autor: Neilinka
( Tom )
Vyložil jsem mu, jak se věci ohledně té ženy mají. Tvářil se o trochu klidněji. Pokukoval po mně a já nechápal, jestli je zase něco špatně. Pak se zeptal, jestli je náš rodný jazyk těžký. Musel jsem se ušklíbnout. To neviňátko se chtělo učit? Ale co, tak se aspoň zabaví a zapomene na události posledních dní.
Jenže když jsem mu navrhl učitele, dal mi docela ránu pod pás. Chtěl mě. Tedy jako učitele, samozřejmě. Zalapal jsem po dechu. Nikdy jsem nikoho nic neučil, vždycky jsem se jen od někoho něco učil já. Bál jsem se, že to zvořu, na druhou stranu jsem ho chápal. A tak jsem souhlasil.
Před první lekcí jsem mu nechal pár dní volna, aby se vůbec mohl zorientovat v celém paláci a prohlédnout si, co tu máme. Vypadal nadšený, ohromený a zároveň ustrašený. Nevím, co z toho bylo silnější. Snažil jsem se vžít do jeho situace. Kdyby mně umřela rodina a já nikoho neměl, nebýt princem, a měl se odstěhovat někam, kde je úplně jiný jazyk, kultura i zásady, asi bych byl taky vyděšený. Začínal jsem obdivovat jeho kuráž. Měl v sobě zkrátka znát královskou krev.
Nakoupil jsem nějaké učebnice pro cizince, v němčině a jednu i v angličtině, protože každá to popisovala trochu jinak, a myslel jsem, že znát více názorů bude užitečné. Sedli jsme si do knihovny, byl tu klid a neutrální území. Ne teda, že bysme už tak brzo měli mezi sebou rozpory, ale bylo to tak lepší.
Bill dorazil. Aiwa si mu lehla k nohám, když se posadil vedle mě, a poslušně ho hlídala. Byl to ten nejvěrnější pes, jakého jsem kdy viděl. Musela pro něj hodně znamenat. Připomínala mu minulost.
Flashback
„No tak, Tome, co na tom koni děláš, vozíš se, nebo tam drkotáš jak pytel hoven??? Pobídni ho trochu a ovládej ho přece!! Kam jedeš? Proboha, umíš ty vůbec jezdit nebo co?“
Dnešní trénink s otcem byl přímo katastrofální. Věděl jsem, že správný princ musí umět jezdit na koni, na arabském hřebci, v jakémkoli věku. Začal mě učit v pěti, teď mi bylo sedm, ale jemu moje jezdecké umění stále nepřipadalo dost dobré.
Přesně v takových situacích jsem si z celého srdce přál bejt normální kluk s normálním tátou. Jenže jsem byl princ, a to s sebou neslo nejen privilegia, ale i povinnosti a odříkání. Měl jsem víc starostí než možná většina dospělých v téhle zemi. A k tomu tvrdou školu. Ale nestěžoval jsem si. To bych se neopovážil…
Konec flashbacku
„Jak ses vyspal?“ Optal jsem se a sledoval, jak krčí rameny a přikyvuje. Fascinoval mě. Působil vyrovnaně i přesto, kolik změn okusil v tak krátké době a mladém věku. Toužil jsem ho poznat víc. Zjistit, jak vyrůstal on, kam chodil do školy, co má a nemá rád, jaký seriál, jídlo, pití…
( Bill )
„Tome?“
Zdálo se, že se na chvíli zasnil do svého světa. Omluvil se a otevřel učebnici na první straně. Zíral jsem na ten rozsypaný čaj a kroutil nesouhlasně hlavou.
„To nedám… nemůžu… vždyť… to jsou spíš malůvky, než písmenka, ne?“ Tom se smál. Měl nádherný smích. Zvonivý a pronikavý, ale příjemný na poslech. Ujistil mně, že to není tak těžké, jak se zdá a že do písma tak během dvou měsíců proniknu.
Byl okouzlující. Dnes byl oblečen v bílé, což náramně kontrastovalo s jeho středně tmavou pletí. Vypadal spíš jako míšenec, než čistokrevný arab. Přemýšlel jsem a vlastně mi došlo, že jsem jeho mámu ještě za dobu, co jsem tady, neviděl.
Zapomenu na to a soustředím se na hodinu. Je to extrémně těžké, hrozně se mi to plete. Každé písmeno, krom pár vybraných, které si musíte pamatovat, má čtyři podoby, tzv. SKUZ – samostatnou, koncovou, uprostřed a začáteční. Přijdu si jako šílenec. Tom jede strašně rychle a zdá se, že chce za den postoupit do druhé lekce. Když se snažím naznačit, že je toho trochu moc, nereaguje.
„Hele, sakra, já nejsem stroj, abych to pobral za vteřinu!“ Rozčílil jsem se. Byl jako blázen! Já jsem se chtěl něco naučit a ne si přečíst učebnici v jednom dni. Jeho rysy ve tvářích ztvrdly a on se zamračil.
„Bara… bara…“ Zvednul se a odcházel. Šokovaně jsem se zvedl taky. Co to má ksakru znamenat???
autor: Neilinka
betaread: Janule
No..wau..vypadá to že tohle bude ještě hodně hodně zajímavý..hold když se Bill bude učit arabštinu..přeju mu hodně štěstí, věřim že se arabsky dokáže naučit =)
Těšim se na další dílek ;D
verím Billovy ze to prenho musí byť pekelne tažké, nhja by som nebola schopná si tak zvyknút. Možno je to odomna odporné ale ne príde ta situacia v knižnici celkom šmiešna. rychlo dalej.
Co je bara??? Jinak se to zajímavě rozjíždí xD Moooc se těším na další díl 😉
Rozsypaný čaj, přesně tak arabské písmo vypadá, a bara? Předkladač se na mě totálně vykašlal, ale myslím, že to bude něco jako deBill xDDD
Ou… no to som teda zvedava sa stane O.O a ako sa co da do kopy a ci sa vlastne Bill zmieri s tym prostredim a kto bude kral… a mozno Bill zmeni zakony 😀
Měla jsem nutkání se zeptat svojí hostitelské rodiny co to znamená, ale nenacházím k tomu odvahu 😀 RAději 😀 No Bille…bejt tebou se rychle pakuju a letim zpátky do Evropy. Písmo se možná naučíš ale ta mluva…no nevim nevim. A pořád se dost bojim o jeho psa. Já se raději připravuju, že s každým dílem se může objevit ta situace, když Aiwu killnou, ale stejně to asi neustojim. A myslim, že Bill za chvíli taky pocítí tu tvrdou výchovu. A pro něj to bude horší jak pro Toma. Vzhledem k tomu, že to bude muset mít všechno najednou. A Tomova máma…no hledej Bille…některá z těch 50 žen to bude :DD