autor: Emilia
Zdravím všechny twincestní dušičky:) Jsem tu s dalším dílkem po dlouhé odmlce. Škola mě zaměstnávala hned od druhého dne, co jsem do ní po prázdninách vkročila, takže nebylo příliš času. A když už se nějaký našel, moc se mi do psaní nechtělo. Ale podle komentářů u předešlého dílu soudím, že moc lidí se tohle volnější tempo nedotkne, takže to vyhovuje oběma stranám. Další díl nevím, kdy se objeví, to bude záležet na okolních faktorech. Toť vše, co jsem k tomu chtěla, doufám, že si počtení užijete, loučím se, Em.
Křik doléhá k jeho uším ze všech stran a on se zakloněnou hlavou vnímá tu intenzitu okamžiku. Naposledy… tohle je poslední koncert turné Humanoid city. Přišlo to tak náhle, a zároveň mučivě pomalu. Myšlenky se mu začaly slévat dohromady, každý den pro něj přinášel nové utrpení… daleko větší, než den předešlý. Jediná chvíle, kdy plně nevnímal tu bolest, byla, když utápěl své hrdlo v kapkách alkoholu. On jediný byl v těchhle krušných časech jeho přítelem… zároveň také bohužel ničitelem. Za otupení bolesti žádal odplatu v podobě devastování jeho zuboženého těla. Ano, byl ubohý… Nedokázal si připustit již dávnou skutečnost, ale ani ji nedokázal zadusit. Bylo příliš pozdě… Teď může jen čekat, jestli vysloví tu pravdu nahlas, anebo se radši nechá zevnitř spálit pekelně hříšným plamenem, jímž bude potrestán za své kalné myšlenky. Všichni pějí ódy, jak se jí žádná krása nevyrovná, hovoří o její lehkosti, připomínající peříčko, vznášející se v teplém letním vánku, o její křehkosti, která může být přirovnána k jemně tkané pavučině a v neposlední řadě o pevném poutu, jež se neroztrhne ani při tisíci nárazech ocelových hlavic kladiv… pokud je opravdu upřímná. V jeho případě je to však proradná mrcha s duší kalnější než vlastní ďábel. Laciná děvka, prodávající své tělo za příliš vysokou cenu. Láska…
Konec koncertu
„Kluci, dnes jste hráli přímo ukázkově. Tohle byl snad nejlepší koncert z celého turné.“ Chválí je David a kluci jsou potěšeni. Tenhle koncert byl opravdu nabitý energií a emocemi. V ovzduší vládla zvláštní atmosféra.
„Teď máme celé tři týdny volno. Co budete dělat?“ Optá se Georg kluků.
„Nevím, asi budu u rodičů, máma má co nevidět narozky, takže se stejně bude konat nějaká oslava.“ Pokrčí Tom rameny.
„Oh, no jo. Už máte dárek?“ Kouknul se i na Billa, protože samozřejmě na oslavě nebude chybět. Tom si toho byl moc dobře vědom. Většinou vybírali dárek spolu, jenže v téhle situaci…
„Já už dárek mám.“ Řekne potichu Bill.
„Vážně?“ Podíval se na něj překvapeně Tom. ‚Kdy ho stihnul koupit?‘ Běželo mu hlavou. Ostatně mohl kdykoli, jelikož Tom neměl přehled o jeho činnostech. „Já zase všechno na poslední chvíli. No Gordon určitě taky nemá žádný dárek, nedivil bych se, kdyby ho koupil až v den mamčiných narozenin. Takže na tom nejsem nejhůř.“ Zkonstatoval pro své vlastní uklidnění.
„Můžeme jí ho dát dohromady, jestli nic nestihneš koupit.“ Pípne potichu Bill, pohledem těkajíc kamsi za Toma.
„Oh jo? Uvidíme, možná ještě něco vymyslím. Uhm a co ty, Georgu, pochlub se, jistě budeš s tou svojí drzou šťabajznou.“ Zasměje se Tom.
„Tomane, jak se to o ní vyjadřuješ, není vůbec drzá!“ Zamračí se Georg a založí si ruce na prsou.
„Né vůbec. Mě teda vždycky provokuje.“ Vyplázne na něj Tom jazyk.
„Asi si to zasloužíš.“ Vloží se do debaty Gustav.
„Jo, já, takový dobrák od kosti. Snažím se na ní bejt milej, že seš to ty, a ona takhle. Pro dobrotu na žebrotu fakt.“ Nadhodí Tom ublížený výraz a ostatní vyprsknou smíchy.
