Homeless 28.

autor: S & Doris

„Do prdele, Tome, kde mám ty nový stíny?“ Pochodoval Bill rozčileně po bytě a hrabal se v každé ze svých tisíce kabelek aby našel stíny za nechutnou sumu.

„Jak to mám vědět? Já je nepoužívám.“ Zakroutil Tom hlavou. Bill takhle halekal už dobrou půlhodinu a Tom myslel, že zešílí.

„Tak použij ty, co jsi používal doteď.“ Podal svůj návrh, ale Bill se na něj podíval jako na největšího blázna pod sluncem.
„Jestli ti to náhodou uniklo… tak já chci ty, co hledám.“ Odsekl a hrabal se v páté kabelce DG.

„Kurva tak mi aspoň řekni, jakou kabelku jsem měl, když jsem je kupoval.“ Prskal s nosem zabořeným do kabelky. Tom si nemohl pomoct, ale připadalo mu to docela vtipné.

„Kdo to má vědět líp než ty? Jsou to tvoje kabelky, já nosím, když už, tak batoh. A mám pouze dva. Teda teď už pět, protože nesneseš, abych měl červený batoh od Diora a černé kalhoty od D2. Vše musí být perfektní, Bille, perfektní,“ lamentoval Tom nad Billem a docela se mu tím smál přímo do obličeje.

„Naser si,“ štěknul Bill a posadil se na postel mezi kabelky různých velikostí, barev, cen a značek. Tom pozvedl ruce, rezignoval. Raději se usadil na zem pod okno a sledoval Billa. Uplynuly tři měsíce od jejich milování se v Tomově úkrytu. Bill se změnil, byl k Tomovi něžný… ovšem své chyby a vrtochy nehodlal měnit. On to ani neuměl. A Tom? Ten se sebou nenechal manipulovat. Nebál se Billovi říct svůj názor a odporoval mu i přes všechnu lásku, kterou k němu choval. Nebál se Billa jako všichni ostatní. Ovšem někdy raději zůstal zticha a vyhověl mu ve všem, než aby se hádal celý den a noc.

Svým způsobem se mu vlastně Billova povaha i líbila, ale občas ho opravdu doháněl k šílenství. Jejich intimní život, taky nepřišel zkrátka. Bill byl vedle Toma velmi často chtivý. Alespoň po orálním uspokojení.

„Kde máš ty batohy… beztak to bude v nějakým tvým.“ Přeběhl k němu do pokoje a hrabal se v jeho taškách. Dveře nechal dokořán.
„No vždyť to říkám.“ Vítězoslavně zdvihal nad hlavu ještě nepoužité stíny.
„Si mi to nemohl říct, že jsou u tebe? Hlavně že mě tu necháš půl hodiny běhat jak kokota.“ Zašklebil se Bill. Tom protočil oči.
„Nenapadlo by mě, že si diva vytáhne z mýho batohu nový kalhoty a tak životně důležitou věc, jako jsou stíny, tam nechá.“ Neodpustil si namítnout Tom sarkasticky a od Billa si tak vysloužil vztyčený prostředníček, než se zabouchl v koupelně, aby mohl zdokonalit svůj vzhled.

Tom praštil hlavou o zeď a protočil oči.
„Proč? Proč musím čekat na jeho masku na tváři?“
„JÁ TĚ SLYŠÍM!“ zaječel Bill z koupelny. No jo, Bill má uši všude. A oči též.
„Bille, jdu jen na zápis do školy! Nejdeme na módní přehlídku!“ zakřičel zpátky a vstal. Šel pouklidit ten bordel, co jeho Přízrak udělal. Tom po Billovi neustále něco uklízel. Ať už nádobí, oblečení, či špinavé spodní prádlo. Tom uklízel totiž úplně všechno.
„Naser si, Tome!“

Čekal ještě dobrou půlhodinu, než byl Bill spokojený se svým vzhledem a mohli vyrazit do školy. Tom se rozhodl nastoupit na svoji vysněnou pedagogickou fakultu. Srovnávací testy zvládl a tak mohl začít tam, kde před lety skončil. Potřeboval se už jen zapsat a vyzvednout si seznam učebnic a rozvrh hodin.

