autor: Bubbly
„Pusť ho, BJi, pokud nechceš, abych ti zlámal obě ruce,“ zavrčel Tom a pořád postával opřený o skříň. Nebude dělat zbytečnou chybu a nepřiblíží se k BJovi moc blízko. Nemusel být Sibyla, aby věděl, že je BJ naštvaný a pro ránu nepůjde daleko. Buď já nebo on. Jeden z nás to stejně koupí.
BJ silou stiskl můj krk, až jsem zalapal po dechu a vytřeštil oči. V záblescích bouřky jsem viděl, jak se ušklíbá a užívá si, že trpím. Držel jsem ho za zápěstí a snažil jsem se mu nehty rozdrásat kůži, jen aby mě pustil. Docházel mi vzduch, před očima mi tančily hvězdičky a cítil jsem, jak mě bolí celý krk pod náporem jeho prstů.
„BJi!“ Tentokrát Tom hlasitě zařval blízko BJovy hlavy. BJ mě pustil a já jsem klesl na matraci, trhaně jsem se nadechoval a snažil se uklidnit. Chvíli trvalo, než se můj dech vrátil do normálu a než mi přestaly létat mžitky před očima. Měl jsem dojem, že jsem právě utekl ze spárů smrti. Sáhl jsem si na krk. Jenom dotek na kůži mě nevýslovně bolel.
„Mohlo mě napadnout, že se od toho chcípáčka nehneš,“ zavrčel BJ a otočil se do tmy. Toma skoro neviděl, jen matný obrys jeho siluety se rýsoval v husté tmě. Jakmile se zablýsklo, na vteřinu byli vidět, jak stojí proti sobě a mračí, a pak je obklopila zase temnota.
Tom se pohnul.
„Pokud ho mám hlídat před tebou, tak nehnu. Ty se ho totiž nedotkneš.“
„Nemysli si, že jsem jediný, komu se tvoje chování nelíbí,“ zavrčel BJ, čímž náhle změnil téma.
„Jestli si André a Mäx chtějí stěžovat, tak ať to řeknou narovinu a neposílají mi vzkazy po tobě, jako kdyby jim bylo deset a nabalovaly holku ze školky,“ odsekl mu Tom.
André, problesklo mi hlavou, nejspíš bude ten poslední ze čtveřice. Poslední, který se držel zpátky. Možná, že nebude jako BJ a Mäx. Možná, že bude stát za Tomem. Prosím, ať to tak je. Ať kvůli mně nikdo nikomu neublíží. Ať nikdo neublíží Tomovi.
„Uděláme dohodu,“ snažil se z toho Tom vycouvat, co nejlíp to šlo. „Ty necháš Billa na pokoji a já ti tvoje prachy vrátím co nejdřív.“
BJ se zasmál. „Tak na to zapomeň. Teď v tom jedeme všichni a všichni si můžem užívat podle gusta,“ zaskřípal zubama a odkráčel. Ty jeho odchody z ničeho nic mě děsí, protože jsou doprovázené nějakou řečí, která se mi nelíbí a která se jistým způsobem týká mě. Bojím se toho, co přijde další den. A nejde jenom o mě. Co se stane Tomovi, až příště BJe zase vyprovokuje? Nechci na to ani pomyslet. Nikdo by tu neměl zbytečně trpět. Nikdo kromě BJe.
BJ za sebou nezapomněl pořádně švihnout s dveřmi, až jsem nadskočil na posteli. Pak jsem se podíval a natáhnul po lampičce na nočním stolku. Chtěl jsem mu vidět do obličeje, chtěl jsem poznat, jak se zrovna cítí.
„Ne!“ zarazil mě Tom. „Nerozsvěcej.“
Stáhnul jsem ruku zase zpátky a sledoval, jak vydechl a pomalu se přesunul ke mně. Posadil se na matraci a natáhl ke mně ruce. Když se venku zablýsklo a já mu viděl do obličeje na zlomek vteřiny, měl jsem dojem, že v jeho očích vidím slzy. Dodal jsem si odvahu a vztáhl jsem ruku k jeho tváři. Tom mě ale pohotově chytil za zápěstí. Přitáhl si mě k sobě a prsty mi položil na krk. Syknul jsem bolestí. Vsadím se, že ráno tam budu mít otisky BJových prstů.
