autor: Clarrkys
Uběhla už asi hodina od té otřesné situace, kdy Tom naprosto nevěděl, co si počít. Teď byli oba zalezlí u Billa v posteli. Bill uvolněně ležel, zrychleně oddychoval a měl celé tělo zarudlé a ulepené potem. Stále na sobě měl svoje úzké bílé rifle, které teď ale vypadaly poněkud jinak než na začátku dne. Tom seděl vedle něj, opřený zády o čelo postele, vyčerpaný, a pozoroval ho. Vypadal tak křehce, zranitelně a nevinně. Vypadal, že spal, ale nebylo to tak. Snažil se odpočívat a přestat vnímat tu obrovskou bolest, soustředit se chvilku na něco jiného. Bill se naklonil přes kraj postele a vyzvracel se do kyblíku, který mu tam Tom připravil. Hned, jak se zase vrátil zpátky, hned se k němu Tom přisunul. Přitáhl si jeho bezmocné tělo k sobě a lehce ho objal.
„Bille…“ zašeptal a začal mu prsty jemně přejíždět po rozpálených zádech. Asi před půl hodinou Billovi dal nějaký prášek, který mu měl pomoct, a doufal, že zabere co nejdřív. Bill už sice nebyl ve stejném stavu, jako když přišli, ale to jen kvůli tomu, že už neměl co dál zvracet.
„Tomi…“ zachraptěl Bill a se stále zavřenýma očima se přitiskl k Tomovi. Lísal se hlavou k jeho hrudi a svoje nohy stáhl pod sebe, aby se k němu mohl dostat ještě blíž. „Tak moc mě to mrzí, Tome.“ Posmrknul.
„Co? Bille, tohle tě nemusí mrzet… To je v pořádku, zvládneme to spolu, uvidíš.“ Tom začal Billa hladit po hlavě a Bill se trochu pod tím dotykem ošil. Nenáviděl svoji hlavu bez vlasů. Miloval svoje vlasy. Miloval svůj styl, miloval, když strávil hodinu česáním, fénováním, lakováním… „Šššt, to je v pořádku.“ Tom setřel Billovi pár slz z obličeje.
„Ne, Tomi… Já… Mrzí mě, že jsem ti to neřekl. Neřekl jsem ti, že… že…“
„Šššt, Bille, klid… to je v pohodě, vážně.“
Tom byl ale pořád v šoku, představoval si svou práci jinak… nevěděl, jestli to příště zvládne… pokud nějaké příště bude. Právě teď se ale chtěl soustředit jen na brečícího Billa v jeho náruči. Začal se s ním pomalinku kolébat z jedné strany na druhou a po chvilce už Bill jen tiše pravidelně vydechoval. Že by skutečně po tom všem usnul? Možná ty jeho prášky už zabraly. Tom Billa opatrně položil do postele a přikryl ho. Kbelík vyměnil za čistý, kdyby náhodou… Ještě naposled se na nevinně spícího Billa podíval a odešel k sobě do pokoje. Sundal ze sebe to špinavé oblečení a posadil se na postel. Po malé chvilce koukání do zdi začal tiše vzlykat…
***
Bill se probudil a všude byla tma. Nevěděl, kolik je hodin, protože tady byla tma vždycky. Posadil se a zjistil, že hlava už ho tolik nebolí a pohled se mu netočí všude kolem. Hodiny ukazovaly dvě hodiny. Je odpoledne? Bill tedy vstal a vyšel na chodbu. Tichými krůčky se přemístil do obýváku a uviděl Toma, jak poskakuje u plotny s vařečkou. Asi si Billa ani nevšiml, tak Bill vešel do koupelny. Vysvlékl se a vlezl si do sprchy.
