vůbec nebyl nervózní, což bylo opravdu divné. I když, zase až tak divné to nebylo. Nikdy nebyl nervózní z tak obyčejných věcí, jako byla třeba schůzka s ředitelem nové školy.
Zahnul za roh a téměř narazil do někoho, kdo seděl na zemi a opíral se o zeď.
„Bille?“ zeptal se překvapeně.
Bill vzhlédl, v ústech žvýkal polovinu sušenky, kterou rychle spolkl, a postavil se.
„Gustave!“ vzrušeně vykřikl. „Už jsi tu?“ usmál se.
Gustav pokrčil rameny. „Jo no, jen mám schůzku s ředitelem, začínám v pondělí.“
Bill se široce usmál a nevšiml si, že zbytek sušenky rozrušeně rozdrtil v dlani.
„To je super!“
Gustav se usmál a očima prozkoumal chodbu. „Proč jsi tu sám?“ Zeptal se zmateně.
„Oh,“ Bill sklopil hlavu, aby skryl červeň ve tvářích. „Já, um… vždycky trávím přestávky tady.“
„Sám?“ Gustav zvedl obočí.
Bill pokrčil rameny, kývnul a podíval se za sebe.
„Oh, musím tu deska zůstat na oběd, abych se seznámil s ostatními studenty, takže najdu tě tady?“ zeptal se a ukazováčkem namířil na podlahu.
Bill se usmál, šťastný za fakt, že tu Gustav zůstane na oběd, a možná s ním stráví nějaký čas. „Ne, budu na chlapeckých záchodech,“ řekl.
Gustavova ústa vytvořila tiché ‚o‘, přemýšlel, proč vlastně stráví Bill přestávku na oběd na chlapeckých toaletách. „Ok,“ řekl. „Já už půjdu, ředitel už asi stejně na mě čeká… uvidíme se na obědě?“
„Jo, jasně!“ usmál se a zamával, když se Gustav vydal k ředitelně.
Bill potlačil zavýsknutí a posadil se zpět na podlahu. Až teď si všimnul rozdrcené sušenky ve své pravé ruce.
***
„Wow, hele, mrkej na to! Bill opustil svůj trůn a vyšel ven na oběd!“ Georg strčil do svého dredatého kamaráda a ukázal prstem na černovlasého kluka vycházejícího z budovy.
Tom se otočil a překvapeně zíral na scénu před sebou.
„Kdo je ten kluk?“ zeptal se Georg, díval se, jak se Bill směje něčemu, co řekl ten blondýn vedle něj.
„Gustav… co tady dělá?“ Tom se poškrábal na čele, myslel si, že sem na školu nechodí. „Pojďme je pozdravit,“ rozhodl a postavil se.
Georg pokrčil rameny. „Proč ne.“
Zatímco si oprašovali zadky, vydali se k místu, kde stáli oba chlapci. Tom byl opravdu šťastný, že se Bill opět jednou vydal ven a neschovává se v kabince jako obvykle. Avšak trošku jej mrzelo, že Bill opustil záchodky kvůli Gustavovi, když to samé odmítl udělat pro něj.
„Ahoj!“ došli k chlapcům a zastavili se před nimi.
Bill se začervenal a na tváři se mu objevil úsměv. „Ahoj,“ odpověděl tiše a sklopil pohled. Ještě neměl šanci si s Tomem promluvit, takže teď to bylo poprvé, co spolu mluvili od minulé noci. Vzrušení jím projelo jako blesk, když se jeho mysl vrátila zpět ke včerejšímu večeru. Byl tak strašně šťastný, že se to stalo, jenže teď si nemohl pomoct. Zčervenal a stydlivě se vyhýbal Tomovu pohledu.
Dredáč se vědoucně ušklíbl Billovu chování a obtočil paži kolem ramen svého přítele. „Jak se máš?“ zeptal se Gustava.
„V pohodě, díky,“ odpověděl blondýn a otočil se na Georga.
„Oh, tohle je Georg,“ Tom se v duchu praštil po hlavě – zapomněl je představit.
„Gustav,“ kývnul blonďák a potřásl nabídnutou rukou. „Ahoj,“ usmál se Georg.
Tom si všimnul, jak se Bill nepohodlně zavrtěl, avšak rozhodl se to ignorovat a místo toho se zeptal Gustava, co tu vlastně dělá. Když začal s vysvětlováním a otočil se, aby ukázal na ředitelovo okno, Bill rychle odstrčil Tomovu paži ze svých ramen a hodil po něm přísným, avšak plachým pohledem.
