autor: Lenna W.K.T. & Adella Kaulitz
Gordon
„Jen se pěkně podívej, synáčku. Půjčil jsem si tvoji děvku. Doufám, že bude svolnější než ty.“
Bill
Snažím se uvolnit to něco, čím mě přivázal k posteli. Nejde to. „Prase! Pusťte nás!“
Tom
Provazy. Všechno se mi vrací. Každá vzpomínka, když se bude bránit.
„Billy, nebraň se, jinak tě zmrzačí!“ vydechnu. Jsem šokovaný, přímo zaseknutý. Nemůžu nic. Co jsem to provedl?
Když se vzpamatuju, snažím se rozkousat provazy na svých rukou.
Gordon
„Koukej, už ti stojí!“ pousmál jsem se chlípně, pak se skloním a ochutnám, jak chutná ta Thomasova děvka.
Bill
Tohle ne! „Vy nechutný prase! Z vás by se nepostavil ani nadrženému psovi!“ rozvztekám se.
Tom
A kurva.“Bille ne!“ pozdě. Plesk! To ne, vylítly mi slzy do očí snad i za Billa. Otcova veliká dlaň přistála na jeho vystouplé líci. Teď se naštval.
„Přestaň, ty bastarde!“ zařval jsem na něj. Zrovna se mi podařilo povolit jednu ruku a hodit po něm bačkoru. Ta ho trefila do ramena. Svůj pohled stočil ke mně. Tak ano, jen pojď!
„Bille, uteč, snaž se utéct. Naskoč do kočáru a ujeď někam daleko! Slyšíš?“ Pomalu se blíží. Čekám bolest.
Bill
Snadno se řekne, špatně dělá. Snažím se vyprostit ruce z provazů, ale marně. Jde to těžko.
„Ty svině! Nechoď k němu! Máš tu mě!“
Tom
Bože, co to dělá? Táta ke mně přijde a začne do mne bušit. Když už skoro upadám do bezvědomí, tak mě nechá, stáhne si kalhoty a nacpe mi penis do pusy. Zvedne se mi kufr. Pomoc…
Bill
Peru se s provazy. Bože to ne, Toma ne! „Nech ho být!“ zaječím a konečně se mi uvolní jedna ruka. Ta druhá už jde sama. Nevnímám bolest v zápěstí. Z postele rovnou skočím násilníkovi na záda a začnu do něj bušit malými pěstmi.
Tom
Nafialovělý obličej už jen doplňuje pokoření. Opět jsem cítil hnusnou chuť ve svojí puse. Mísila se s krví, bylo mi zle a nemohl jsem dýchat. Otec mi divoce přirážel do úst. Hned ale jak přestal, viděl jsem jako v mlze, jak bere Billa za ruku a hodí ho opět na postel. Vezme mu ruce, silně vyvrátí nad hlavu a druhou rukou mu sází jednu pěstí za druhou.
„Otče, nech ho, jeho prosím nech. Vezmi si mě.“ Zaskuhrám bolestně.
Bill
Bráním se i přesto, že jeho pěsti cítím snad všude. Přesto se přemůžu a kolenem mu uštědřím pořádnou ránu do rozkroku.
Tom
„Teď uteč, lásko, prosím. Běž dolů, ujeď někam daleko, já si tě třeba někdy najdu,“ zakňučím a sklopím poníženě hlavu.
„Prosím, uteč!“
Bill
„Pitomečku jeden!“ přiběhnu k němu. Ten smradlavý, starý idiot se drží ochromený za koule. Snad cítí, jaká je to bolest. Parchant. Začnu Tomovi rozvazovat druhou ruku. „Tak pojď, Tomy,“ tahám ho za ruku na nohy. A popadnu naše věci do ruky…
Tom
Zastavím ho, přitáhnu a bolavými rty políbím.
„Slíbil si, že uděláš, to, co ti řeknu,“ pošeptám. „Teď musíš utéct, já se o něj postarám, u mě v kalhotách jsou peníze, vezmi si je a schovej se někde v hotelu. Pak pošli kočár sem a nech to na mně, já si tě do týdne najdu. Ale odjeď hodně daleko a nevycházej, dokud tě nenajdu, ano?“ držím jeho obličej v dlaních a promlouvám k němu rychle a naléhavě.