„Tome, dobrák od kosti, jo? Ty seš ta nejzákeřnější svině, co znám, teda vyjma Billa.“ Dusí se smíchy Georg. Bill se přestane smát a hodí na Georga vražedný pohled.
„Náhodou je to přednost, alespoň se mnou nikdo nevyjebává.“ Obhajuje se Tom.
„Ne, to opravdu ne, ty to stihneš udělat daleko dřív.“ Zklidnil se Georg, pořád se však mírně pochechtával.
„To si piš. Dělej tak, abys nebyl další na řadě.“ Ušklíbnul se Tom.
„Há, se mnou nevyjebeš, na to nemáš.“ Začal se opět chlámat Georg.
„Myslíš?“ Přidal se k němu Tom.
„Kluci, makejte, za pár minut vyjíždíme směr hotel.“ Přeruší Lery velice smysluplnou konverzaci Toma a Georga.
…
Cesta ubíhala poměrně rychle. Jakmile dorazili na hotel, Tom ze sebe cestou do sprchy shazoval oblečení. Byl celý ulepený a teplá voda mu dopřávala vytoužené osvěžení. Zítra měli odjíždět domů a on doopravdy nevěděl, jak se mu podaří v tak rekordním čase sehnat nějaký dech beroucí dárek pro Simone. Zajímalo jej, co asi koupil Bill. ‚Určitě něco moderního a cool.‘ Vždycky se přeci vyznal v těchhle věcech. Možná se ve společném trávení času doma opět stmelí jejich vztah dohromady a vše se vrátí do starých kolejí. Možná… těch tu bylo hned několik. ‚Proč se to mezi náma muselo tak posrat?‘ Přemítal si v hlavě Tom, zatímco si nanášel na copánky šampón. Nemohl z toho vinit jen Billa. Začal s tím, to ano, jenže Tom v tom pokračoval. Dovolil, aby se něco takového dělo… a neměl. Ale ruku na srdce, kdo z nás udělá pokaždé tu správnou věc? V tu chvíli se to zdálo být tak jednoduché, posléze ovšem jeho myšlenkové centrum napadaly výčitky. Navíc, co kdyby se to někdo dozvěděl?! Jak by reagovali, co by se dělo dál?
Neměl by nad takovými věcmi přemýšlet, dostal od Lewise domácí úkol, zbavit se těchto myšlenek, což bylo zatraceně těžké, ba až skoro nemožné. Pořád přemýšlí, co by na to řekli ostatní a ještě se vlastně ani nedostal k tomu, co si o tom myslí on sám. To ovšem taky nevěděl. Mísilo se v něm hodně protikladných pocitů. Měl Billa rád, to ano, jen byl teď zmatený z toho jakým způsobem. Svěsil ramena, vypnul vodu a vylezl ze sprchy ven. Ovanul jej chlad a na pokožce mu okamžitě naskočila husí kůže. Osušil se a oblékl si na spaní jedno ze svých dlouhých triček, což obvykle nedělal, jenže tentokrát mu byla zima. Padnul na postel a televizi ani nezapínal, byl příliš unavený. Měl ztěžklá víčka a nikterak se nepokoušel udržet oči otevřené.
Cesta tourbusem
Bill s Gustavem seděli ve společenské místnosti a sledovali nějaký akční film. Gustav byl do děje, na rozdíl od Billa, naprosto zažraný. Ten přemýšlel nad tím, co asi dělá Tom a jestli stihne Simone koupit dárek nebo jí dají společně ten, který vybral on. Byl rád, že si teď na čas odpočinou od koncertů a všeho toho neutichajícího šílenství. Tom stejně cestoval v jiném tourbusu a viděli se jen na koncertech či při rozhovorech. To Billovi připadalo zcela nedostačující. Takhle doma spolu zřejmě stráví více času. Alespoň v to doufal. Možná by na té oslavě mohli přespat u Simone a Gordona. Jistě protáhnou slavení pozdě do noci, a to bude příležitost být Tomovi opět nablízku. Třeba i ve stejném pokoji. Nechtěl však být až moc optimistický. Bohatě se spokojí s pohybem ve stejném prostoru, jenž obývá i Tom.
„Viděl jsi ten výbuch?“ Drcnul loktem poněkud zaujatě Gustav do Billa. Bill zatřepal zmateně hlavou.
„Ehm co? Jo… jasně.“ Kývl na souhlas, přestože nevěděl k čemu.