„Nechápu proč ses maloval, když máš stejně brýle.“ Šťouchnul Billa do boku.
„No asi proto, že svítí slunce, ne.“ Poklepal si Bill na čelo. Jak mohl být Tom tak natvrdlý?
„A neboj se. Ve škole si je sundám.“ Dodal a zkontroloval zafixování svého účesu. Toma už to nemohlo rozhodit ani překvapit. Byl s tím prostě smířený.

„Jo, to se budeš naparovat před profesorkama a profesorama, jo?“ zažbrblal Tom popuzeně a poodstoupil od Billa pár kroků. Znal ho. Bude se předvádět a flirtovat, aby získal pozornost či si vydobyl něco, co chtěl. Hlavně, že nadával a dělal scény Tomovi, když jej někdo obdivoval.
„Žárlíš,“ řekl ledabyle Bill a srovnal si brýle. Tom mlčel. Nebude mu to potvrzovat ani zamítat, oba moc dobře věděli, že Tom žárlí a mnohdy se provokují čímkoliv rádi.
„Dej mi pokoj,“ zabručel Tom.

Bill se pokřiveně zasmál. Líbilo se mu, když Tom žárlil. Narozdíl od Billa to ale prožíval trochu jinak. Bill se většinou mračil na celé kolo, a dobrou půl hodinu prskal jedy, když se nějaká dívka odvážila Tomovi složit kompliment nebo projevit zájem.

„Ehm… myslel jsem, že si jdeš pro papíry a ne koukat po spolužačkách.“ Zaprskal Bill u Tomova ucha, když stáli na školní chodbě před ředitelnou a právě kolem nich prošla dívka s kratší sukní. Tom se prostě ohlédl. Byla to přeci přirozenost.

„Tak kdo teď žárlí?“ Zasmál se Tom. Bill jen nafoukl tváře.

„Přísahám, že jestli toho nenecháš, tak tady ojedu prvního kluka, kterýho potkám.“ Vyhrožoval a brýle si zasunul do vlasů.
„Dobře, tak druhýho.“ Opravil svůj prvotní výrok, jelikož první, kdo vyšel z ředitelny, byl přesně typ kluka, co má hysterii ze známky jedna méně. O těch horších slyšel pouze z vyprávění.

„Ok. Beru to na vědomí,“ řekl bez zájmu Tom. Věděl, že Bill lže. Ne, že by neměl Bill chuť na sex, to on měl skoro pořád, ale byl Tomovi věrný. Alespoň v to Tom věřil a nepochyboval o něm. Bill ho tvrdě chytnul za zápětí, stisknul a trhnul s ním k sobě.
„Cos to řekl?“ sundal si brýle.

Pochopitelně nemohl počítat nevěru, která plynula z Billova zaměstnání. Ale jinak si patřili pouze navzájem. Billa nesmírně vytáčel Tomův klid.

„No že to beru na vědomí.“ Zopakoval Tom a snažil se potlačit smích, který se mu dral do hrdla. Pohled na Billa byl prostě k nezaplacení. Podrážděně podupával nohou a měl chuť se začít vztekat.

„Tobě by to snad bylo úplně jedno.“ Probodl Toma vyčítavým pohledem. Jistěže by mu to jedno nebylo, ale znal Billa. Neudělal by to. Ne jen tak z trucu.
„Pořád říkáš, že si můžem dělat, co chcem. Jen spolu spíme, ne?“ Pokrčil Tom rameny a zahleděl se na dveře, vyčkávaje kdy konečně bude moct vejít.

„Ale… To není pravda!“ chytnul ho Bill zase za rameno a otočil čelem k sobě. Ano, byla to pravda. Bill tohle říkal, a také si to myslel. Z části.
„No, jasný…“ protočil Tom oči. Nerad si uvědomoval onen fakt. Nevěděl, co je to za vztah.
„Jsem tvůj Přízrak. Nebo už ne?“ chytnul mu Bill tvář do rukou.

„Bille… nikdy nepřestaneš být můj přízrak.“ Opřel si čelo o jeho a vtiskl mu pusu na nos.

„Zbytečně žárlíš. To že se po někom ohlédnu, neznamená, že za ním hned poběžím.“ Uklidnil Billa a ten se jen smířlivě pousmál. Zavrtal se mu do náruče odhodlaný ho nepustit samotného ani na záchod. Co kdyby náhodou.