Bill
„Proč!? Tome, pojď se mnou! Prosím!“ roztečou se mi slzy a nechápavě těkám očima po jeho obličeji.
Tom
„Potřebuju si s ním ještě něco vyřídit. Potřebuju, abys utekl. Nemůžu jít s tebou, když utečeš sám, nebude to tak nápadné a nebude to napomáhání útěku. Prostě jen běž a zbytek nech na mně, ale musíš potom kočár poslat zpět sem, ano?“
Bill
Přikývnu, ač neochotně a snažím se utřít si slzy. Pak mu tady nechám jeho věci a do svých se obleču. Naposledy ho políbím na rty a uteču z domu.
Tom
Zrovna včas. Táta se otočí a začne velká bitka. Shodí mě na postel a snaží se mě nějak donutit, abych se mu poddal, ale zapomněl, že už nejsem malé dítě. I když mé chabé klouby málo vydrží, a proto když můj otec upadne do bezvědomí, zkontroluju mu z posledních sil puls a pak se jako hadrový panák svalím ze schodů a dobelhám se ven. Mám opět zlámané nohy, počítám s vykloubeným ramenem, ale není to tak zlé jako před tím. Čekám venku v prachu. Ležím a čekám, až přijede ten kočár a modlím se, aby se táta neprobral. To mám za to, jaký jsem nepoučitelný idiot.
Bill
Když dojedu do hotelu, ihned pošlu kočár zpátky. Řeknu kočímu, aby vzkázal Tomovi, kde jsem ubytovaný. Není to nějaký drahý hotel. Stačí mi malý. Teď ležím na posteli a koušu se strachy o Toma.
Tom
Když kočí konečně přijede, řeknu mu svůj plán. Veze mě do věznice, podplatím jeho mlčenlivost. Dojedu tam a hned se mě chopí Max.
„Utekl!“ zahučím ze sedačky v kočáru.
„Kdo?“
„Bill, utekl, napadl mě spolu s jeho komplicem a uprchl.“ Zakuňkám a v duchu se za tuhle lež nenávidím. „Teď mi zavolej Gabriela, ať sem přijde okamžitě. Sbal mi pár věcí, jedu ho s ním hledat. Nevrátím se, dokud ho nenajdeme!“ zahuhlám a Max okamžitě plní svoje povinnosti, co jsem mu právě zadal.
autor: Lenna W.K.T. & Adella Kaulitz
betaread: Clarrkys
boze…Gordon je fakt hajzl, ze tohle dela vlastnim detem…jinak moc pekna povidka…
Panebože, to je síla. Ale že se Billí nezdá. Má to u mě, že tak Toma bránil. Bylo to od něj úžasné a hlavně odvážné. A Tommy? Cítím takovou lítost, kterou nedokážu popsat, zalily se mi oči. Taková krutost od vlastního otce (pověsila bych ho za přirození do průvanu, i když nevím, jak bych to udělala, no nic).
A slib jsi dodržela, Lennuško – mně jsi určitě ten dech vyrazila a vím, že tímto to nekončí. Super, budu se těšit na další pokračování.
hmmm, pan bylinkář dostal, co mu patřilo, dobře ho kluci nakonec trumfli. u Billa smekám v tom, jak se akčně do Gordona pustil… a Tom ten plán dobře vymyslel, jen doufám, že kočí se nenechá uplatit větší sumou a nevykdáká Maxovi, kde se Bill schovává…
Něco takového jsem čekala….Bill byl teda úžasný, kde se to v něm asi vzalo, no jo, láska xD Jsem zvědavá, co na to všechno Gabriel, ten bude čubrnět a snad Billovi i odpustí… =)
Bože, co se to děje. Já, sadistka, která si celkem libuje v sexuálním násilí, jsem tohle skoro nemohla číst? O_o
to bylo.. úžasné. Jak ho bránil 🙂 A ten plán… To že si vzal Gabriela.. myslím, že se na něj vykašle.. nebo mu to nebude věřit…