„Bylo to hustý.“ Mluvil dál Gustav a přes všechen úžas si nevšiml Billova nepřítomného výrazu. Jen pokrčil rameny a se slovy: „Jdu na záchod,“ se zvedl z pohovky a zanechal Gustava samotného. Začínala ho bolet hlava a potřeboval se napít. Připadal si zoufale, pít i tak brzy po ránu, ale nemohl tomu zabránit. Tedy mohl, jen by na to odněkud musel sebrat sílu. Bohužel neměl odkud. Vrazil do své ložnice a neobtěžoval se zdržovat naléváním do skleničky, pil rovnou z láhve. Hrdlo mu sežehla ostrost tvrdého alkoholu. Po pár locích si však jeho jazyk zvykl na tu palčivou chuť. Zamlžilo se mu před očima a rychle se zachytil menšího stolku po pravé straně své postele. Na prázdný žaludek nebylo nejlepší pít, avšak jeho apetit se nacházel na bodě nula. Rozepnul si mikinu a přičichl k Tomovu tričku, jež měl pod ní oblečené. Už z něj Toma téměř necítil. Není taky divu, když ho fetoval každou volnou chvilku. Divil se, že se Tom svého trika nedožadoval. ‚Každopádně, tím líp pro mě. Stejně bych mu ho nevrátil.‘ Ušklíbnul se pro sebe Bill.
V tourbuse u Georga a Toma
„Ty vole, tady je taková nuda. Grrrrr.“ Zanaříká znuděně Tom. Georg už zhruba hodinu sedí u počítače a píše si se Suzane. On sedí ve společenské místnosti a kouká do prázdna. Ani televize ho nebaví.
„Ugh Hagene, co budeme dělat?“ Hodí Tom po Georgovi magazín, co ležel na stole.
„Já zábavu mám, ty si dělej, co chceš.“ Řekne nezaujatě Georg a s nadšením ťuká do klávesnice odpověď na zprávu od Suzane.
„Seš tak nudnej.“ Zamračí se Tom a zamíří do své části ložnice. ‚Jestlipak se Bill nudí tak jako já?‘ Není nic lehčího, než popadnout telefon a zjistit to. Proto o minutu později vytáčí Billovo číslo.
„Ehm halo?“ Ozve se Bill. Při zazvonění telefonu rychle schoval láhev a nestačil se podívat na jméno volajícího.
„Ahoj, Bille, to jsem já Tom.“ Prozradí Tom svou identitu. Bill překvapeně zamrká.
„Tome? Po-potřebuješ něco?“
„Jo, vědět, co děláš.“ Oznámí Tom svoji potřebu.
„Já?“ Bill je čím dál zmatenější. Tom s ním poslední dobou sotva prohodil slovo a teď se zajímá o to, co dělá?
„Ne, Santa Claus.“ Protočí Tom oči.
„Ehm, já no… nic moc, vlastně se docela nudím.“ Podá Bill konečně Tomovi vyžadovanou informaci.
„Super, protože já taky. Georg si celou dobu píše s tou svojí drahou a vůbec ho nezajímá moje osoba chcípající nudou.“ Odfrkne si Tom.
„Jo no, Gustav kouká na nějakej akčňák.“ Vzpamatoval se Bill ze šoku a zapojil se do konverzace.
„Co jsi vlastně koupil mámě k těm narozkám?“ Optá se najednou Tom.
„Nóóó to je překvápko.“ Řekne Bill provokativně.
„Jak překvápko? Jestli jí to budeme dávat spolu, měl bych snad vědět, co jí dávám ne?“ Plesknul sebou Tom na postel a rozvalil se.
„Néé to nemusíš, dozvíš se to až při předávání.“ Vyplázl si pro sebe Bill jazyk. Byl moc rád za Tomův telefonát. Zajímal se o něj jen tak, sám od sebe.
„Super. Už se vidím: „Mami vůbec nevím, co ti to vlastně dávám, ale snad se ti to bude líbit.“ Bill se zachichotal.
„To je právě nejlepší, budete překvapení oba.“
„Jo, beztak to je jakási šílenost… nejnovější trend.“ Tipoval Tom. Bill si na tohle potrpěl. Většinou měl všechno podle posledního výkřiku módy.
„A není, heč.“ Zasmál se opět Bill. Jak dlouho se s bratrem takhle nepopichovali? Připadalo mu to, jako věčnost.