Georg sledoval scénu před sebou se zájmem v očích a nadzvedl obočí nad jejich chováním.
Tom si povzdechl a strčil ruce do kapes. „Takže začneš tady v pondělí?“ Zeptal se, když Gustav dokončil svoje vyprávění.
„Jo,“ kývnul blondýn.
„To je super,“ usmál se Tom. Věděl, že Bill bude rád za dalšího přítele kromě něj a Georga, se kterým se necítil nepohodlně, když se sešli na veřejnosti. Avšak i přesto trošku žárlil, ale když se na to podíval reálně, stejně trávil většinu času ve škole s Georgem, takže v tom nebude zase až tak velký rozdíl.
***
„Co sakra dělá zase ten zmetek s Tomem?“ zasyčel Ben, když se díval na smějící se čtyři chlapce.
„Mluví spolu, smějou se, koho to zajímá?“ pokrčil Stan rameny a vybíral si špínu zpod svých nehtů.
„Mě to zajímá!“ vykřikl Ben. „Tom se očividně nerad stýká s lidmi, když nikdy nikam nešel s náma, jedinej, s kým se stýká, je Georg, a teď ho začal obtěžovat ten zmetek,“ odfrkl si, očividně žárlil na fakt, že Tom se bavil s Billem a ne s ním.
„Bene, taky si moc přeju, aby s náma Tom občas šel ven a pomohl mi sbalit nějakou kočku nebo dvě, ale opravdu mi je naprosto fuk, s kým se stýká, a ten zmetek má jméno.“ Protočil oči, měl po krk Benova žárlivého chování. Stan začínal vážně uvažovat o tom, jestli nemá Ben pro Toma slabost nebo tak něco, když zvážil jeho chování. Ale nikdy si nevšiml, že by byl Ben na kluky, takže to asi bude jen o tom, že je prostě vůl.
„Kam jdeš?“ zeptal se Stan, když se Ben vydal jejich směrem.
„Jdu pozdravit svého dobrého přítele Toma!“ zavolal přes rameno.
Stan opět protočil oči a sednul si na zem. Opravdu nechápal, proč je jím Ben tak posedlý. Jistě, Tom byl populární mezi dívkami, a když se řadíš k jeho přátelům, máš i šanci nějakou sbalit, avšak Ben nebyl tak zoufalý, že ne?
„Čau!“ zazubil se Ben, když došel až ke skupince chlapců a otočil se ke Gustavovi. „Já jsem Ben.“
„Čau, já jsem Gustav,“ pozdravil jej blondýn.
„Rád tě poznávám,“ kývnul na něj Ben a otočil se ke Georgovi.
„Zdar,“ zazubil se a strčil ramenem do Georga, jako by byli staří přátelé.
„Čau,“ Georg si povzdechl a protočil oči, což Benovi uteklo, protože se už díval přímo na Toma.
„Čau, chlape, tak jak to jde?“ zazubil se a přátelsky jej plácl po zádech.
Tom mu sotva kývnul na pozdrav a přesunul se blíž k Billovi. Ben však černovlasého chlapce naprosto ignoroval, vytěsnil jej ze svého zorného úhlu i z mysli.
„Takže,“ otočil se zpět ke Gustavovi. „Ty seš novej student, nebo tak?“ Zeptal se.
Blondýn kývnul. „Jo, začínám v pondělí.“
„Super. Jestli budeš chtít, můžeš jít ven s náma a se Stanem, pomůžeme ti se usadit a tak,“ nabídl s úsměvem.
„Um,“ Gustav se poškrábal vzadu na krku. „Jasně, pokud bude Bill chtít.“ Otočil se na Billa s otazníky v očích.
„Um, kdo?“ Ben zatřásl hlavou a tázavě zvedl obočí.
Tom pevně stiskl čelisti, když se snažil ignorovat Benovu hrubost, Bill by to tak chtěl. Avšak zmiňovaný se cítil každou vteřinou čím dál menší; byl zesměšňován před jeho dvěma kamarády a přítelem.
„Um… Bill,“ řekl mu Gustav a ukázal na černovlasého chlapce vedle něj, netušíce, že Ben moc dobře věděl, kdo je Bill.
„Ten, co stojí přímo před tvým zasraným ksichtem,“ vyštěkl Georg a ukázal na Billa, aby podtrhl svá slova.