Když Tom uslyšel téct vodu, vylekal se. Šel se rychle podívat do koupelny, a když vstoupil do dveří, uviděl Billovo nahé tělo skrz prosklený sprchový kout. Mydlil se a vůně kokosu byla cítit po celé místnosti. Tom zaraženě stál ve dveřích a pozoroval ho zezadu. Cítil, že se děje něco divného, nechápal to. Už před tím se cítil dost divně poblíž Billa, ale teď se ten pocit jenom utvrdil, když ho pohled na jeho tělo, hedvábně hebké a bílé jako čerstvý lehký sníh, vzrušoval. Zpanikařil a chtěl zase hned odejít, ale narazil zády do zdi a světlo v koupelně zhaslo.
„Tome?“ Ozval se Bill a poplašeně se otočil, ale ve tmě nebylo nic vidět.
„A-ano?“
„Můžeš prosím rozsvítit? Já… nic nevidím, nedošel bych tam.“
„Jasně.“ Tom chvilku váhal. Chtěl hned utéct a takhle by se na něj díval znovu.
„Tomi?“
Tom tedy rozsvítil. Bill se pousmál s rukama na hlavě a celý se výstavně natočil ke dveřím. Tomovi spadla čelist a zíral na jeho tělo. Bill rozlepil oči a na Toma se usmál. Vypnul vodu a ladným krůčkem vystoupil na kobereček. Celý nahý, a po těle mu stékaly kapičky vody. Sledoval Toma a napadla ho jen dvě slova, a to ‚vyhrál jsem‘.
„J-já… vařím oběd, dáš si kuřecí maso na zelenině s rýží?“ Vykoktal ze sebe Tom.
„Jasně.“ Bill se usmíval, začal svoje tělo utírat do osušky, potom na sebe natáhl boxerky.
„A už je ti d-dobře?“ Vypadal až moc spokojeně a to Toma děsilo.
„Je mi fajn.“ Pořád se usmíval. „Už bude to jídlo? Mám docela hlad.“
„J-jo, už jenom chviličku. Já… dojdu to dodělat. Tak pět minutek.“ Tom zmizel z koupelny rychlostí blesku a Bill se uculil. Odešel do své ložnice, kde si natáhl tričko a šátek. Tom mezitím v kuchyni u pánve s masem vydýchával svoje vzrušení. Jak se mu tohle mohlo stát?
„Tak jsem tady… Mhhm, to krásně voní.“ Bill přišel až k Tomovi a stoupl si za něj, nahlížel mu přes rameno. Tom se otočil za hlasem a oba dva od sebe stáli vzdálení deset centimetrů tváří v tvář. Billovi cukly koutky a přiblížil se ještě blíž. Tom mohl cítit jeho vůni přímo pod nosem.
„Bille… co to děláš?“ Zašeptal Tom a jeho ruce, v rozporu s jeho slovy, a ač nechtěl, samy přistály na Billových horkých bocích.
„Co tím myslíš?“ Špitnul něžně Bill a zrušil těch pár centimetrů mezi nimi. Spojil jejich rty v jedny a oči zavřel. Tom naopak své oči vytřeštil a vnímal Billovo křehké tělo, které se natisklo na to jeho. Objal Toma kolem krku a zapohyboval polštářky svých rtů, aby Toma donutil k nějaké odezvě. Ten se tomu poddal, začal Billovi polibky oplácet a za boky si ho přitáhl ještě blíž. Bill zakňučel, když se jejich jazyky dotkly a začala hra o dominanci. Tom byl pořád trochu v šoku, všechno na něj dolehlo, všechny ty události posledních pár dnů. Celou dobu byl tak strašně zmatený a ještě víc zmatený ze svých pocitů. Začínal je chápat, ale bylo toho najednou prostě moc.
„Počkej…“ vydechl Tom a zíral na Billovy růžovoučké rty prokrvené po vášnivém líbání. Bill s lehkým ironickým výrazem zakroutil hlavou.