„Ale Billy.“ Zavrněl koketním hlasem Tom a taky se zasmál.
„Já ti dám Billy, jenom když něco potřebuješ, hm? Jinak jsem magor a bůhvíco ještě.“ Hrál si Bill s lemem Tomova trička.
„No magor si taky, to máš pravdu.“ Ušklíbnul se Tom a živě si představoval Billovy nafukující tváře.
„Tomane! Já tě mít po ruce, tak…“ Zavrčel Bill hraně výhružně.
„Tak co?“ Přemýšlel Tom, co na něj to pako vybalí.
„Tak… tě ojedu.“ Vyhrknul Bill spontánně a hned se chytil za pusu. Ten alkohol před tímhle telefonátem nebyl dobrý nápad.
„Co?“ Vyhrknul šokovaný Tom. Čekal všechno možné od omlácení pánvičky o hlavu až po předhození krokodýlům, ale rozhodně ne tohle.
„Nic.“ Snažil se Bill dělat, jakože nic takového před minutou neřekl.
„Nic? Právě si řekl: ‚ojedu tě‘.“ Zopakoval Tom. Sám nechápal, proč se chce u téhle debaty zdržovat. Podobným situacím se chtěl zásadně vyhnout.
„Nepřekrucuj moje slova. Řekl jsem, kdybych tě měl po ruce, což nemám, takže…“ Bránil se Bill, avšak význam slov nezmění, i když je poskládá do jiného souvětí, to věděl. Někdy prostě jednal strašně zbrkle. No někdy… spíše skoro pořád.
„Potom je škoda, že tam nejsem.“ Vyletělo z Toma ani nevěděl jak a nejraději by si nafackoval. Už říkal stejně neuvážené věci jako Bill.
„Co?“ Teď zase mrkal na drát Bill.
„Nic.“ Použil Tom před chvílí řečena Billova slova.
„Jak nic? Pokud vím, tak slyším ještě dobře.“ Skousnul si Bill ret. Tohle přece nemohl Tom říct. On sám to mezi nimi ukončil, a pak tady na něj vypálí s tímhle.
„Tím bych si nebyl tak jistý.“ Odbíhá Tom od debaty. Nevěděl, proč to řekl. Protože chtěl? ‚Ne Tome, ty jedno úchylné prase, kroť se!‘ Nadával si v duchu.
„Hej, Bille, pojď se dívat, v telce dávaj strip kolo štěstí, no věřil bys tomu?“ Vrazí Gustav Billovi bez klepání do ložnice. Tom to slyšel a zasmál se.
„Gustave, copak si slepý? Právě s někým telefonuju!“ Osočil se na něj Bill.
„A kdo je ta velevážená osoba?“ Zazpíval Gustav očividně dobře naladěn.
„Tom.“ Hlesl Bill a Gustav vyprskl smíchy. Billovi to tedy moc vtipné nepřišlo. Konečně nastal okamžik, kdy s ním bratr komunikuje a pak si sem vtrhne Gustav a takhle je vyruší. Zvláště u docela zajímavého tématu.
„Gustave, ty ptáku.“ Zařve do telefonu Tom. Bill jej naštěstí neměl přiložený těsně u ucha.
Gustav to zaslechne a vezme Billovi mobil z ruky.
„Oh, tak pardón, vaše velebnosti, jak jsem si vůbec mohl dovolit urazit vaši ctěnou osobu?“ Tlemil se stále Gusťa.
„Nevím, jak si mohl být tak dementní, ty jeden smrdící zadku.“ Zašklebí se Tom. Gustav běží do kabiny za řidičem, zatímco huláká do telefonu.
„Tomane ty zakomplexovaná svině, jdi na konec busu, rozdělej si závěsy a řekni mi to do očí.“ Tom se zasměje a letí na konec busu. Oba tourbusy jely totiž hned za sebou. Kluci na sebe chvíli ukazovali neslušná gesta a posunky. Řidič se nestačil divit, raději však mlčel, platili ho od toho, aby řídil.
„Lepší smrdící prdel, než žádná.“ Fuckuje Toma Gustav.
„Hele, neurážej moji dokonalou zadnici.“
„Ještě bys nějakou musel mít, abych ji mohl urazit.“ Vyplázl Gusťa na Toma jazyk.
„Tak se dívej.“ Tom si stoupnul na sedačku, stáhnul si džíny a vystrčil na Gustava svůj miniaturní nahej zadek. Gustavovi sklaplo a řidič v šoku málem naboural do tourbusu před sebou.