„Dovolil jsem mu, aby ti ublížil,“ řekl potichu. „Moje chyba. Omlouvám se.“
„Nic to není. Dopadlo by to hůř, kdybys tu nebyl,“ odvětil jsem téměř němě a opřel se o jeho tělo svým. Chtěl jsem, aby mě objal a držel mě tak až do rána. A Tom, jako kdyby slyšel moje myšlenky, mě pevně sevřel v náruči a přejel rty po mých. Dychtivě jsem vydechl do jeho tváře. Když mě tak pevně držel, musel cítit, jak mi tluče srdce a jak mi tep zběsile vylétl nahoru. Tentokrát ale ne strachem, ale touhou. Já jsem toužil po tom, aby se mě dotýkal, aby mě líbal.
Tom mě opatrně položil na matraci a lehl si za mě. Jednou rukou sevřel můj pas a přitiskl mě k sobě. Přes oba dva přehodil deku, ačkoliv by nám nebylo chladno. Druhou ruku si dal pod hlavu a políbil mě jemně vzadu za krk. Zachvěl jsem se.
„Spi, Bille,“ zašeptal do tmy a pak už jsem jenom slyšel, jak klidně oddychuje.
Já jsem nemohla usnout, nemohl jsem jen tak po tom všem jít spát. Za jednu noc se toho stalo tolik, že to moje myšlenkové pochody nebyly schopné zpracovat. Přemýšlel jsem nad tím vším. Jediná věc, která se ve své podstatě nezměnila, bylo to, že mě BJ chce pořád odkrouhnout a pořádně si to užije, než umřu. Nechci vědět, co všechno mi provede, než ze mě vymlátí duši.
Oklepal jsem se, když mi přejel mráz po zádech z té hrůzy, která mě nejspíš čeká, a cítil přitom, jak mě Tomova ruka stiskla ještě víc. Bylo příjemné vědět, že mě hlídá, i když spí. Jenže když zůstanu na chvíli sám, nepomůže mi to. BJ si na tu chvíli počká a bude čekat tak dlouho, jak bude muset. On mě nechce vrátit domů. Chce se mě zbavit. Nenechá žádné svědky, kteří by ho mohli jednou dostat za mříže.
Rychle jsem polkl slzy a zadržel dech, abych nevzlykal. Zase jsem se cítil jako oběť všechno špatného z celého světa. Tolik jsem si přál být doma, ale už ne sám. Chtěl jsem, aby byl Tom doma se mnou. Abych ho mohl u nás schovat a nikomu o něm neříct. Aby on byl moje tajemství, jako já jsem teď to jeho.
Když jsem se ráno probudil, byl jsem v posteli sám, ale místnosti nebyla prázdná. Vedle nočního stolku seděl ten čtvrtý kluk, André. Díval se na mě oříškově hnědýma očima, přes které mu padaly špinavě blond vlasy. V jistých ohledech mi připomínal mého kamaráda Andrease. Nevypadal na to, že mi chce ublížit. Na stolku jsem navíc měl i něco k jídlu.
„Brý jitro,“ odpověděl nedbale a pozoroval mě.
„Kde je Tom?“ zeptal jsem se ospale, ačkoliv pochybuju, že je moudré používat tuhle otázku. Zdá se, že Andrému to bylo jedno, protože mi klidně odpověděl.
„Je dole. Mluví s tvým manažerem o výkupném.“
Překvapeně jsem zamrkal. „Půjdu domů?“ Nebyl jsem si jistý, jestli se mám radovat, nebo být smutný. Něco mi říkalo, že obě dvě varianty jsou na místech.
André se ale ušklíbl. „To sotva.“
„Jak to myslíš? Já měl dojem, že vám jde jenom o peníze,“ poukázal jsem na tuhle nepříjemnou skutečnost.
André se neklidně usmíval, jako kdyby se snažil působit drsně, ale doopravdy takový vůbec nebyl. „Pochybuju, že BJ by byl takový dobrák, aby tě pustil dřív, než si s tebou užije.“
„Co myslíš tím ‚užije‘?“ zvedl jsem obočí a myslím, že jsem nechtěl slyšet odpověď.
Zavrtěl nechápavě hlavou. „Ty jsi vážně takový andílek, nebo jsi tak strašně naivní?“ zeptal se mě. Pokrčil jsem rameny a tak pokračoval. „BJ tě nehodlá pustit, než tě pořádně ošuká, chápeš to?“
Zalapal jsem po dechu a teprve teď jsem si uvědomil, co se včera stalo. Proto mě tak bolelo každé nadechnutí. Krk jsem měl oteklý a na některých místech určitě mám i modřiny.