„Nechci dál čekat…“ vzal Toma za ruku a dotáhl ho o pár metrů dál k pohovce. Zatlačil mu na ramena a Tom se posadil. Bill se mu uvelebil na klíně a znovu navázal spojení mezi nimi. Tom se zprvu snažil zase odporovat, ale potom se tomu hřejivému pocitu oddal naplno. Ani nevěděl jak, ale jeho ruce nenasytně bloudily pod Billovým tričkem a přejížděl mu po bradavkách, zatímco Bill chvílemi přerušoval líbání tichým sténáním. Tomovo tričko skončilo na druhé straně obýváku a Billovy rty začaly okupovat Tomův krk, později hrudník, až se dostaly až dolů, kde je Tom bohužel nechtěl.
„Tak… tak už dost.“ Vydechl Tom a podařilo se mu odtáhnout Billovy ruce, které si pohrávaly s jeho páskem u kalhot.
„Tomi…?“ Bill pozvedl obočí a nahodil výraz nevinného anděla, kterého uměl zahrát nejlépe.
„Je oběd…“ Zašeptal Tom a rozdýchával svoje vzrušení.
„Vážně?“ Bill se zaculil a nenechavou rukou stiskl Tomův nadutý rozkrok. Ozvalo se hlasité zasténání a Tom zaklonil svou hlavu přes opěradlo sedačky. Chvíli mu trvalo, než přestal vidět poletovat motýlky s obličejem Billa všude kolem, a znovu se narovnal, tentokrát už s vážným výrazem.
„Ano, přinesu ti ho na stůl,“ setřásl ze sebe Billovo tělíčko a vstal. Bill zůstal uraženě sedět a pozoroval Toma, jak něco chystá na talíř. Nechtěl, aby to takhle skončilo, asi zklamal sám sebe… ještěže měl cigarety.
***
„Pššt, Bille… klid!“ Znovu to bylo tady. Uběhl další týden a Bill musel znovu na chemoterapii. Už tam měli být před půl hodinou.
„Nesahej na mě! Nenávidím tě, slyšíš! Vypadni, kurva!“ Bill se choulil v rohu místnosti, schovával se za postelí, křičel a nadával všemu kolem sebe.
„Bille, uklidni se, musíme jet k doktorovi!“ Tom se snažil přiblížit aspoň o krůček blíž k Billovi, zatím byl u dveří, a i tak na něj létaly polštáře, teď mu kolem hlavy prolétl budík a rozbil se o zeď na chodbě.
„Nech mě na pokoji! BĚŽ PRYČ!!“ Tom byl znovu zoufalý. Co se to děje? Včera šel Bill normálně spát, po tom, co si nachystal na hromádku oblečení do nemocnice. Povídali si a Bill se ho snažil znovu svést. Kvůli tomu se tak choval?
„Bille, bolí tě něco? Bolí tě hlava? Já ti přinesu prášek, pomůže ti to…“
Tom rychle zabouchl dveře, aby se vyhnul hrnku, který se roztříštil o dveře, a skleněná výplň dveří praskla přesně uprostřed. Nechápavě zíral na ty dveře a slyšel jenom bolestný křik a zoufalé vzlykání…
autor: Clarrkys
betaread: Janule
ježís chudák Bill že to zaživa a chudák Tom že sa musí prizerať a nemôže mu pomoct, prosím nech sa stane zázrak, prosím. A Bill sa trosku nezdá, on a zvádza Toma? keby nebol chory bolo by to aj celkom zábavné. Super diel, rýchlo daľej.
Děsíš mě =/ Ale miluju to, doufám, že mezi tímhle a dalším dílem nebude taková prodleva, jako posledně… pak zapomínám, co jsem četla minule! 🙂
V týhle povídce je strašně moc emocí… Mam vždycky takovej zvláštní pocit, neumim to popsat…
Každopádně se těšim na pokráčko 🙂
tady z toho mě hrozně mrazí v zádech
Tohle je kruté čtení a teprve ještě bude…Billovy dobré a špatné dny, Tom si na ně bude muset zvyknout. Je strašné, jak Bill trpí, a Tom s ním, pořád pevně doufám v nějaký dobrý konec, jinak povídku asi nedočtu…
Úplně mě z toho mrazí.
Ale nepřestanu doufat, že jednou ty špatné dny vystřídají dobré…
Těšíms e na další díl =)