„Teď jsem tě dostal, co?“ Svalil se Tom smíchem na sedačku. Gustavův výraz byl k nezaplacení. Nejspíš od Toma nečekal něco takového.
„Můj zadek očekává omluvu za tvé křivé tvrzení.“ Stále se pochechtával Tom. Gustav ještě chvíli zíral s otevřenou pusou, teprve po necelé minutě se rozhoupal.
„Na omluvy si najdi někoho jinýho. Mám lepší zadek, tak se s tím místo vystrkování tvé zadnice z oken busu prostě smiř. Způsobil si tady panu řidiči trauma, měl by ses stydět Kaulitzi.“ Šklebí se Gustav. Řidič stále v šoku neschopen slova se snaží raději věnovat řízení.
„Prosím tě, ten je štěstím bez sebe za tu čest, co mu byla prokázána. Vidět něco tak dokonalého se nepoštěstí každý den.“ Ukáže Tom Gustavovi prostředník.
„Buď rád, že tě neslyšel, ty jeden samolibý zmetku.“ Cukaly Gusťovi koutky. ‚Tohle je mnohem větší zábava, než strip-kolo štěstí.‘ Pomyslel si.
Během pošťuchování těch dvou Bill stále seděl naštvaný ve své ložnici. Byl tak rád za zavolání svého bratra a potom přijde Gustav a všechno zničí. Chtělo se mu vzteky brečet. Měl Gustava rád, jenže tohle byla ta chvíle, kdy by ho nejradši uškrtil na místě. ‚Proč sakra nezůstal v obýváku a nedíval se na to zkurvený strip-kolo štěstí?!‘ Praštil Bill pěstí do polštáře. Zajímalo ho, o čem se tak dlouho vybavují. Ať to bylo cokoli, zřejmě při tom nepostrádali Billovu přítomnost. Bill se zvednul z postele a znovu vytáhnul narychlo schovanou láhev. ‚Tohle je prostě zasraně nespravedlivý.‘
…
Dopil láhev a usnul. Vzbudilo ho až něco žuchnoucího na postel. Zamrkal a otevřel oči. Nad postelí stál Gustav a předmět, který hodil na postel, byl Billův mobil. Telefonoval s Tomem skoro hodinu.
„Tvůj psychicky narušený bratr ukazoval řidiči z okna svůj zadek, měl bys ho dotáhnout k psychoušovi nebo tak něco.“ Ušklíbnul se Gustav.
„Co že dělal?“ Vykulil Bill oči. Gustav zahlédl na zemi láhev a zvednul ji, nereagujíc na Billova předchozí slova.
„Tys pil?“
„Oh ne, to je… z jedné párty. Bylo tam tenkrát na pár loků, chtěl jsem to dopít a vzal ji sebou. Povaluje se to tu už dlouho, chystal jsem se ji vyhodit.“ Zamlouval rychle Bill a v duchu si nadával za svoji neopatrnost.
„Aha, okay, vyhodím ji.“ Nabídl se Gustav. Stejně měl namířeno do společenské místnosti. Nechá Billa v klidu odpočívat, vypadal unaveně.
„Díky.“ Hlesl Bill a hlasitě si oddechnul, jakmile se za bubeníkem zavřely dveře. Stočil pohled na svůj mobil. Měl by Tomovi zavolat? ‚A proč sakra ne?‘ Řekl si a vytočil bratrovo číslo. Volaný účastník právě hovoří, prosím zavolejte později. Ozvalo se ze sluchátka a Bill naštvaně mrštil mobilem do rohu místnosti. ‚S kým může mluvit? Možná pokračuje v hovoru s Gustavem. Ne to je blbost. Co když mluví s nějakou holkou?‘ Billovi se v hlavě promítaly různé scénáře.
„A co by mi doprdele bylo do toho, kdyby s nějakou mluvil? Nic. Vůbec mě to nezajímá.“ Začal přesvědčovat sám sebe.
„OMG!“ Praštil sebou Bill do polštářů. ‚Kurevsky mě to sere a úplně nejvíc ze všeho mě sere, že mě to srát nemá!‘
„Ach jo, ach jo, ach jo.“ Frustrovaně zakňučel. Tohle bylo v zatracený prdeli.
…
„Zlatíčko, jsem tak ráda, že jsi konečně doma.“ Objala Anet svého synka. Neviděla jej celou věčnost, nebo jí to tak připadalo.