Bill polkl a Ben si prostě jen odkašlal a otočil se zpět na Toma. „Takže, chceš dneska po škole jít s náma ven? Můžeme jít ke mně nebo tak, Stan jde taky,“ ignoroval ostatní.
„Ne, díky,“ Tom se přinutil usmát. „Promiň,“ dodal.
„Oh,“ Benův úsměv povadl. „Um… no problem, možná někdy příště?“
„Možná.“ Tom se od něj odvrátil, vyhýbal se jeho pohledu. Nechtěl se teď Benem zabývat, chtěl, aby vypadnul.
Gustav sledoval čtyřku před sebou se zájmem v očích, byl Ben jejich přítel? Byl to vyvrhel, který se snažil najít si nějaké přátele nebo tak něco? Tom a Georg nevypadali, že by jím byli kdovíjak nadšeni, a proč sakra ignoroval Billa? Udělal mu snad černovlásek něco, čím by ho naštval?
Ben si znovu odkašlal, přerušil nepohodlné ticho. „Tak já raději už půjdu, Stan na mě už čeká, uvidíme se,“ mávnul, každému kromě Billa věnoval poslední pohled a odešel.
„Chceš jít dneska po škole ke mně?“ zeptal se Tom Billa, jakmile Ben odešel.
Ten se zastavil v chůzi a stiskl pěsti, krev mu vřela v žilách. Slyšel právě Toma pozvat toho zmetka k němu domů? Určitě ne, pravděpodobně to řekl jednomu z těch dalších. Určitě odmítl Benovo pozvání proto, že už má nějaká plány s Georgem.
Zhluboka se nadechl, aby se uklidnil a pokračoval k dřevěnému stolu, u kterého vždy sedávali se Stanem a dalšími kluky, když zrovna neměli trénink.
„Jo, jasně!“ Billův nadšený hlas dolehl k jeho uším.
Ben pokračoval v chůzi, obličej celý zrudlý hněvem. Najednou si připadal, jako by ze sebe udělal před Tomem a jeho nejlepším přítelem naprostého hlupáka. A všechno jen kvůli Billovi, kvůli tomu zasranýmu školnímu zmetkovi.
„Ten buzík je mrtvej,“ zamumlal vztekle a kopnul do kamene, který mu stál v cestě.
autor: Sapere aude
translate: Dania
betaread: Janule
Jestli ublížíš Billovy, tak jedinej mrtvej jsi tu ty… xD Umřu do dalšího dílu nedočkavostí.. 😀
On mu nesmie ubliži. Ja sa zsvoknem do dalcieho dielu, rychloé daľej prosím.
Tady asi někdo chce tečku :// Stejně, ten Ben je určitě do Toma udělaný… Ale takový ignor, lol 😀 😀 *tleská*
Zatracený zmetek, si myslí, že bude Billa týrat donekonečna, nebo co?!!! Fakt bych chtěla vidět jeho obličej, když zjistil, že Tom Billa pozval k nim, to musel být pohled k nezaplacení xD Bohužel, Ben ještě neřekl poslední slovo…
A samozřejmě, dílek jako vždy super =)♥
Snad Billovi nic neudělá páč by jsem potom nechtěla "vidět" Tomovu reakci co by udělal až by se to dozvěděl…nejspíš by jedinej mrtvej byl Ben…souhlas se Seraphis…:)))
perfektní, jen mě ten ben tam sere
Ajaj, tá posledná veta sa mi nepáči!!!! Ben ma štve! Ale napáda ma otázka, je do Toma buchnutý??? Totiž, od začiatku sa tak správa, asi v tom niečo bude 😛 chudák Ben, má smolu :D:D:D to chce pokračko :)))♥
doufám, že mu nějak neublížííí…. ale vlastně i jo 😀
Oooh, fantastic!!! Ben is really stupid, I hate him and his behavior!!! But Tom kept really well…;-)
Nevertheless, I´m afraid that Ben will do something… something bad…:-/
Oh, neuvěřitelně šťastný pocit mám vždycky z dalšího dílu povídky na tomto blogu :* Miluju jí! Jednoduše miluju!!!
Báječný díl 🙂 Billovo "jakobysenicnestalo" tváření je nejlepší 😀 Vždycky se chudáček červená…:-* ;D
Doufám, že Tom bude stále nablízku Billovi, pokud Ben bude takto dotěrný…
nemužu se dočkat do dalšího dílu!! je to uplně užasny.uplne to žeru