„Tomi… chci tě…“ šeptnul Bill. V ten moment se ale otevřely dveře s postarší ženou.
„Pan Kaulitz?“ zeptala se a pohlédla nečitelným výrazem na ně dva v objetí a téměř v polibku. Bill se nehodlal omezovat ani ve škole. Naopak. Přitáhnul si Toma blíž k sobě a zaujal sebevědomý postoj. Tom to na něm miloval. Doma byl Bill tak jiný a ve společnosti namyšlený…
„Uhm, jo. Jsem to já.“
„Pojďte dál, paní zástupkyně a ředitel vás čekají.“

Bill po ní hodil významný pohled jasně říkající, ať někam zaleze a vůbec se na ně nekouká. Měl chuť ji nakopnout za to, že otevřela tak nevhod. I když, možná, že kdyby stihli ten polibek, Bill už by to tuplem nevydržel a jednoduše by Toma někam zatáhl.

„Dobrý den.“ Pozdravil Tom s úsměvem sympaticky vypadajícího ředitele. Mohlo mu být tak 30. Bill jen brouknul něco ve smyslu pozdravu a dosed na židli vedle Toma. Jeho dlaň okamžitě skončila na Tomově stehně.

Tom se začervenal. Přece jen… nebyl zvyklý ve společnosti na doteky. Dříve Felice vodil pouze k sobě domů a na hřiště nebo někam do parku. Sedět tady v ředitelně… zvláštní pocit. Kdyby si to byl pomyslel začátkem léta, že bude mít střechu nad hlavou. Natož studovat na vysněné škole, a hlavně… mít svou lásku vedle sebe.
„Ano… ne,“ Tom odpovídal zmateně. „Trvalé bydliště mám u Billa,“ vysvětlil. Ředitel se na Billa podíval.
„Jste jeho bratr?“

Billem projel zvláštní záchvěv při té větě. Podíval se na Toma a v hlavě to zpracovával.

„Ne… jeho přítel.“ Odpověděl a sebejistě se usmál. Bylo mu jedno, co si o tom pomyslí. Jestli si ale zdejší ředitel myslel něco špatného, takticky se k tomu nijak blíže nevyjadřoval.
„Aha… takže ta adresa?“ Sklonil hlavu do papírů a vypisoval údaje, co mu Bill diktoval.

Tom si nemohl pomoct, ale tělem se mu rozlilo příjemné teplo, když ho Bill označil za svého přítele. Přesto, že to vlastně nikdy nebylo řečeno a on se nedočkal těch dvou slov, kterými Billa zahrnoval, bylo jasné, že je mezi nimi víc, než se Bill snažil připouštět.

Tom neměl čas přemýšlet nad jejich vztahem. Šlo to tu příliš rychle. Musel vyplnit ještě několik dokumentů, dojít si do druhé budovy do kabinetu své třídní profesorky pro rozvrh hodin a zapsat se do školní jídelny. Celý tento proces trval zhruba dvě hodiny a Tomovi atmosféra a prostředí školy připadalo příjemné, útulné a přátelské. Líbilo se mu tam.

„Bille?“ doběhnul ho Tom, když zrovna vkročili na pozemky školy. Procházeli kolem hřiště, kluci právě zrovna hráli basketbal.
„Mám chuť jít s tebou nakupovat,“ vzal jej Tom za ruku a propletl s ním prsty. Věděl, že Bill nemá příliš náladu od rána. Chtěl mu udělat radost.

Bill stiskl jeho ruku a zastavil se kousek od hřiště. Neměl nějak náladu ani na nakupování.

„Nechci nakupovat.“ Zakroutil hlavou a frustrovaně špulil ústa. Byl asi nemocný. Nákupům totiž nikdy neodolal.
„A co chceš dělat?“ Naklonil Tom hlavu do strany. Bill byl určitě podrážděný kvůli tomu hledání stínů.
„Chci tebe…“Zašveholil Bill. Bylo mu jedno, kdy, jak a kde, ale chtěl ho. Chtěl cítit jeho blízkost. Tom se nadechoval k odpovědi, když se jim za zády vynořila dívka z chodby.
„Ty…“ kývla hlavou směrem k Tomovi. „Kluci potřebujou jednoho do hry. Chceš si zahrát?“ zářivě se usmála a Bill v duchu prskal oheň.