„Chce mě na sex?“ vytřeštil jsem oči.
André vstal. „Proboha, ty jseš fakt ještě dítě, Bille. Nech hudby a vrať se radši k panenkám, jo?“ poučil mě a odešel. Nezapomněl za sebou zamknout, stejně jako všichni.
Jakmile zmizel a odezněly jeho kroky na chodbě, dal jsem se zase do breku. Bylo to čím dál horší, den za dnem jsem měl větší strach a s každým dalším slovem to bylo horší a horší. Jednou ráno se prostě můžu probudit a BJ mi bude ubližovat. Dal jsem si hlavu do dlaní a rozplakal se naplno. Já tady nechci zůstat, já chci pryč! Zvedl jsem se a začal lomcovat s kličkou na okně. Bylo zajištěné, pro všechny případy. A i kdyby nebylo, jak bych se dostal z prvního patra na zem? Bylo to dost vysoko.
Někdo nejspíš slyšel rámus, jaký dělalo bouchající okno, když jsem se ho snažil otevřít, protože se na schodech ozvaly rychlé kroky. Přeběhl jsem ke skříni a schoval se mezi ní a stěnou, aby mě nebylo vidět. Dal jsem si dlaně přes rty, abych sotva dýchal.
Dveře se prudce otevřely. Nikdo nepromluvil, když vešel do pokoje a já jsem se jen třásl v koutě a doufal, že to není BJ. Zabil by mě, kdyby věděl, že jsem chtěl utéct. Teď jsem slyšel, jak se kroky blíží ke mně. Schoval jsem si obličej za kolena, která jsem měl přitažená k tělu a zadržoval jsem dech. Někdo se ke mně sehnul a položil mi dlaně na kolena. Lekl jsem se a vyjekl.
„Bille, to jsem já!“ ozval se Tom.
Zvedl jsem uslzené oči a vrhnul se mu kolem krku se zoufalým pláčem. Tom mě pevně objal a postavil mě na nohy.
„Co se stalo, proboha? Co ti je, proč brečíš?“ zatřásl mnou, abych se vzpamatoval.
Zavzlykal jsem. „André mi říkal, že… že si se mnou chce BJ užít sex. A potom mě zabije,“ rozpláču se nanovo.
Tom mě pevně přitiskl k sobě a měl jsem dojem, že dokonce zavrčel. „Bille, nebreč, nikdo si s tebou nic užívat nebude, dokud jsem tady, rozumíš? Tak přestaň brečet.“ Posadil se se mnou zpátky na postel a otřel mi oči.
„BJ tě zabije, když mu budeš odporovat.“
Tom se zasmál. „BJ? To sotva. Ten na mě nesáhne, dokud nedostane svoje peníze.“
„A pak?“
„Pak bude mít spoustu práce odtud zmizet, než aby ho zajímalo, koho zabije a koho ne.“
Podíval jsem se mu do očí a několikrát jsem zamrkal, abych rozehnal zbytky slz. Ruce se mi ještě pořád třásly z toho šoku. Tom je sevřel ve svých obrovských dlaních. Sledoval jsem, jak se jeho prsty obtáčí kolem mých. Jeho ruce příjemně hřály.
„Podívej, Bille, ani ty, ani já. Nikdo z nás neumře, jasné?“
„Ale…“ Tom mě umlčel mávnutím ruky.
„Žádné ale už slyšet nechci. Prostě a tečka, rozumíš?“ zamračil se, aby svým slovům dodal jasný důraz. „Už o tom nechci slyšet.“
Přikývl jsem a podíval se mu do očí. Doufám, že má pravdu.
autor: Bubbly
betaread: Janule
to bylo krásný, jak ho Tomi chránil…tahle povídka se mi začíná líbit pořád víc a víc…=)
Miluju tu povídku!
To to… usmivám se tu jako idiot. Zbožňuju kombinaci ochranitelského Toma a nevinného Billa s jeho dětským pohledem na svět.
Nejvíc mě asi pro tentokrát zasáhlo todle: těl jsem, aby byl Tom doma se mnou. Abych ho mohl u nás schovat a nikomu o něm neříct. Aby on byl moje tajemství, jako já jsem teď to jeho. *in love*
Těším se na další díl =)
Taky miluju Toma, velkého ochránce malých kluků =D Jinak doufám, že se André nakonec přidá k Tomovi…
taky doufám, ale moc tomu nevěřím :'(