autor: Clarrkys & Disturbed Angel
Bill: (Pootevřu pusu a koukám na ty dveře. Couvám, až narazím na zeď. Jakmile se to stane, začnou mi po tváři téct velké slzy. Otočím se a utíkám do ložnice, kde se schoulím na posteli.)
Tom: (Bože, co jsem to zas udělal… Položím se na zem a brečím. Občas něco zanadávám.)
Bill: (Vzlykám. Dlouho… Nakonec z toho neklidně usnu.)
Tom: (Válím se tam na zemi strašně dlouho. Občas si skáknu na záchod, dokonce i pozvracím. Sedím vedle vany na zemi a sleduju z okna oblohu. Už je skoro tma, musí být už večer.)
Bill: (Probudím se a kolem mě je tma. Vstanu a jdu dolů. Okolo koupelny jen smutně kouknu na ty dveře.)
Tom: (Povzdychnu si a pořád se tam tak dívám. Co jiného tady mám asi tak dělat. Přemýšlím, jak by nám bylo v tom kině. Moc mě to všechno mrzí.)
Bill: (Dole něco sním, ale stejně nemám ani chuť, tak s tím seknu. Pomyslím si, jestli nemáš hlad, ale
pak nad tím mávnu rukou. Je mi to jedno.)
Tom: (Znovu se tiše rozbrečím. Už asi po dvacáté za tu dobu, co mě tady vězníš.)
Bill: (Sedím tam tak dvě, tři hodiny a koukám do blba, nakonec se přemístím na gauč a lehnu si.)
Tom: (Začnu mít nějaké křeče v břichu. Snažím se to chvíli ignorovat, ale potom mě to strašně bolí. Schoulím se na bok a bolestně vydechuju.) Auuu… (Špitnu. Je to, jako by mi něco užíralo vnitřnosti.)
Bill: (Jak tam ležím a přemýšlím. Nakonec znovu usnu.)
Tom: Aaaw… (Trochu zaskučím. Nevím, co mám dělat, aby to přešlo.)
Bill: (Spím, ale zdají se mi divné sny.)
Tom: (Zabolí mě to moc, chci se rychle zvednout, ale bouchnu hlavou do umyvadla. Svalím se na zem a nevím o světě.)
Bill: (Probudím se s hrůzou z jedné noční můry. Koukám okolo a na hodiny, je asi pět hodin ráno. Vstanu a jdu nahoru. Odemknu ty dveře od koupelny a jen otevřu ani nekoukám dovnitř.) Tak běž… Běž si za tím svým Johanem. (Řeknu a jdu zase dolů, ale na prvním schodu se otočím a jdu zpátky. Vejdu do koupelny. Vidím tě tam ležet. Vykřiknu.) Tome! (A hned jsem u tebe.)
Tom: (Ležím tam a vypadám, jako bych spal. Nic mi není, jen mám na čele bouli.)
Bill: Tome… (Začnu tě jemně plácat po tvářích.)
Tom: (Otevřu po chviličce očka. Chytnu se za hlavu a potom kouknu na tebe.) Co tady dě-děláš? (Zlomí se mi hlas.)
Bill: Co se ti stalo? (Koukám na tebe.)
Tom: Já nevím… Jen mě bolelo břicho. (Posadím se a kouknu na tebe.) Proč jsi sem přišel? Přece mě tu vězníš. (Řeknu škaredě.)
Bill: (Vstanu.) Dělej si, co chceš… (Řeknu a jdu do ložnice. Převleču si tričko a jdu dolů. Furt tam sedíš.) Klidně se zfetuj.
Tom: (Koukám, jak tam chodíš. Pořád se ale nezvedám a sedím tam.)
Bill: (Vezmu si dole tašku. Mobil nechám na stole. Vezmu klíče od auta a jdu se obouvat.)
Tom: (Čekám, jestli se ještě vrátíš.)
Bill: (Obuju se. Povzdechnu si a jdu dolů.)
Tom: Bille… (Špitnu.) Nenechávej mě tady.
Bill: (Sednu si do auta. Sedím tam ještě asi deset minut, pak ale nastartuju a jedu pryč.)
Tom: (Dlouho nejdeš. Tak se zvednu a jdu se po tobě podívat a zjistím, že nejsi doma. Nikam ale nejdu, chci to vydržet a dokázat ti, že to zvládnu. Naložím se do vany, obleču se a jdu do kuchyně. Asi dvě hodiny kuchtím nějaké jídlo.)
Bill: (Jel jsem se jen tak projet a za městem jsem vystoupil. Procházel se. Nic nedělal. Jen si čistil hlavu.)
Tom: (Je sice ráno, ale to nevadí. Udělám podle receptů nějaké zapečené maso a vařím brambory.)
Bill: (Sem tam dvě… Tři… Nožná čtyři hodiny, nevím. Říkám si, že to už tam Tom nebude. To už bude někde polykat ty prášky. Nebo bude doma… Milej a bude dělat, že se nic nestalo. Jedu zpátky.)
Tom: (Začne se mi to v troubě nějak připalovat a já netuším, co s tím mám dělat. Naliju na to vodu a potom bezradně pozoruju, jak to zachránit. Vypadá to dost nebezpečně.)
Bill: (Dojedu domů. Jedu výtahem nahoru a pomalu odemknu.)
Tom: (Jsem v kuchyni a hledím do té knížky s recepty. Na tom obrázku to vypadá jinak. Začne něco syčet a vidím, že mi utekla voda z hrnce s těmi brambory.) Sakra, sakraaa… (Panikařím, nevím, co s tím dělat.)
Bill: (Jdu pomalu dovnitř, vidím tě skákat okolo sporáku. Mlčím.)
Tom: (Vezmu to do rukou, ale popálím se.) Ááá! (Zaskučím a rychle to položím. Potom tu vodu odliju.) No, fakt super… (Řeknu si pro sebe.) Aspoň ty brambory se mi podařily. (Nevím, že už jsi tady.)
Bill: Chňapka ti nic neříká? (Syknu a jdu nahoru.)
Tom: (Otočím se za hlasem.) Bille, ty už jsi doma? (Ťapkám za tebou.) Kam jdeš?
Bill: Do koupelny. (Vejdu tam a zavřu za sebou. Je milej… Zase si to vzal… Zmetek.)
autor: Clarrkys & Disturbed Angel
betaread: Clarrkys
Bille, nepodceňuj Tomiho.. on to zvládne :)))
chjooo už aby byl Tom vyléčenej a nehádali se :)) jinak super dílek
Tom jako hospodiňka….joj xD pěkná představa jak skáče okolo sporáku :DD
Ježiiš.. -.-' Tome, okamžitě mu řekneš že sis nic nevzal! -.-'
Bill je normálně vůl, proč se ho nezeptá, dříve než ho odsoudí…Tom jako hospodyňka xD To jeho vaření xD
chudák Tom to je tažko keď si to Bill nechse dať vysvetliť.
Toms e mi líbí 😀 Bille, ty debile! 😀
Teď mš BILL trošku štve…