Tom váhal. Chtěl vzít příležitost se trochu sžít s nějakými vzdálenými spolužáky. Se studenty školy, i když basketbal neuměl… Ale když se podíval na Billovu naštvanou tvář, v níž poznal zklamání a frustraci. Váhal ještě víc. Nechtěl mu ublížit. Když Tom stále neodpovídal, dívka mu zamávala rukou před očima.
Billovy naděje, že Tom odmítne, se tak rozletěly neznámo kam. Na jednu stranu to chápal a byl rád, že se Tom zapojí. Konec konců to bude jeho škola a spolužáci. Možná i kamarádi. Ale nějak nedokázal přenést přes srdce, že už ho Tom vlastně nepotřebuje. Stával se čím dál víc samostatný a otrlejší. Bylo to dobře, ale Bill měl pocit, že tak nad ním ztrácí tu moc, co měl.

„Super, tak pojď.“ Poposkočila dívka a vedla Toma na hřiště. Bill se usadil na nejbližší lavičku a hodlal se uklidnit nikotinovou tyčinkou. Tom se ohlédl přes rameno a věnoval mu povzbudivý úsměv.

Bill mu jej křečovitě opětoval a připálil si. Nasál do sebe tabákový dým a s přivřenými víčky si vzpomněl, jak mu Tom u jeho úkrytu kdysi v létě řekl, že cigarety jsou tyčinky smrti. Chyběl mu ten nezkušený, bojácný a tichý Tom. Jeho… jeho malý plyšáček Tomi. Teď jím byl také, pořád se tak choval, ale venku nebo mezi lidmi to byl téměř někdo jiný. Billovi z toho bylo smutno. Neuvědomoval si, že Tom je pořád ten samý člověk. Teď si to nebyl schopný prostě neuvědomit.

„Já jsem taky jiný, když jsem mezi lidma…“ řekl sám pro sebe.

Byla to pravda. Mezi lidmi byl povýšený a neskrýval svoje vysoké ego. Doma s Tomem to dělat nemusel. Líně potahoval z cigarety a sledoval Toma pobíhajícího po hřišti. Vlastně proč se rozčiloval? Proč ho vytáčelo, když o Toma někdo projevil zvýšený zájem? Měl potřeby si ho přivlastňovat. Nedělit se. On byl jeho spasitel, a tak mu Tom náležel. Svým způsobem se ale v duchu usmíval, když viděl Toma zapadajícího do kolektivu. Do dění normálního života. Bylo to zkrátka dobře, ale Bill nesnesl ten pocit, že by ho už Tom nepotřeboval.

„Hey, hey!“ zakřičel Tom a se smíchem vyskočil. Byl vysoký, a tak rukama dosáhl přímo do koše a prohodil jím míč.
„Hustěě!“
„Seš borec!“ kluci jej začali chválit a všichni se shlukli kolem jeho osoby. Plácali Toma do zad a ramen. Dívky opodál ho tiše rozebíraly. Tom zářil. Cítil se šťastný. Zapadal znova mezi své vrstevníky.
„Kurva, ale já neumím basket!“ předklonil se udýchaně a zapřel se rukama o kolena. Kluci halekali a provokovali.
„Vole, nekecej! To jsme viděli!“ smál se jeden z nich. Černovlasý chlapec, krátce střižený účes. Jemný, nagelovaný rozcuch. Sportovní postava. Tmavě modré oči. Samuel se jmenoval.

Bill se to snažil všemožně ignorovat, ale byl rozpačitý stále víc a víc. Najednou si připadal odstrčený a nepotřebný. Vždy to býval on, kdo byl středem zájmu. A najednou to byl Tom. K uším mu doléhalo dívčí štěbetaní na téma, zda je Tom zadaný a jak sexy vypadá. Zaskřípal zuby a ovládal chuť vyskočit a těm holkám vyškubat vlasy.