„Uhm, mami, umačkáš mě.“ Upozornil Anet Bill. Nemá přeci kosti ze železa.
„Oh promiň, srdíčko, já jsem jen tak strašně šťastná za tvou přítomnost. Konečně pobudeme nějaký čas spolu.“ Usmívala se zářivě Anet a hladila Billa po paži.
„Já jsem taky rád zase doma.“ Usmál se na Anet Bill.
„Nedáš si něco k jídlu? Dělala jsem těstoviny s tvojí oblíbenou omáčkou. Pojď, musíš mi povyprávět úplně všechno, chci slyšet i sebemenší detaily.“ Strkala Billa Anet do kuchyně a ten si v duchu říkal, že nejlepší variantou bude některé detaily vynechat.
…
„Tome tak snad ten zákusek dojíš. Takhle rozrýpanej už ho nebudu schovávat do lednice.“ Věnovala Simone Tomovi mírně káravý pohled.
„Já bych to dojedl.“ Natáhnul se Gordon pro talířek, avšak Simone jej pleskla přes ruku.
„Drahý, poslední dobou si přibral, tohle ti neprospěje během tvé diety.“ Přisunula Simone talíř blíž k Tomovi.
„Diety?“ Zatvářil se Gordon jako vyplesklá ryba. Tom vyprskl smíchy a začal se dusit soustem, které si právě vložil do úst. Simone mu pohotově podala sklenici vody.
„Miláčku, sotva přijedeš, tak se mi tu dusíš. Kolikrát jsem ti říkala, když něco jíš…“
„Nemluv u toho, věnuj se pouze jídlu a nerozptyluj se jinými věcmi, já vím, mami.“ Dokončil za Simone Tom. Tohle kázání si vyslechl již mnohokrát.
„Přesně tak a vůbec, co ti přišlo tak směšné?“
„Vy dva.“ Cukaly Tomovi opět koutky.
„Tohle se nedělá, smát se svým rodičům.“ Podívala se na něj naoko uraženě Simone.
„Potom byste se měli někdy slyšet.“ Dodal Tom a raději si zacpal pusu zákuskem.
„Vidíš, to jsou ty tvoje věčné diety, a pak našemu synovi připadáme jako směšní blázni.“
„No tak promiň za moji péči o tvé zdraví a postavu. Jestli chceš mít břicho jako ti staří páprdové, co končí u televize s láhví piva a uzenou kotletou, stačí říct. To si těch zákusků sežer třeba pět.“ Vyplázla na Gordona Simone jazyk a s uraženým výrazem zamířila do kuchyně. Tom potlačoval smích a zakroutil hlavou. Tohle mu na turné chybělo.
‚A stejně ti na moje narozeniny udělám menší dietní dort.‘ Tleskla si v kuchyni Simone. ‚Ještě mi bude děkovat protiva.‘
autor: Emilia
betaread: Janule
Tak ten telefonát v buse byl naprosto perfektní!!! Celou dobu jsem se tu u toho chechtala a musela jsem si to přečíst ještě jednou. Já být ten řidič, tak už jsme všichni mrtví 😀 😀
Tak Bill ochlasta mi nějak nesedí, ale uvidíme, jak se to vyvine dál 🙂
A telefonát mezi Gustavem a Tomem byl fakt krutej 😀 myslim, že řidič by v reálu asi fakt napálil do toho tourbusu před sebou 😀 😀
(a jinak jestli ti do toho můžu mluvit, tak mě se volnější tempo dotkne 🙂 jak čtu víc povídek najednou a je delší pauza, tak zapomenu o čem to bylo a co se tam dělo naposled – když se to vezme kolem a kolem, všechny povídky jsou stejný, všude ňákej Tom miluje ňákýho Billa, popř. naopak, v nejlepším případě se milujou navzájem :D)
To Billovo pití se mi fakt nelíbí, já nesnáším alkohol, takže fuj!!!! Telefonát mezi Tomem a Gustim, no comment xDDD A ten Tomův zadek, ještě, že to neviděl Bil, ten by si přivodil rovnou otravu alkoholem xD
[2]: V podstatě s tebou souhlasím, já mám toho taky rozečteno hodně najednou, a když se nějaká povídka objeví po delší době, musím kliknout na předchozí díl a přečíst, abych si připoměla, o čem to vůbec je…
Ten Bill už je pořádnej alkoholik koukám. Ale tak jasně no deprese. Představa Toma, že ukazuje zadek je docela vtipná xDDD