„Ty jsi tu new?“ Pomohl Samuel Tomovi se narovnat. Tom přikývl.
„Jo… jdu ze zápisu. Začínám tu.“ Usmál se udýchaně. Už opravdu nemohl. Nebyl zvyklý na tolik pohybu.
„Paráda. Tak se ještě uvidíme a zopakujem hru.“ Mávnul Tomovi, když Tom opouštěl hřiště směrem k Billovi.

Tom mu to přislíbil širokým úsměvem a najednou se nesmírně líným krokem ploužil k Billovi. Ani známka toho, jakou měl před chvilkou energii.
„Hey! Jak se jmenuješ?“ byl zastaven dva metry od Billa několika dívkami. Opřely se mu z každé strany o ramena. Tom jen sklopil pohled na každou z nich a mohl vidět výstřihy s prsy. Polknul sucho v ústech. Ihned uhnul očima. Neměl tohle rád. Ano, dívky se mu líbily, ale neměl rád toto chování.
„Tom. A jsem tu nový,“ odpověděl a pokusil se usmát. Nenápadně dívky ze sebe sundával.

Tohle Bill opravdu vidět nepotřeboval. Měl sto chutí tam naběhnout a pořádným líbáním všem ukázat, že Tom je jen jeho.

„Kdybys něco potřeboval… můžeš se na nás obrátit.“ Naklonila jedna z nich hlavu do strany. Tahle dvojsmyslná věta Tomem projela jako výboj. Zkrátka by lhal, kdyby tvrdil, že mu to nezalichotilo. I když přílišné vyzývání neměl rád. Bill už to nehodlal sledovat. Zvedl se z lavičky a ráznými kroky šel přímo k nim. Dávka egoismu a povýšenosti z něj sršela na dálku.

„Dámy, jsem rád, že Toma berete do kolektivu, ale on je můj,“ prsknul Bill jedovatě a přitáhnul si Toma k sobě. Držel jej za paži.

„Cože?“ nechápavě po Billovi koukly a Tom překvapeně zamrkal, když se k němu Bill přivinul. Bylo mu jasné, že musí už pěkně supět, když se k němu až takhle veřejně hlásí.

„Co jsi na tom nepochopila?“ Prsknul a zúžil oči při pohledu na dívku, která mu byla blíž.

„Ruce od něj pryč, jinak ti je zlámu.“

Dívky ohrnuly nos.
„Vy jste gayové?“ řekly všechny ve stejnou chvilku. Přišlo jim to absolutně nepochopitelné. Tom vypadal tak mužně… Jemně, ale mužně. Ne, že by Bill nebyl. Ale působil příliš drsně.
„Může vám být jedno, co jsme. Tom je můj přítel, a teď už jděte pryč, slepice!“ Bill se neudržel. Vyjel po nich a záhy na to si Toma odtáhnul konečně pryč.

Všechny na něj jen šokovaně koukly, ale poslechly a vydaly se k odchodu. Tom byl v šoku úplně stejně jako ony.

„Bille… co to sakra bylo?“ Vzpamatoval se po chvíli. Bill se na něj naštvaně podíval.
„To jsem se měl dívat, jak tě sváděj?“

„Byl jsi hysterický. Byl jsi mrcha!“ vykulil Tom oči. Lichotilo by mu to, kdyby měl jinou náladu.
„Svlékaly tě pohledem! Ty seš můj! Nikoho jiného!“ rozkřičel se Bill. Dnešek nechápal. Připadal si s Tomem tak cizí. Nebyli to k sobě oni. Nebyli. Vadilo mu to a šílel z toho. Nakopnul lavičku a vytáhnul krabičku cigaret.

„Bille, měl by ses probrat. Co dělaly nebo nedělaly, je jejich problém. Víš moc dobře, že bych se nenechal oblbnout.“ Naložil si Tom ruce křížem a sledoval rozčileného Billa. Bill byl dneska nějaký moc podrážděný na jeho vkus. Za jiných okolností by mu vyčítal i tu cigaretu, teď ale raději mlčel.
„Jestli si s nima chceš flirtovat, tak ne mně před očima.“ Syknul po Tomovi.

„Oh, no výborně. Udělej mi žárlivou scénu. Nevím, kdo před kým flirtuje. Nebyl jsi to náhodou ty, kdo předevčírem flirtoval s tim klukem v Dioru?“